icewind
komentáře u knih
Endurance - neuvěřitelné putování Shackletonovy Královské transatlantické expedice
Caroline Alexander
Bylo to tady zmíněno už hodněkrát, ale tenhle příběh je opravdu strhující a neuvěřitelný..... ti chlapi museli mít naprosto nekonečnou víru v sebe, svoje schopnosti a v to, že to zkrátka musí dopadnout dobře. Vůbec si neumím představit vydržet v těhle podmínkách byť jen z malé části to čím si musela projít tahle výprava. A bylo mi trapně když jsem si vzpomněl jak občas na nějaké pěší "výpravě" frflám, že zrovna není signál..... :)
Tři králové
Jiří Padevět
No co dodat, precizní jako vždy.....měl jsem po ruce při čtení knihy M+B+M, výborný doplněk pro ještě větší přiblížení už až tak neuvěřitelného příběhu....
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
Ne se vším co autor prezentuje resp. hlavně s některými návrhy řešení bych souhlasil, ale to je naprosto v pořádku. Smysl této knihy vidím v tom, že o některých věcech, kde jsem měl a mám celkem vyhraněný názor, se dá přemýšlet i jinak. Hodně mě zaujala kapitola o vzdělávání, práci na průzkumech veřejného mínění a jejich interpretaci, vnímání toho co je nazýváno populismem....celkově hodnotím velice kladně. K některým tématům bych si s chutí přečetl od autora ještě více detailnější zpracování a rozpracování nastíněných problémů, jejich řešení a zejména provázanosti v rámci celé společnosti.
Soudné sestry
Terry Pratchett
K tomuto dílu není moc co dodat...naprosto neodolatelná partička čarodějek, neméně dalších více či ještě méně důležitých postav a přemnozí jiní efektové, skoro by se chtělo říct, že příběh působí napsaný až s trpasličí lehkostí :)
Muž, který stál v cestě
Ivan Fíla
Rok 68 jsem nezažil, nemusel jsem řešit ani nátlak spojený s normalizací, při snaze pochopit co se tehdy dělo (a netýká se to jen těchto událostí) jsem se snad naučil neodsuzovat a ubírám se spíš směrem motivace jednotlivých postav...proč, čemu věřili, co za to. Tady se těch motivů dá u všech postav najít mnohem a mnohem víc, jednání p. Kriegla se v kontextu doby zdá až nepřirozené, tak odlišné od všech ostatních "soudruhů"....Příběh určitě strhující je, nicméně opět jsem si v souvislosti (nejen) s ideologií komunismu vzpomněl na úvod z knihy S. Zweiga - Svědomí proti násilí, která vyšla poprvé už v r. 1936:
"Každá nová ideologie vždycky vytváří zde na světě zprvu nový idealismus. Neboť každý, kdo daruje lidem novou iluzi jednoty a čistoty, dobývá z nich zprvu nejposvátnější síly: jejich obětavost, jejich nadšení. Miliony jsou jako v očarování ochotny poddat se, dát se oplodnit a třeba i znásilnit, a čím víc takový zvěstovatel a slibovatel od nich požaduje, tím víc mu propadají. Co ještě včera bylo jejich největším blahem, jejich volnost, toho se pro něho ochotně vzdávají, aby se tím bezbrannější nechávaly vést, a ono staré tacitovské "ruere in servitium", "řítit se do otroctví", se naplňuje vždy znovu a znovu, když se v ohnivém opojení solidárnosti národy dobrovolně vrhají do otroctví a ještě velebí důtky, kterými je bijí."
Jak moc musel někdo věřit myšlenkám komunismu i když musel vidět jak "svobodně" byly tyto myšlenky prosazovány, jak moc se musel zklamat a kolik v sobě musel najít vnitřní síly aby nezradil sám sebe....to je co se mi honí hlavou.
Ostré předměty
Gillian Flynn
Divná knížka o divných lidech v ještě divnějším prostředí....po přečtení mi dalo velkou práci vybrat aspoň jednu postavu, o které by se dalo beze zbytku říct, že mi byla sympatická, žádná taková tam totiž není. A nejsem si teda vůbec jistý, že se mi to u některé knížky dosud stalo, takže ano, v tomto ohledu je to příběh opravdu temně originální. Zkusím ještě i TV seriál, protože jsem zvědav jestli se podobná sbírka bizarností a mešuge typů podařila dostat i tam. Navíc celkově mi ten příběh přišel takový nějaký plytký, nedodělaný, jakoby autorka už nevěděla kudykam a soustředila se hlavně na detaily ubližovaní a některé dějové linky nebo i podivnosti při vyšetřování případu prostě opomenula....fakt divné čtení. Neumím si moc představit, že Zmizelá a Temné kouty, kde jsem naopak zatím viděl jen filmové zpracování je napsáno podobným stylem. Tentokrát mé očekávání bohužel nebylo naplněno....
Opuštěná společnost: Česká cesta od Masaryka po Babiše
Erik Tabery
Tak tohle bych nečekal....spousta postřehů, citací a vnímání souvislostí, které korespondují i s mým pohledem na události dříve či nedávno proběhlé a v odkazech na zdroje velká část literatury, která dosud čeká nedotčena v mé knihotéce, mám co dohánět a zároveň i na co se těšit.
"Nechci svět podle svého; ale rád bych svět, v němž by i pro mne bylo něco životní možnosti."
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Ze všech postav mi připadal nejzajímavější ten dům :) Asi proto, že využití nových technologií a umělé inteligence mě celkem zajímá a zároveň si často říkám kam až to všechno povede když jednou zkrátka dojde šťáva, pak bude jakýkoliv hacker prostě namydlenej....No, z kategorie psychothrillerů co se mi zatím dostaly do ruky, řadím tenhle příběh k těm vydařenějším, nejspíš mi sedlo i prolínání časových linek a minimalistický styl kapitol, který věrně kopíroval strohou architekturu osudného domu. Při čtení jsem si vzpomněl i na film Důvěrný nepřítel (2018, režie Karel Janák). Za mě spokojenost.
Kronika konce světa
Shigor Birdman (p)
Je to taková postapo rychlovka, propracování charakterů a detailní vykreslení jejich vnitřního boje nad úpadkem civilizace a vlastních morálních hodnot hlavního hrdinu tak nějak jen zběžně štrejchlo. Z četby plyne poznání - pokud si připravíte manuál přežití s připravenými checkpointy a seznamem toho, co je potřeba zrekvírovat, máte šanci to přežít....nebo aspoň zkuste potkat někoho kdo takový manuál vlastní. Znalosti aviatiky, airsoftu a zkušenosti se strategiemi na PC výhodou....jo...a nebojte se ochočit zdivočelou zombie. Suma sumárum, přečtete rychle, neurazí a na konci možná zbyde pocit, že to chtělo trochu víc propracovat.
Počátek
Dan Brown
Moje hodnocení nebude asi úplně objektivní, protože Browna mám rád, ale.....tohle už mi zkrátka připomínalo určitou šablonu kam zase pošleme Langdona, který ve spolupráci s lepou děvou vyřeší jakoukoliv záhadu. Vybereme historické lokace, přidáme přesah do náboženství a konspirativna a špetku rádoby kontroverze. Přestože mě tenhle styl stále nějakým způsobem oslovuje, tentokrát jsem se občas nudil......nebyla to taková zběsilá akce , svoje jsem si tam našel, ale celkově nemůžu dát jinak než průměr, sice lepší, ale průměr. A pokud bych pominul svůj kladný vztah k Brownovi, tak by to dopadlo ještě hůř..... nicméně i přesto si další díl s chutí přečtu.
Nepatrná ztráta osamělosti
Eli Beneš
Jestli tohle je prvotina, tak klobouk dolů.....tohle jsem si vždycky chtěl přečíst aniž bych o tom vlastně věděl, že to chci. Jak se cítil někdo kdo se vrátil z toho pekla, co se v něm odehrávalo, jaké to je čekat na návrat ostatních když je skoro jisté, že.... a bez vlastního domova kde už bydlí někdo jiný, co si s tím vším počít? Ta Praha těsně po osvobození, všechny ty události, vlastně pak už denní rutina podaná kolikrát hodně syrovou formou, mezitím návrat k událostem v lágru, z nekonečného pochodu....tohle mě naprosto pohltilo. Pravda, že pak část na lodi už byla taková rozvláčná, nicméně jak jinak než tímhle tempem se ta cesta asi ubírala? Vlastně to do sebe všechno zapadá...jako obličej opět zapadne do známé vůně černých vlasů. Nevím co dodat..... síla tohle.
Erik
Terry Pratchett
Jak by se dnes řeklo, mohl by to být takový malý sequel Barvy kouzel, no zkrátka takové lehce odseklé nepřímé pokračování, víceméně jednohubka nebo chlebíček se zelným salátem a vajíčkem beze stopy majonézy chcete-li.... dozvíme se nejenom cosi o okraji plochy, ale i o okraji celého Vesmíru včetně toho jak to tehdy celé bylo, a že peklo může fungovat v podstatě jako celkem fádní korporátní společnost nebo nadnárodní instituce :) Doporučuje deset z devíti démonologů.
Příběh lidského těla
Daniel E. Lieberman
Psáno tak aby tomu porozuměl i nevědec :) Hlavní myšlenku jsem si skromně přebral nějak ve smyslu, hlavně se nepřežírat a hýbat se, to se tedy ta evoluce nějak zacyklila, tohle nejspíš tuší i ten poslední dělník ve šroubárně aniž by kdy něco takového četl resp. aniž by kdy vůbec něco četl. Ale jo, ten pohled na evoluční vývoj a to jak člověku začaly postupně zpestřovat život různé podivné choroby dává tak nějak smysl a je to podáno opravdu čtivou formou. Nicméně zase...to, že prevence je důležitější než řešení následků to přece taky víme všichni :) Tudíž, převratné to není, zásadní nejspíš taky ne, ale za přečtení a více či méně lehké zamyšlení zejména nad svou životosprávou to určitě stojí.
Mnichovský komplex
Jan Tesař
Nejspíš jsem měl podstatně větší očekávání než čeho se mi poté dostalo....celé to na mě působí dojmem, že je to jakási interpretace událostí z čistě subjektivního pohledu autora, která nemá nějakou zásadní oporu ve faktografii, zdrojích...Celé je to završeno jakýmsi kouzlem nechtěného přidáním dalších autorových prací, které časově předcházely hlavnímu tématu a kde autor zastává poměrně diametrálně odlišné postoje než ke kterým po dalších 20 letech došel....
Navíc stylizace textu je poměrně těžkopádná, protkaná různými filozofickými odbočkami a zejména vlastními myšlenkovými konstrukcemi. Takže hodně opatrně s tímhle....beru to jako takový svérázný alternativní pohled na historické události, nic víc, nic míň.
S konečnou platností
Andreas Pflüger
Tak....při čtení jsem si připadal trochu jako na horské dráze, chvíli mě to strašně bavilo, pak najednou zívačka při pomalém nájezdu do finálního loopingu kdy jsme ještě stačili střihnout filozofickou konverzaci říznutou s legendární Katovnou a v závěru mi to nedalo nevzpomenout na song od Kabátu jak Stevie Wonder řídil autobus.....Nevidomá elitní policistka, co štrejchne na střelnici desítku a ještě si uvědomí, že vystřelila blbě, s tím jsem se tedy ještě snad nesetkal, vadil mi opět ten filozofický rozměr kdy padouch vskutku globálního významu má zapotřebí osvětlit svoje činy jakousi prazvláštní duchovní formou zločinu, trestu a abychom se nenudili tak i výchovou adolescentů. Přiznám se, že jsem to místy nějak nepobíral, nicméně struktura příběhu rozhodně špatná nebyla ovšem jak zpíval jiný klasik aniž by měl potřebu u toho řídit autobus "A little less conversation, a little more action, please...."
Článek II.
Jiří Šimáček
Vždycky mě zajímalo jak asi tyhle události vnímaly a prožívaly jednotlivé postavy se svým vlastním vnitřním člověčím strachem, odvahou, odhodláním, touhou po svobodě i snahou zachránit si život jakýmkoliv způsobem.....příběh Vladimíra Petřeka byť je podán černou linkou je hlavně protkaný neuvěřitelnou lidskou sounáležitostí, oddaností svému přesvědčení a obrovskou vnitřní sílou, kterou ani temnota nemá šanci pohltit.
Zpracování a podání příběhu je naprosto fantastické, strhující a nabité emocemi na každé stránce...už samotný pohled na obálku se zamyšleným Vladimírem mě donutil na hodnou chvíli podumat nad tím, co se mu v tu chvíli asi honí hlavou, jestli už vidí to co se stane nevyhnutelným a přesto stále věří, že vše má svůj pevný smysl.....
Díky Vladimíre i všem ostatním....nezapomeneme.
Monstru podoben
Viktorín Šulc
Depresivní záležitost, ale i o těchto událostech je dobré mít povědomí. Občas se může zdát, že případy jsou svým způsobem podobné, ale kombinace pohnutek jednotlivých pachatelů a jejich způsob "uvažování" a hlavně to čeho byli vůči druhým schopni.....to je vždy podoba svébytného zla. V dnešní prazvláštní době bych ocenil i to, že p. Šulc se otevřeně vyjádřuje i k otázce pseudohumanity společnosti vůči podobným kreaturám a pachatelům násilných činů obecně.
Dnes trochu umřeme: Vzestup a pád Emila Zátopka
Richard Askwith
Chtělo by se mi říct, že tenhle příběh se mi četl právě tak rychle, jako běžel Emil při zlatém trojboji....emoce ve mně autor probudil nejen popisem oněch legendárních závodů, ale i událostí a situací, které vyplynuly z doby jenž tvořila kulisy tohoto mimořádného příběhu. S klidem a nadhledem Angličana se věnuje i temnějším etapám Emilova života a snaží se najít příčiny a motivy toho proč se události staly jak se staly. Děkuji....Emilovi, Daně, autorovi.....
Pravda a jiné lži
Sascha Arango
Překvapení...skoro jako když najdete pod postelí zastrčený rukopis, skoro jako když objevíte dobrou knížku, které jaksi chybí konec, s dobrým dějem, v kterém se píše o dobré knížce s dobrým dějem, které jaksi chyběl konec. Henryho sarkastické komentáře byly lahůdkové, souboj s kunou mě zvedal ze židle, nitky zápletek příběhu se napínaly stejně jako automatická očekávání čtenářů ohledně dalšího dílu. Kam se hrabe Coben, to se nedá srovnat :-)
Vteřinu poté
William R. Forstchen
Před četbou Roku poté jsem si dal repete a pro oživení si zopakoval ten slavný den kdy byl odveden elektrický proud. Čtení to bylo neveselé a přesto, že klíčové okamžiky jsem si přeci jen pamatoval tak i napodruhé to ve srovnání např. s Blackoutem nebo Tmou na mě působilo tak nějak nejvěrohodněji. Sympatické je, že hlavní postava má spoustu běžných lidských nedostatků a pokud máte dítě zhruba ve věku jeho dcer, bude vám sympatičtější o to víc. Nicméně i tak není každé postavě souzeno dostat se za svůj horizont událostí.....
Co mi trochu vadilo - možná až přehnaný americký patriotismus, z každého studenta humanitního oboru se najednou stane mariňák jaxfiň a do toho v momentě kdy se hroutí civilizace a místní doktor navrhne pěstování marihuany pro léčebné účely, protože Dr. Max má prostě vyprodáno - tak venkovská ruka zákona hbitě zvolá "Ale to je přeci nezákonné!!" Podobně drobných hovadin z pohledu hlavně neporušit zákon v době kdy jde všechno do zadele je tam poměrně dost, ovšem celkově to považuji za zdařilou simulaci situace, která může reálně nastat. No nic, jdu zkontrolovat stav trvanlivých potravin v domácnosti a uvidíme co bude za Rok poté :)