ibrahimgilbert komentáře u knih
(SPOILER) Ze začátku (cca prvních 100 stran) mě to opravdu bavilo, bylo to vtipné a dobře se to četlo. Dalších 100 stran začalo být hrozně otravných a posledních 100 stran jsem jen prolistovala, protože jsem čekala na rozuzlení love story. Kterého jsem se dočkala na straně 298. Z celkových 308. Nope...
Za mě nejlepší Greenova kniha. Je to něco jiného než jeho předchozí knihy, má toho v sobě tolik, tolik bolesti, tolik lásky, tolik touhy po pochopení. Rozumím.
Zřejmě už jsem na takové příběhy stará, protože tohle mi ale vůbec nesedlo. První příběh byl s prominutím tak neuvěřitelně pitomý a hlavně nereálný, až mě to naštvalo. A Greenova povídka byl snad jeho nejhorší spisovatelský počin. Normálně mám knihy pro mládež ráda, jsou velmi čtivé a čtenář může společně s postavami všechno prožívat, ale tohle byl jeden velký kýč, už jen to téma Vánoc.
Seriál mě absolutně pohltil a kniha nezklamala. Opravdu neskutečný příběh. Zamilovala jsem se do postav (hlavně Camille) a tak nějak to ve mně něco probudilo (tím ale nemyslím touhu vraždit jako u některých postav z knihy, no spoiler). Je to napsané tak lidsky, tak logicky, tak pochopitelně. Rozhodně se k této knize i seriálu vrátím.
Po padesáti stránkách musím knihu odložit. Samotná existence této knihy je výsměch, samozřejmě chápu, že byla vydaná jen kvůli původní slávě Saturnina a tudíž, aby si lidé za to odpovědní vydělali nějaké peníze. Nicméně proč by Saturnin měl mít pokračování? Vždyť skončil naprosto perfektně, s humorem a lehkostí. Tady tato "věc" (jinak to nazvat nejde) pouze kopíruje Jirotkům styl psaní a původní situace v Saturninovi a sama nepřináší absolutně nic nového. Kapitoly jsou krátké, doplněné o naprosto zbytečné ilustrace a navíc nepojednávají o ničem, nic se tam neděje a člověk se nic nedozví. Nedokáže upoutat pozornost, sama jsem se pokaždé přistihla, že jsem po třech větách "vypla" a nedokázala říct, co jsem to vlastně četla. Myslím si, že bylo vhodné, aby Miroslav Macek odmítl vůbec něco takového psát, a aby si nakladatelství uvědomilo, že když autor píše podobné a používá "květnanou" slovní zásobu, tak to ještě neznamená, že by měl psát pokračování k příběhu, který není jeho. Tato kniha je jen kopií tvářící se jako pokračování a neměla by existovat.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, jelikož autor na začátku jen nakousne, co se bude dít a potom se vrátí k začátku příběhu a vypráví to všechno postupně. Nicméně děj se rozjel, všechno se zamotalo a na konci perfektně rozmotalo. Příběh o zoufalství, které přepadává lidi, když se jim stane něco strašného, příběh o utajených touhách, příběh o svobodě. Kniha v sobě má mnoho, není to pouze chrám mrtvých dívek. Je to chrám městečka, kde se ztrácí dívky a jejich obyvatel, kteří neví komu věřit a ukazují vzájemně na sebe, bezmocní strachem. Autor toto všechno brilantně vylíčil a já musím říct, že smekám.
Kniha místy zdlouhavá, nicméně k příběhu dlouhé vysvětlující pasáže prostě sedly. Nebyla to úplně detektivka, na jakou je člověk zvyklý, ale to nic neubírá na tom, že se dobře četla.
Skvěle zpracovaný příběh, u kterého až do konce nevíte, kdo to doopravdy udělal. Měla jsem nějaké tipy, nicméně finální přiznání bylo ještě mnohem lepší, než jsem čekala. Precizní vyprávění, nikde nic nechybělo ani nepřebývalo, čtenář je vtáhnut do děje hned od první stránky a potom knihu není možné odložit.
Přečetla jsem jen první část knihy a to s velkou námahou. Spousta věcí tam je tak "podstrčena" bez vysvětlení, třeba vztah mezi hastrmanem a Katynkou. Nepřeskočila mezi nimi žádná "jiskra", nic, co by dokazovalo, že je to k sobě táhne nebo že mezi nimi existuje nějaká přitažlivost. Příběh celkově byl tak zmatený, chvílemi jsem ani nevěděla, co se děje.
Jako první jsem viděla film, který byl naprosto strašný, ale slyšela jsem, že prý je kniha skvělá. No, bohužel kniha byla na stejné úrovni jako film.
Básně nasáklé emocemi, ať už pozitivními či negativními. Donutí vás něco cítit, není jednoduché ji přečíst za den, po pár stránkách vždy musím odložit a "oddechnout si". :-) Opravdu jedinečné dílo, Rupi Kaur je velkou inspirací.
Perfektní kniha na zasmání, avšak některé hlášky jsou dost k pláči. :-)
Začátek knihy je velmi špatně vylíčen, spousta dialogů a situací vůbec nedává smysl, nicméně po straně 100 se příběh neskutečně zamotá, a i když mi hned od začátku bylo jasné, kdo za tím byl, i tak mě důvod překvapil. Úplný závěr knihy mě ale zklamal. Poslední kapitolu si autorka mohla odpustit, bylo by to tak lepší.
Staříci v knize pořád dokola opakovali, že se přece nejedná o příběh, a já s nimi musím souhlasit. Velice roztahané, nudné, bez napětí a nakonec člověk prostě musí přijmout, že to nebyl příběh. Nejvíc mě rozčilovalo zdlouhavé spekulování o tom, jak se dostal z Colorada do Maine. Tímto anebo tamtím letadlem? Pěšky? Autem? Tohle opravdu není typická "Kingovina" a snad by se i mohlo zdát, že to Stephen King nenapsal, pouze připojil doslov, kterým se snažil obhájit nedotaženou knihu.
Kniha se četla jedním dechcem, autorka má velice zajímavý styl vyprávění. Konec mě trochu zklamal, nějak mi to nesedlo, ale celkový dojem z knihy pozitivní. :-)
Kniha mě dokázala pomalými krůčky kompletně pohltit a nakonec jsem se to ní naprosto zamilovala. Je to nádherný příběh, dokonale a pečlivě vykreslený. A konec? Ten je ze všeho nejlepší. Because what 17-years-old people get are not happy endings. They get new beginnings. :-)
Prvně jsem viděla seriál, tudíž jsem už od začátku věděla, o co půjde, a i když se kniha v druhé polovině výrazně liší od seriálu, nebavila mě tolik, jak jsem doufala. Líbily se mi popisy krajin a "akčních" scén, ale v některých chvílích mi připadalo, že autor moc tlačí na pilu. 75%
Jako první jsem viděla anime z roku 1999, tudíž mi to trochu zkazilo zážitek, jelikož jsem čekala více existencionalismu, který je znatelný právě v anime. U mangy mi trochu mi dělalo problém se vyznat v příběhu, jelikož se tam toho řešilo několik najednou, ale bylo to neuvěřitelně čtivé i vtipné, obzvlášť mě potěšily autorovy poznámky. A pro všechny příznivce mangy a anime mám jednu radu: nedívejte se na film Ghost in the Shell z roku 2017. Akorát vás to naštve. :-)
Zajimavá knížka, bohužel mě však nedokázala upoutat tak, jak zřejmě autor zamýšlel. Úpěnlivě se nám snažil sdělit několik příběhů najednou, ale postavy jako by byly jen prázdné schránky, jejichž osud je vám lhostejný. V polovině knihy zjistíte, že si musíte znovu a znovu přípomínat, kdo je kdo, protože jste to stihli zapomenout. Nakonec se všechny příběhy spojí, a musím říct, že to se mi líbilo, ale je to jediná část knihy, která zaujme. Je to škoda, jelikož to je dobré téma a dalo by se toho napsat tolik, bohužel mi styl vyprávění nesedl, kniha byla místy zdouhavá a musela jsem se nutit, abych ji vůbec dočetla. 50%
Chvílemi jsem při čtení trpěla, neustále jsem se ztrácela v ději, postavách, v tom, kdo je mrtvý a kdo ne, ale přes to všechno to byla skvělá kniha. Je toho v ní spoustu a má co říct. ... "Byl by ráda věděl, jestli domov je něco, co se po nějakém čase přihodí místu, kde žijete, nebo jestli je to něco, co člověk nakonec, když chodí a čeká a přeje si to dostatečně dlouho, najde."
Další povídková kniha, která nezklamala. :-) Největší dojem ve mně zanechala povídka "Zelený bůžek agonie", kterou jsem četla v noci a po dočtení jsem z toho měla husí kůži. Prostě King jak má být. :-)