hu_87 komentáře u knih
Neskutečně zvrhlé a podivínské prostředí. Slabší povahy mohou mít s dočtením potíže, jelikož jsou zde právě ty všemožné "sodoma gomora" věci popsány s ohromným nadhledem a pocity samozřejmosti.
Jak se o někom říká, že žije v odlišném vesmíru, tak pro tuhle rodinku to platí jakbysmet.
A jak může někomu chybět to, co nepoznal, že? Jak se může někdo pozastavovat nad normálností chování své rodiny, když dosud nepoznal chování odlišné?
Je to zvrhlost sama plná podivínství, pryskyřice a nádechu pochmurnosti, který se ne každému autorovi povede nastínit. Tohle není běžná krimi, nebo taková ta rádoby tajemná detektivka, ze které se nakonec vyklube akorát horší průměr.
Protože tohle je právě něco, co mezi všemi těmi thrillery náramně vyčnívá právě tou zvrhlostí a proto mohu knihu jenom doporučit. Hlavně náročnějšímu čtenáři, který mezi všemi těmi thrillery hledá něco jiného, něco, co by ho konečně nadchlo. Protože tady to najde.
Mně se na tom líbilo takové to typické "oťukávání" a to, že se tu vztah dvou dívek bere prostě normálně a nikdo se nad tím nijak extra nepozastavuje. První (obsáhlejší) část je z pohledu Allison a druhá část z pohledu Sáry (Sam).
Příběh je celkem hezký a najdou se zde pěkné citáty. Jenže. Kdyby se autorka buďto vykašlala na některé scény a ty zbývající stránky využila nějak smysluplněji, nebo kdyby přidala nějakých 100 stránek navíc (což by vlastně vůbec nevadilo, knížka se čte sama) a prostě se vyhnula TAK ODBYTÝMU KONCI. Právě proto, že pak si říkám, dobře, ten konec doufám bude stát za to, ale tohle bylo na mě prostě moc stručný, useknutý, nedokončený. Na úkor toho všeho předtím.
Takže doufám, že autorka napíše pokračování (!), ať je to klidně tentokrát něco ve smyslu "Vůně pomeranče" nebo tak.
Jedna z těch lepších knih, které takříkajíc slibují seberozvoj.
Vnitřní kritik je zákeřný, protože umí být prakticky všudypřítomný a často odráží to, co nám bylo jako dětem vštěpováno (ať už doma, ve škole, nebo jinde). Hezké jsou i rozhovory s tímto vnitřním kritikem, jako taková ukázka, jak funguje forma "terapie dialogem" od těchto autorů.
Myslím, že knížka je přitažlivá hlavně z toho důvodu, že už jenom v tom nadpisu se spousta lidí vidí.
"Každý vnitřní kritik nás dostává do role zraněného dítěte."
(SPOILER) Super četba, o případ Olgy Hepnarové se zajímám už nějakou dobu a tahle knížka mi pěkně rozšířila obzory. Je zde dopodrobna rozebrána Olgy dětství, minulost, ale i její běžné chování vůči lidem; jsou zde posudky psychologů a psychiatrů a její těžce schizoidní, hysterické, agresivní a anetické rysy. Najdeme zde různé dopisy (i grafologický rozbor jejího písma), ale i přímá svědectví k Olze (ať už ze stran blízkých, tak méně blízkých lidí). Autor si dal opravdu záležet, knížke opravdu podrobná a poučná.
Prakticky se jedná o jednu a tu samou knížku jako je Olga Hepnarová: Zabíjela, protože neuměla žít. Ale, druhá jmenovaná knížka se mi mnohem více líbila ze strany vizuální, jiné písmo autora/dopisů tomu dodávaly na větší přehlednosti a čtivosti. Až teda na to, že v druhé jmenované knížce jsem nějak nemohla najít grafologický rozbor Olgy písma + některé poznámky na konci (např, i poznámka astrologa, numerologa, jisté právničky).
(SPOILER) Ekonomie dobra zla je jedna z těch knížek, u kterých si nejsem moc jistá, zda byl dobrý nápad je číst, nebo ne. Je to zajímavý. O tom žádná. Knížka splňuje to, co je v jejím nadpisu (teda spíše v podnadpisu), tzn. probírá dobro a zlo, od Gilgameše až po křesťanství, hebrejce, epikurejce, Adama Smithe a další a další. Tímto způsobem mi knížka přijde jako takový souhrn historických názorů na dobro a zlo, smíšené s převážně historickým, nikoliv ekonomickým kontextem. Informace sice jsou zajímavé, ale jakoby nepropojené, zatímco si vy kladete otázku: jaký že to má mít původní účel a smysl?
Navíc jsem čekala (ne vlastně, byl to můj požadavek), že autor bude, až teda rozebere tu dlouhou historii nazírání na svět, tak trošku pokoukávat po různých studiích, ve kterých hraje prim morální cítění člověka, případně tedy to dobro a zlo; zda jsme tedy dle vědy skutečně spíše sobečtí, nebo empatičtí. Nula, o tom v knize vůbec není nic.
Zajímavá knížka, ve které autor rozebírá ožehavé téma, tj. to, zda zvířata cítí. Což se mu ne vždy povedlo. Nelituju, že jsem si jí přečetla, je tu hodně zajímavých věcí ze světa přírody. Bohužel jak jsem psala, místy se nepovedlo zachovat objektivitu a převládla místo toho subjektivita, vlastní dojmy a pocity. Což nemusí být samozřejmě na škodu, ale - co bych ocenila - v případě, když je třeba nějaká krátká kapitola, která je věnována spíše těm domněnkám (třeba z vlastní zkušenosti - autorovo koně nebo jiná pozorování) - aby se teda kapitola trochu protáhla a byla doplněná o nějaká objektivnější fakta.
Přesto doporučuji všem zájemcům o přírodu.
Tohle bude asi moje první knížka tady, ke které napíšu jen komentář a nehodím sem hodnocení. Z jednoduchého důvodu - nebylo by to objektivní. Spíše si myslím, že se kniha měla jmenovat "Moudrost psů" a napsat ji měla autorka v podobném duchu jako knížku Moudrost vlků, která je mimochodem velmi poučná. Problém je, že pasáže se víceméně opakují a sem tam se objeví nějaký vědecký fakt o psím chování, smýšlení atp., nicméně nejsem si jistá, zda si z knihy odnáším tolik, co z jiných.
Tudíž upozornění - nejedná se ani tak moc o populárně-naučnou knížku, spíše o knížku autorky, která psy zbožňuje (já taky, proto nehodnotím kvůli objektivitě).
Prostě a jednoduše, psi jsou nevinní a asi jediní, kteří umí nezištně milovat. Je třeba je chránit, chovat se k nim s úctou, respektem a uvědomit si, že naši psí miláčkové mnoho věcí poznají, i když se je snažíme obalamutit jakkoliv. Psi jsou čistí.
Perfektní knížka populárně-naučného stylu. Autor velmi srozumitelnou a čtivou formou seznamuje čtenáře s tím, jak je příroda navzájem propojená a že všechno souvisí se vším. Ať už máme na mysli zajímavosti o lesích a lesních ekosystémech, kůrovcích, nebo vlcích a jejich spojenectvím s vránami.
To, o čem autor píše, má něco do sebe a není zas tak úplně od věci. Autorovo názory a tipy celkem korelují s jednou autorkou, která píše o stravě a autoimunitními nemocemi, tudíž nechci knihu odsoudit, že je to jen další z x jiných nefunkčních a nevyhovujících názorů.
Bohužel na trhu existuje velké množství autorů, kteří, díky využití jejich diety, dokáží vyléčit prakticky každý neduh. Tudíž se ptám - jak se v tom má jeden vyznat? Existuje nějaký způsob, jak se v této literatuře náležitě vyznat a poznat, co je ve skutečnosti to správné a co nám nejvíce sedne?
Tyto typy diet bývají v praxi těžko uplatnitelné, v době, kdy si nikdy nemůžeme být jistí, co vlastně máme na talíři. Knížka je poměrně zajímavá, všechny ty lektiny a další látky okolo, tudíž pokud má někdo nějaké zdravotní problémy (nebo o sobě ví, že má k nějakým neduhům sklony), za zkoušku určitě nic nedá. A jestli tomu člověku vyhoví vysazení lepku, laktózy, lektinů... to ať každý pozná sám.
Hutná, těžší knížka s kvalitní vazbou a stejně kvalitním papírem. Obsahuje velké množství tabulek (které někdy mohou narušovat čtení, ale zase jsou obvykle hodně zajímavé), samozřejmostí jsou kapitoly o různých onemocněních typu malárie atd., příznaky, léčba, ... , ale i třeba nemoci našich mazlíčků nebo toxoplazmózy (které je věnována samostatná kapitola), prostor je věnován i samostatné kapitole o parazitofobiích - tj. psychické stránce.
Dozvíte se tu hodně zajímavých věcí, které vám třeba ve škole vůbec neřekli (ale to už tak bývá se vším ve škole), kapitoly jsou přehledně členěny a nabyté poznatky si tak snadno uchopíte.
Jak jsem již zmiňovala, kniha má opravdu kvalitní vazbu a je o něco těžší než jste možná u knih zvyklí, proto se vyplatí jí mít koupenou doma, ať můžete knížkou v klidu procházet. Navíc kniha je napsána tím stylem, že vás fakt nadchne a budete mít dojem, že chcete vědět ještě víc.
Opravdu perfektní dílo.
Autor knihy byl velmi chytrý a vzdělaný člověk (IQ odpovídající hodnotě 190), bohužel jeho přemýšlivost se projevuje v častém opakování a rozvíjením toho, co je z předchozího sdělení tak nějak "jasné".
Zaobírá se hlavně sebeaktualizací, B-potřebami, D-potřebami (dále D-láska, B-láska, D-kognice, B-kognice - což docela dobře sedí i do reálného života), zdůrazňuje myšlenku, že na dítě se nemá moc tlačit, že ono pozná, kdy se cítí být na daný krok připravené a není ani dobré dítě příliš ochraňovat ani ho příliš vystavovat vlivům, na které očividně není ještě připravené.
Velká část knížky se zaobírá sebeaktualizací (resp. jedinci kteří dosáhli této úrovně) a je to takové neustálé omílání pár základních myšlenek pořád dokola, které jsou rozvíjeny a rozvíjeny a nakonec si z té kapitoly stejně odnesete stejně, kdyby se to vecpalo do pětiny stránek.
Jako knížka se mi to nečetlo vyloženě špatně, autor píše víceméně srozumitelně a je to takové pěkné zpestření, zase něco trochu jiného. Akorát by se to mohlo vejít do pětiny obsahu knihy.
Musím se, chtě nechtě, přidat k těm, kteří knihu nějakým způsobem kritizují.
Samozřejmě záleží na vaší víře, na tom, jaké máte s těmito jevy (A jimi podobnými) zkušenosti, což ve výsledku samozřejmě ovlivní to, čemu se rozhodnete věřit.
Takhle - od knihy jsem očekávala asi víc. Tohle je ošemetná problematika, kterou mnozí odstrčí se slovy, že jsou to jenom pohádky.
Myslím, že autoři mohli ubrat nad tou typickou vypravěčskou tendencí, a mohli více přidat na teorii (viz zajímavé téma lidských a nelidských duchů, třeba mě osobně by zajímalo mnohem víc informací z této oblasti).
Kniha je přesycená jistou dávkou autobiografie, ale upřímně (když nepočítám skeptiky) - kdo nezná případ Anabelle nebo jiné? Určitě je škoda, že se tu autoři nevěnují třeba blíže problematice vyvolávání duchů, exorcismu obecně (myšleno na lidech, ne na budovách) a tak dál.
I tak je takových knih málo a když jsem jí v knihkupectví viděla v poličce, okamžitě jsem kupovala a nelituju toho.
Nevím proč mají lidé s přízviskem Honzák tendenci do svých knih tolik cpát své politické a jiné názory, které občas hraničí až s arogancí. I v psychosomatické prvouce, ač je to teda v porovnání s tímto (a i tak) super a podnětná knížka, se musí aspoň několikrát vyskytnout nějakej rejpavej komentář na českou politiku. Trošku to kazí celkovej dojem.
Jako kniha je to průměr, očekávala jsem od toho teda víc. Rozhodně jsem nečekala, že na mě bude v další polovině čekat podrobná historie českých psychopatických panovníků (oh můj bože...). Psychopati jsou určitě zajímavý téma a fakt jsem čekala, že se tu dozvím něco novýho, zajímavýho (viz Dutton, kdo se zajímá o psychopaty, ať radši sáhne po něm) a ono ne. Jen shrnutí všeho, co jsem dosud věděla a k tomu rejpavý poznámky na národní poklad, prezidenta a nevím co ještě. Jako netvrdím, že nemají smysl pro humor. Mají. Akorát všeho s mírou.
Tohle mohla být tak fajn knížka, ale převládly pocity, dojmy a jistá dávka arogance. O psychopatech nic novýho, akorát další odškrtnutá fajfka na seznamu vlastních legendárních knížek ;)
Opravdu zvláštní kniha. Šokující. Zajímalo by mě, co konkrétně autor zamýšlel tou proměnou v brouka, zda to je nějaká vážná nemoc, nebo zešílel... ale krásně popisuje to, jak by se spoustu lidí zachovalo k člověku, co má potíže.
(SPOILER) Populárně naučná knížka pojednávající o dýchání: něčem, co bereme jako samozřejmost, zapomínáme na dýchání nosem a na fakt, že se nám v důsledku měkké stravy zakrněly čelisti, což vedlo např. ke zmenšení prostoru pro zuby. Myslíte si, že pacienti s panickou poruchou by měli zhluboka dýchat? Možná omyl, protože se ukazuje, že by měli dech spíše zadržet.
Osobně by se mi líbilo mnohem více faktických informací, na druhou stranu, u těchto knížek je zvykem přidávat ještě více té "omáčky okolo" (což neznamená, že by se mi nelíbilo, kdyby jí bylo méně).
Na toto téma asi nejlepší kniha u nás na trhu, místy má sice takový učebnicový nádech, ale pro studenty nebo zájemce o to, jak vlastně lidé uvažují, s jakými myšlenkovými klamy se můžeme setkat atp., bude knížka skvělou volbou.
Nutno podotknout, že je zde obsaženo více informací a pojmů, včetně různých "efektů", o kterých jsem v podobných knihách ještě předtím nečetla.
Na první pohled poměrně úzce zaměřená publikace, po přečtení je to mimořádně poučná a zajímavá knížka, ve které se dozvíte hodně zajímavostí ohledně problematiky poruch autistického spektra. Knížka je primárně zaměřena na smyslové vnímání a jeho různé "distorze" v případě PAS, přecitlivělosti na různé smysly, ale i jevy jako je např. synestezie. Kapitoly jsou doplněny i různými citovanými zkušenostmi různých osob s autismem/AS.
O téhle knížce jsem já osobně donedávna nevěděla, proto jí chci doporučit absolutně všem, které problematika autismu zajímá, protože přesně tohle by měla být jedna z prvních knížek, které byste si měli přečíst. Protože je tu pěkně propojené na první pohled úzké téma, které se ale dotýká téměř celé problematiky, symptomů a potíží osob s autismem.
Trauma podané komplexně, odborně (místy zabloudíme i do neurověd třeba). Důležitá publikace, kterou by si měl přečíst každý. PTSD má schopnost ničit lidem životy a je důležité vědět něco o traumatu a jeho důsledcích na lidské tělo a mysl.
Skvělé a zajímavé čtení zaměřené na moderní technologie, takže nejen na instagram, jak se může z obálky zdát :) Spoustu zajímavostí a zajímavých studií v souvislosti s používáním telefonům (třeba jak telefony ovlivňují naši pozornost - i když je máme třeba jen položené na stole, nebo zda se žáci s mobilem v kapse toho naučí víc nebo míň než skupina, která ten mobil dá pryč?), ale co hlavní - autor nezapomíná na evoluci, takže vše vysvětluje i z tohoto prostého hlediska. Proč se v minulosti vyplatilo být roztěkaný nebo uvažovat nad těmi "horšími scénáři" (dnes spíš náběh na generalizovanou úzkost), případně proč bylo výhodnější se nacpat potravou k prasknutí? Ve výsledku mají technologie mnoho neblahých vlivů, jak na dospělé, tak na malé děti, které jsou bohužel těmto technologiím vystatováni už prakticky odmala.
Je to celé takové hezké shrnutí toho, za co vše (potenciálně) může přemíra používání technologií a proč je reálně výhodné mobil raději nepoužívat, než ho používat.
Samozřejmě autor nezapomíná i na různé výhody technologií (učení autistů sociálním interakcím třeba), takže to není pouze ve stylu očerňování této tzv. moderní doby. Nechybí ani kritické myšlení a uvažování, co bylo dřív: slepice nebo vejce?
Ale tohle se mi fakt líbilo. To, jak autor umí popisovat události, že to není ve smyslu, že x stránek popisuje svoje pocity - konec jsem nečekala a musela jsem tu klíčovou pasáž přečíst několikrát, aby mi došlo, co mi to vlastně říká.