hromes
komentáře u knih
Čo bolo červené
Enrico Ippolito
Příběh o ztraceném velkém přátelství, ztracených ideálech a ztracené vlasti.
Zajímavá (a pro mě neznámá) byla jak historická rovina románu (postupný zánik italské komunistické strany, která svého času měla docela silnou pozici, otázka italských emigrantů, boj za rovnoprávnost žen), tak i jeho osobní rovina.
Co má větší cenu: věrnost ideálům, které časem vyblednou, nebo přátelství?
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
Poetický název, obálka i anotace jsou trochu zavádějící. Čtenář by podle nich mohl čekat filosofický román s důrazem na psychologii postav a pak by se divil, že se jedná o vztahovou (tragi)komedii, která minimálně od druhé třetiny přechází do klišé tohoto žánru a spíše klouže po povrchu. Na druhou stranu, kniha se celkem lehce čte, něco pro ponaučení také obsahuje, autorův styl má švih a občas jsem se pobavil. Počáteční nápad byl dobrý – a třeba bude mít další autorova tvorba také stoupající tendenci.
Uvidíme se v srpnu
Gabriel García Márquez
Byla by věčná škoda poslední Márquezův text nevydat (což takové okolnosti provázely) a ještě větší si ho nepřečíst. Krásná a důstojná tečka za celoživotním dílem.
Zásadním dojmem po přečtení bylo logicky: proč? Ale je důležité to vědět? Každý máme důvody, proč děláme to, co děláme, a hledáme to, co nám chybí. Ana Magdalena se jednou za rok postavila k životu s výzvou, a jestli to za to stálo, na to už si musela odpovědět sama.
Zbloudilci
Mario Desiati
Krásná kniha o dvou rozdílných povahách a jednom velkém a nerovném přátelství. Za mě jedna z nejlepších, jakou jsem letos četl. Francesca i Claudii bych si přál poznat, natolik mě jejich příběh zaujal.
Promrhaná něha
Jan Šimek
Ze začátku mi kniha přišla zajímavá a vtipná, bohužel, pak už ani jedno. Po přečtení posledních dvou stránek rozumím, k čemu se hlavní hrdina (autor?) celou dobu snaží dobrat, ale nechápu, proč se vnímá jako oběť.
Samozřejmě, jedná se o debut a první knižní zkušenost, nicméně sloh bych od absolventa žurnalistiky čekal přece jen o něco lepší. Jako rodilý Pardubák jsem ještě s úsměvem přijal detailní popisy toho, po jakých ulicích se hlavní postava vydává vstříc dobrodružství a kde přesně vybírá peníze z bankomatu. Ale jinak mi otrocká popisnost všeho přišla dost zbytečná a text to celkově sráží na úroveň práce žáka II. stupně ZŠ. Nijak přesvědčivě nepůsobí ani rádoby politický úvod ke každé kapitole. Na druhou stranu, překvapilo mě, že autor poměrně citlivě, byť otevřeně, přistoupil k sexuálním scénám, které jsou na textu asi to nejlepší.
Škoda... nápad vypadal velice slibně. Třeba bude příště vývoj k lepšímu.
Barva léta aneb Nová Zahrada pozemských rozkoší
Reinaldo Arenas
Tuto knihu nelze zcela hodnotit. Člověk ji musí buď přijmout takovou, jaká je, nebo raději nečíst vůbec. Vynikající soupis reálií na konci do značné míry přibližuje i českému čtenáři absurdní svět kubánského režimu F. Castra, jemuž se Arenas vysmívá ve formě fantaskní parodie. Jako člověk, který si už za života prošel peklem, si Arenas na jeho konci nebral servítky a dělal si legraci úplně ze všeho, byť to je humor daleko za hranou. V textu převažují drsné scény s otevřeně sexuálním, až perverzním obsahem (alegorický popis života na Kubě z pohledu homosexuála) a jako zoufalý nářek je občas střídají realistické filozofické úvahy (fiktivní dopisy z exilu, proslov nizozemské královny) a vnitřní monology (niterná Modlitba).
Četba nebyla vůbec jednoduchá, stejně jako pro autora nebyl jednoduchý život na "Ostrově svobody".
Stratení v nahrávkach
Andrej Kuruc
Románový debut významného bojovníka za práva LGBT na Slovensku je v mnoha ohledech dobrý, na druhou stranu je škoda trochu překombinované zápletky s kriminálním nádechem a snahy dostat do knihy co nejvíce témat. (Občas jsem si "stratený" připadal i já.) Ale podobným knihám na Slovensku jenom fandím!
Kniha krve
Kim de L'Horizon
Kniha krve je provokativní tématem, formou i jazykem a i pro hodně tolerantní (nebo za tolerantní se považující) čtenáře je zkouškou odvahy. Ale právě to je na knize ve výsledku přitažlivé. Přes počáteční nedůvěru jsem byl překvapen tím, co autor*ka dokázal*a vytvořit.
Překladatelce patří zvláštní ocenění za kreativní přístup k náročnému textu a lingvistické vysvětlení pro čtenáře.
Plán N
Simon Urban
Přes počáteční nadšení z tématu románu, alternativní historie a detektivní formy je pro mě kniha ve výsledku lepší průměr. Halucinogenní myšlenkové pochody hlavního hrdiny jsou od druhé poloviny už hodně chaotické, zápletka je při vší své konspirativnosti málo propracovaná (byť zajímavá) a celý příběh mi přijde spíš jako jedno velké nadávání na život v (alternativní) NDR. Jinak se kniha četla velmi dobře a celkový záměr by špatný nebyl.
K překladu – uniklo mi, proč se z originálního Plánu D (Plan D) stal Plán N. Ale na dojem z knihy to vliv nemá.
Do ráje
Hanya Yanagihara
Kniha je hodně na přemýšlení, obsahuje mnoho zjevných i skrytých jinotajů, a přece jsem neměl pocit, že by si tím Yanagihara vzala příliš velké sousto, ale naopak; že všechno to, co do knihy dala, tam patří. Ve třech částech, naprosto odlišných formou, stylem a časovým zařazením, se jí podařilo udržet myšlenkovou linii, i když to není prvoplánově zřejmé.
Kniha je o smutných věcech, a proto celá vyznívá smutně, ale v každé části je na čtenáři, zda bude celkové vyznění vnímat buď tragicky, nebo jako symbol alespoň malé naděje, která se může (a nemusí) splnit. Na rozdíl od Malého života Do ráje není tolik emočně vypjaté, ale silných okamžiků je i přesto hodně. (Každopádně se rozhodně nevyplatí při čtení obě dvě knihy srovnávat, každá má jiný půvab, a Yanagihara určitě záměrně nechtěla, aby Do ráje bylo ve stejném duchu jako Malý život.)
Za mě se Yanagihara projevila opět jako skvělá (a ve vztahu ke svým postavám tentokrát i dost nelítostná) psycholožka a Do ráje mi bude ještě dlouho ležet v hlavě.
Niekto sa nájde
Dušo Martinčok
Pěkná, moderní sbírka rámcově propojených povídek. Tím, že je každý příběh vyprávěn s porozuměním k dané postavě, se autorovi podařilo na různých tématech vytvořit prostředí plné tolerance a pochopení, ve kterém se může najít každý čtenář.
Od sebe k sobě
Jan Folný (p)
J. Folný mě trochu irituje, ale do určité míry mi z jeho knih vždycky něco uvízne v paměti. Jeho příběhy mi jsou v lecčems bližší než nějaká přeslazená MM romance, protože jsou alespoň ze života. Paradoxně jsem si jeho první knihu přečetl až teď. Asi do poloviny jsem si říkal, proč to vůbec čtu, ale nakonec jsem za to celkem rád.
Farby života
Katarína Bilkovičová
Hezká MM romance z prostředí zjevně americké střední školy. Je mi trochu záhadou záliba českých a slovenských autorů vkládat děj mládežnických zamilovaných příběhů do zahraničních nebo vůbec imaginárních kulis, ale protože už věkově nepatřím do cílové čtenářské skupiny, možná mi jen uniká důvod. Koneckonců, proč ne je to taková pohádka.
Královská výsost
Thomas Mann
Druhý Mannův román, stojící stranou ostatních děl a v kontextu jeho tvorby velmi netradiční a překvapivý. Je dobré mít Manna už načteného a vědět něco o jeho životě, teprve pak je možné pochopit řadu jinotajů a význam této anachronické "obrácené pohádky". Jinak to vyzní jako banální příběh v lehkém stylu, což by byla škoda.
Zbožný tanec
Klaus Mann
Zajímavý debut devatenáctiletého začínajícího spisovatele, který to po celý život neměl na literárním poli lehké. Zbožný tanec nemá žádné velké poselství (jako třeba později Mefisto), ale to od takto mladého autora ani nelze čekat Klaus Mann to sám přiznává v předmluvě. Román je příběhem o hledání sebe sama a prvních zkušenostech s nemilosrdným bohémským světem 20. let.
Standardní život občasného prodavače punčocháčů
Aldo Busi
Zajímavá kniha, která je, bohužel, hodně zmatená a ve výsledku snad i překombinovaná. Vztek na měšťáctví občas vyzníval jako vztek neuspokojeného dítěte. Těžko lze román někam zařadit, stejně jako Busiho.
Neviditelný
Jaroslav Havlíček
Na jednu stranu je Neviditelný úžasná kniha s vynikající psychologií, ale na druhou stranu natolik depresivní, že už jsem se těšil, až ji dočtu. Dávka drsné beznaděje na mě byla až příliš velká, a to si přitom nemyslím, že bych byl útlocitný čtenář. (A ani to nekladu za vinu autorovi, se kterým už mám víc zkušeností.)
Nevěsta z Lammermooru
Walter Scott
Kniha je jako celek skvělá; délka a podrobnost jsou adekvátní tomu, jak se v 19. století psaly historické romány. Nejvíce se mi na ní líbí to, že se Scott nenechal strhnout přehnaným romantizujícím patosem. Naopak, kniha je velmi přesvědčivá a obsahuje i velkou dávku konverzačního humoru. Pouze závěr je brutální.
Je zajímavé, že milostná zápletka, která rámuje celý příběh a je na knize to nejpoutavější, se ve výsledku drží hodně v pozadí a ustupuje rozsáhlému popisu diplomatických intrik mezi skotskou šlechtou. Možná i díky tomu román působí více realisticky, než kdyby se hlavní pozornost zaměřila na lásku ústřední dvojice.
Syn tisícich otcov
Valter Hugo Mãe
Román z venkovského prostředí je věnován lidem, kteří jsou z různých důvodů na okraji společnosti, která jim nedá nic zadarmo. Tito "vyděděnci" jsou odkázáni na vlastní vzájemnou pomoc, ale ani ta není jednoduchá a samozřejmá. Všechny postavy vzbuzují soucit právě pro nezdolnost, s níž bojují s nepřízní světa. Hluboký dojem na mě udělali "zoženštený" Antonino a jeho matka Matilde.
Skvělý překladatelský počin Portugalského inštitútu.
Nevesta hôľ
František Švantner
Nejkrásnější je na knize poetický jazyk (četl jsem ve slovenštině). Samotný příběh je zde spíš kulisou pro popis přírody, ne naopak. Lidské životy pomíjejí, příroda stále trvá.
Tomu, kdo má pevné nervy, doporučuji také stejnojmenný slovenský film.
