ijcro komentáře u knih
Přihlédnu-li k době vzniku, musím konstatovat, že se jedná o špičkové dílko, které se tehdy objevilo jako zjevení. Mám je na předním místě v knihovně.
Je to komplexní příběh umístěný v té době do velmi atraktivního prostředí tam, kdesi daleko, někde v poušti, v Americe, kde je v podstatě možné vše, co bylo v tehdejším provinčním Československu naprosto nemyslitelné. A v podstatě to není storka ani o ideologii, ale o uvědomění stroje sebe sama v kontrastu se zprostředkovaným šetřením personálu firmy. Příběh postupně graduje a krok za krokem poodhaluje jednotlivé etapy blížící se katastrofy přepínáním dějových rovin jednotlivých aktérů. Zvláštní jsou vsuvky z hlediska samozdokonalujícího se stroje.
Rozhodně doporučuji, ale určitě to není čtení pro každého, nejen kvůli stylu, ale třeba i pro pojetí dějové linky, která se, z dnešního hlediska otřesných sci-fi hororů, plných krve a cynismu, může zdát až příliš krotká a málo naturalistická.
V příbězích umí autoři bravurně popsat pařížské podsvětí začátku dvacátého století a není to jenom hororový krvák. Fantomasovy zločiny jsou psychopaticky promyšlené, kruté (vraždění vitriolem, rukavice z kůže oběti, využití nejnovějších soudobých technických prostředků) a brutálně provedené. Detailní popis společenského bahna i života smetánky kontrastuje s motivací různých aktérů, Juva, Fandora (je vysvětleno, jak ke jménu přišel) či Helene, zde Fantomasovy dcery...
Za mě supr!
Film(y) si vzal(y) z příběhů jen jména a zločinnou osobnost, a posunul(y) ji do jiné doby. Fantomas z filmu je prostě jen zločinec konající zločiny, příchozí odnikud, a směřující nikam v rádoby humorných kulisách světa šedesátých let, stojící na brilantním hereckém výkonu Louise Germaina Davida de Funèse de Galarzay.
Příběh je složitý, však začíná dvanácti vraždami a jeho rozplétání je velmi, velmi pozvolné. Ten, kdo by šel po syrovém příběhu, by možná byl brzděn vnitřními komentáři některých aktérů (nahlížení pod kštice účastníků je asi autorce vlastní), neboť nejsou v textu úplně dobře ohraničeny a jednak jsou dosti nudné a mnohdy delší než vlastní promluvy v přímé řeči.
Co říct ke spletitému příběhu?
Snad jen to, že z pozadí detektivního příběhu leze špionážní prvek, ale thriller to není, jasný pane, spíš tak hybrid s mírně rozplizlým koncem. Vyznění příběhu je jednoznačně americké, zasazené do kulis amerického způsobu života konce šedesátých let. Ti dobří jsou prostě praví Američané, ale občas je potřeba oddělit pravé zrno od plev levých.
Umístění příběhu do šedesátých let je asi účelová úlitba ději, aby mohli do událostí zasáhnout aktéři, vrženi na scénu po konci války, resp. po zatažení železné opony.
Pro zvídavé čtenáře a pro lepší pochopení detailů je asi dobré knihu přečíst vícekrát.
Pohled z druhé strany je velmi zajímavý, ale taky velmi osobní. Skorzeny vidí jen to, co vidět chce, a pomíjí jiné, hrůznější aspekty války a některé dokonce omlouvá. S pocitem křivdy žil Skorzeny celý život a ač vystupoval jako militantní antikomunista, byl v podstatě celý život v hledáčku tajných služeb (jistě i svých). Nepochybuji, že s mnohými agenturami po válce aktivně spolupracoval a kvůli tomu je jeho vyprávění jistým způsobem velmi tendenční (rozhodně jsou vypuštěny pasáže o této spolupráci resp. jejich důsledcích).
Je to skvělá, zábavná knížka, které v naší době kapku ublížilo, že jsme ji měli jako povinnou četbu ve škole. Teprve po letech jsem se dokázal přinutit znovu ji přečíst. Doporučuji
Příběh je podobný jiným, akčními aktéry, zlejším zlem.
Policajtka mě dost štvala, asi jsem se nedokázal oprostit od svého prostinkého pohledu na svět a vidět ji jako komplikovanou osobnost, bojující se svými démonky.
Nečte se to sice špatně, jen... některé pasáže se mi nezdály úplně vyvážené a závěr žádnou emocí netrhnul :(
S hodnocením je to tak půl na půl a nejsem si jist, jesli bych ji doporučil, každému nesedne.
Nicméně podle ohlasů má evidentně skvělý marketing a extrémně dobrou reklamu.
Výborné čtení plné úniků, tajných chodeb a průchodů, a skvělé hry dvou protagonistů, které zase takovým protivenstvím ani není; je to spíš kultivované škádlení starých známých v pokračujících dětinských hrách v kulisách Belle Époque. Doporučuji
Dospělý a zmlsaný čtenář si příliš nepočte, pohádky se mu budou zdát jednoduché, asi příliš naivní a možná v nich nalezne cosi podobného, obměněného s jinými, složitějšími, propracovanějšími a rafinovanějšími pohádkami. Ale pro dětské oči to prostě pohádky jsou. Jako děti jsme z knihy četli ve škole, ve druhé třídě, a tehdy se nám to zdálo super.
Marie umí skvěle vyprávět a i na drobné příhodě ze života nebo z profese (která je sama o sobě hrozně profláklá, protože herci vedle zpěváků jsou nejviditelnějšími zástupci (pop)kultury) umí najít byť třeba i drobnou a někdy i naivně vtipnou pointu (která ve své podstatě vůbec naivní není) a umí ji čtenáři v náležité formě předložit.
Je otázka, zdali by dokázala zaujmout co nejširší spektrum čtenářstva a stala se taky tak oblíbenou třeba soustružnice nebo květinářka, kdyby něco podobného zkusila ze svého života vyprávět a touto formou zveřejňovala pár měsíců na bloku, a zároveň uměla najít, jak se dneska moderně říká, dostatečné množství "exciting pointů"…
(SPOILER) Nevím, jestli dojemný či znepokojivý, ale určitě je to smutný příběh, kde dějová linka nejprve stoupá jako po hraně paraboly, aby dosáhla svého vrcholu a pak, zvolna a stále rychleji začala klesat tak, jak se Charlieho mysl vracela do svého výchozího bodu. Je to vlastně potvrzené poselství, že budoucnost je vždycky nejistá a to, co se nám dneska zdá jako neotřesitelná jistota, může být za pět minut hluboká minulost, na kterou si už nikdo ani nevzpomene.
Pro mne je ale nejsilnější okamžik, kdy se hlavní hrdina rozhodne vymanit se z pout své mysli, chce se prostě stát chytřejším, aspoň na pár chvil, a to i za cenu možného návratu do temnoty. On chce víc než jen najít sám sebe. Na druhou stranu je to, cynicky řečeno, zkazka o špatně ověřeném lékařském zákroku a neodpovědném jednání odpovědných na subjektu se sníženou inteligencí.
Četl jsem pouze krátkou verzi v povídce, takže nemohu posoudit románovou podobu. Ale rozhodně doporučuji. Dávám plus.
K téhle knize jsem se dostal úplně náhodou. Nepřečetl jsem ji tedy úplně celou, ale zdá se mi velice poučná pro otevřené povahy, které mají odvahu, silnou vůli a odhodlání, a pustí se do své závislosti.
Stejný problém v bledě modrém mají i alkoholici, tam je to taky o vůli, vlivu prostředí a dostupnosti.
Jenže v mém případě to má maličký hendikep - jsem nekuřák.
I když jsem se nad prvními kapitolami zamýšlel, jestli bych neměl zkusit začít kouřit, abych měl srovnání, až začnu s odykačkou. Třeba nějaký tenký doutníček, nebo viržinko... kolega, protřelý kuřák, který dával i šedesátku brček denně, mi radil, že pro začátek úplně stačí nasávat zapálený dehtový papír (ale to si asi dělal jen legraci). To už bych se mohl jako začátečník rovnou postavit na hodinu denně vedle magistrály...
Záhada, nezáhada, jak je to šmrnclý nějakým tajemstvím, tak je to bestseller a basta! Nebo taky ne?
:)
Každopádně, kniha je nadupaná zajímavými fakty, je zde historie dávná z časů Přemyslovců i nedávná z doby rudých mocipánů.
Osobně mě zaujala kapitola o nešťastném skonu knížete ze Schwarzenberku rukou silně krátkozrakého císaře Karla VI.
Myslím si, že ze mě žádný copywriter nebude, kdo by si taky objednal nějaký text natož slogan od pitomce, co píše samé kraviny.
Ale počtení je to dobré, je k němu možné přistupovat i formou příručky a vzít si poučení, jak to prostě dělají jiní, jinde a jinak (špatně). A Šenkapoun umí zaujmout. Dávám plus.
Skvěle vyvedený příběh, který dokáže evokovat tehdejší dobu, a vzdáleně to kulisami připomíná Haškovy příhody ze starého mocnářství. Vzpomněl jsem si na něj dneska, neboť zrána běžela jeho adaptace v televizi na ČT3 s nezapomenutelnými herci - Pivcem, Marvanem, Kemrem, Havelkovou, Medřickou a Růžkem.
Četl jsem jen samostatné bílé mravence a myslím, že to ani po létech neztrácí jisté kouzlo. Souček je brilantní vypravěč a tato kniha, vedle bohů z Atlantidy, byla vlastně mým prvním setkáním s jeho tvorbou. Je to svým způsobem sonda do náhledu myšlení lidí minulého věku, vždyť je to padesát let staré...
(SPOILER) Pro mě srdcová záležitost, byla to první knížka, kterou jsem si půjčil v knihovně coby třeťáček. Ač byl Robur vzduchu dobyvatel, byl to vlastně sebestředný vychloubačný parchant, který to chtěl těm pacholkům z filadelfského klubu jen pořádně natřít, což se mu svým způsobem podařilo, i když mu zničili milovaný Albatros. V druhém příběhu se přímo proměňuje ve zločinného pacholka se světovládnými choutkami, byť světu v pravém smyslu vládnout nechtěl, který nemohl skončit jinak než ve finale grande, a to půtkou se živly.
Zajímavostí na příběhu je postoj U.S. governmentu a úporná snaha Robura dostihnout. Protože on vlastní technický prostředek, který oni nemají? Jako bych četl nějaký současný sci-fi thriller...
Kniha má trošinku jiný jazyk než jiná Vernova díla, ale má silný příběh v dnes už neuvěřitelných kulisách tehdejšího vidění světa. Každopádně po světových válkách nabylo toto dílo ještě jinou, hořkou příchuť...
Více si ale cením příběhu "Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy", což už ale zase tak úplně Verne není.
Knihu jsem dostal jako dárek k narozeninám a doslova jsem ji jako děcko zhltnul. A pak, když jsem viděl film, tak jako by ožily ilustrace z knihy...
Nepříliš složitý super příběh, od kterého jsem se nebyl schopen odtrhnout. Jen ilustruje Vernovo mistrovství, že uměl napsat nejen fantastiku, ale i uvěřitelný příběh v dobových reáliích.
Jako první jsem četl knížku, takže neovlivněn seriálem musím říct - supr čtení!
Teprve potom jsem shlédnul seriál, inu, je to už trošičku něco jiného, když vidíte velmi známé herce v klíčových rolích. To už příběh vizuálně ztvrdne v daných kulisách a mnohdy udělá představivosti škrt přes rozpočet, jak se říká. Hlavně jsem se nemohl srovnat s některými dětskými představiteli :) :) :D