Hwaelos komentáře u knih

Na Kingovi je zajímavé, že v čem je nejsilnější často plní úlohu toho, kde je trochu směšný a over the top. Jeho dialogy se dají považovat spíš za obdobu myšlenkových bublin - to, o čem hrdinové obvykle niterně uvažují, se v jeho batmanovské řadě obvykle objevuje v podobě dialogu. Je to trochu nezvyklý přístup, ale samo o sobě to nevadí. Směšné to je hlavně proto, že se o tom hrdinové obvykle nebaví u šálku kafe, ale při rvačce (viz rozhovor Cat a Talii, nebo Batmana a Supermana s jejich partnerkami). Stejně tak se to dá ilustrovat na tom, jak mluví Batman o Supermanových kvalitách a naopak Superman o jeho. Když se to v příběhu objeví poprvé, je to boží - když to srovnávání se čtu už po druhé (na společném čtyřrande), už je to zase spíš přestřelené. Je to zkrátka otázka míry, kterou King nemá, protože se podobně jako čtenář opájí vlastním umem.
Pořád je to ale v mainstreamu zatraceně originální čtivo, byť mám pochopení pro skalní fandy Báti, kteří musejí mít pocit, že jim někdo ukradl jejich hrdinu pro úplně jiný žánr.

3 13.04.2021

Myšlenka i zápletka dobrá. Řemeslo hrozné. Dialogy jsou repetetivní a patetické a ani jedné z postav vůbec nevěřím, co říká (nebo jí v obrovské náloži bublin s vnitřními monology běží hlavou). Ani zvláštně karikaturní kresba mi k tomu nesedí, byť noirové laděná paleta barev se do téhle dystopie hodí. Schizofrenní kousek.

3 06.08.2020

Kdo by to byl řekl, že knížka s Hulkem bude nakonec jedna z nejlepších věcí od Marvelu, co u nás vyšla... Pozoruhodné je hlavně to, jak se cíleně odvrací od klasického schématu "nechám se zatlačit do kouta a pak dám nepříteli na držku" ve prospěch moderního buildungsrománu. Hulkova planeta je oproti tomu hlavně o postavách, o jejich vztazích, o vývoji charakterů a o nečekaných zvratech. Pak prozkoumává do hloubky (no, alespoň do takové hloubky, aby to úplně nebořilo superhrdinské vyprávění) podstatu většiny konfliktů, ukazuje, že jsou z větší části založené na strachu, neschopnosti empatie a předsudcích. Vzato kolem a kolem, je to vlastně celé metafora rasismu a strachu z kulturní odlišnosti. V jeho příběhu nachází pochopení i pro parazitické organizmy, které mají úplně jinou hierarchii hodnot. Nikdo tu nevystupuje v jednoznačně kladné roli, všechno jsou to odstíny šedé - a nejvíc to samozřejmě platí o hlavním hrdinovi, který celý život bojuje s monstrem uvnitř sebe. Druhý díl je opravdová emoční nálož, kde je happy end jenom začátkem komplikovaného vypořádávání se s příčinami problémů, aby potom přišla nejhorší rána ze všech. Je to prostě pecka. Když odhlédnu od samotné story, stojí za zmínku i způsob vyprávění, ne nepodobným seriálům ze současné vlny quality TV, kdy vyprávění občas poskočí krátce v čase, ukáže výsledek nějaké situace, ale až v dalším sešitě se autor vrátí k převyprávění toho, co se ve vynechané lakuně odehrálo.

3 07.09.2019

Barrovo pojetí Batmana je asi nejblíž jeho detektivním kořenům ze všech Batmanů u nás vydaných, což je hrozně osvěžující. Zároveň se tam najde i místo pro humor. A překvapivě - vzhledem k tomu, že jde o komiks z konce 70. let - to není přehnaně ukecané nebo patetické. Souhlasím s tím, že první část (Syn démona) je scenáristicky o něco lepší než druhá, ale o zásadní kvalitativní výkyv se nejedná. S kresbou už je to trochu jinak. Novátorská paneláž prvního dílu stojí vysoko nad tím druhým.

3 05.02.2019

Shaun Tan je tentokrát úspornější, ale o nic méně aktuální. Cikáda je v jeho pojetí něčím jako kafkovským hrdinou a nelítostný korporátní svět připomíná v náznacích jednak někdejší segregační zákony v USA, jednak... vlastně korporátní svět.

3 10.12.2018

Celkově hodně příjemná oddychová záležitost. Osobně mě potěšil ten posun od prvního dílu, který mi přišel spíš jako průměrně zajímavá komiksová povídka. Tohle je opravdová Bondovka (v akčních pasážích) / Doylovka (ve smyslu deduktivního budování detektivní zápletky) se vším všudy. A velkým plusem je samozřejmě množství chytrých odkazů na uměleckou modernu (ačkoli je u Talbota dost patrná nechuť k abstraktnímu umění).

3 23.07.2018

Je tam všechno, co má dobrodružný příběh z pralesa mít: nebezpečné domorodce, překonávání překážek, tropické šílenství, magické rituály, zkrátka všechno. A Lauffrayova kresba je nádherná.

3 13.06.2018

Vrátil jsem se ke Kingdome Come po hromadě let s tím, že mu tentokrát porozumím lépe. A ano, rozuměl jsem mnohem víc narážkám než při prvním čtení a znal jsem víc hrdinů. Samotný příběh ale žádná zásadní pecka není. Waid podřizuje hodně času a úsilí, aby přivedl alespoň na chvíli do políček komiksu všechny podstatné figury DC universe, ať už to slouží vyprávění, nebo ho to retarduje. Zároveň se pokouší vytvořit dospělou dystopii, aniž by slevil z patetických dialogů a aniž by prokreslil vztahy mezi postavami a zživotnil je. Nabízí se srovnání s různými podobami Alana Moora (Strážci, Návrat temného rytíře, Top 10) a ani jednomu nesahá scénář Království tvé po kolena. Co mi ale vadí nejvíc, je "hyperrealistická" kresba Alexe Rosse, kde všechny postavy vypadají jako břichatí taťkové a nevzhledné maminy (včetně teenagerských hrdinů). Všichni mají masivní krky, žádné brišní svaly (sic) a mladistvá rebelie se projevuje v outfitech jako vypadlých z raných osmdesátek.

3 02.04.2017

Po prvním díle jsem to vážně nečekal, ale Sága se pomalu stává jednou z nejlepších sérií, které u nás v současnosti vycházejí. Kresba mi sice vadí pořád, ale scénář je zatraceně dobrý...

3 28.01.2017

Na skvělou jedničku to pár bodů ztrácí. Příběh je temný a dobře vybudovaný, Maleevova kresba skvělá, i když se s ní tolik neexperimentuje jako v případě prvního svazku. Dojde i na nějaké zásadní zvraty (Matt Murdock se nechá prohlásit novým Kingpinem? Skvělý nápad!), ale několik dialogů je lehce dada a přemýšlím, co jimi chtěl autor říct (nebo je to chybka v překladu?).

3 17.12.2016

Zřejmě doposud nejlepší ze sandmanovských booků. Mnohovrstevnatý příběh prodchnutý mytologickými odkazy s fantastickou atmosférou a chytrou zápletkou. A především s jedním z nejlepších hrdinů Vertigo universe - Luciferem.

3 14.06.2011

Zřejmě nejlepší u nás vydaný průvodce po světě literární teorie. Mitoseková neopomíjí žádný z důležitých formativních proudů literárního myšlení od Platóna a Aristotela po naratologii a genderovou kritiku. Středoevropské zakotvení má velikou výhodu v tom, že se nezapomíná ani na český přínos literární vědě. V podstatě jediným nedostatkem knihy je její mírná neaktuálnost. Vzhledem k době, kdy byla napsána už zákonitě nemůže zachycovat vývoj posledních dvaceti let. Teorie literatury Zofie Mitosekové je přehledná a čtivá publikace, která je ideální vstupní branou k hlubšímu přemýšlení o literatuře.

3 14.06.2011

Mašek v tomhle díle opravdu zaválel. Napětí by se dalo krájet a jednotlivé příběhové linie se rozbíhají a spojují v napínavý celek. Jedinou drobnou vadou na kráse je fakt, že Osohova kresba je výrazně schematičtější. Mnozí si u prvního dílu stěžovali na ztrátu orientace v postavách a nepřehlednost děje. Považuju to za lazy reading. Osoha čtenáře nutí číst pozorně, interpretovat detaily a hraje si výborně i s rozvržením panelů, kde nabývá významu i šířka škarpy. To sice platí i pro druhý díl, ale zároveň je znát, že je linka mnohem jednodušší, pozadí méně prokreslené a výtvarný celek tím mírně trpí. Přičítám to trochu objemu druhého dílu, ale stejně je to škoda.

2 26.05.2022

Bylo to fajn, ale Abnett umí líp. Tak by se daly dojmy shrnout. Dokázal ze záporáka Orma udělat relativně plastickou osobnost, to cením. Stejně jako fakt, že politická rovina měla mírně navrch nad akcí. Problematické jsou pro mě dialogy. Je tak trochu pravidlem, že jinozemské postavy promlouvají v mainstreamových komiksech pateticky a neživotně, jakoby se s nimi autoři neuměli vypořádat a polidštit je. Pro Abnetta tohle pravidlo neplatí. Jeho postavy třeba ve Strážcích galaxie jsou ne-lidé z masa a kostí. Proto nerozumím tomu, proč musejí právě Atlanťané pořád mluvit způsobem, jakým jsme nechávali svoje postavy promlouvat v Dračím doupěti na základce: nabubřele, honosně... Ještě horší ale je, že omílají pořád dokola to stejné: povinnost vs. spokojený život. Kdyby se tam ten rozpor objevil 2x nebo 3x, asi v pohodě, ale prakticky každý rozhovor mezi Merou a Ormem tohle omílá do zblbnutí. Jako jednohubka fajn, ale z hlavy se Mera vytratí tak do měsíce.

2 24.11.2021

Pavel Čech není kdovíjaký básník. Alespoň pokud jde o formální rovinu, pohybují se básně Prstýnku z kopřivy na úrovni zkušenějšího přispěvatele na Písmákovi. Řekl bych, že by se sám takovém hodnocení nezvpěčoval. Přesto po citu dokáže v některých básních vyhmátnout onu obtížně uchopitelnou esenci poezie, která tkví v schopnosti vyslovit nějaký životní pocit neočekávaným způsobem. A když k tomu přidá ještě neoddiskutovalně originální monotypy, které jsou mnohem víc než jen výtvarným doprovodem, snadno mu čtenář odpustí, že nešplhá na piedestal takového Skácela nebo Radka Malého.

2 08.06.2021

Tohle mě hodně bavilo, ačkoli nejde o součást kánonu (možná právě proto). Zvláštní je, že Ennisův příspěvek, který zabírá polovinu svazku, je vlastně nejslabší částí. Povídka Tisíc je prostě průměrná vyprávěnka s hororovým twisty, kterou pohřbívá amatérsky působící McCreova kresba s bizarním koloringem. Ty čtyři hvězdy jsou hlavně za "The Last Shoot" od Azzarella (přirovnání ke zpomaleně sledované autonehodě je tu na místě - a povídka laděním hodně připomíná atmosféru filmu Wrestler) a především za "Double Shots" od Zimmermana a Seana Phillipse. Ron Zimmerman buduje atmosféru fakt chytře. Strašně by mě bavilo číst víc takto civilně pojatých příběhů, kde se padouši baví o svých prohrách a u toho komentují, která superhrdinka má hezčí zadek. Ostatně už kdysi jsem k jedné knížce o Spider-Manovi psal, že by mě víc bavilo číst o Peteru Parkerovi než o Spider-Manovi. Jenže autor nekončí jen u toho - a na konci příběhu odpálí bombu s rozuzlením, kdože je ten tajemný chlápek, který se ukrýval ve stínu krempy klobouku. Víc takových svazků!

2 23.11.2020

Pokud se z tohohle čísla nestane nadčasová klasika, tak už nevím, z čeho by měla. Přiznám se, že když jsem přečetl první díl Kingovy řady, byl jsem tak zklamanej, že jsem už neměl vůbec chuť pokračovat. Dokonce i oproti slabším dílům Snyderova New52 runu to bylo podprůměrný čtivo. Ale kamarád mě přesvědčil, abych dal Kingovi ještě jednu šanci, že se to zvedne. A měl zatracenou pravdu!

Tom King v tomhle díle ukázal, že nejen umí skvěle psát, ale nebojí se narušit věčné Batmanovo status quo. Co to znamená? Autor záměrně ničí auru drsňáckého temného mstitele, který v sobě potlačuje lidskou, zranitelnou stránku. Typický Batman si ženy drží zásadně od těla a neprojevuje k nim téměř žádné emoce. A hlavně dokáže vždycky všechno vyřešit - prostě rozplete záhadu a zbuší padoucha. A tady máme najednou lidského Báťu, který chodí s klukama na oběd (sic pracovní, ale chová se tam jako člověk - viz minulý díl), který má o sobě pochybnosti, který se dokáže bezhlavě zamilovat a chce se ženit. A zároveň taky Batmana, kterému přerostla situace v ulicích úplně přes hlavu a jako superhrdina ji prostě neumí vyřešit. Smrt malého kluka, kterého nedokázal zachránit, ho viditelně deptá. A nakonec potřebuje pomoc od jiných, úplně obyčejných lidí (Kite Man).

Způsob vyprávění je žrádlo samo o sobě - nejenže je příběh sám o sobě retrospektivou, ale i ta retrospektiva není uspořádaná chronologicky - a vypravěč nám toho navíc spoustu zatajuje a mění nám i perspekivy. A sladká tečka nakonec - King dokázal z Riddlera udělat opravdu áčkového padoucha, který si i Jokera (v úplně novém, skvělém pojetí) vodí na provázku jak nic. Fakt se těším na další díly!

2 09.11.2020

Poměrně přímočará záležitost, kde se většinu doby Bane proboxovává Arkhamem, aby se dostal k Batmanovi a Psycho Piratetovi. Některé části příběhu jsou brané tak z rychlíku (jak Bane pochytal batman family? co se vlastně dělo v mezičase s Gotham Girl a Piratem), že to ve mně vzbuzuje podezření, že se musely odehrát v jiných sériích (pokud ne, tak je to docela úlet). Psychologizující rovina, kde se paralelně odehrávají osudy dospívajícího Batmana a Banea je docela fajn. Nijak zářně napsaná, ale líbí se mi ta odvaha touhle cestou vykročit. Vůbec nejlepší na tomhle svazku je speciální číslo se Swamp Thingem připojené na konec. Sice s řadou nijak nesouvisí, ale je bravurně napsané a vypráví provokativně jen v náznacích, takže si toho čtenář musí spoustu domýšlet. Tohle v mainstreamu člověk nepotká moc často.

2 09.11.2020

Bizarní je na tomhle NHM, že vlastně není o Milesovi, ale primárně o Peteru Parkerovi, ale jinak je to hodně příjemná záležitost. Superhrdinování tu moc není (Mysterio většinu času absentuje), ale je to fajn konverzačka s dobrou atmosférou, což v pohodě stačí.

2 15.06.2020

V jednotlivých spojeních a metaforách (“miluju tě, miluješ mě, / dvorem noc s tepláky tanči / a plápolá”) je vzdáleně vypozorovatelná spřízněnost s vendryňsko-slívovským okruhem. Ale Kučerovi oproti např. Trojakovi chybí metafyzické zakotvení a epická obraznost. Jeho poezie je mnohem osobnější a jaksi ztišenější. Což s sebou nese i odvrácenou stránku: záznamy se podobají nejvíc básnickému deníku, který charakterizuje především všednost. Kučera tak málokdy čtenáře překvapí víc, než pouhým neobvyklým úhlem pohledu, ale silný je v evokaci a zpřítomnění pocitu, který najednou překvapeně vnímáme jako důvěrně známý:

Před třetí ze spánku
údery vytlučen jsem k sobě -
to budík svým kladivem
duní do dna dní.
Náhle je úzko.
Kuchyní za dveřmi
neslyšná hrůza rozlézá se,
pokličky hrncům nadzvíhá.

Naopak jiné výjevy mají natolik privátní povahu, že je prakticky nemožné jim uspokojivě porozumět. naštěstí těchto momentů není ve sbírce mnoho.

2 07.05.2020