ijcro komentáře u knih
Jářku, knížkou jsem se prokousával těžce, asi jako zoufalá housenka obaleče ve sklenici sušeného ovoce, když při útěku narazí na sklo. Autorské jablko sice nepadlo daleko od stromu, ale Dick je Dick a Félix je prostě jinej. Příběh není složitý, ovšem je podáván hrozně rozvláčně s popisnými pasážemi, které sice svědčí o autorově dobré paměti a odborných znalostech, ale celkově děj rozbíjejí a některé odbočky se zdály být úplně zbytečné. Jeff se občas chová jako pitomec, ale trhač emocí to není, jasný pane. Každopádně, připouštím, že takový způsob vyprávění může někomu vyhovovat. Mně ale ne... :(
Knihu jsem četl poprvé někdy před pětatřiceti lety a díval se tehdy na příběh jinýma očima, v jiné éře, s jinými myšlenkami. Svět se od těch časů dost pootočil a i ty oči se změnily, stejně jako doba.
Je to v podstatě příběh o hledání té pravé vize nepřítele autorem, který má černobílé vidění světa a kapku extrémní zákopovou pozici. Tehdy jsem to tak necítil, možná díky výpravnému jazyku ve stylu starých románů, díky němuž příběh peláší ke svému bodu zvratu a tak dobře se čte. Jen si nejsem jist, jestli to dnešní čtenář docení.
Přečetl jsem to, protože to odložily moje děti a taky viděl film. Film je kapku jiný, byť s hvězdným obsazením (věk hrdinů může někoho mást), ale drží se předlohy docela věrně, až tedy na pár škobrtnutí. Knížka je fantasy maglajs na pozadí řecké mytologie naroubované na americké reálie, jářku čte se dobře. Je ale dobré, kdyby děcka už měla před čtením nějaké povědomí o pravých řeckých bájích, protože když to bude naopak, tak se jim to v hlavinkách a v hodinách dějepisu bude pěkně motat :)
Zajímavá studie, odehrávající se v britských reáliích na počátku padesátých let. Je po válce a bývalí nacisté se rozplývají ve společenských strukturách Evropy se snahou skrýt své zločiny či sloužit novým pánům. Mnohým z nich se podařilo bez výstřelu zakotvit v zemích vítězů a odsud dál škodit. Na tomto pozadí se rozvíjí příběh špiona Corridona, který infiltroval tajné společenství a pokouší se všemu přijít na kloub. Dobré čtení, pro někoho jen oddechovka do vlaku, pro jiného odrazový můstek k dalším autorovým knihám. Dávám plus.
Krásné pohádky jako vzpomínka na dětství. Ale moje děti už mají v pohádkách kapku maglajs a plete se jim to s datlem Woody, Simpsonovými a Pokemony... inu, je jiná, mobilní doba, na jeden klik a nejvýše jeden odstavec, který se vejde na displej mobilu.
Je to super vyprávění pro děti. Sám jsem to sice četl až ve druhé třídě, ale četl jsem to rád, jako laskavé pohlazení, i kdyz se občas vyskytnou v příběhu tmavé mráčky - i ty k tomu patří.
Je to vlastně knížka mojí maminky, ale pomalu se z ní stává kniha putovní... :-)
Mám vydání z roku 1947 a je to svým způsoben nadčasový text.
Četl jsem jen "fešandy...", a je to taková jednoduchá gangsterka, odhadem tak z padesátých let. V dnešní cynické době působí mnohé dialogy směšně a sexisticky. Příběh s hromadami mrtvol je rozehrán dobře, soukromé očko drsnější než šmirglpapír přepaluje v každé situaci, podle svých not hraje larvička Glorie coby prvotřídní, trofejní mrcha, které by se měl bát každý soudný chlap, no a ostatní týpci končí vesměs v penálu. Taková oddychovka za tři hvězdy.
Je to spíš oddechovka, která se ne úplně snadno čte, protože se některé postavy pletou a v dialozích jsem se ztrácel. Zneužití atomu pro politický nátlak, do toho teroristé a lobbisté, takový lehký popík v politickém guláši. No, nic moc.
Je do doslova kronika o vzestupu zla elitářské organizace, která prorostla do všech pater německé společnosti, ovládla ji, a svým postojem, uniformitou i činy šířila strach všude, kde se rozlil jejich vliv. Zvlášt zavržení hodná je jejich role v průmyslu smrti nacistického Německa, ze kterého přímo profitovali.
Sami přislušníci se přirovnávali k římské pretoriánské gardě.
Vliv této organizace sahal daleko za hranice Německa ještě po válce, neboť její příslušníci díky své povaze sloužit, byli rozprášeni do všech koutů světa. Příkladem budiž Werner von Braun SS-Sturmbannführer, člen SS pod řadovým číslem 185068, oddaný Říši a führerovi stejně jako později U.S. administrativě.
Je to na jednu stranu poučné, ale na druhou stranu zase hrůzné čtení pro silně otrlé povahy.
Zajímavé ale hodně depresivní, a v určitých bodech i bezvýchodné příběhy. Trochu jiný, "italský" pohled do světa zločinu. V době vzniku dost otřesné.
Je to skvěle do češtiny převedené jazykové dílko o strastech a slastech výuky jazyka. Viděl jsem i hru s O. Víznerem (pravda, tak před deseti lety) a bylo to naprosto skvěle interpretované! Doporučuji dostatek obého!
Knihu jsem jako dítě miloval, a nejen díky překrásným ilustracím, ale té poetice, která pohádkové příběhy provází. Rozhodně doporučuji
Četl jsem to už dávno. Je to psáno jazykem poplatným době, bez těch podivných pochlebků by to snad ani nevyšlo. Obrazové dokumenty jsou supr! Důkaz o ztracené době, ztracených osudech, prostě o světě, od kterého nás dneska dělí sedmdesát a víc let a na který nazíráme s despektem. Náš svět se prostě pootočil...
V dokumentárním stylu jsou poněkud tendenčně (nechci říct - třídně) vykládány dějiny Amerik a dobývání nových území Evropany.
Byla to první kniha, kterou jsem od autora četl a fascinovala mě svou autentičností v dobách hlubokého socíku. Dneska je to historický exkurz, aneb důkazní materiál, jak lidojed v nové době o svá práva přišel :)
A to ještě o žádné korektnosti, natož politické, nikdo nic neslyšel...
Kniha se svezla na zájmu o Maye kolem hypotetického roku konce jejich kalendáře. Ale je to zajímavé čtení, i když místy rozvleklé.
Kniha je modernější, pohled je víc americký a barevnější než předchozí díly o Oceánii. Není to už žádné černobílé retro jako původní verze z osmdesátých let.
Je to jedna ze Stinglových knih, které dokumentují reálie dneska již téměř zaniklých světů, zničených vseobjímajícím turismem a honbou za stále vyšším hospodářským růstem, který zasáhl i takové odlehlé oblasti, jako Mikronésii, Polynésii či Papuu. Vystrahou budiž rozvrácené společenství Nauru.
Je to v porovnání z jinými díly zvláštní thriller, který na pozadí detektivního příběhu z prostředí nemocnice nastoluje etické otázky, podle jakých kritérií se má lékařské konsilium rozhodnout, kdo si léčbu zaslouží a komu bude odepřena a kdo nakonec zemře (jak už to v příbězích z amerického prostředí bývá, v podstatě se řeší jen otázka za kolik a jen pro ty, kdož se nezničili vlastním přičiněním tj. drogami či alkoholem). Pointa příběhu není úplně rozplizlá ani příliš překvapivá, spíš jen naznačuje, kdo to chtěl řídit ruce Osudu. Nečte se to špatně, ale je to prostě kapičku jiné, než na jaké příběhy jsme zvyklí.
Výborná knížka, kde na jednom místě byl shromážděn průřez vývojem celého loďství. Dokonce jsem podle ilustrací některé z lodí kreslil do svých obrázků tak, aby byly předloze co nejvěrnější. Po lehké modernizaci, přece jenom je to už padesát let staré, to může říct něco i dnešním dětem o mořeplavbě a lodích.