ijcro komentáře u knih
Velmi obšírná a místy velmi nudná trilogie, někdy jsem měl pocit, že popsat křišťálový popelník plný popela a nedopalků je proti tomu naprostá akční řežba mezi špačky. Čtenář, který jde po příběhu, se prostě musí prosekat spoustou balastu popisů sebemenšího hnutí mysli, složitou psychologií postav a jejich pohnutek, extra porcí nezapamatovatelných názvů a nejrůznějších vztahových rovin. V podstatě jde o cestu hrdiny ke zkoušce dospělosti, podané lopatkou v trochu jiné koncentraci balastního sirupu. Lze to svým způsobem pasovat na jakousi multi-kulti společnost. S doporučením bych byl opatrný, každému tento styl i podání asi nesedne, chce to velké soustředění, pozornost a klid ke čtení.
Příběh Nemesis je skutečně podstatně lepší než Černá planeta, která mi zase tak v paměti neutkvěla. Zlo může mít jakoukoliv podobu a to je v Nemesis vykresleno fakt su(p)rově. Kdyz jsem to četl před léty poprvé, tak mě opravdu mrazilo.
(SPOILER) Na tento poměrně rozsáhlý román se spoustou postav, popisů, odborných výkladů a několika propletenými dějovými liniemi lze pohlížet z různých úhlů. Třeba jako na příběh evoluce na pomezí vědy a sci-fi, který by se klidně mohl odehrát kdekoliv a kdykoliv – tak je to uvěřitelné. Nebo jako na thriller, jak ti hodní se brání těm zlým, jak homo sapiens brání příchodu homo superior (velmi příhodná paralela s TV seriálem PREY z roku 1998). A taky je to důkaz o fungování a praxi amerického korporátního kapitalismu v boji (= rozumějme spíš jako vysoká škola lobbingu) s U. S. administrativou, kongresem, senátem a prezidentem (=člověkem s pravomocemi voleného krále) a to vše v politických hrátkách všech zúčastněných. Takovým nepodařeným excesem se mi zdá pokus o vykreslení změny amerického demokratického systému v okamžiku změny prezidenta resp. jeho násilné smrti. Ovšem naskýtá se všetečná otázka, jak by se v takovém povětří zachoval takový president Trump. :D
Minusem příběhu je právě to politikaření, obrovské množství mnohdy dost plochých a jistým způsobem nevyhraněných postav, které se mohou čtenáři plést. Člověk se trochu ztrácí v rozvleklých dialozích, skrze které osoby promlouvají a čtenáři tak zprostředkovávají své názory.
Když si ale odmyslíme všechen ten "balast" kolem, tak je to příběh jak od Rosamunde Pilcher, příběh o ženě, které zemře manžel a ona po určitých útrapách najde nového, ke vztahu kompatibilnějšího muže, do kterého se zamiluje.
Nejsilněji na mě asi zapůsobil epilog, který v podstatě v pár odstavcích shrnul v očích rodičů osud jejich „jiného“ dítěte.
Mimochodem, anotace je trošku zavádějící, naznačuje něco, co ve vlastním příběhu, krom strachu o nenarozeného potomka a budoucnost, snad ani není.
Je to dobré, ale těžké čtení. Tomu, kdo knihu jen přelétne očima a vyzobne pouze pointy relativně lineárního příběhu, možná uniknou některé souvislosti, ale to je na každém z nás, jakýma očima na to chceme hledět. Dávám plus.
Kdybych nečetl anotaci, chvíli bych tápal, kdo je vlastně hlavní hrdina (trochu jsem se ztrácel v popisu zeleného pekla). Gren a Yattmur tvoří v příběhu příčku, stvrzenou jejich dítětem, kol které se odvíjí další "aktéři", jako třeba parazitující ale pěkně vydrzle vychcaný smrž. Ovšem nejlepší jsou sebelítostné lamentace břuňo-břicho-lidí, to nemá chybu! Dobré, ale těžké čtení.
Poměrně překvapivý příběh lásky, zrady, podlosti a odvahy plně zapadá do knihovničky rodokapsů. Jednoduchým jazykem je načrtnut děj, který zběsile pádí k hapyendu. Jen toho vzteku, zuřivosti a zášti je tam asi příliš, ale to tak v rodokapsech bývá. Ale dobře se to čte. :)
Šílený Indián v příběhu pomsty v závoji strachu, a jeho dva souputníci, násilník a naivní holka, která s ním uprchla od rodičů. Každý chce podrazit každého, a příběh s hromadou mrtvol nakonec pod dohledem Lepskiho vrcholí víc než tragicky... supr!
Peníze mají nejen v Americe rádi všichni. A tady o ně jde především! Všichni je chtějí, ale shrábnout je chce jenon jeden člověk, a Steve Harmas, jako vyšetřovatel pojišťovny, na něj nakonec kápne! Supr! Řekl bych, že jedna z nejlepších autorových prací. A taky sonda do amerického způsobu života, kde chlast, cigára a sex byly jedním z jeho atributů. Dávám plus.
Zvláštností knihy je způsob vyprávění, příběh líčí místní opilec a nenažraný tlusťoch Barney. Celý děj se sice točí kolem poštovních známek z CCCP, ale k opravdovému hrdelnímu zločinu ani nedojde. Pro bankrotáře a bývalého herce Elliota, jako téměř hlavního hrdinu, je to spíš oddechový čas v jeho pokračující cestě k tragickému konci. Dobré čtení, doporučuji.
Příběh je vyprávěn z větší části z pohledu zločince s abnormální spotřebou alkoholických drinků a cigaret. V podstatě chlastají a kouří všichni. Každopádně, hra s náhodou se nevyplácí. Dobrý čtení, doporučuji.
Kniha má svůj daný příběh, byť podaný s lehkou naivitou a do dnešního technicky sofistikovaného a vypočítavého světa se moc nehodí a spoustu čtenářů odradí. Ale pohádky jsou různé a právě proto má kniha své kouzlo, nechybí originální nápady, jen jí chybí větší uvěřitelnost (renesanční hlavní hrdina je naprosto neuvěřitelný) a redakční podpora zkušeného redaktora/korektora. Já si nemohl zvyknout na zvláštní druh familiarit v dialozích, zvlášť docházelo-li velmi často k porušování subordinance a znělo to posléze divně.
Za zkoušku to stojí. Pohádek není nikdy dost.
Já na pana Semeráda vzpomínám rád, jako na milého, činorodého kolegu.
Skvělá knížka se silným románovým příběhem, která dozajista patří do každé knihovny. Vždycky, když ji otevřu, uchvátí mě úžasné ilustrace. Dneska se už nic podobného ani nevidí. Četl jsem původní Vilímkovu verzi, v novějším vydání byla trochu jazykově upravena, přece jenom se čeština od roku 1925 změnila :)
Dávám plus a doporučuji
P.S.: S překvapením zjišťuji, že mnozí čtenáři zřejmě hledají v příběhu něco jiného než tam opravdu je bez ohledu na dobu, do které je tak silný příběh zasazený.
Jeden z nejlineárnějších upírských příběhů byť poněkud slabší. Nadčlověk proti ubersoldatovi, lidé jen jako masové kuličky v mlýnku, krvavá mlha, kam se podíváš, a všude smrad žhavého stříbra. Poměrně originální konec v pár odstavcích, odhlédnu-li od té řezničiny, do které se zaplete i SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Polizei Heinrich Müller, ex-šéf Gestapa.
Text není složitý, karty dopředu rozdány. Jistě, je to staré jako Metuzalém, ale to kouzlo dobrodružství tam pořád je, stačí jen těch pár desítek stránek přelétnout a nechat se unášet na vlnách fantazie... je to prostě o správných lidech na správném místě a je to příběh psaný srdcem.
Zločinci se kají jen pod ostrým břitem katany... co dodat?
Autor vypráví svůj příběh odplaty dobře. Pokud se drží reálna, docela se mi to i líbilo. Jakmile ale ve čtvrtině knihy částečně opustil jisté fyzikálně biologické zákonitosti, a dostal se do přílišného fantaskna, kde je možné téměř cokoli, tak se mi to už tak nelíbilo. Je to až moc alegorie o vynucené cestě do pekla a zase zpátky, když se hrdina stane loutkou, kterou vodí jiní a ta se občas zamotá do vodicích drátků. Ale na dovolenou dobrý čtení.
Povedená knížka, která bez obalu nazývá věci kapku jinak než je v učebnicích psáno. Malou vadou na kráse je použití slov, která nejsou běžně užívaná (ale nejsou zrovna odborně specifická) anebo nejsou dostatečně vysvětlená.
Na pozadí super akční operace lovu na Lucifera lze vidět i jiný, jak se říká, komornější příběh, který by jistě mohl být vážným adeptem na první level v červené knihovně (byť některé osudy vedlejších aktérů nejsou úplně jasně naznačené). Skoro. Protagonista si libuje ve zvrácené brutalitě, což je možná jen součástí image pana Mluvčího ale v průběhu příběhu se poněkud mění (není jasné, kdo kdy má navrch, jestli pan Hyde nebo pan Jekyll). Dialogy (nejen) hlavního hrdiny jsou téměř jako divadelní repliky, a řekl bych, že dost dobré.
Kapku se člověk ztrácí v pojmenování strýčků (aneb, kdo je kdo), ale jen kapku. Trochu rušivě působí odskod do minulosti, jen kvůli cestě z Hamburgu do Neapole (!), ale jinak... dobrý :)
Hrdina je tak trochu prototypem v některých osobnostních rysech třeba pro Steve Jobse nebo i pro Elona Muska. Ale je fakt, že ty nekladné postavy byly vykresleny opravdu dobře!
Myslím, že i když tohle Verne napsal, asi se za Verneovku zas tak považovat nedá. Někomu se ale líbit může :)
Hned na úvod musím říct, že film je diametrálně odlišný od své předlohy, je výraznější, posunutý do jiné doby a hlavně, podle mého, mnohem, mnohem lepší a divácky vděčnější.
Tragično se skryto ale v obém, povídka jde ke svému konci přímo, hutně a syrově, kdežto film se snaží zaujmout romantickou melancholií. V podstatě je jen sdělením toho útrpného údělu, řečeno slovy klasika, holt že smrt k životu patří. Člověk se při čtení neubrání pocitu, jak moc se jí Fitzgerald bál.