iceVS
komentáře u knih
Kocovina šumavského léta
Martin Sichinger
Něco, co se mi dlouho nestalo. Knihu jsem chtěla jen prolistovat, abych se navnadila na budoucí příští... a už jsem se od ní nedokázala odtrhnout.
Neuvěřitelně autentické, poutavý smysluplný děj, člověk snadno odpustí těch několik nepřesností. Měla bych chuť chválit ještě dlouho, prostě líbilo moc.
Příliš odvážné přání
Jeffrey Archer
Krásně se ten děj rozjíždí... Po téměř dvou tisících stránkách... :)
Asi do budoucna nikdy nebudu plánovat výlet na zaoceánské lodi. Vypadá to, že tuhle situaci by ani Dabi od Niedla nezachránil.
Tuhle sérii si budu muset přečíst znova, celou a najednou, takhle rozkouskované potěšení není úplně ono.
Lekce chemie
Bonnie Garmus
Páááni, to byla slátanina...
Jak vylepšit podprůměrné dílko? Dejme tam ženu, matku, hrdinku-trpitelku. Zemřelého otce. Geniální děťátko. Mluvícího psa...
Kdyby to napsala sedmnáctiletá dívenka, pak budiž. Ale takhle fakt ne. Takový úbytek šedé kůry u mě ještě nenastal.
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Příjemná a nenáročná kočičina. Milá, ale nějak jsem čekala trochu víc.
Náhradník
Princ Harry (p)
Byla jsem přesvědčená, že knihu brzy odložím, protože se mi příčí ufňukané kecy. Chyba lávky. Výborně napsaný příběh, vtipný, sarkastický, upřímný, vcelku reálně usazený. Nebo aspoň 3/4 knihy. V okamžiku, kdy "Harry potkal Sally", nastoupila klasická zamilovanost.
Pravdu jsem v knize nehledala, tuším, že je někde uprostřed. Přesněji, někde mezi stranou A a stranou B, uprostřed to asi nebude. Což nemění nic na tom, že kniha je prostě dobrá.
Ale je děsný, jak z lidí, co ji přečetli, dělá grafomany :-D
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Hodně líbilo. Vlastně se tam nestalo nic a zároveň úplně všechno. Život rodiny; co člověk, to názor. Knížku jsem téměř nepustila z ruky, kraťounké kapitolky jsou super. I když prvních sto stran jsem trochu tápala a váhala, zda chci číst dál. Pak už si mě kniha vtáhla sama.
Shodou okolností mám k jedné zmiňované vesnici určité vazby a ta jména jsou tam pořád, to museli mít radost :-)
Osobní výhrady - nesnáším utrpení zvířat, takže z mého pohledu jedna kapitolka navíc, tu na konci bych vcelku chápala.
Upřednostňuju zakotvení v čase, úplně ideálně třeba jen roční období a rok, odvádí mě pak od děje, když musím v hlavě dopočítávat :-)
Audrey Hepburnová a její zářivá hvězda
Juliana Weinberg
Budu naprosto nekritická, Audrey miluju od první minuty, kdy jsem ji viděla, od první minuty Prázdnin v Římě. Nikdo ji nikdy nepřekonal a když chci brečet, pustím si právě tenhle film. Je tak jiná, je tak stejná...
A abych se vrátila ke knize - mám pocit, že i autorka to má podobně :-)
Můj osobní pocit je, že je to oslava Audrey.
Jéžišku, tuhle knížku chci.
A taky parfém L´Interdit
:-)
Potichu
Jaroslav Rudiš
Nejdřív jsem trochu tápala, pak mi začalo docházet, že se příběhy jednotlivých postav někde musí prolnout. A těšila jsem se na to.
Mooooc příjemně se to četlo a mohlo to být klíďo delší. Super.
Láska v Paříži – Romy Schneiderová a Alain Delon
Thilo Wydra
Čtení chvílemi krutě reálné a přímé, chvílemi samý jinotaj a pouhé narážky. Nejspíš jako v životě samém.
V textu se mi moc líbil tenhle útržek: "...sálá z něho skrytý chlad..."
Pokud bych někdy někde chtěla žít, tak jako dospělý člověk v šedesátých letech v Paříži, muselo to být úchvatné období.
Uprostřed
Martin Selner
Kraulem v tekutém asfaltu.
Musíte, i když už nemůžete.
Těším se na další knížku.
Poslední batalion
František Niedl
Teda to bylo absolutně skvělý. Pořád nedokážu pochopit, že jsem posledních 7 let Františka Niedla zcela bojkotovala. Teď se ho nemůžu nabažit.
Jediná moje výhrada se týká větičky ohledně dobití italských zákopů.
Ale třeba šlo skutečně jen o čiré násilí :-)
Štvanice
František Niedl
Pěkná ptákovina - tedy myslím tím začít číst sérii od druhého dílu... ale musím si počkat.
Ale jinak už mám v ruce třetí a jsem natěšená :-)
K ději jediný, trošku mám pocit, že tam zůstala lehce nedořešená ta prvotní zakázka na hledání pana Blancharta, respektive nějak moc rychle to bylo vyřízeno.
Jo a trošku jsem taky nedávala to ovládání plachetnice, holt nemám kapitánský zkoušky a neumím to ocenit. Ale při obratech - "...odvázal dinga, spustil ho do vody a přivázal k zádi, poté dinga znovu uvázal na střechu kajuty..." - jsem se bavila, protože jako ženská znám dinga pouze coby australského psa :-D
Třešně v rumu
Michaela Janečková
Neurazilo, nenadchlo...
Co se skvěle vyjímá na FB bohužel dost často na papíře skomírá...
Přiznám se, že nemám pocit, že bych se dozvěděla něco o Kubě jako takové, spíš mi to přijde jako výlet s protivným dědou do Benešova.
Protože Benešov má s Kubou společného přesně tolik, co tahle knížečka :-)
Protivnýho dědu.
PS: Pobavil mě rozhovor s autorkou. Děda po přečtení nekomunikuje, protože polovina historek byla nadsazená...
To je divný... :-D
Než stromům dojde dech
Peter Wohlleben
Každá kniha Petera Wohllebena mě baví a chytne za srdce a taky trochu dojímá. Se pak vždycky přistihnu, že se mi chce objímat každou soušku :-)
Zatmívačka
Ed Brubaker
Výborný, skvělý, úžasný. Pět hvězdiček mi nestačí.
Bohužel vždy tak hltám text, že si v průběhu čtení neumím vychutnat výtvarné provedení. Což je u grafického románu poněkud trapas :-)
Takže mi pak nezbývá než projet knihu znovu a zapojit další část mozku - a vychutnávat podruhé :-)
Pochovejte mě pod podlahu
Pavel Vladimirovič Sanajev
Bomba. Opět kniha, kde mi hvězdičky nestačí. U kapitoly s domácími úkoly jsem řvala smíchy. Nic moc tragického jsem v knize neviděla, moje dětství bylo podobně "razantní".
S elegancí ježka
Muriel Barbery
Jsem prostě materialista. A materialistu narcistická filozofická exhibice neuchvátí. Ani nepobaví.
Těžko uvěřitelná domovnice, věčně řešící třídní postavení a svoji nadřazenost. Hlavně - byť bychom si to tisíckrát přáli, lidi jsou prostě takoví, jak vypadají, jaký první dojem ve vás vzbudí. Prostě jsem jí nedokázala uvěřit. Dvanáctiletá Paloma budiž, v jejím věku se cítí jedinečným každý.
Abych knihu jen nehaněla. Třetina se mi opravdu líbila. Vazby mezi osobami byly propracované, reálné. Místy i vyloženě pobavila. Třetina mě vyloženě iritovala. Hlubokomyslné traktáty o tom, že kočka je možná jen zelená koule slizu považuji za ztrátu času. A zbytek knihy mě holt nechával chladnou.
Nemám důvod knihu adorovat, jen proto abych se zařadila mezi ty "vyvolené", kteří ji pochopili. Chápu, ale neuchvátila. Je to zkrátka subjektivní hodnocení.
Nemůžu nedodat: Pobavila mě tklivá a nosná vzpomínka domovnice Renée. Narodila se dle mých propočtů cca 1952, její mladší sestra odešla sloužit do města k bohatým lidem, pak se vrátila, celá od bláta a deště, přišla domů porodit, zemřela ona i dítě... To celé tak těsně před r. 1970...? Autorka se v tu chvíli asi moc prožívala, ne? Tenhle příběh by byl uvěřitelný o 100 let dřív, ale takhle to byla fakt už parodie.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Já se u téhle knížky neuvěřitelně... nudila...
Bylo to jak poškrábaná deska, jedna otáčka tam a pak o čtyři drážky zpět. Věci, co byly ještě před patnácti lety běžné a konali jsme je podvědomě, nyní musíme rozebírat, pitvat, analyzovat - abychom je snad pochopili...? Nějak mě ta kudrlinkatá nálož mouder a filozofie neoslnila. A zřejmě nezbytné kvóty zdůrazňující migraci a rasu v kladném tónu, to tedy také nemusím.
Potěšila mě překladatelka svojí invencí o uvozovkách. A pak zase ne, co je špatného na slůvku šatna?
Tahle sbírka divných lidiček mě nijak nepobavila, nedojala ani nenadchla. Moje chyba, asi jsem na ně byla až příliš natěšená.
Továrna na Absolutno
Karel Čapek
K Čapkovi se vracím moc ráda. A k téhle knize obzvlášť.
Hostující profesoři
David Lodge
Jak může souviset sexuální revoluce a škrobený univerzitní profesor, lehce za zenitem?
Já jsem se u téhle knihy neuvěřitelně bavila. A přišlo mi, že je trochu nedoceněná. Jednak pro neotřelý nápad střídání stylu psaní; jedna kapitola je normální popis, další formou dopisů, následující pak formou výstřižků z tisku, poté retrospektiva, potom zas filmový scénář a kdoví, co jsem ještě neodhalila... A za druhé, skvělý suchý anglický humor, to je bonus. Za zmínku stojí neuvěřitelná scénka, kdy bývalý vedoucí katedry pronásleduje jednoho z hostujících profesorů a následuje divoká honička v univerzitním páternosteru. V podstatě ukrutně nudný popis komické situace - a to mě dostalo, smála jsem se nahlas...
"...Morris vyjel do devátého patra, přestoupil, sjel do šestého, vyjel do desátého, sjel do devátého, vyjel do jedenáctého, sjel do desátého, vyjel až nahoru, otočkou se vracel dolů a vystoupil ve dvanáctém..."
Knihu jsem si odnesla z antikvariátu, ze sekce Vše za desetikorunu, myslela jsem, že po přečtení půjde dál do světa, ale vybojovala si místo v mé knihovně :-)
