hyphen komentáře u knih
Tuhle knihu jsem měl koupenou opravdu dlouho a do nekonečna ji odkládal. Byl jsem příliš nedůvěřivý, v mých očích ji nejspíš nepříjemně kompromitovala mohutná reklamní kampaň. Byla to chyba! Děj příjemně odsýpá, jednotlivé linky do sebe perfektně zapadají, kotrmelce v hodnocení postav v průběhu děje jsou dobře vysvětlené a vysvětlitelné a to, co dokáže Kateřina Tučková s českým jazykem, je prostě nádhera. Ocenit je také třeba perfektní přípravu - evidentní znalost prostředí a souvisejících historických událostí nejen na Žítkové, jednoduše řečeno, líbilo se mi to moc. Díky za fajn pocit, že současná česká literatura má v osobě autorky zajímavý potenciál.
Nesnadno popsatelně mámivé vyprávění. Je to tenká knížka, ale dá se číst mnoho hodin. Konzumenti a odškrtávači nečtěte, pravděpododobně Vám to nic moc nedá, ale Vy, co Vám nevadí přečíst odstavec a pak dvacet minut koukat do prázdna, Vy se čtením začněte co nejdřív. A nechte se rozesmívat i dojímat a pokud jste hodně svědomití, vezměte si k ruce tužku a zápisník na citáty. Myslím, že ho docela naplníte.
Ono je to vlastně tak trochu o ničem a přitom taková nádhera! Hrabalova genialita, originalita a vyjadřovací schopnosti jsou něčím, na co bychom měli být jako národ hodně hrdí. Uctivé díky, Mistře.
Tak nakonec jo. Teda, do půlky to byla dost krvavá válka s textem, nezvládal jsem se začíst, sledoval, jak to nechce ubývat, nějak to prostě nefungovalo. Přitom, Pavel Tomeš evidentně psát umí, příběh tam byl, celkem chytrá zápletka k tomu, že bych se rochnil v těch explicitních vulgaritách, to úplně ne, jistě se to dalo napsat jinak, ale autor se rozhodl takhle, respektuji to. Možná šlo redukovat délku, 400 stránek + je na podobný příběh docela dost. Když ono je toho tolik vtipného (a opravdu vtipného), co se dá ještě napsat. Po půlce jsem to ale zvládnul na pár nadechnutí, takže ta jedna hvězda dolů je za to finále - pro mě dost zbytečně šroubovaný a přes koleno lámaný konstrukt. Jsem ale čtenář, ne kritik. Zkrátka, až na ten konec dobrý...
Milé zamyšlení nad tím, že čekání nemusí být nutně jenom ztrátou času a že se malé i velké příběhy dějí v každém okamžiku všude okolo nás. A paní Reinerová byla evidentně dáma, která se dívat a vnímat dovedla excelentně.
Upřímně, chroupal jsem to nelehce. Ona to z mého pohledu není žádná velká literatura, autoři čas od času narážejí na vyjadřovací limity (mrknul jsem poctivě i na pár videí na Youtube, tam se to projevuje také - formulovat otázku pro respondenta je někdy oříšek), skrz prsty bych se za to ale na ně nedíval. Ono interpretovat disturbance vlastního nitra je docela zapeklitá věc. O to víc, když se množí pocity, o kterých se nedá ani mluvit, ani psát - to se ale v případě, že máte za lubem napsat knihu, dostáváte do nepříjemně kolizní situace. Ocenit je ale potřeba upřímnost a vůli po sdělení, stejně jako snahu o zprostředkování lepšího světa pro všechny. Pokud připočtete dobré fotografie a masivní reklamu, své čtenáře si kniha určitě najde. I mimo předpokládanou sociální bublinu.
Billy O´Callaghan evidentně psát umí, tahle sonda do košatého stromu života irské rodiny slušně zní i později rezonuje. Chvílemi jsem měl problém orientovat se ve vztazích a prostor některých postav jsem spíš dedukoval, mohlo to být ale způsobené rozkouskovaným čtením z nedostatku času. Existenciální a hluboce lidské příběhy mnoha generací jde jednoduše vytisknout jako sestavu plochých dat vyžádaných z matričních záznamů (pozor, mají na to většinou 30 dní) scvaknutých v kroužkové vazbě nebo to udělat jako O´Callaghan - napsat knihu a udělat to způsobem, který bude bavit o mnoho set tisíc lidí víc než jich má kterákoliv rodina v celé svojí velikosti.
Reportážním způsobem zpracovaný doklad o lidské nedokonalosti, civilizačních faulech a slepých uličkách. Druhá světová válka bude nejspíš navždy velké téma s množstvím příběhů, které se nedají odvyprávět. S přibývajícím časovým odstupem nejspíš přibude různých konstruktů a fabulací, které s realitou budou mít méně a méně společného, nakonec, kdo se bude ptát?! O to hodnotnější je kniha postavená na dohledatelných faktech a fotografiích, jejíž autentičnost navíc podtrhují svědectví přímých účastníků. To, že město zmizelo ještě neznamená, že neexistuje. Dávám hvězd plné nebe a doporučení - lidé čtěte.
Prostřednictvím dopisů velmi osobní a autentický příběh z trapné kapitoly historie 20. století s přesahem prakticky až do dnešních dní. Zároveň slušný manuál nebo návod k použití vlastního svědomí, něco ve stylu "z řadového gaunera společensky úspěšným supermanem snadno a rychle", tedy aspoň z morálního úhlu pohledu. Mám rád literaturu faktu, nastavuje zrcadlo civilizačním zkratkám a referuje o tom, že jsme pořád jenom lidi. Tenhle kousek stojí za přečtení, i když nákup nábytku potom nejspíš na nějakou chvíli odložíte.
Podmanivá lyrika příběhu, možná subjektivně s jednoduchou a zdánlivě nepochopitelnou dějovou linkou, má silné momenty hlavně v detailech. Pro mě ideální čtení k proložení těžkých témat...
Jednoznačnou devizou této knihy je až úzkostlivá snaha autora o co nejautentičtější podání celého příběhu, ta se ale zároveň stává tak trochu nevýhodou, protože text působí místy nehomogenním dojmem, jako kompilace citací. Coby literaturu faktu je však nutné ji hodnotit převysoko, s obrovským respektem k Fairweatherovu zapálení pro Witoldův skutečný příběh a určitě stovky, dost možná dokonce tisíce hodin, které tématu věnoval. Rozhodně stojí za přečtení.
Skvostná investigativní práce, navíc přepsaná až nečekaně čtivou formou. Přestože takřka 600 stran hodně těžkých a lidsky problematických informací budilo respekt a knihu jsem pořád posouval za jiné, přečetl jsem ji nakonec lehce. Napsat jedním dechem by ale bylo přehnané, zdržovalo mě četné dohledávání popisovaných skutečností a profilů jednotlivých postav, což ale nejenže nepůsobilo rušivě, ale naopak vytvářelo dojem vlastní investigace a docela efektivně rozšiřovalo obzory. Rozhodně doporučuji!
Pro mě zatím nejtěžší Chalandonův kalibr, jednoduše dech beroucí text napsaný znovu brilantním jazykem s obrovským citem pro tempo a obraty, které zůstávají v hlavě ještě dlouho po přečtení. V kontextu zpracovaného tématu to možná není nejvhodnější hodnocení, stejně jako zápalná láhev není argument, ale tohle čtení je prostě bomba! Opravdu doufám v překlady dalších knih tohoto geniálního Tunisana...
Asi docela rozumím tomu, že tahle kniha není pro každého, ale pro mě rozhodně ano! Způsobem autorova projevu a jeho hraním si se slovy jsem byl naprosto nadšený, k luxusnímu výsledku určitě dopomohl i perfektní překlad. Děkuji! Možná jsem ještě přiopilý čtením a měl bych jít svůj večer vyzvracet na hřbitovní zeď než budu rozdávat hvězdy, protože pět mi v tuhle chvíli přijde žalostně málo...