hynzek
komentáře u knih
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Kdyby šlo dát šest hvězd, dávám šest.
Nejlepší je tupá Anuška, která koupila slunečnicový olej, a nejen to, dokonce už ho rozlila. Tudíž se zasedání nekoná. A tak nám zabili Berlioze, ne toho skladatele!
“Já vím moc dobře, jak vypadaj ruble! Já chci jen svoje. Jednou mi dali odměnu, tak jsem si šla koupit plátýnko!”
Všechnu moc imaginaci!
“Dostojevskij dávno zemřel.”
“Protestuju!” zvolal vášnivě Kňour. “Dostojevskij je nesmrtelný!”
Zloději zelených koní
Jiří Hájíček
Obyčejné vyprávění o neobyčejné posedlosti člověka, který umanutě hledá čistotu a nevšimne si ani, že mu život tak nějak proplul mezi prsty. Optimistický konec se nekoná, z Pavla se stane v dalších desetiletích jen zatrpklý pasivní podivín bez lásky, vzdělání a práce, zato se soukromou sbírkou vltavínů.
Proces
Franz Kafka
Dobrá studijní pomůcka na hodinách volitelného semináře Právo na spravedlivý proces (právo na obhajobu, právo na zákonného soudce, veřejnost a ústnost jednání...všechno špatně). Ale o právo ani kritiku společenských poměrů vůbec nejde. Je to neuvěřitelná literatura, kterou lze dávno před postmodernou číst na mnoho způsobů, přitom i ten doslovný je skvělý. Výkladů je milion, nabízím taky jednu alegorii: popis morálního rozkladu člověka stiženého duševní chorobou.
Liščí oči
Petra Hůlová
Plno lidí v Rusku komunisti zabili, hlavně ty, kteří s nimi nesouhlasili. U nás jich prý komunisti taky pozabíjeli hodně, ale to že kapitalisti taky. A já myslela na to, že kapitalisti zabili i fůru zvířat a ničí deštné pralesy a že každý den kvůli kapitalismu vymře několik živočišných druhů.
Kdybychom nebyli členy ani jednoho ze soupeřících bloků, tedy ani NATO řízeného Američany, ani Varšavské smlouvy řízené Rusy, byli bychom rozhodně svobodnější než teď.
Tak jo, odpad.
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
Tim Marshall
Geografický determinismus aneb proč Putin "musel" zabrat Krym... Po bezútěšném čtení o tom, jak spolu lidstvo podle předem daných zákonitostí od počátku věků válčí (musí válčit), přichází povinně optimistický závěr, že v případě Arktidy to bude možná jinak a do vesmíru, do vesmíru už nebudou létat Američani, Rusové a Číňani, ale celé lidstvo společně! Kdo chce věřit, věř.
Vánice
Vladimir Georgijevič Sorokin
"Nešahejte na ně, mlospane, já je eště nikdy nemlátil..."
Motýl s ním letí nekonečným ohnivým oknem.
Les
Marek Baroš
Vůbec nevadí, že jde o kompilát Cesty a Pikniku u cesty (Jezero Bellové jsem nečetl, zato jsem v mládí četl Návštěvníka muzea z Pokání a jiných filmových povídek a pak měl z těch fotek noční můry, brr), ale jak by se taky dalo v postapokalyptické verzi žánru on the road vymyslet něco úplně nového. Naopak příběh a způsob vyprávění, trochu tajemna, hodně brutálního násilí, všechno beru za čtyři hvězdy.
Ale ten jazyk, různá absurdní přirovnání, rádoby obrazné vyjadřování, to jsem trpěl.... A detaily animální kopulace hlavního hrdiny by měly dostat cenu za nejhorší literární popis sexu. Impotentně nebezpečný nápad.
A pak ji, Malou, pochopil, její oči podbarvené hašišovým smutkem a vyrytou myšlenkou chvíle, o kterou matka přežije svou dceru, protože ta chvíle je vesmír plný světů, které od sebe separují ty, co chtějí zůstat spolu.
Takže jen dvě.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Panebože, proč zas ten násilný závěr, úplně stejně nevěrohodný jako u Rybí krve?!
Mravenci
Charlie Kaufman
Když se to vezme kolem a kolem, jsem jen starý muž, který spí u hypnotizéra v ponožkách. Takhle jsem si jako dítě svůj život nepředstavoval.
Nikdy na tu úžasnou zřízenkyni z psychiatrické nemocnice nezapomenu!
Naprosto neuvěřitelný...
Šílená Češka v Dubaji
Blanka Solařová-Calibaba
Jako časopisecké sloupky skvělé, jako kniha už trochu úmorné. Hvězda navíc za jakože překvapivý závěr.
Jako v nebi, jenže jinak
Aleš Palán
"Jeden případ, ze kterého jsem neměla radost. Mám kámen, který vyzařoval hodně pozitivně a silně. Půjčila si ho do ruky kamarádka, měla velké problémy, a v té ruce ho držela dlouho, hodně dlouho. Ať jsem pak dělala, co jsem dělala, byl ten kámen vyčerpanej. Nechci být nezdvořák, abych tu kamarádku, která má už beztak dost problémů, ještě zatížila vědomím, že není dost dobrá pro kámen. Každopádně se v tom kameni udála změna. Už se aspoň částečně spravil."
Velký obrazový atlas zen
Jiří X. Doležal
Maminka nebyla komunistická svině, ale celoživotně nemocná.
Reakcí lidu na břímě svobody je touha po nesvobodě.
Lidé prosazující komunismus, marxismus, neomarxismus, celou levici, křesťanství, nebo buddhismus (= tyto ideologie) by měli jít do prdele.
THE TRUE WAY
HAS NO GATE
zen čtením
se nekonal
Přišel Bůh do kavárny v Karlíně...
Miloš Čermák
Celkem vtipné s dobrými postřehy, navíc jsem cílová skupina, takže je to vlastně povídání pro mě a o mně.
Únava materiálu
Marek Šindelka
Už to tu bylo komentováno: je to Cesta, ale ne otce a syna, ale dvou bratrů (každého zvlášť) a ne krajinou apokalypsy, ale současnou Evropou. I když i tady minimálně jeden z nich zemře. Zlí Evropani! "Němci u Vás v Evropě začali zabíjet Židy. Židé utekli z Evropy, vzali nám zem a zabili moje prarodiče, tak jsme utekli do Sýrie. V Sýrii se začali zabíjet všichni navzájem, tak teď utíkám do Německa, čemu na tom nerozumíte?!" Pointa na závěr: Mír najdeme ve virtuální realitě, ve skutečném světě se zabíjí doopravdy. Anebo je ten virtuální svět jen metaforou smrti, ve které už podruhé zemřít nelze. Asi jsem se v tom ztratil.
Tichá hrůza
Tomáš Korbař
Jako dítěti se mi kniha líbila víc, po letech je to takové vyvanuté, vyčpělé, bez překvapení. Dost typografických i pravopisných chyb.
Umina verze
Emil Hakl (p)
Popisy, procházky, dialogy, nálady, vypointované odstavce, jedinečný styl i jazyk, všechno jako vždycky za pět hvězd. Ale jakmile to má mít nějaký děj, je to v pytli. Hakl bohužel neumí fabulovat, román ani novela není žánr pro něj. Někdo holt umí psát jen o sobě (to není urážka ani výčitka, Pravidla směšného chování nebo Hovězí kostky skvělé). Tohle oživení o prvky sci-fi bohužel stejně slabé jako Skutečná událost nebo Let čarodějnice.