ijcro komentáře u knih

Tuším, že některé z povídek byly už kdysi v zinscenovány pro televizi. Možná by si toto zasloužily všechny, už jenom kvůli svému jazyku, třeba v nějakém výpravném povídkovém filmu, kde by se prolnulo více postav ve svázaných příbězích... Dávám plus

7 17.01.2019

Já si dokonce myslím, že Gustav Krum vystihnul atmosféru svými strohými a přesto výstižnými pérovkami mnohem syrověji a opravdověji než jsou třeba téměř 'fotografické' ilustrace z Orientu od Zdeňka Buriana, namátkou třeba v knize "Pouští a prérií". ALE! Oba to byli velcí umělci a každý uměl vystihnout tu podstatu ze svého úhlu pohledu.
Doplňuji, protože jsem ještě zapomněl na vynikajícího ilustrátora Věnceslava Černého (kterého si jistě všichni pamatují jako malíře obrázků z knihy Starých pověstí českých od Jiráska), který ilustroval nejen Maye v ranných českých vydáních, ale i mnoho Vernových příběhů a spoustu dalších knih.

6 16.01.2019

K této knize jsem se vrátil po dlouhých létech, abych zjistil, že opravdu, ale opravdu nic neztratila ze svého půvabu. Je psaná velmi přívětivým jazykem, kde opravdu smutné události rodinné anebo osobní jsou až příliš laskavě zaobaleny a čtenáři předloženy formou, která neukazuje jak těžký život určitých vrstev společnosti tehdejší doby byl. Přečtení této knihy vzpomínek může být inspirací pro každého ať už k drobnému zastavení v každodenním spěchu a ohlédnutí se, nebo třeba vyprovokuje k návštěvě naučné stezky v Hrusicích a Ladova památníku... Kdybych mohl, ještě jednu hvězdu přidám :)

12 16.01.2019

Poprvé jsem knížku četl jako školák, potají, pod lavicí a než jako detektivku jsem to spíš vnímal jako strašidelný horor. Nu, byl jsem odhalen, knížka mi byla zabavena a musel jsem na dočtení počkat několik týdnů, než si ji paní učitelka sama přečetla.

1 15.01.2019

Dobrá detektivka na pozadí dobových reálií. Je to jeden z Fikerových lepších příběhů.

2 15.01.2019

Kniha se mi dostala do ruky z knihovny jako odepsaný, polozapomenutý brak, kapku ožraný od myší. Ale přečetl jsem si ji s chutí, neb od rodokapsového příběhu se neočekává originalita, propracovanost postav ani nějaká jiná, hlubší myšlenka (nedej bože filosofická). Já měl zřejmě původní verzi z Naňkova nakladatelství, a jak jsem už zmínil, bohužel, v dost v salátovém vydání.

2 15.01.2019

Poprvé jsem to četl z kompletního sebraného vydání z roku 1973, tohle je rozšířené o několik příběhů a hlavně z něj zmizeli soudruzi i soudružky a další reálsoc (nutno podotknout, že nedůsledně, korektor asi svou práci odfláknul, ale klobouk dolů mistrovi, je to kumšt převyprávět to do jiných reálií, i když nějaký ten diverzant zůstal). Rozhodně to za přečení stojí jako výborná oddechovka (však původní příběhy vycházely v nějakém časopise, tuším, že to byl snad Pionýr?) Supr!

6 14.01.2019

Typická americká motivační kniha (a tak je na ní potřeba nahlížet a držet se zdravého rozumu), o které jsem si zpočátku myslel, že ji napsal odpadlý jehovista :) . Dobrý psychologický průplach pro prodejce v pyramidách od amway...
Nejsem si jist, kam by se ztratili všichni namotivovaní blbci, kdyby si ji přečetli.

7 14.01.2019

Je to skvěle vyprávěný příběh, který dokáže navodit atmosféru středověké Anglie se všemi jeho charakteristickými postavami. Rozhodně stojí za přečtení a dnešnímu čtenáři má stále ještě co říct, protože příběhů o lásce, odvaze, slušnosti a čestném jednání není nikdy dost! Doporučuji!

5 13.01.2019

Tuhle knížku miluju, je to nesmrtelný příběh. Mám ji kdesi v knihovně ve verzi z dvacátých let, jmenuje se to Ostrov pokladů, s ilustracemi od Georga Rouxe a je to kouzelným jazykem počátku století. Fakt u takhle staré knížky zážitek! Doporučuji

16 13.01.2019

Velmi dobře vyprávěný příběh honu na osamoceného démona, který využívá chyb ostatních a stovky stránek mu pomáhá náhoda, lhostejnost a neschopnost... No, nevím, nevím, není to úplně moje káva :(

2 13.01.2019

Je to tak skvěle propracovaný příběh, že se mi nechce věřit, že vznikl už v roce 1988, tedy ještě před pádem komunismu. Každopádně ukazuje zvrácenou tvář průmyslového fašismu budoucnosti, kdy je geneticky upravený bio-materiál levnější než stroje a roboty. Autor se rozhodl vést děj směrem, který možná není vyrovnaný, ale díky otevřenému konci umožnil příběh zpřesnit v dalších pokračováních. Každopádně doporučuji.
Možná by si zasloužil i zfilmovat, zvlášť dnes, v době dokonalých počítačových triků (i když Avatar z toho asi nebude).
Knihu jsem četl už dávno v rodokapsu i v knize. Jediné, co bych asi tak vytknul, pominu-li některá hluchá místa, je smísení mnoha zločinných tváří do jedné, která vede k přílišné démoničnosti Zwady jako hlavního záporáka.

3 13.01.2019

Na knihy o Orientu z pera Karla Maye vzpomínám rád, v dětství jsem je četl několikrát. Nejlepší se mi zdají tak ty první dva, tři díly. Je tam plno dobrodružství, děj pěkně odsýpá a sem tam se vyskytne humorná scénka. Pokud se na příběhy díváme očima dítěte, tak je to o dobrodružství, přátelství, odvaze a trochu o historii.
Ale! Je to taky hlavně o islámu, který je citován téměř v každém rozhovoru, či v přirovnání. Je tedy otázkou, jak na to pohlížet dnešníma očima - buď tak, jak je to napsané v knize, anebo přes barvotiskové německé filmy s Lex Barkerem... Vyberte si!

8 13.01.2019

Je to knížka mého dětství, četl jsem ji, když mi bylo asi třináct a musím říct, že mě tehdy doslova nadchla, stejně jako Caprona. V původním překladu Jirky Macáka a s originálními ilustracemi Václava Čutty to bylo fakt úžasné.
Jaké ale bylo moje zděšení, když se mi dostala po letech tatáž kniha z nakladatelství Paseka s tím příšerným přebalem! Prostě hrůza, možná pro prvočtenáře zážitek, ale pro mne jen šok. Horší degradaci jsem snad ani nezažil. Možná je jen trendem doby co nejvíc šokovat, ale mě to od čtení odradilo, takže nedokážu ohodnotit úpravy překladu v posledním vydání od Ivana Beránka a možná i křivdím ilustrátorovi Zděňkovi Netopilovi, za což se mu omlouvám.

5 13.01.2019

Tuto trojknihu jsem četl jako dítě, když jsem byl dva měsíce zavřený v nemocnici a nemohl chodit, a hrozně moc mě bavila. Jednoduché, výstižné ilustrace snad v duchu šedesátých let, krásně doplňovaly a usměrňovaly mojí představivost (od té doby vím, co je to turniket :) ). Ale byla strašně tlustá a těžká :)
Ale pokud se čtenář nezamýšlí nad fyzikálními důsledky dějů, tak je to čtivý příběh, děj má spád a Aeronautilus musel učarovat každému dítěti v tom správném věku, pokud by ho dostal jako hračku pod stromeček. Dneska se ale dívám na knihu dost shovívavě, ale nemám s ní problém :)

7 13.01.2019

Tuhle knížku jsem četl snad už ve druhé třídě a přišla mi nesmírně těžká zvlášť, když jsem z ní měl číst nahlas. Pronásledovala mě ještě několik let, protože za celou tu dobu jsem ji nedokázal dočíst. Teprve jako starší jsem se k ní vrátil a přečetl ji celou. Ale výhrady k textu mám dodnes, je to možná ve slovosledu, možná i ve způsobu čtení - na pokračování...
Obsahově, po příběhu, to špatné není, jen ta forma mi nesedla.

1 13.01.2019

Knihu jsem znovu četl v původním překladu Jirky Macáka. Každý ze tří příběhů na ztraceném ostrově v Atlantiku popisuje dobrodružství nedobrovolných příchozích (děj se odehrává někdy kolem 1. světové). Evoluce zde řádí jako černá ruka, příkladem budiž přerod opice v člověka a to vše jen na pár stránkách :) . Někdo to přirovnává k Doylově Ztracenému světu, ale Burroughs to očividně pojal jinak a po svém. Stojí za přečtení.

2 13.01.2019

Knihu jsem četl už dávno. Je nesmírně zajímavá a poučná, autor přesně věděl co se děje za líbivým pozlátkem v zákulisí kankánů, klubů a kabaretů té doby. Je třeba se na ní dívat očima filmů třicátých let, které asi nejlépe vykreslují dobovou atmosféru, která ale není tak veselá jako v komediích, dokonce bych řekl, že je dost posmutnělá byť s příslibem o budoucna. Doporučuji!

13.01.2019

Jako triller může někoho odradit docela odpudivými, naturalistickými scénami, které si mohl autor docela dobře odpustit. Každopádně to není čtení pro každého.

12.01.2019

Naprosto skvělá kniha napsaná s nadhledem a úžasným časovým odstupem, nejlepší jakou Jeschke napsal. S malinkou kaňkou na tváři příběhu - konec není úplně adekvátní šíři vyprávění, jako by mu trošičku něco chybělo, jako by ho už vyprávěla jiná osoba... zlomená a sklíčená, smířená se svým Osudem, který ovšem napsal už někdo úplně jiný.

5 11.01.2019