hu_87 komentáře u knih
(SPOILER) Jedná se o sborník nejrůznějších podob: jádro tématu je feminismus, ale jsou zde i některé básně nebo psaní o nějakých vlastních zkušenostech obecně.
Ale nemohu doporučit. Proč?
- Za prvé, básně mi přijdou v případě takového sborníku úplně mimo, ještě když jsou primárně psané ve stylu "on mě chce, ale já ani nehnu brvou, protože nebudu jeho".
- U jednotlivých autorek textů mi kolikrát přišlo, že se spíš snaží být proti mužům a ukázat čtenáři, že být feministka musí nutně automaticky znamenat i fakt, že se tak nutně snažíte být nezávislá tak moc, že to musíte dávat okatě najevo i když o vás muž projeví zájem. Nebo navenek ne, ale v soukromí říkáte svým známým "heej, on mě chce, ale NEDOSTANE mě, hahahaha".
- Hodně textů mi nepřijde nějak informačně hodnotných nebo takových, které by čtenáři něco skutečně přinesly.
Nutno dodat, že feminismus podporuji, ale když se podívám na některé autorky textů (hlavně těch rádoby drsných básniček), začínám asi chápat, proč je tolik lidí, kteří jsou proti feminismu.
(SPOILER) Celkem hezky zpracované, témata jsou široká: např. google efekt, kyberšikana, nadměrné používání technologií a mnoho dalších. Kniha "digitální demence" mi přesto přišla o něco lepší a přehlednější. Tady to mi přišlo až moc taková všehochuť, což však není chyba autora: jde o tzv. kybernemoc, což je samo o sobě dost široké téma. V té digitální demenci jde více o vliv technologií na naše potomky.
(SPOILER) 4 hvězdy dávám jen proto, že tahle knížka se ze všech sérií (o panické poruše a syndromu vyhoření) povedla asi nejvíce. Je zde hodně rozhovorů s osobnostmi, kteří mají s podobnými stavy zkušenost, naproti tomu mi nepřišlo tak úplně profesionální do tohoto "výzkumného souboru" zahrnout i lidi, kteří sami moc přesně neví, jakou diagnózu vlastně mají - ano, mohou si připadat sami tak trochu depresivní, ale byl to opravdu relevantní důvod pro zahrnování takových lidí do tohoto vzorku? Krom toho, rozhovorů zde není málo, naopak a čtenář by si z toho všeho odnesl srovnatelné množství informací a dojmů, i kdyby sem takoví lidé zařazeni tak úplně nebyli.
Za každým rozhovorem je určitý komentář psychiatra, tj. Honzáka. Je zde dokonce případ poporodní deprese u jedné mladé matky 2 synů. Dozvíme se něco málo o antidepresivech, patogenezi deprese (serotonin, tryptofan a Olomoucké syrečky), ale opět - knížka to není odborná, spíše něco na styl hoodně populárně naučná, jsou zde zajímavé ilustrace, které to všechno trochu oživují.
Cíl knihy byl tedy asi naplněn, tj, umožnit nahlédnout do problematiky i naprostého laika, ale z knížky asi příliš nebudou profitovat lidé ,kteří už o depresi něco vědí.
(SPOILER) Knížka se mi líbila, byla jasná, výstižná a hodně čtivá. Mohla být klidně o něco delší, ale zajímavostí je tu víc než dost a je to nutnost pro přečtení komukoliv, kdo se v dané problematice pohybuje nebo má dokonce sám s podobnými stavy zkušenost.
Kapitoly jsou členěny přehledně, postupně dle označení tého kterého mýtu, kolem kterého se bude točit dotyčná kapitola. Ať už vás zajímá vliv médií na sebevražednost (Wertherův, ale také Papagenův efekt) nebo o tom, co je pravdy na tom, že více sebevražd se koná pondělky, případně o tom, jaký má vliv ekonomická recese na sebevražednsot (a další věci), klidně si knížku kupte, nebudete litovat. Sice je o něco stručnější, ale stojí to za to.
Nazvala bych to jako takovej sborník jednotlivých kapitol, od úvodu do psychedelik, po houbičky, DMT, zážitky s ayahuascou po nejrůznější kapitoly o tom, že realita není čím se zdá, o šamanismu nebo o tom, jak moc se podobají únosy UFO s nadměrnou dávkou DMT. Nadšence mimozemských civilizací určitě potěší kapitoly o tomhle téma, ať už po inteligentní mimozemské civilizace, Nephilim či Annunaki.
Kapitoly jsou víceméně hezky zpracované, některé zajímavěji než jiné, ale asi si v tom každý najde své.
Dobré také je, že kapitoly o různých psychedelicích jsou samozřejmě doplněny vyčerpávajícími zážitky s těmito látkami.
Je to skvost, co si budem povídat. Spoustu krásných fotografií a k tomu super teoretický výklad. Tohle je opravdu Dílo s velkým D. Doporučuji všem zájemcům o danou problematiku.
(SPOILER) DMT je opravdu zvláštní molekula (věděli jste například, že lidé se schizofrenií mají málo tzv. antiDMT enzymu v mozku a když se jim podá tato látka, zlepší se jim jejich příznaky?), v minulosti mnohokrát démonizovaná, ale vydobyla si své právoplatné místo mezi psychedeliky.
Tuto látku skutečně doprovází několik zvláštností a na stránkách této pěkně zpracované publikace se toho dozvíte mnoho. První zhruba čtvrtika je teda víc teoretická a tam se dozvíte něco o DMT obecně, případně o šišince a melatoninu. V další části jde o ty zážitky na této látce, což zahrnuje i úseky rozhovorů s lidmi, kteří tuto látku vyzkoušeli; možná nebezpečí a úskalí při podávání a jakési shrnutí toho, co lze od látky očekávat, jaké má účinky.
Bettelheim se úspěšně pokusil nastínit jakousi psychologii v koncentračních táborech. Jak byli ti lidé nuceni se chovat úplně jinak, dělat nesmyslné práce a být absolutně poslušní a jak se to projevilo na jejich chování a hodnotách. Za mě určitě doporučuji, je to napsáno velmi čtivě a neztratí se zde ani úplný laik ohledně psychoanalytických pojmů.
Souhrnně a komplexně podané téma "štěstí" v psychologii jako takové. Štěstí se tu rozebírá opravdu detailně, ať už z hlediska pohlaví, osobnostních rysů, zájmů, náboženství, rodičovství, sezdaní verus svobodní, neurobiologie, dopamin, oxytocin, serotonin... a tak dále; zkrátka, pocit štěstí je zde prim, kolem kterého se to všechno točí, kapitoly jsou podpořeny mnoha výzkumy.
Na začátku knihy nechybí ani kapitola, která nám objasňuje např. to, jak se pocit štěstí běžně měří.
Jak už zmiňoval kolega přede mnou, citovaná literatura zabírá skutečně mnoho stránek a bohužel některé kapitoly působí dojmem vyloženě učebnice a jsou třebas přespříliš strohé a zasloužily by si nějaké doplnění. Přesto dávám 5 hvězd, vzhledem k jedinečnosti publikace u nás na trhu.
Edice ZIP opět přišla na trh s takzvanou knižní lahůdkou - pěkně zpracovanou, těžkou a hutnou bichlí se spoustou zajímavých informací. Každá kapitola je rozvržena na 2 strany, z nichž jedna obsahuje nějakou související ilustraci.
Jednu hvězdu strhávám za fakt, že je velmi málo prostoru věnováno např. medicíně Arabů, ve starém Řecku/Římě, prostě tyhle vyloženě dřívější civilizace. Je to škoda.
(SPOILER) Kniha je určena především lidem psychologií nedotčeným, případně lidem, kteří nejsou zvyklí o těhle věcech přemýšlet - myslím tím přemýšlet o sobě, o důvodech našeho jednání a zkrátka o tom, že ne všechno se nutně řídí naším rozumem.
Pro jiné bude kniha spíše zklamáním. Nečekejte vědeckou a seriózní literaturu, spíše jde o soupis jakýchsi myšlenek, na které nebylo třeba těch 224 stránek (protože to je na takovou knížku až až) a jednotlivé kapitoly mají spíš jen nastínit úhly pohledu autorky - ano, jistě, spousta z toho pravda sice je, ale vydávat kvůli tomu celou knížku? To teda nevím.
Takže jen takové varování pro ty, kteří si od knihy slibují něco, co nemůže splnit...
(SPOILER) *SPOILER ALERT A VAROVÁNÍ PRO TY, KTEŘÍ SI OD KNIHY SLIBUJÍ MNOHO Z OBLASTI PSYCHEDELICKÉ TERAPIE*
Název je poměrně zavádějící, protože ohledně psychedelických zážitků - je jim věnováno pouze několik stran, vzhledem k celkovému rozsahu knížky jsem čekala, že těch psychedelických zkušeností prostě bude víc, ne že zmíní asi dvakrát svojí zkušenost s ayahuascou a s tím jedním kaktusem tuším (? ale nejsem si jistá) (ale zase se musí uznat, že tyhle části byly sepsané hezky, autenticky, aka ne každá zkušenost s ayahuascou musí být procházka růžovým sadem).
Psychedelická terapie jakoby propojuje, donutí uvědomit si a vidět věci holisticky a je jen na nás, jak s tím naložíme. Může pomoci, ale spíš nám ukáže cestu a je naše volba, jak to přijmeme.
Co oceňuji je fakt, že ta hlavní myšlenka - někdy je fakt lepší myslet tím srdcem - je tu znát, sama autorka má diagnostikovanou autoimunitní nemoc a je zde pěkně znát vztah stresu, přepracovanosti a následného relapsu onemocnění.
Celkově se jedná spíš o cestopis (upozornění pro ty, kteří si od knihy slibují to, co nemůže jako celek nabídnout), protože autorka hodně cestovala a navštívila poměrně hodně států a knížku ocení spíš studenti zeměpisných oborů, než nadšenci pro psychedelickou terapii, které zde opravdu není příliš...
Zato o různých státech se tu dozvíte až až. Je to mix deníku, několika málo zkušeností s psychedeliky
Skvěle zpracované téma, ve kterých jde zase o nějaké načrtnutí nějakých možných podivností a záhad. Bonusem jsou různé fotky či obrazové přílohy. Mně osobně se knížka líbila, i když samozřejmě by mohla být teoreticky obsáhlejší a nevím co ještě. Jako úvod či stručné načrtnutí problematiky je to dostačující.
Sic morbidní, ale velmi zajímavé a jakoby tajemné téma, v této knížce podané mimořádně dobře. Zajímavé kapitoly např. o historii sebevražd, sebevraždách v různých kulturách, ale co hlavně: těch možných způsobů, které jsou tu zmíněny!
Nádherná hutná encyklopedie s mnoha krásnými fotografiemi jednotlivých dřev a stromů. Zajímavé je rovněž zmínění všemožných výrobků z jednotlivých druhů dřev.
Popisek na obálce sedí. Ke konci je to sice poměrně zamotanější, ale to nekazí celkový dojem.
A ten úplný konec - doslova epické. Takhle do děje vtáhnout disociativní poruchu, bravo!
Podle mě je to super, že vznikají i takovýhle knížky zaměřený na "opačnou stranu mince", tj. na problematiku ohledně mužů a jejich práv.
Je to obsáhlá bichle, zmíněno je zde hodně zajímavostí, statistických údajů (např. že chlapci mají nižší šanci než dívky dokončit střední školu, chlapci trpí absencí otce možná více než dívky a další), ale také opomíjená problematika: svěřování dětí spíše matkám než otcům, i když otci mají zájem o to se starat o své dítě a milují ho stejně jako matka.
Tátové přece jen ukazují dítěti trochu jiný "svět" a úhel pohledu, než mámy. Více a přísněji nastavují hranice, dokážou s potomkem prostě tak blbnout (přesně to autoři vystihli, když do knížky přidali jeden známej vtip, když táta vyhazuje dítě do vzduchu - jak to vidí dítě, máma a táta). Zkrátka potřeba jsou oba světy, jak ten pečující a mnohdy až příliš ochranitelský, nabízející převážně starostlivost a něhu, tak i ten, který dítěti umožní objevovat, ukáže mu takovou tu cestu do světa a pomůže mu objevit svoje nadání i slabiny.
V poslední části knížky je věnovaná taky notná část problematice ADHD a možná řešení těchto obtíží, což je taky fajn, protože ADHD je mnohem častější u chlapců (oproti dívkám, u kterých se to tak neprojevuje a splňují kritéria spíš pro ADD).
Občas mi přišlo, že se ta otcovská část snad až adoruje na úkor matek, na druhou stranu, tohle je problematika z každodenního světa a je třeba na všechna úskalí upozorňovat.
Knížka jako taková by to nebyla moc špatná, až na několik argumentů níže.
- Příšerný překlad a prokousávání se mnohými větami je srovnatelné s bojem Sísyfovým.
- Přemluva překladatele, která vůbec nemusela být a která dost provokativně a troufale používá různé výrazy směrem k feministkám obecně (nechť posoudí ti, kteří do knihy alespoň nahlédnou).
- Opakování. Autor se bohužel pravidelně opakuje.
S počátečním obecnějším úvodem, který zahrnuje cca 80 stránek (ve kterém jsou mimochodem zajímavé statistické údaje), se přesouváme na takové opáčko těch základních témat probíraných v úvodu knížky, ale do hloubky (tady přichází na scénu ten příšerný překlad, který je v těchto kapitolách obzvlášť znát), více filozoficky atd. a předkládá zde různé argumenty pro své tvrzení. Což teda začíná být v téhle části knížky celkem nudné.
Samozřejmě, každé pohlaví má svoje a je super, že existují i takovéto knížky zaměřené na mužské pokolení.
Jenže jak se říká - mělo to potenciál a ve výsledku se to tak zbytečně zkazilo.
Chápu, že kniha měla jaksi předkládat výčet nevýhod býti mužem, ale zahrnout do toho kapitoly, jakože třeba muž si nikdy není jistý tím, zda je otcem dítěte či ne a že kdyby chtěl každý muž genetický test, tu zatracenou ženskou urazí a tudíž je tímto vlastně jaksi potlačována jeho přirozená touha vychovávat svého vlastního potomka... mi nepřijde moc relevantní.
Ve výsledku je to takové zmatené, své udělal i nepovedený překlad, troufalá předmluva překladatele a některé kapitoly jako třeba viz výše. Celkově je to zbytečně pokažená knížka, od které jsem měla velká očekávání. Když už tam šlo o ten teror teda...
(SPOILER) Tohle ale vůbec nebylo špatný, pravda, něco sice bylo prostě vyhrocený a tak, ale co taky u tohohle žánru čekat, že? V porovnání s knížkou "Vím kdo jsi" je tahle určitě lepší. Pravda, ta hlavní zápletka, kterou se dozvíte až ke konci je poněkud zamotanější, ale mně se to osobně celkem líbilo. I když je pravda, že postava Claire je nejspíš ztělesněním někoho, komu se říká psychopat a to, jak poslala Claire Edwardovi dopisy aby přestal otravovat Amber, aby nakonec jemu samotnýmu řekla, že je prej poslala Amber samotná - tomu já říkám takovej ten náběh na American style.
Zase se tu objevuje námět nějakýho znásilnění, v předchozí knížce tím úchylným bratrem z její původní rodiny, teď rovnou když byla hlavní postava v kómatu. Těžko říct, jestli je to nějaká latentní úchylka, ale jako knížka je to určitě nadprůměr.
Povedený souhrn různých zajímavostí o jednotlivých druzích zvířat (delfíni, šimpanzi, ptáci, i mí oblíbení hafani - i když těm se mohlo věnovat víc stránek; jako třeba autorka věnovala ptákům); pokud máte dojem, že o zvířatech víte všechno, možná se mýlíte a po otevření knížky změníte názor.
Některé pasáže byly poměrně zdlouhavé a možná by neuškodilo se dostat dřív k samotnému jádru věci. Ale to snad v příští podobně zaměřené knížce:)