Horselen komentáře u knih
Věřím, že za touto knihou stojí spousta práce, protože je vylíčena s naprostou věrohodností z pohledu psa. Jako kdyby se jím autor na chvíli stal. Je neskutečně smutná a emotivní, už od začátku. Časová návaznost je perfektní. Pokud jste četli první díl, možná vám připadalo, že druhý díl už může být jen horší - vždyť všechny úžasné nápady a myšlenky byly vyčerpány, o čem by asi tak autor mohl psát.
Svým způsobem je to pořád o tom samém, nicméně knížka je napsaná tak, že se od ní nemůžete odtrhnout, musíte přece zjistit jak to s těmi všemi lidmi dopadne!
Kdo mi opravdu lezl na nervy byla Glorie, takovou matku bych mít nechtěla. Mnohokrát jsem soucítila s Clarity a přála si, aby ta hrozná osoba z jejího života už konečně zmizela.
Jediné co mi vadilo, bylo to, že jsme se nedozvěděli všechno. Rozhovory obsahovaly jen to nejnutnější a mnohokrát jsme se o událostech dozvěděli s odstupem několika měsíců. Takže i ta záhadnost, kdy si člověk domýšlí, co se asi stalo, tam je.
Skleněný trůn mi doporučili dvě kamarádky a musím říct, že jsem se nezklamala. Celou knihu jsem přečetla za dva dny. Celaena si získala moje sympatie, avšak je pravda, že mi po celou dobu četby chyběl nějaký důkaz jejích schopností, jak již bylo uvedeno ostatními čtenáři. Jsem překvapená, že ačkoli děj byl možná jasný, nedokázala jsem ho zcela předvídat. Jsem zvědavá na další díly, slyšela jsem, že každý další díl je lepší, než předchozí :)
(SPOILER) Už od počátku jsem měla dojem, že Nina a Cecelie jsou absolutně nesnesitelné postavy a ačkoli vydržím hodně, nedalo mi to, abych si v hlavě neřekla, že bych hned po prvním dni dala výpověď.
Příběh ubíhal hodně rychle, takže za čtivost jednoznačné plus. Styl psaní nebyl nijak barvitý, skoro bych řekla, že až strohý. To byl asi důvod, proč jsem nevěřila tomu, že se Milie zakoukala do Andrewa prakticky na první pohled. Celý ten jejich románek na mě působil uměle. Dokonce i fantazírování o zahradníkovi mi přišlo spíš na sílu a navíc rušivé.
Hodně "nechutné" se mi zdálo, jak se Andrew choval hned po tom, co vyhodil svou manželku z domu.
Celý příběh jsem čekala na nějaký obrovský zvrat, ale žádný na mě neudělal až tak velký dojem. Ano, bylo tam pár momentů, které ve mě vyvolaly silnější emoce, ale asi jsem podle recenzí očekávala něco překvapivějšího.
Taylor J. Reid má asi nadpřirozenou schopnost vdechnout život fiktivním postavám. Kniha byla stejně úchvatná jako samotná osobnost Evelyn Hugo.
!SPOILER!
Uvědomila jsem si, že bych vlastně nepotřebovala žádné propojení mezi Monique a Evelyn, jelikož příběh Evelyn by vystačil sám o sobě. Šokující zvrat nemusí být tak šokující, pokud přemýšlíte trochu dopředu, ale já se snažila nepředbíhat a ve finále se mi ten "wow moment" dostavil.
(SPOILER) Přečíst tu knihu o pár let dřív, byla bych nadšená. Nyní už jsem si ale daleko víc uvědomovala všechna ohraná klišé a hrozně mě to štvalo. Navíc mi začalo vadit, jak se hlavní postavy staví k řešení svých problémů. Mám problém? Prostě se opiju, vezmu si drogy nebo se s někým vyspím - a je to, vyřešeno. To je tak "ohraný". Co kdyby nám autorka projednou nabídla i nějaké schůdné, netoxické, ne-sebedestruktivní a dospělé řešení... ale vzhledem k věku hlavních postav, nu, asi se nic takového konat nebude. Chápu, že zobrazovat násilí tak, aby Nick působil víc sexy a protektivně je asi v kurzu, ale už jsem na to jeho "nejradši bych mu rozbil hubu" začínala být alergická.
Další drobnosti se kterými jsem měla problém nebo mi přišly nelogické:
- Opravdu by se poprvé líbali v naprosto veřejném prostoru, kde je mohl kdokoli vidět a ještě za přítomnosti Anny?
- Autorka se snaží Nicka vykreslit jako někoho, koho by měla každá holka chtít. Ano.. zmlátit ze žárlivosti někoho za to, že se líbá s člověkem, se kterým ani nechodíte a ve finále se tu stejnou noc sám vyspat s někým jiným, to je ukázka vztahového materiálu.
- Fakt by byla Noah schopná vyhrát závod, i po tom, co do sebe oklopila tolik alkoholu? Myslím, že by ani nesedla za volant.
- Proč má autorka (potažmo Noah) potřebu se shazovat a nadávat si za to, že jí po pěti dnech od rozchodu chybí její expřítel? A ještě má nutkání si to sama v sobě omlouvat? Jako haló, odkdy se člověk přenese přes nevěru za týden, po tom, co někoho opravdu miloval? Jak říkám... tahle kniha je toxických řešení plná.
- Ta změna dynamiky vztahu mezi Noah a Nickem na mě byla moc rychlá. Z člověka, který tvrdil, že za žádnou cenu nikdy nebude mít vztah se stal někdo, kdo chce lásku až za hrob? Možná jsem v posledních letech ztratila spoustu iluzí, ale tohle bylo trochu moc.
Nicméně, jelikož byla kniha extrémně čtivá a ve finále mě bavila, rozhodla jsem se jí dát 4 hvězdičky. Automobilové závody mi přišly jako skvělé a velmi originální zpestření. Další díl ale nutně číst nepotřebuju a pravděpodobně asi nebudu.
Já a létání spolu máme komplikovaný vztah, nejsem zrovna jeho největší fanda. Zajímalo mě, co na knize všichni vidí, tak jsem si jí pořídila taky. A už po pár stránkách jsem věděla, že bude skvělá.
David Hecl zodpovídá i otázky, na které by mě nikdy nenapadlo se zeptat. Hodně jsem se pobavila a dozvěděla se spoustu věcí.
I když je kniha psaná ve formě rozhovorů, je to častokrát dost poutavé, abyste vydrželi číst několik hodin v kuse.
Jedná se o naprosto skvělé čtení už od první stránky. Strašně se mi líbilo charakteristické zpracování textu pro jednotlivé dívky. Další plus bylo, že každá z nich měla jiný problém a stejně si tak dobře rozuměly. Jen s Carou jsem bohužel nedokázala sympatizovat. Super bylo i neustále se zvyšující napětí.
Autorka krásně poukazuje na to, že ať už člověk vypadá jakkoli, může mít daleko horší problémy než navenek ukáže.
V průběhu čtení mi do očí vstupovaly slzy. Nedokážu pořádně vyjádřit jak krásná a zároveň těžká kniha to je.
Tohle by si opravdu mělo přečíst víc lidí, aby si uvědomili, že psychické problémy jsou stejně vážné jako fyzická zranění, ne-li víc.
Příběh mi dlouho bude rezonovat v hlavě.
Tohle bylo skvělé! Od první do poslední stránky jsem se bavila... tedy, jak se člověk asi může bavit nad tématem rodinných tragédií a nevěry. Takže lépe řečeno, moc jsem si užívala, jak je kniha napsaná.
Colleen dokáže naprosto perfektně popsat chování a charakter postav, ať už dospělých nebo náctiletých, a vystihnout všechny rozdíly. Ty jsou na první pohled patrné.
V průběhu příběhu bylo hrozně zajímavé sledovat, jak každá strana - dospělá a náctiletá - vnímá daný problém jinak. Pohledy dvou generací autorka rozhodně umí, věřila jsem jí úplně všechno.
Jedná se o další emocionálně nabitou knížku. Nečekejte obrovské zvraty, ale spíše vývoj a psychologii postav. Ke konci byla náctiletá Clara sice na facku, ale myslím, že přesně takhle by se chovat mohla. A zase na druhou stranu se její chování dá částečně pochopit.
Colleeniny knížky jsou pro mě srdcovka a jsem moc ráda, že jsem ji tehdy před lety objevila.
P.S. Po přečtení anotace jsem byla velmi zmatená, že v první kapitole je Morgan teenager, no ukázalo se, že se odehrává před xx lety :D
Tuhle knihu bych do YA ani neřadila, protože dostáváme něco jiného, než na co jsme z různých fantasy zvyklí. Bylo to skvělé a doslova mi běhal mráz po zádech.
Jestli tohle má být prvotina, tak smekám pomyslný klobouk. Obálka vypadá taktéž bezvadně. Těším se, až si přečtu další autorčiny knížky, sama působí velmi sympaticky.
Skvělá a pravdivá knížka o neobyčejně chytrém kocourovi a jeho pánovi. Místy skoro až neuvěřitelné historky o Bobově inteligenci, které mě okouzlily. Knížka byla velice čtivá, oddechová a jednoduše napsaná (možná až moc). Stránky ubíhaly jedna za druhou, takže ideální letní čtení.
Hned jsem se musela podívat i na Youtube.
Celý příběh byl dost krvavý a drsný, na můj vkus až moc. Rozhodně mě netěšilo, že na mnoho stránkách vystupoval odporný malchaj.
Každopádně tento díl byl o dost lepší než první, konečně jsem nemusela přemýšlet, co že se to vlastně děje a kdo je kdo.
Ale ten konec... Srdce zaplakalo, i když jsem to v hloubi duše věděla už na začátku bitvy.
Kniha pro mě byla směsí:
A) Protivné hlavní hrdinky, za kterou se okamžitě staví tatínek, když na ni někdo jen sáhne.
B) Despotických rodičů, kteří už si fakt nepamatují, jaké to je být mladý.
C) Téměř nulového děje, kdy hlavní a vlastně vůbec jediný problém "příští rok už nepřijdeme", nebyl vůbec vyřešen
D) Chudáčka kuka, který neví co se sebou a má, ne zas tak tajemnou, minulost
D) Šíleného množství chyb v textu
Kladně hodnotím obálku, vnitřní vzhled a to, že jsem se příjemně naladila na Vánoce
Čtenářská výzva mě přesvědčila, že Patrik Hartl není nic pro mě. Děj mi přišel utahaný a příliš všední, postavy neměly pořádné charakterové rysy a pletly se mi jedna přes druhou. Nebyla jsem schopná si ani pamatovat do jaké věkové kategorie patří.
Sice jsem se občas zasmála a někdy koukala, jak přesně dokáže autor vystihnout určité momenty, ale do dalších knih se pouštět nebudu. Možná za pár let.
Thrillery skoro nečtu. Šelmu jsem se rozhodla přečíst kvůli doporučení, že obsahuje mnoho zajímavých vědeckých faktů. A skutečně, v tomhle ohledu mě vůbec nezklamala. Zároveň se tak odlišuje od jiných knih v žánru. Nicméně se při čtení častokrát zdá, že hlavní hrdina musí mít mozek dvakrát větší než tělo, pokud ví všechny zmíněné informace.
Šelma je psaná strohým a jednoduchým stylem, žádné vytáčky a dlouhé odbočky. Krátké kapitoly vás nutí číst pořád dál. Konec mi přišel těžce nereálný a poněkud otevřenější než bych chtěla.
Stejně jako je jedinečná svým obsahem, vyčnívá i nádhernou obálkou, asi jedna z nejhezčích, co jsem kdy viděla.
Pokud se zajímáte zároveň o biologii či genetiku a nevadí vám napětí, bude se vám líbit.
Krasobruslení je jeden z mých nejoblíbenějších sportů, takže jsem čekala, že nic jiného než 5* knize nedám. Nakonec však stále vede Kulti.
Na můj vkus zde bylo až příliš mnoho sprostých slov a zdálo se mi, že spoustu věcí je nevyřešených případně nedotažených.
SPOILER: Například Jasminina myšlenka, ohledně vztahu Leeové a Ivana. Také vysvětlení na konci knihy, že s ní Lukov chtěl jezdit od samého začátku, přitom tomu nenasvědčovalo žádná skutečnost.
KONEC SPOILERU
Autorka se měla zaměřit více na detaily a méně na sáhodlouhé opakující se myšlenkové pochody.
Vůbec nejsem zvyklá číst komiksy a nevěřila bych, jak skvělý příběh dokážou předat. Jak rychle se do něj vžijete, jak skvěle se to čte. Během jedné hodiny jsem knížku přečetla a okamžitě jsem chtěla víc.
Obrázky toho dokážou říct hodně, někdy víc než slova. Neskutečně jsem se při čtení uculovala. Mrzí mě, že jsem si v knihovně nemohla hned půjčit druhý díl, protože mě to opravdu pohltilo
Bohužel, přestože Španělsko jako takové miluju, autorčiny předchozí knihy mě oslovily o něco více. Ze začátku jsem měla problém se začíst, což pravděpodobně způsobila er-forma, ve které jsem si odvykla číst.
Hlavní postavy Ana a Daniel mi nijak nepřirostly k srdci, nedokázala jsem si k nim vytvořit vztah. Naopak nejvíce mě zaujala Puri a přála bych si, aby dostala více prostoru.
Co musím vyzdvihnout je atmosféra. Autorce se podařilo celou knihu obestřít nádechem tajemství a nevyřečených problémů. Myslím, že celkový námět je více než zajímavý.
Meta je jedinečná v mnoha ohledech. Anotace vás láká na příběh o superhrdinech, jenže superschopnosti zde figurují spíše jako kulisa pro hlavní příběh, který se týká důležitých lidských problémů (ztráta identity, hledání sebe sama, znásilnění, stalking, politika,...).
Knížka je dle mého mířena hlavně na mladší čtenáře (13-27 let) vzhledem k jazyku, jakým je psaná. Objevuje se zde slang, velké množství anglicismů, ale především hovorový jazyk, a to asi ne každému musí vyhovovat. Jenže právě tyhle věci dodávají knize na autentičnosti a já to miluju!
Poměrně nečekané pro mě bylo prostředí, protože světě div se, ale alternativní verze České republiky skutečně fungovala a naopak máte pocit, že je vám Lenny a celý příběh ještě bližší. Takže za prostředí bod navíc.
Místy máte pocit, že je příběh a jeho sled strašně chaotický. Jenže ve skutečnosti všechno dává dokonalý smysl.
Tohle bylo ... šílené. Na jednu stranu mi přišlo opravdu zajímavé sledovat myšlenkové pochody hlavní hrdinky, jako ukázku duševní poruchy. Když už tu stejnou větu čtete ale asi po desáté, je to příšerně otravné.
Ano, chápu, jestli takhle fungují lidé s obsedantně kompulzivní poruchou, tak jim to nezávidím ani v nejmenším. Rozhodně to není jednoduché, ale jako námět na beletrii to není zrovna nejlepší nápad. Rozuzlení mě zklamalo, napětí v detektivní lince nulové.
Prostě typická Greenovka se svým vlastním světem.
Rozhodně nejsem odpůrce této tématiky, ale samovolně ji nevyhledávám.
Kniha je jedno velké milé klišé, kde hlavní problém tvoří záhadná minulost postav. Ta je zmiňovaná na každém rohu a ve výsledku se nedočkáme žádného pořádného odhalení, ale sami si v průběhu knihy uděláme závěr.
Danielovy problémy jsou na konci zmíněny jen tak mezi řečí. To mě trochu mrzí. Čekala jsem nějaké obrovské BOOM.
Epilog pro mě skončil až moc velkým happy endem, ale jinak fajn oddechovka.