iceVS
komentáře u knih
Hráč
František Niedl
Ještě že je to jen fikce.
Jinak je to přesně ten týpek, co bych chtěla, aby mi komplikoval život :-D
Tohle lidi hodně berou
Pavel Tomeš
Šmarjááá :-DDD
Doporučuji číst buď zásadně o samotě anebo v práci... To se pak budete na všechny široce usmívat :-D
Ptačí způsoby
Jennifer Ackerman
I druhá kniha této autorky je naprosto skvělá, bezkonkurenční, podmanivá, plná informací, které jsou z části neuvěřitelné, z části překvapivé, z části vtipné, z části dojímavé. Při čtení této a podobných knih si pravidelně říkám, proč vlastně ztrácím čas čtením beletrie. Přála bych si zapamatovat aspoň setinu informací, kterých se mi právě dostalo. Pokud bych chtěla nějakou knihu opravdu doporučit, pak tuto.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Knihu jsem si vybrala spíš ze zvědavosti než ze zájmu. Příběh byl zajímavý, takový fakt maloměstský, nevtíravý.
Jen já jsem se ztrácela v postavách. Neorientovala jsem se o kom právě čtu, všechny ty sestry, švagrové a další obyvatelky mi zcela splývaly. Synové, bratranci, manželé taktéž. Malé vysvětlení přišlo v půlce knihy, ale zas až tak nepomohlo :-)
O bolesti zad
Jan Hnízdil
Záda mě nebolí, knížku jsem si chtěla prostudovat, protože prostě Hnízdil.
Před rokem mi bylo řečeno, že je je nutná operace páteře, což jsem okamžitě zavrhla. Pomohl lockdown, akupunktura a sebedůvěra lékaře, návrat k pohybu a oproštění se od starostí a těch, co je způsobují.
A zpětně vidím, že se můj postup značně shoduje s filozofií Jana Hnízdila. Čímž chci vlastně říct a potvrdit, že to funguje. A že vřele doporučuji.
A moc se mi líbí heslo, které propaguje: "ČLOVĚČE, NEHOŇ SE, STEJNĚ SE NEDOHONÍŠ"
Katovo poslední přání
Jevhenija Kononenko
Útlá kniha s nevýrazným malým písmem, které se mi nečetlo příliš dobře.
Ale ten děj... Přečetla jsem ji během jednoho odpoledne, nemohla jsem se utrhnout.
Nenapadají mě jiná slova než "brutálně autentické".
Přímý zásah, akce bez kudrlinek. Bez slovního balastu, kterého byla předchozí kniha, již jsem četla, plná.
Nokturno
Ed McBain
Téměř stoprocentní 87. revír...
Jediný důvod k mé nespokojenosti byl ten, že tentokrát v celé knize nikdo neodrecitoval Mirandu... :-)
Všichni jsou psychopati, jenom já jsem letadlo
Jan Hnízdil
Vůbec se mi to nelíbilo... :-D
Protože je to příliš pravdivé, příliš kruté, pravda do očí bijící... Protože jsem mezi řádky vyčetla i tu svoji ulitu :-)
Autoři naprosto vystihli současný stav, ve kterém se nyní nacházíme. Z celé knihy bych nesouhlasila tak se třemi, čtyřmi větami. A jedna mě opravdu pobavila: "...zkuste psychopatovi vysvětlit svůj pohled na situaci a nechte si jím potvrdit, že to chápe..." - úplně si nemyslím, že by psychopat-cholerik byl tak vzácný úkaz...
A koblihy už se šikují...
Sladká pomsta
Jonas Jonasson
Ani ne...
Asi to autor myslel dobře, ale nelíbí se mi ta urputná snaha přesvědčit mě, že je v pořádku a navíc vtipné, když neevropan beztrestně a ještě navíc s posvěcením policie zabije Evropana. A i když to k Jonassonovi patří, tentokrát mi ta překombinovanost úplně nesedla.
Deník haiku 3
Miloň Čepelka
Bavím se. Přemýšlím. Hledám souvislosti. Kochám se. Jen je mi smutno z toho odcházení.
Emoce od A do P
Radkin Honzák
Tohle je prostě radost číst. Miluju jemné nuance Honzákovy češtiny. Jeho znalosti obdivuju a jeho moudrost mě láká.
Z jako Zelda
Therese Anne Fowler
Pokud autorka vydá další knihu, jistě si ji nenechám ujít. Její styl mi vyhovuje, byť jsou její knihy částí fikce, tak jsou také plné reálií, baví mě dohledávat si informace a díky dosažitelným fotografiím mi tyto příběhy doslova ožívají před očima.
Zelda byla velmi svá, přesto mi byla docela blízká. Už před sto lety žila rozmarný život plný luxusu. A ikony padají z piedestalu... :-)
Zcela náhodou se mi podařila úžasná spojitost: od Mademoiselle Coco jsem se plynule dostala k Pařížské manželce, poté následovala Zelda a teď už se těším na Paní Hemingwayovou... Je to super číst o stejných lidech z různých pohledů, těší mě, když v jedné knize najdu odkaz na něco, co jsem četla v té předchozí. Bylo to vážně skvělé čtení.
Letuška z economy aneb Co na Instagramu neuvidíte
Petra Jirglová
Nečekala jsem žádný literární skvost a nebyla jsem zklamaná. Opravdu nebyl.
Nápověda:
Kolikrát se na necelých 150 stránkách textu objeví informace ve stylu "opila jsem se v tom a tom baru a bylo mi špatně", "selfíčkovala jsem se tam a tam", "k jídlu jsem si dala to a to" a "v duty free jsem si koupila to a ono"...?
Já odhaduju, že tak 250x...
Blondýna :-)
Kráska a zvíře
Evan Hunter (p)
To, co před téměř čtyřiceti lety mohlo být běžně publikováno, by v téhle hyperkorektní době zřejmě nemohlo vyjít. Zaplaťpámbu za starší kousky v knihovničce :-)
Smrtící rostliny - Přírodní historie jedovatých rostlin světa
Elizabeth A. Daunceyová
Nádherná, úžasná, zajímavá a poutavá kniha. Skvěle zpracovaná, včetně obrazového materiálu.
Fakt nechápu, že lidé ztrácejí čas s beletrií (má ji rád, nemá ji rád, žili spolu šťastně až do smrti), když existují takhle skvělé knihy. Které mimochodem dokážou vyřešit situaci, pokud ti z beletrie spolu případně až tak nesouzní a to "až do smrti" je k uzoufání daleko :-D
Ten, koho přece znám
Mike Gayle
I když to hlavní, co mě k téhle knize napadá, je motto, že vše zlé je za námi a čekají nás jen krásné zítřky, není to vlastně na škodu.
Obyčejný příběh, který bychom nechtěli zažít. Dojímavý, smutný, k zamyšlení. A přesto jsem se nemohla od knihy utrhnout. Brilantně napsaná, skvělý překlad, žádné hrubky, příjemná obálka. Smekám.
Klub mrtvých otců
Matt Haig
Tohle bylo děsivé, strašidelné, smutné, reálné, dojímavé, strhující, napínavé, poutavé, uklidňující, krásné, vtipné, bezvadné, skvělé... :-D
Bavil mě styl i překlad. A moc se mi líbil způsob pojetí přímé řeči, ani jedna jediná uvozovka, ale i tak dokonale přehledné. Není to jen příběh, je to spíš psychologické drama, a přesto máte pocit, že je téměř vše v pořádku. Matt Haig se stačil zařadit mezi mé oblíbence.
Kukuřice, komunismus a kaviár
Anya von Bremzen
Velké nadšení se nekonalo... Popis ruské kuchyně a dětství v Sovětském svazu, dobrý, proč ne... A naprosto chápu, že lidé pod čtyřicet to můžou brát jako dokonalý popis té doby.
Co mi ovšem vadilo byla ta docela veliká manipulace ze strany autorky. Líčí se jako oběť režimu, hraje na lítost. A stačí jen pozorně číst: "...Děda Naum byl sovětský výzvědný pracovník...", "...Táta Sergej měl prestižní a tajnou práci v laboratoři mauzolea, poté následují práce ve špičkových výzkumných laboratořích...". Děvče samo nocovalo u kamarádek na ambasádách. Tajuplná emigrace bylo vystěhování a vyplacení se státu, za peníze jiných. Stačí si dohledat informace o vystěhování židovské populace v sedmdesátých letech. Telefonáty do Ameriky a korespondence bez cenzury...?
Hlavně jsem nedokázala rozluštit, zda autorka tu zemi miluje či nenávidí, v každé větě to má jinak.
Co mi fakt vadilo je Novij god (Nový rok) s měkkým i. To je prostě hrubka. A nikdy se nepoužíval termín "sovjetskoje šampanskoje", vždy jen "sovjetskoje igristoje". Věřím, že i teď by to čtenáři pochopili.
Celkově velké zklamání.
Skok sem, skok tam
Miloň Čepelka
Moc milé čtení. Slůvka a úsloví, která jsem roky nečetla a neslyšela, úryvky písniček, které si pamatuji z dětství. Nostalgie, vzpomínky, nadhled, životní moudrost i zkušenosti, humor sobě vlastní, pohlazení. To vše v jedné knize. Díky :-)