hopla komentáře u knih

Kniha mne zaujala svou zajímavou obálkou /i když se tedy přiznám, že teprve po přečtení jsem si uvědomil, co na ní vlastně je :-)/, takže jsem se rozhodl si ji přečíst bez toho, že bych se zajímal, kdo je jejím autorem (moje první setkání s ním) nebo, co je jejím tématem. Autorův styl psaní je zralý a čtivý, takže jsem od prvních stránek očekával silný čtenářský zážitek. Je pravda, že rodinné vztahy jsou vždy přitažlivým tématem, zvláště ty nedobře fungující. Jenže tady se onen prvotní dojem, že se tato novela nezařadí do šedého průměru mnoha podobných děl, bohužel nepotvrdil. Charaktery i děje zůstaly jen naskicované a v tomto formátu zůstaly nedotažené. Katarze se nedostavila, jen lehce kýčovitý, v tu chvíli už pro čtenáře očekávaný, závěr. Obálka a ilustrace tak pro mne zůstaly nejsilnějším dojmem z této četby.

03.12.2020

Tenká knížečka, sešitové vydání o 56 stránkách, v nichž text jen zřídka zaplňuje celou plochu, zatímco mnoho stránek je opatřeno velkým množství naivních kreseb. Ano, množství textu není měřítkem kvality - když má autor silnou myšlenku, stačí i pár vět. Tady mi však obsah ani nedovolil omluvit formu. Tolik gramatických poklesků na tak malé ploše, není často k vidění. Namátkou: myši běhali - postavy byli - dívky dělali. K tomu novotvar "neúprostně," záměny "sebou - s sebou" a "na to - nato" atd.
Autorka ve mně vzbudila dost smíšené pocity. Rád bych se sžil s jejím způsobem uvažování, ale tím, jak i sama o sobě vypráví, si mne moc nezískala (třeba když jako zapálená pionýrka buzerovala ostatní, když si nevzali šátek). Její vyprávění je i docela povrchní, útržkovité a jakoby mlhavé. Konkrétních popisů se čtenáři dostane leda u líčení oblékání, co kdy měla na sobě...
Celou knížkou se vine její obtížné vyrovnávání se s velmi konfliktním vztahem ke své matce. I titul knížky dává tušit, že svůj život autorka zřejmě neprožila zcela podle svým představ. Abych se trochu zorientoval a našel v jejím "poselství" nějaký smysl, přerušil jsem četbu a pokusil se o autorce zjistit něco bližšího a třeba i pozitivnějšího, než nám předkládá. Poslechl jsem si tak její rozhlasový rozhovor https://budejovice.rozhlas.cz/jihocesi-eliska-novotna-7076495. Názor jsem si tedy udělal, ale jeho předkládání už by nesouviselo s touto knihou.

16.03.2020

Coby příspěvek k porozumění mezi národy Čechů a Němců toto vyprávění, dle mého soudu, nemůže fungovat. Na to je tam příliš znát autorčino povýšenectví a sklon k vysmívání se. A coby dokument doby poslouží jen s ohledem na subjektivitu autorky. V textu je poměrně velké množství faktických nepřesností (na některé upozorňuje poznámkami i překladatel) - např. pomník Stalina v Praze nebyl z bronzu a nebyl odstraněn \"v tichosti.\" A v roce 1968 se režim nereformoval na \"komunismus s lidskou tváří.\" S velkou rezervou se musí brát také prohlášení, že po válce \"většina Čechů vlastnila revolver.\"
Velmi subjektivní je také její pohled na Slováky a Slovensko obecně - jako by bylo znát, že si byli s Němci za války blízcí.
Text se obsahově na několika místech opakuje, což ale nepůsobí nijak zvlášť rušivě - spíš to člověk vnímá jako vyprávění někoho, kdo už trochu pozapomněl, že se o tomtéž již zmiňoval, a dodává to příběhu autenticitu. Dílo je doplněno pěknými ilustracemi a také mnoha autorčinými verši, jejichž kvalitu však ocení zřejmě jen málokterý čtenář, protože jsou psány německým dialektem a nejsou opatřeny překladem.
Nejvyšší vypovídací hodnotu tedy má autorčino popisování toho, co se jí bezprostředně týkalo, tedy její práce v lese. Zvlášť poznámky o tom, jak se tehdy v lese hospodařilo a zejména, s ohledem na aktuálnost tématu, jak se bojovalo s kůrovcem. Že se dnešní kalamitní situaci dalo předejít, z toho docela jasně vyplývá...

02.02.2020

Asi není snadné nepodlehnout pokušení sepisovat další a další příběhy, když se dostaví onen podnětný "čtenářský úspěch." Příběhy, vybrané do tohoto svazku, nemají však společné to, co je v podtitulu - tedy, že by byly dramatické, ale spíše je spojuje banálnost až trapnost jednajících postav a jejich činů. Zda se jednalo o případy z reálného života, mi přitom nepřipadá až tak zásadně důležité, ale je možné, že pro onen čtenářský ohlas to může být rozhodující...
Předchozí "Příběhy" jsem nečetl, tak nemohu posoudit, zda měly podobnou literární úroveň, ale mne si tento styl psaní nezískal. Většina příběhů by se dala shrnout několika větami a nebyla by zajímavá ani pro Černou kroniku. Namísto dramatického děje tak dostáváme plytké, frázovité hlášky a kýčovité vyjádření postojů autora ke společnosti (zejména zášť vůči "zbohatlíkům") a otřepané vztahové fráze (skoro jak z Červené knihovny). A pozornému čtenáři bohužel neunikne ani značné množství tiskových (?) chyb. Vydavatelům zřejmě text nestál ani za to, aby ho protáhli textovým editorem. I běžný Word by ony přesmyčky a další podobné chyby jistě zachytil. Knihu jsem měl jen vypůjčenu, ale pokud bych ji býval zakoupil, věřím, že bych mohl s úspěchem požadovat vrácení peněz za tak nekvalitní produkt.
Pro mne tedy zůstane pan Cílek kvalitním autorem literatury faktu, ale v jiném žánru ho vyhledávat zřejmě nebudu.

03.08.2018

Podivuhodná, ale i obdivuhodná road story. Autor si vytyčil na dnešní dobu zdánlivě snadno dosažitelný cíl - projet trasu, kterou putovali naši "legionáři." Že, obzvláště v končinách, kde se pohyboval, nemusí však jít (jet) všechno hladce, se mnohdy přesvědčil až poté, kdy už bylo jasné, že jeho kostky jsou již vrženy a cesty zpět pro něj není (chtěl-li svůj úkol splnit) - vlastně podobně jako na tom byli právě ti legionáři. Že se mu podařilo svůj záměr zdárně dokončit, je o to obdivuhodnější, že jej nepodnikl v rámci nějaké společné výpravy, ale naopak sám, bez jakéhokoliv zabezpečení.
Potěšilo mne, že se autor zdařile dokázal oprostit od svých subjektivních dojmů a dal přednost tlumočení názorů, s nimiž se cestou setkával. Navíc s vyvážeností, kterou by si mohla vzít za vzor např. Česká televize. Litoval jsem jen, že pasáže, ve kterých reportoval o svých setkáních s posledními přežívajícími českými krajany v tak vzdálených krajích, byly jen velmi letmými nahlédnutími. Celkový dojem mám ale pozitivní a knížku budu doporučovat k přečtení. Má v sobě lehkost četby na dovolenou dovedně svázanou se závažnými tématy minulosti i dneška.

26.02.2018

Obsahově zajímavé. Ano, bylo toho poměrně dost, co jsem o tomto svém idolu studentských let nevěděl. Škoda jen, že ty historky nezpracoval někdo, kdo umí psát knihy. Takhle se přiznám, že jsem se některými popisy jen obtížně prokousával a sem tam i přeskakoval. Zároveň jsem se nedokázal zbavit pocitu, že, víc než o Slávka Šimka, tu šlo o ego autora knihy. Ale to množství unikátních fotek mi celkový dojem pozvedlo, takže mohu s klidným svědomím dát tři hvězdy.

25.06.2016

Jsem autorův vrstevník a okupaci jsem, i když v jiné pražské čtvrti, prožíval podobně. Možná i proto jsem čekal o trochu barvitější vyprávění. Pro generaci, která už toho o této době moc neví, je ale tato knížka určitě přínosem. Je dobře, že autorův styl bude jistě pro mladší ročníky velmi dobře stravitelný, ačkoliv prý autor knihu nemířil přímo na dětské čtenáře. Přeju jí, aby si k nim cestu našla. A dovedl bych si představit toto vyprávění i jako námět k filmovému scénáři... :-)

10.05.2015

Připadá mi, že nás chtěl autor ušetřit těch hrůz a tak jsme mohli proplout dějem, aniž bychom prožili něco děsivého. Jako nahlédnutí do toho, jak to tam tehdy chodilo, je ale příběh působivý. I když, jak si vzpomínám na vyprávění své židovské sousedky, která to vše zažila, největší utrpení si působili vězni sobě navzájem...

18.03.2015

Kniha plná fabulací, emocí a frustrace. Stylová neučesanost tu není na závadu, spíš působí autenticky. O případu pana Kajínka se tu oproti očekávání toho moc nedozvíme, zato si můžeme udělat představu, jak probíhala v praxi ta naše demokratizace. Jak se propojení starých struktur, včetně STB, s novými subjekty stalo normou, je tu vylíčeno až hororově. Kéž by to byla fikce a nikoliv literatura faktu...

09.03.2015

Ponuré povídky, které působí až hororově hlavně tím, že se jen těžko dá určit, co je smyšlenka a co realita bolševického období naší republiky. Nečetlo se to lehko...

20.11.2014

Přehlídka banálních případů, popisovaných dost lidovým stylem. Vázané vydání s kvalitní obálkou přitom vzbuzuje dojem, ze půjde o solidnější práci. V tomto oboru existuji lepší autoři. V knize je také nezvykle mnoho neopravených chyb - záměny jmen apod. - chtělo to kvalitnější korekturu...

01.11.2014

Opět poctivě a poutavě připravená publikace. Chtěl jsem ji jen prolistovat a nakonec jsem nad ní strávil celý den. Zase bylo co objevovat. Těším se už do terénu.

25.10.2014

Osvědčená dvojice autorů opět představuje zajímavé kriminální případy, tentokrát z pohledu motivace pachatelů. (Kapitoly: Svědomí - Pomluva - Žarlivost - Anonym - Kšeftaři - Nuda) Nevtíravé komentáře a drobné kritické poznámky na adresu tehdejší společnosti. I po letech zajímavé čtení.

23.10.2014

Ačkoliv jsem vždy vyhledával knihy M. Urbana pro jejich tajemnou atmosféru a bizarní příběhy, nepřekvapil mne autor románem úplně jiného žánru (měl jsem to snazší o to, že jsem následující román Přišla z moře už měl za sebou...). Barvitý a až autentický popis osudů nejen ústřední postavy, ale i rodiny, rodinné firmy a taky celé společnosti od časů vznikající republiky až po chmurnou vizi časů poválečných si mne získal. Mnoho reálií z pražského prostředí. Oceňuji i netradiční pohled na otázky okolností vzniku ČSR a vztahy mezi národy.

05.10.2014

Přečetl jsem všechny Urbanovy romány od Sedmikostelí po Boletus Arcanus a u žádného jsem nezažil takové zklamání. Jestli to měla být "odpověď současným krimirománům, které neznají míru v počtu mrtvol," jak je nám předkládáno na přebalu knihy, pak to byl zřejmě pokus o úspěch v krimi žánru. Spíš mám ale z výsledku dojem, že autor zraje pro psaní seriálových scénářů. Snad se mýlím...
(výstižné komentáře: jethro.tull - Dudek - Sparkling)

24.09.2014