Hyaenodon komentáře u knih
Líbil se mi jazyk knihy, ale celkově je na mě symbolika příběhu až moc symbolická. Prostě jsem to nepobral... :)
Moje čtvrtá McCarthyho kniha. Cesta i Tahle země není pro starý byla super, Vnější tmu a Dítě Boží trochu nepobírám. Syrové popisy a detaily jsou fajn, ale nějak mi tam chybí nějaké vyvrcholení. Možná spravedlnost, ale to v McCarthyho příbězích zásadně schází...
Jsem Islanďan. Nebo alespoň podle autorky. Nemohu posoudit, jak moc je pravdivá, protože jsme se na Islandu potkali hlavně s Američany, Poláky a dalšími národnostmi. Ale je pravda, že pokud nás předjíždělo auto bez nálepky z půjčovny, tak to bylo něco otlučeného ze všech stran a čumákem to rozráželo ovce. Knížka pobaví, ale určitě by snesla větší propracovanost.
Super knížka. Po Jak jsem vyhrál válku, Bohatýrské trilogii a Posledním bourbonu čtvrá, u které jsem dostával hýkavé záchvaty smíchu a bylo mi jedno, že znervózňuji okolí čumící do mobilů. Je fakt, že se jednotlivé postavy ke konci trochu vyprazdňují a možná by knize prospělo i drobné zkrácení, ale: super jazyk, špičková grotesknost a podobné typy znám z práce taky.
Zajímavý pohled na dějiny literatury. Obrovsky jsem si pochutnal a stejně jako roman9739 mám i já seznam, se kterým v historicky krátké době vpadnu do knihovny, abych si zacelil mezery.
Václav Cílek nás napřed vyděsí, aby nás posléze v závěru uklidnil. Každopádní obsahuje publikace několik jednoduchých tipů, které mohou usnadnit život v případě jakékoliv krize. Pokusím se jimi řídit. :)
Tak nějak nevím. Šestá autorova kniha a poprvé se nejsem schopen dobrat nějaké pointy. Bezcílnost života vypravěče - perfektní. Popisy zabíjení času - perfektní. Ale nějak mi tam chybí ono špátovské "že". Na jednu stranu rozumím tomu, že současní autoři vyžadují aktivního čtenáře a že mu nic nedarují (viz třeba VanderMeer), na druhou stranu se nemůžu zbavit pocitu, že se celý příběh dal vměstnat na méně stránek (a nebo alespoň větším písmem). A to nemluvím o postavách - Menšiki působí věrohodně, ale splníc svou roli hybatele už zbytečně. Třináctiletá Marie nedotaženě - člověk čeká, co z toho vyleze, ale není z toho nic. Její záchrana s nasazením vlastního vypravěčova života a následný nezájem o její další osudy na mě působí nevěrohodně. Krásná teta je tam jenom proto, aby její Prius kontrastoval s Menšikiho Jaguary, ale zase - podle mě zbytečná postava (ani se nedozvíme jméno knihy, kterou četla). Dále je tam spousta nedořešených zápletek (muž v Subaru, sám Komtur, kde se vzala jáma atd.). Jasně, příběh má být tajemný s nádechem nadpřirozena, které velmi pasívnímu vypravěči ukáže správnou cestu, ale přijde mi, že toho nevysvětlitelného tajemna je trochu moc. Čímž absolutně nevylučuji, že jsem primitiv, který nepochopil symboly a narážky. :) Ale za mě tři hvězdy za napětí a krásné metafory.
Několikametrová plíseň, masožravé stromy, napůl funkční vzducholodi Pánů, laciná erotika. Četl jsem tento příběh někdy ve čtrnácti nebo patnácti letech a dodnes ji mám v celkem živé paměti. Popisy krajiny byly strhující, postavy se mi líbily a i příběh jsem si neuvěřitelně užil. Nevím, jak by kniha obstála s odstupem více než dvaceti let, takže ji radši nebudu číst znovu, abych si nepokazil zážitek. :D
Hodně drsné čtení. Je poznat, že autor leccos z toho poznal na vlastní kůži. Na druhou stranu knize chybí konec, je to "jenom" pohled do protektorátu židovskýma očima skrze několik povídek. I když výborných.
Složitá a vlastně depresívní kniha. Pokud bychom žili jenom proto, abychom žili, tak proč něco tvořit? Velmi potěší perfektní metafory, obrazy a obraty, ale s celkovým vyzněním díla se osobně nedovedu ztotožnit.
Velmi podařená záležitost, dalo by se říct, že je to totálně dotažené Pokání (myšleno samozřejmě výstavbou příběhu). Atmosféra předthatcherovské Anglie je vykreslena perfektně, depresivní město, depresívní práce, depresívní poslání. Konec mile překvapil, postavy působily věrohodně a skutečně.
V době, kdy jsem knihu četl, jsem byl opuštěný singl, takže mi nesmírně lahodila. Po několika letech si z ní pamatuji dva tři obrazy a v hrubých rysech dvě zápletky...
Moje první Murakamiho kniha. Část v "reálném" světě mě děsně bavila, obzvlášť skvělá byla ta část s metrem a následujícím podzemím. Část v kalkulátorově mozku mě bavila méně - čekal jsem, že se to nějak vyvrbí, že se dozvím, o co vlastně jde. Ale to jsem ještě Haruki Murakamiho neznal...
Skvělá záležitost. U mě jednoznačně vede postava pana Nakaty... :)
Poutavě napsaná kniha. Možná by neškodilo jít víc pod povrch, ale to by pak spíš vznikla celá řada , jak již píše KejmlP.
Nápad velmi dobrý. Práce s neviděným tajemnem - bezvadná. Co bych ovšem knize vytkl jsou postavy. Možná kromě Toma mi všechny, dva dny po přečtení, totálně splývají a mimo Dona a Garryho už bych jejich jména dohromady nedal. Tvoří jen jakousi vycpávku, která ale není důležitá. Myslím si, že je to škoda, protože více propracovat jejich vztahy by určitě knize přidalo. Také jsem nepochopil, proč je Garry takový, jaký je (nechci spoilerovat) a kam pak zmizel. Ale to jsou detaily. Na druhou stranu "ptačí scéna" v závěru knihy je úžasná. Jsem zvědavý na filmové zpracování.
Milá odpočinková záležitost. Akorát jsem ji četl až po jiných Steinbeckových knihách, takže je jimi u mě bodově trochu zastínená.
Hodně smutné čtení - myslím obsahově. Jako vyslovené minus u knihy pak vidím, že je nesmírně kusá. Působí nedodělaně, jako by byla jen jakýmsi "vedlejším produktem". Ale rozhodně za přečtení stojí.
Pokud si někdo občas klade otázku, proč se jako národ tak podivně "plácáme" na místě, nebo proč se tak hystericky "stmelujeme, abychom někoho jiného vyčlenili", tak Kosatíkova kniha mu leccos napoví. Velmi (ne)příjemné čtení.
Velmi zajímavá kniha. Možná místy až zbytečně dlouhá (jednotlivé znaky fantoma se dost opakují), ale budiž.