hrebmi komentáře u knih

Pro Majewskeho mám slabost. Polský historik, který zná naše moderní dějiny lépe než leckterý český. Naši největší národní bolístku 20. století, Mnichov, bere zajímavým reportážním stylem s velmi kultivovaně dodržovanou faktografií pěkně dopodrobna a začíná dostatečně v předstihu, aby popsal okolnosti, které Mnichovské konferenci předcházely. Škoda jen, že to nakladatelství Academia vydalo jako paperback, úrovni vydavatelství i takovéto historiografické publikaci je to nedůstojné a cena tomuto levnému provedení a malé trvanlivosti vazby knihy také neodpovídá, kniha stála téměř šest stovek. Po roce už je ale všude vyprodaná, takže Academie si může odškrtnout, že to i tak stálo za to.

2 29.10.2023

Osvědčený formát průvodce. Díky autorovi za vyznačení všech tras, velmi oceňuji geografický background při trasování, zahrnutí pěti "středů republiky", zahrnutí starých stezek (obchodní, vorařská) i poutních míst.
Krásné fotografie, příjemně tonálně upravené. Jenom nechápu tu mánii na každé páté fotce se nechat zvěčnit...
Vydavatelství by mělo především nabídnout i e-knihu v PDF, aby si ji člověk mohl vzít v mobilu na cestu, s tímto se nikdo na pouti vláčet nebude.
Ale po prolistování se vždy dostaví touha hned vyrazit, to funguje spolehlivě.

2 08.03.2023

Tento druh knih by měl plnit především tu úlohu, že ve vás vyvolá touhu vyrazit na pěší pouť také. V tom je třetí díl deníku unikátní, protože má šanci oslovit největší spektrum lidí, když popisuje relativně lehce realizovatelnou cestu domovinou. Jazykem prostý text je vcelku věcný a deníkově dosti stručný, někdy až telegrafický, což pro čtenáře, kteří u zážitků nebyli, není žádný extra přínos. Výjimka je ale u popisu průchodu Neratovem, k němuž se autor vrací ještě v závěru knihy, bylo vidět, že místo i tamní idé na něj hluboce zapůsobili. Velmi cenný je závěrečný přehled vybavení s detailním popisem zkušeností s každým kouskem. Pro mne nejcennější část knihy.

2 26.02.2023

Five stars dávám málokdy. Ta kniha je magická:
1. Silný příběh autora, fotografa, který fotil černobíle dřevěnými velkoformátovými kamerami z pozůstalosti po Janu Sudkovi. V roce 1969 nakrátko emigroval, vrátil se a aby přežil normalizaci, koupil stavení na Sedlčansku v malinké vesničce, kde s ženou vychovali dcery.
2. Nádherné snímky autora, které mají trpělivě vyčekané světlo a atmosféru, zachycují nekašírovanou vesnici, která je jakoby mimo čas, ze snímků bez znalosti kontextu byste klidně hádali předválečné časy.
3. Krajina Sedlčanska. Znám ten kraj kamenných křížů, které přežily socialismus nepovšimnuty. Odlehlá místa bez železnice a (zatím) dálnice. Typická vnitřní periferie, kde je všude daleko, a proto k sobě mají lidé blíž. Není to daleko od Prahy a přitom absolutní klid a zapadlá místa, díky krásné pahorkatině s nádhernými výhledy.

Co o svém motivu řekl autor v rozhovoru pro Respekt v roce 1994:
"V roce 1973 jsem si koupil chalupu na hranici jižních Čech, na Sedlčansku, a ten kraj jsem fotil dvacet let. Objevil jsem zachovanou českou krajinu, chudou, bez civilizace, politika do ní nějak nedošla. Žili tu přírodní lidé, představte si, že chodili ještě v dřevácích, každý den zvečera zvonili klekání. V okolí je spousta starých kostelů z 12. století. Přál bych si, aby česká krajina vypadala takhle."

2 04.09.2022

Je skvělé, že vydáním knihy i po letech autor splnil svůj slib daný Jestřábovi při nahrávání rozhovorů.
Za vyzdvižení stojí kvalitní a výpravné provedení s grafickou úpravou Aleše Najbrta. To z knihy dělá bibliofilský skvost.
Unikátní je kompletní seznam Jestřábových táborů s pražskou Dvojkou, který neuvádí ani wikipedické heslo oddílu.

2 26.06.2022

Zajímavý námět. Velmi kvalitně vypravená kniha, nadstandardní fotografie. Vedení rozhovorů se nevyvyšuje z průměru. Možno brát jako tipy cílů na měkkou turistiku. Překvapilo mne, že je vlastně docela jednoduché a dostupné si pořídit venkovský zámeček - o to pochopitelně těžší je pak ta rekonstruklce a nalezení modelu financování. Veliké díky všem, kteří se vydali cestou ohromné dřiny, uskromňování se a upozaděné vlastní spotřeby ve prospěch obnovy původních lokálních dominant - je to mise, na níž nelze vydělat, o to hlouběji je třeba smeknout.

2 20.02.2022

Užitečná publikace, cenné fotografie shromážděné a utříděné pohromadě. Mapky dostatečného rozlišení umožňují zájemcům dohledávat zbytky zrušených tratí v terénu.

2 17.07.2021

Obálka hezká. Fotky lepší průměr, ale žádný Jindřich Štreit to není. Texty jsou uměřené, slovníček potěší k zavzpomínání. Co nepotěší, je cena - nenechte se mýlit, za šest až sedm stovek jde o malou knížku A5!
Kniha užitečná jen jako svědectví doby a k zavzpomínání pro ty, kteří kdysi taky jezdili s usárnou na vandry...

2 26.12.2020

Nadšení ostatních čtenářů zase až tolik nesdílím. Je tam vše a od každého dost málo. Nejcennější je sledování dráhy autora - investora, kterou popisuje s poctivou otevřeností. Je vidět, že know how získával často metodou pokus - omyl, zkušenosti získával modelem "tohoto jsem potkal na konferenci a docela mne zaujal". Mnohé kapitoly jsou velmi mělké, někde až plytké.
Jednoznačné ocenění zaslouží za základní poselství: nejlepší investice je do osobního sebevzdělávání. Dobré jsou konkrétní tipy a odkazy, v roce vydání vše aktuální, ale to brzy zastará. O nemovitostech i akciích existují mnohem komplexnější knihy, ostatní kapitoly takřka nestojí za řeč.

2 19.11.2020

Kniha je skvělým detailním popisem každodenních problémů reálného socialismu. Autor komunisty opravdu v lásce neměl, takže se soustředil na každičkou slabinu, kterou s gustem popisuje.
Pan Švestka byl názornou ukázkou člověka, který moc dobře věděl, proč chce být dobrovolně raději "u lopaty", aby si udržel vnitřní svobodu a intelektuálně se mohl realizovat v soukromí. Byl jsem zcela fascinován, jak důvtipně a analyticky si ověřoval informace, jak přemýšlel. Teď zpětně se vše zdá tak jasné - a on si na spoustu věcí přišel sám už tehdy - poctivou kritickou četbou denního tisku (kdo z komunistů skutečně četl Rudé právo, či dokonce Tvorbu?) v kombinaci s pravidelným poslechem "štvavých" vysílaček.
Pokud chcete dnešním mladým vyprávět, jak jsme žili v 70.-80. letech, můžete jim klidně podat tuto knihu se slovy "tohle si přečti...".
Kniha zakoupena bez problémů v roce 2019 přímo v knihovně Libri prohibiti v Praze na Senovážném náměstí za skvělých 200,- Kč.

2 03.03.2019

Znám i lepší Sichingerova díla. Především nechápu, proč autor nevěnoval každému z popisovaných dvou období samostatnou knihu. Ten pokus o vzájemné provázání je beztak velmi chatrný. Ta úvodní prvorepubliková část mne na začátku bavila velmi - ten humorný nadhled, líčení vyhlášení republiky nedopatřením v Písku o pár dní dříve, úplně jsem v tom viděl ty zástupy nás českých Švejků. Pak ale náhle utnuto a skok do roku 1949. Děj běžel občas trhaně a na konci to také bylo narychlo zavřeno, jakoby autorovi docházela náplň v propisce. Kdo si chce vychutnat Sichingera v plné síle, doporučuji raději Meyrovo sklo nebo Kocovinu šumavského léta.

2 14.09.2018

Jak dlouho mi trvalo, než jsem se ke knize z naší knihovny dostal. Autor, jsa novinářem a ne historikem, do ní musel investovat neuvěřitelné množství času a studia pramenů. V drtivé většině jde o další knihy interpretující historii, nikoliv o prameny primární, takže nelze čekat klasickou vědeckou práci obsahující analýzu a syntézu, ale angažovaný subjektivní pohled publicisty. Nijak to nevadí, kniha si na nic jiného nehraje a máme tak jediečnou šanci nahlédnout do uvažování i postojů výjimečné osobnosti pana Tigrida. Na to, že velkou část popisovaného období prožil v emigraci je popis domácích událostí hodně plastický a věrný. Škoda, že jsem si knihu nemohl přečíst v období dospívání v době perestrojky, v mé orientaci kdo je kdo a o co tehdy šlo v našem státě by mi to dost pomohlo.
Ještě poznámka k nakladatelství. I rok a půl po revoluci v roce 1991 vydáním Odeon plnil záslužnou věc a splácel velký dluh národa svému zasloužilému rozhlasovému reportérovi a šéfredaktorovi Svědectví. Kniha je ale bohužel celkem odfláknutá - malinká písmenka, pidiokraje kolem textu, vazba toho také příliš nevydržela. Možná už se nad nakladatelstvím začínala stahovat mračna neviditelné ruky trhu, ale zrovna tato knížka by si větší velkorysost zasloužila.

2 03.08.2018

Vimperské reálie velmi plastické. V této knize se autorovi daří dobře držet napětí. Zajímavé je rozložení sympatií mezi německou a českou stranu a pohled na obnovující se Bavorsko.

2 19.05.2018

Kniha povídek o hledání Boha. Jsou to takové pohádky pro dospělé. Atraktivní, emotivní, s magickou přitažlivou silou. Vozil jsem knihu na cesty vlakem z práce a vždy jsem se odpoledne těšil, až ji budu moci otevřít a přečíst si další pasáž. Často se mi draly do očí slzy. Jako pomoc při hledání toho, kdo je nad námi, to také funguje - rozhodně víc než většina kázání v kostele. Čistě z literárního hlediska jde ovšem o prózu průměrnou a náměty jsou samé klišé - hemží se to tam zázračně zachráněnými dětmi ve vánici a padajícími horolezci.
Přestože autoři netlačí nijak zvlášť na pilu/víru, povinná křesťanská agenda z knihy prosakuje - odmítání interrupce (ovšem na příbězích s dobrým koncem, takže z pozitivního náhledu a s citlivým pochopením), obraceči na pravou víru, proti nimž stojí militantní neznabozi, kteří se po zlomových situacích stávají praktikujícími křesťany.
Přes to všechno kniha na člověka funguje a určitě se budu pídit po dalším dílu, abych sledoval osudy rodiny Hornových. Nejsem ovšem příliš rád manipulován, a tak paradoxně u mne by účinek byl o to větší, čím méně přímá by byla propagační linka náboženství.

2 29.01.2017

Ta kniha je pro mne magická. Sahám po ní s železnou pravidelností každý advent. Přenáší se na mne ta vyrovnanost a pořádek, barokní nálada z doby, kdy víra dominovala pocitům a církevní rok doprovázel člověka na jeho životní pouti. Psáno krásným bohatým jazykem, autor v sobě nezapře filologa.

2 24.12.2016

Lituji, ale tento díl edice "Co je nového" se nepovedl. Autorka je jistě fundovaná v oboru, ale cílem by mělo být představit nové trendy nějaké vědy laickému publiku. Bohužel text je velmi obtížný, plný odborných termínů. Laik mnohdy netuší, která bije. Přitom nemám pocit, že by šlo o nešvar některých akademiků, kteří si své frustrace léčí snahou o intelektuální převahu, kdy vzájemně závodí, kdo se bude vyjadřovat ve skripútech strojeněji a více latinsky. Z tohoto autorku nepodezřívám, spíše jde o nedopstatečný odstup od své profese a malý didaktický talent.
Nové trendy jsou tam popsány ve velmi zhuštěné podobě, mnohdy jde o prostý výčet a hned se jde dále. Přitom by čtenář jistě uvítal důkladné vysvětlení a pár ilustračních příkladů, aby to pochopil a dokázal si představit.

1 08.02.2025

Mám slabost pro ruralistické romány. Toto ovšem není žádný román, psychologie postav absentuje, jsou vesměs ploché, děj předvídatelný. Aby ne, jde spíše o rodinnou kroniku, byť i ta je vzata dost kvapíkem. Pozitivní na knize je zasazení do souvislostí s velkými dějinami státu a celé společnosti.

1 08.12.2024

Mně to bohužel nesedlo vůbec. Jsem rád, že jsem podle recenzí jeden z mála, ostatní hýří nadšením. To je dobře, MMŠ to aspoň nepsal zbytečně. Martina Šimečku mám v úctě a rád čtu jeho novinářské texty, včetně třeba jeho popisu Cesty hrdinov SNP, tedy reportáže o sportovním výkonu.
Tady jsem původně čekal myšlenkování kolem jeho pobytů v osamění na horách v maringotce. Nekoná se, snad kromě úplného úvodu a závěru. V pořádku, moje chyba, že jsem si to vysnil, protože bych na to býval byl zvědavý.
Je to o sportech a sportování. Budiž, úplně motivačně to ale na mne nepůsobí, že bych hned nazul "maratonky" a vyrazil. A upřímně - člověk, který začíná ráno třemi cigaretami k snídani pro mne sportovní inspirací nebude. Prostě ne.
A filosofování? Inu, MMŠ má načteno, většinou asi spíše z mládí, z tátovy knihovny. Občas zajímavý postřeh, ale nijak hluboký. Některé myšlenky novinářsky hezky formulované, ale že by nějak úplně převratně, to ne. Existují vybroušenější mistři pera.
Celkově mi forma přišla strašně stručná, ve snaze obsáhnout všechny odžité sporty strašně po povrchu. Dramaturgicky kniha strašně tápe, to je její největší problém - není to přehled sportů s jejich charakteristikami, není to treninková příručka, není to autobiografie, není to filosofická kniha...Je to 143 stran, které jsem prolétl, občas i kousek přeskočil, nic moc to ve mně nezanechalo.
Rozsáhlá knihovna mi nedovoluje hromadit úplně každou koupenou knihu, takže tuto s lehkým srdcem posílám dál do světa.

1 05.11.2023

První část (Krámek s kráskami) je průměrná četba mapující částečně unuděný život mladšího muže. Reálie jsou uvěřitelné, jsou patrné autobioagrafické prvky.
Druhá část (Život střídá smrt) je čtivější, byť emočně náročnější. Hlavnímu hrdinovi vážně onemocní manželka leukémií a vše směřuje k nezadržitelnému fatálnímu konci. Vlastní zkušenost a potřeba se z toho vypsat je znát, místy to má až reportážně-dokumentární polohu.
Oceňuji, že na dobu vzniku v éře normalizace autor dokázal zcela odfiltrovat politiku a soudruhy. Kniha je někdy označována jako psychologický román - souhlasím, mnohé prvky to má, ale chtělo by to dotáhnout. Hlavní mechanismy vtáhnutí do děje, spouštění úvah, jak bych se zachoval v dané situaci já, i navozování souvisejících myšlenek, to tam vše funguje, ale mohlo by to být dovedeno ještě do větší hloubky a s větší rafinovaností, jako je tomu u špičkových autorů. Občas mi přišlo podivné, jak autor u stejného hlavního hrdiny střídá popisnou třetí osobu a ich-formu.
Druhá část rozhodně stojí za přečtení, tu doporučuji každému a nebude vadit, když první vynecháte, autor vám beztak mnohé pasáže flashbacky připomene.

1 06.10.2023

O fotografovi Janu Lukasovi jsem donedávna netušil, snad díky jeho emigraci a dožití v Americe. Upozornil mne na něj prodavač ve Foto Škoda, když jsem si prohlížel nabídku fotografických monografií. Při listování jsem objevil jeho fotografii Beneše ze zákulisí pohřbu TGM, kdyby byla známější, jistě by byla ikonickou.
A pak jsem objevil v knihovně po dědovi tuto fotografickou knihu z roku 1946. Absolutní bomba! Tak vypovídající výjevy, doslova zmrazené okamžiky zakonzervované pro budoucí pokolení. Krásné humanistické portréty. Výjevy z venkovské krajiny, tehdy ještě nekolektivizované. Muž brousící kosu na pozadí rozbořené pevnůstky. Kluk s petrolejkou - tak odtud to znám! Co fotka, to takřka legenda. Velmi silná kniha, vřele doporučuji.

1 17.09.2023