hromes
komentáře u knih
Hotýlek
Alena Mornštajnová
K této knize mě přivedla antireklama kolegyň z práce, které Hotýlek hodnotily velmi nízko. Mně se naopak Hotýlek velice líbil, možná proto, že jsem předem neměl očekávání, aby byl "jako Hana". Svěží čtení se spoustou drobných epizod, které dohromady vytvářejí zajímavou mozaiku situací a charakterů.
Jediné, co mi na stylu Aleny Mornštajnové trochu vadí, je vytváření příběhů pomocí neuvěřitelných náhod. Každý hrdina v jejích knihách jich zažije tolik, že to působí až úsměvně. Nicméně i díky tomu má čtení spád a švih.
Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
Zatím má jediná přečtená kniha od J. M. Simmela. Kdoví, jak by mě oslovila třeba na střední škole - myslím, že hodně, asi by mě i zasáhla. Teď mě tolik nedojal samotný příběh, jako mě spíš nadchla celá nálada knihy od prvních okamžiků na zasněžené staré věži až k úplnému konci. Spojením různých prvků (atmosféra 60. let, prostředí luxusního internátu, nastupující německá poválečná generace, která se musí vyrovnat s břemenem předchozích pokolení) a vykreslením postav Simmel vytvořil zajímavý román, jehož dějová linie by sama o sobě mohla působit banálně, ale ve výsledku strhne a nepustí čtenáře, dokud ho nedočte.
Neviditelný
Jaroslav Havlíček
Na jednu stranu je Neviditelný úžasná kniha s vynikající psychologií, ale na druhou stranu natolik depresivní, že už jsem se těšil, až ji dočtu. Dávka drsné beznaděje na mě byla až příliš velká, a to si přitom nemyslím, že bych byl útlocitný čtenář. (A ani to nekladu za vinu autorovi, se kterým už mám víc zkušeností.)
Jako bychom dnes zemřít měli
Miloš Doležal
Precizní biografie výjimečné osobnosti, čte se samo. :-)
Uvidíme se v srpnu
Gabriel García Márquez
Byla by věčná škoda poslední Márquezův text nevydat (což takové okolnosti provázely) a ještě větší si ho nepřečíst. Krásná a důstojná tečka za celoživotním dílem.
Zásadním dojmem po přečtení bylo logicky: proč? Ale je důležité to vědět? Každý máme důvody, proč děláme to, co děláme, a hledáme to, co nám chybí. Ana Magdalena se jednou za rok postavila k životu s výzvou, a jestli to za to stálo, na to už si musela odpovědět sama.
Do ráje
Hanya Yanagihara
Kniha je hodně na přemýšlení, obsahuje mnoho zjevných i skrytých jinotajů, a přece jsem neměl pocit, že by si tím Yanagihara vzala příliš velké sousto, ale naopak; že všechno to, co do knihy dala, tam patří. Ve třech částech, naprosto odlišných formou, stylem a časovým zařazením, se jí podařilo udržet myšlenkovou linii, i když to není prvoplánově zřejmé.
Kniha je o smutných věcech, a proto celá vyznívá smutně, ale v každé části je na čtenáři, zda bude celkové vyznění vnímat buď tragicky, nebo jako symbol alespoň malé naděje, která se může (a nemusí) splnit. Na rozdíl od Malého života Do ráje není tolik emočně vypjaté, ale silných okamžiků je i přesto hodně. (Každopádně se rozhodně nevyplatí při čtení obě dvě knihy srovnávat, každá má jiný půvab, a Yanagihara určitě záměrně nechtěla, aby Do ráje bylo ve stejném duchu jako Malý život.)
Za mě se Yanagihara projevila opět jako skvělá (a ve vztahu ke svým postavám tentokrát i dost nelítostná) psycholožka a Do ráje mi bude ještě dlouho ležet v hlavě.
Nevesta hôľ
František Švantner
Nejkrásnější je na knize poetický jazyk (četl jsem ve slovenštině). Samotný příběh je zde spíš kulisou pro popis přírody, ne naopak. Lidské životy pomíjejí, příroda stále trvá.
Tomu, kdo má pevné nervy, doporučuji také stejnojmenný slovenský film.
Zrnko pravdy
Zygmunt Miłoszewski
Výborná detektivka, jsem z ní nadšený snad ještě víc než z prvního dílu. Kromě napětí se čtenář dozví také něco o nedávné historii a současnosti Polska.
A jako reklama na město Sandoměř je kniha naprosto dokonalá.
Amáliina nehybnost
Kateřina Rudčenková
Téma knihy mě velice zaujalo, forma zpracování už o něco méně, přesto si mě Amáliina nehybnost svým způsobem získala. Jen škoda, že postrádá o něco více tahu a závěr vyzní do neurčita.
Zbloudilci
Mario Desiati
Krásná kniha o dvou rozdílných povahách a jednom velkém a nerovném přátelství. Za mě jedna z nejlepších, jakou jsem letos četl. Francesca i Claudii bych si přál poznat, natolik mě jejich příběh zaujal.
Niekto sa nájde
Dušo Martinčok
Pěkná, moderní sbírka rámcově propojených povídek. Tím, že je každý příběh vyprávěn s porozuměním k dané postavě, se autorovi podařilo na různých tématech vytvořit prostředí plné tolerance a pochopení, ve kterém se může najít každý čtenář.
Opozdilec
Dimitri Verhulst
Zajímavé téma, na které jsem se těšil, ale asi jsem čekal něco trochu jiného. Hlavní hrdina se sice v duchu vypořádává se svým sobeckým a lhostejným okolím, dokonce přiznává, že se někdy choval stejně, ale chybí tomu všemu větší hloubka, kterou bych od prototypu člověka na sklonku života očekával a která by se klidně i za vynikajícím černým humorem mohla skrývat.
Dům U tonoucí hvězdy
Julius Zeyer
Myslím, že na Zeyera musí mít člověk – není-li jeho vyloženě oddaný obdivovatel – náladu, aby si vychutnal talent. V opačném případě by mohl všechen jeho patos působit úsměvně nebo až nepříjemně.
Od Zeyera jsem přečetl několik knih, a proto jsem se na Dům U tonoucí hvězdy těšil a šetřil si ho na dobu naprostého duševního klidu. Nelituji, rád jsem se ponořil do celé "zeyerovské" nálady.
Tak trochu šílení
Jeffery Deaver
Nepřišel jsem na chuť ,,šíleným" zápletkám, ale jako oddychové čtení fajn. :-)
Píseň o Bernadettě
Franz Werfel
Napřed jsem to nechtěl číst, ale byl jsem příjemně překvapen - dávám palec nahoru !
František – papež chudých
Andrea Tornielli
Je to dobře napsaná kniha s citlivým náhledem do volby a života papeže Františka. Rozhodně doporučuji i nevěřícím !
Slyšte slovo a zpívejte píseň: život svatých Cyrila a Metoděje a příběh Velehradu
Petr Piťha
Velmi čtivá kniha je sice určená především pro děti a mládeži, ale krásně se čte i dospělým.
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
Poetický název, obálka i anotace jsou trochu zavádějící. Čtenář by podle nich mohl čekat filosofický román s důrazem na psychologii postav a pak by se divil, že se jedná o vztahovou (tragi)komedii, která minimálně od druhé třetiny přechází do klišé tohoto žánru a spíše klouže po povrchu. Na druhou stranu, kniha se celkem lehce čte, něco pro ponaučení také obsahuje, autorův styl má švih a občas jsem se pobavil. Počáteční nápad byl dobrý – a třeba bude mít další autorova tvorba také stoupající tendenci.