iceVS
komentáře u knih
Pohled šelmy
František Niedl
Mně se ten první díl vlastně líbil nejvíc z celé série...
Bylo v něm hodně akce, milostná zápletka, známé prostředí. Některé vtípky byly lehce ošoupané, ale nemohla jsem se od knížky urvat.
Špičkový to bylo :-)
Forrest Gump
Winston Groom
Jsou dny v životě lidským... kdy je asi nejlepší varianta strávit ho s Forrestem :-)
Ale je to marný, film je o chlup lepší :-)
Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
Mohla bych napsat - jak vizionářské...
Jak nápadité..
Jak filozofické...
Jak ironické...
Jak nadčasové...
Ale to všichni vnímáme.
Takže napíšu - smutný, smutný, smutný...
Kdo měl zájem na tom, že jsem se tak totálně zdeptala...?
Pravda nebyla k dostání
Lucie Hlavinková
Naprosto skvělé čtení, sama jsem nečekala, že by mě tak bavil příběh patnáctileté holky.
Je to poutavé a četla jsem, dokud jsem nedočetla.
Hvězdička dolů je za:
- prapodivnou a patologickou fascinaci zvracením (zvracel tam každý na každé stránce)
- za větu "Renda ji políbil zpět" (z tohoto obratu se mi chtělo zvracet taky :-D)
- za legíny v roce 1982
Ale jinak fakt hodně dobrý.
Postrach
Ed McBain
Přála jsem si aby se Eileen nic nestalo, ale věděla jsem, že to neklapne.
Meyerova paruka by asi vtipněji vyzněla ve filmu, ale i tak jsem se bavila.
Je mi jasný, že o prázdninách nebudu mít co číst, když už teď sahám do letních zásob :-)
Útočník
Evan Hunter (p)
A Bert potkal Claire...
Vždycky mě u mcbainovek bavila ta soukromá linka detektivů. Seznámili se, vzali se, měli děti, měli problémy... nebo někoho vzala Smrt...
A to vše ne v jedné knize, ale po letech, po desetiletích.
Vlastně to nejsou ani tak detektivní příběhy jako spíš sága :-)
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Knihu jsem vzala do ruky spíš ze zvědavosti. A dočetla na jeden zátah. Bavil mě formát i styl, je zde spousta fotomateriálu, takže postavy rázem dramaticky ožívají, máte k nim bližší vztah než pouze k jménům.
Je to velmi autentické, ošklivé, potvrzující, že člověk člověku vlkem...
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Zřejmě jsem jediná, koho každou chvíli nezamrazilo. Ať už hlavní či vedlejší hrdinky, tak zjevně i čtenářky.
Mně už tam chyběl jen hejkal...
Ta křečovitá snaha o hororovou atmosféru mě velmi odradila, třetí pokus už nebude.
Winterbergova poslední cesta
Jaroslav Rudiš
Víc než o dějinách střední Evropy mi to přijde jako Kniha mrtvých a jejich skutky, na něž se už dávno zapomnělo. Tak poutavé, tak úžasné, jako bonus tolik informací. A tolik vzpomínek, zasutých tak hluboko, že už jsem o nich ani nevěděla. Cesty vlakem do HK, liberecká vývěska Společnosti přátel žehu...
Věta ze začátku knihy o tom, že po bitvě bylo tolik mrtvých, že je zem nedokázala strávit a vyplivuje je dodnes, ta mě naprosto uchvátila. Něco tak dokonalého by z mé hlavy nikdy nevzešlo.
Jsem uchvácená i dojatá. Dokonalost sama. Hvězdiček deset.
Babišovo Palermo I
Jaroslav Kmenta
Teda taková kampááááň...
Řadím se k těm, u kterých nastává přímá úměra v počtu informací X naštvání, nevolnost, znechucení.
Myslím, že je propastný rozdíl mezi spisovatelem a novinářem, ale Jaroslav Kmenta je geniální a obé dokonale skloubil. A dojem z díla ještě znásobil neuvěřitelnou pílí a informovaností.
Od jisté se doby se raději neptám na politické názory, tu a tam chci mít ty lidi ráda...
Mazl tov
Margot Vanderstraeten
Velmi zdařilá kniha. Pohled do zcela uzavřeného světa ve středu otevřené Evropy. Autorka výborně vybalancovala obdiv k zarputilosti tohoto lidu i nepochopitelnost židovského světa. Moc se mi líbí i civilní projev knihy, jiné pojetí si moc neumím představit.
Osobně raději věřím v sebe než v jakékoliv náboženství, ale je obohacující seznámit se s "jinými světy".
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Asi bych byla šílená, muset to číst jako povinnou četbu...
Chvílemi jsem měla pocit, že co den Štěpčina života, je i můj den četby o něm... Zoufale se to táhlo. Ale s přibývajícími stránkami má čtenář pocit, že zná jednoho každého jilemnického občana, ba co víc, že ho zná velmi dobře. Tak dokonale jsou všichni představeni a popsáni. Samotný děj, ač lehce předvídatelný, je vlastně dokonalé psychologické pojednání.
Navíc mě bavilo číst o místech, která poměrně dobře znám. Myslím, že po čase bych si docela se zájmem přečetla nějakou další Havlíčkovu knihu.
Stroje jako já
Ian McEwan
Zvláštní kniha. V počátcích jsem se s ní trochu prala, ale pak ve druhé části mě zcela pohltila. Jako bonus jsem brala dějovou linku s Alanem Turingem, o kterém čtu ráda.
V té hlavní části po většinu času mé mysli vládla myšlenka, že jsme skutečně zodpovědní za to, co (či koho) jsme k sobě připoutali. Smutek strojů... - to byla asi ta nejzajímavější a nejdojemnější část knihy. Upřímně by mě ovšem zajímalo, když naložili s Adamem tak, jak naložili, jak poté Charlie s Mirandou zacházeli s malým, problémovým Markem...
Celkem mě pobavila nepatrná pasáž se zlomenou kůstkou v ruce. V okamžiku, kdy lidstvo stvořilo dokonalého androida, téměř nerozeznatelného od ostatních lidí, v okamžiku kdy zdravotnictví dosahovalo úspěchů s kmenovými buňkami a Charlie měl ruku v klasické sádře a bál se koupat ve vaně, aby sádru nerozmočil...? :-D
Jako velmi důvtipné a lehce škodolibé mi od autora přišlo nechat čtenáře dopátrat, ve kterém roce se vlastně děj odehrává.
Já, Vincent
Jiří Žák
Tato kniha je mistrovské dílo. Jak obsahem, tak i formou. Vše je dokonalé. Příběh, jazyk, děj... Jen doslov jsem si měla přečíst jako první, tu a tam bych měla místy jasněji.
Nevím, jestli jsem se dozvěděla o Vincentovi něco nového, jediné, co jsem při četbě vnímala, bylo intenzivní čiré šílenství, které po pár hodinách prostupuje i do nitra čtenáře. Nečtete o Vincentovi, jste Vincentem... Šílícím Vincentem...
Smekám, kniha je naprosto geniální.
Odložená spravedlnost
Petr Čepek
Za posledních 15 let jsem třikrát četla pouze jedinou knihu - Stoletého staříka. A pak tuhle :-)
Nepovažuji ji za detektivku, spíš za skvělý psychologický román. Dokonalý pohled do všemožných lidských duší i osudů, do profesí... Je toho tolik, co mě na autorových knihách baví. To dokonalé zacyklení všeho se vším. Paralelní vesmíry s poutavou provázaností.
Trošku mě mrzí, že z mého pohledu byli čtenáři ochuzení o grafické ztvárnění Sklenářových myšlenek, které nabízí kniha Soud - pro mě to byla lahůdka.
Nemůžu si pomoct, už se těším na další knihu.
Nihilista na balkonu
Petr Holý
Brilantní. Obdivuju autorovy znalosti, dotkl se - a velmi zdařile - všech možných témat. Nekonečné politické rozpravy byly geniální. Právě tak jako mluva TV reportérů. Povídka o Kašparovi měla špičkové vyvrcholení. Pět hvězdiček je v tomhle případě málo.
Psychopat v mém mozku
James H. Fallon
Nejdřív jsem byla trochu skeptická, ale je to velice zajímavá kniha. Tentokrát hlavně z pohledu neurovědce. Takže namísto hledání psychologických projevů a příčin tato kniha spíše objasňuje činnost a funkce mozku. Také je velice zajímavý a přínosný pohled samotného člověka postiženého psychopatií. Byť v téměř každé knize, kterou jsem o tomto tématu četla, je zpravidla hned v úvodu řečeno, že psychopatie neexistuje. Načež je zbytek knihy právě o její přítomnosti a projevech.
Trochu jako s Bohem :-)
Vždy mě zajímalo, jestli psychopat vnímá, že je psychopat. Jestli je schopen uvědomit si svoji emoční plochost, jestli své případné tvrzení o tom, že ano není pouze dalším projevem psychopatie. Tady mi autor alespoň trochu napověděl.
Pustá duše
Dan Simmons
Páááni, tak tohle mi vzalo dech i slova. Vzala jsem tu knihu do ruky, že ji jen prolistuju a mrknu, co budu číst zítra. A už jsem se od toho neutrhla. Fascinující, ať už to byl jakýkoli literární žánr. Sci-fi, psychologický román, matematika, kvantová fyzika, filozofie, horor, thriller, milostný román... Střídaly se tu jak žánry, tak světy. Tahle kniha je pro mě po dlouhé době absolutní jednička.
Krása je stigma
Eka Kurniawan
Znásilněné ženy, znásilněné dívky, znásilněné děti, znásilněné krávy, znásilněné ovce, znásilněná kuřata s - cituji mockrát použitý výraz - "střevy visícími z řitního otvoru"... Přesně takto si představuji Indonésii a přilehlé okolí. Co na tom, že to je fascinující příběh, co na tom, že obdivuji, jak autor dokázal udržet dějovou linku i přes množství vedlejších příběhů, když se mi celou dobu chtělo znechucením zvracet. Mimochodem, domnívám se, že autor určitě nebyl jen jeden. Jednotlivé kapitoly si občas protiřečí a vysvětlují to, co v předchozí bylo popsáno zcela jinak. Resumé - po dvou pokusech nikdy víc knihy z tohoto prostředí.
Ta kniha celá na mě působí dojmem jako Bohnice v džungli. Všechny postavy mají IQ maximálně 75, všechny zajímá jen násilí, zabíjení, sex a znásilňování. Všichni se všemi, včetně rodinných příslušníků. A všichni věří na nenávist, přízraky, pohádky a komunismus. Jediné s čím má autor problém (nebo je to pro něj posvátné :-)) je homosexualita - nikde ani náznak toho, že by spolu souložili muži. To celé je završeno spoustou logických chyb a bohužel i se vyskytují i hrubé pravopisné chyby, takže Odeon se fakt moc nevytáhl. Líbit se to může leda tak příznivcům fantasy, pro mě je to blábol.
Já, robot
Isaac Asimov
Prvně jsem ji četla v roce 1981 - páni to je let... - a lidi jsou z ní uchvácení i teď. Není to krása? Zdali dáte dohromady tři robotické zákony...?
