invocation11 komentáře u knih

Nemůžu si pomoct, ale prvních 150 stran jsem měla pocit, že čtu nějakou červenou knihovnu, a to ještě z konce 19. století... Ženušky, nadšený, že klofly svýho vysněnýho chlapa, jen řeší, jak se jím nechat obšťastnit, kolik budou mít dětiček a další happily ever after stuff (smajlík, co chytá za hlavu). Pak stačí jeden dopis a jé... hlavní hrdinka je rázem osvícená, co že to ten její fuj mužíček ale je za neřáda. Postavy pro mě nesympatické, ploché a "bez života", konec - co nejrychleji už to zabalit a příběh ukončit. Za mě prostě slabé, bohužel.

28.10.2019

Stephena Kinga mám opravdu ráda a chtěla jsem si od něj přečíst něco moderního. Bohužel se ale přidávám k menšině, kterou příběh moc nebavil... Celé to bylo takové nějaké nemastné neslané, příliš zdlouhavé a nezáživně popisné... Čekala jsem něco víc o masakru před Městským centrem (ne, protože bych byla úchyl, ale čistě proto, že Kingova raná tvorba je hororová a jen tak s nějakým, byť jakkoli nechutným tématem, se moc nemaže), ale tady prostě nic. Napsat to kdokoli jiný, byl by to průměrný thriller, ale na Kinga je tohle prostě bohužel slabé.

22.07.2019

No, taková soft verze hororů Zatímco spíš a The Boy, ale mnohem mnohem slabší. Nemám ráda, když se autoři strašně moc snaží dát dohromady co nejvíce témat a žánrů, co teď zrovna letí – sociální drama a domácí násilí, osmělost, šikana, vúdú a nadpřirozené jevy, k tomu nějaká ta vraždička, aby to mělo jó grády... celé to potom působí jako slátanina a paskvil. Co to vlastně mělo být? Drama? Detektivka? Thriller...?

Dozvídáme se hafo informací o nájemnících, kteří v příběhu vlastně nijak dále nefigurují a snad by i nakonec bylo lepší, kdyby zůstali anonymní (TO by mělo tu pravou tísnivou atmosféru). Naopak nějaké další pochody, činy a vnitřní motivace hlavních postav chybí, nebo jsou jen naznačené a dále nerozpracované. Za mě je tam moc do očí bijících náhod, bez kterých by příběh sám o sobě pokulhával. Závěrečná stránka, dvě jsou aspoň konečně něčím víc, poentu to má, ale jako celek mi přijde téma naprosto nevyužité. Kniha slibuje, že nás všechny stopro vyděsí, ale mě tedy ani náhodou...

24.05.2019

(SPOILER) Knihu jsem dočetla až do konce, ale nadšená z ní nijak nejsem. Přišla mi zdlouhavá, užívající spoustu rádoby vzletných slov, myšlenkou také zas až tak originální není a s odstupem času mohu říct, že kromě jediného příběhu ve mně nic nezanechala. Nejzajímavější pro mě byla postava Šlomith-Škiny – její provokativní performance i pomsta ortodoxní židovské obci, život v kibucu i souvislost mezi židovskou vírou a poruchami příjmu potravy. Daleko raději bych četla knihu pouze o Šlomith, ač význam jejích představení byl také popsán spíše stroze, vágně, obecně (daleko lépe je téma zpracované např. v Následcích od N. Weijers). Oceňuji (i graficky) závěrečné krátké zprávy o jednotlivých postavách, ale jak říkám, za měsíc si kromě Šlomith z knihy na nic nevzpomenu…

24.03.2019

Tak tomu říkám skutečný (romantický) upírský příběh! Kam se hrabe Svítání nebo Interview s upírem (které mě nezaujalo v knižní ani filmové podobě). Žádná země zaslíbená, ale Švédsko ve své téměř animální formě - pochmurná betonová sídliště, feťáci i ochlastové, zlodějíčci, šikanující děti… a upíři. Bezvadně rozehrané, skvělý výběr místa i postav. Hlavní hrdina - věčný outsider se svými temnými myšlenkami a choutkami, proč ne? Líbilo se mi i vykreslení Eli – postava ne zcela jednoznačná, nezařaditelná a v podstatě i originální a neokoukaná. Lindqvist si opravdu na nic nehraje a servíruje čtenáři humus bez ladu a skladu. Skvělý závěr, jsem ráda, že se vezl na své „brutální“ vlně až do samého konce a nenechal se rozhodit. Jen tak dál!

(Jediným mínusem pro mě byla velká podobnost některých jmen (Lacke/Jocke atd.), která mě při čtení mátla, ač normálně s něčím podobným problém nemívám).

24.03.2019

První polovinu knihy jsem byla nadšená! Ani ne tak z příběhu, jako z toho, jak moc se autorce podařilo vypodobnit problematiku současného umění. Nevím, zda si sama uvědomuje, s jakou lehkostí čtenáře seznámila s filozofií estetiky, její funkcí, normou i hodnotou, jejichž pochopení není snadné, natož při aplikaci na post/moderní umění a happening. Za nápady s uměleckou dekonstrukcí života tleskám, skvělé! Za první polovinu knihy bych klidně dala 4 hvězdičky.

Druhá polovina knihy však vše předchozí totálně zabíjí, rádoby psychologické experimenty a regrese do dětství, okořeněné jakýms takýms „tajemnem“ a esoterikou, vstup dalších a dalších postav se svými vlastními psychózami, spíše chaos... Ano, pro hlavní hrdinku je to jakýsi přirozený vývoj a sebepoznání, ale jako celek... Ach jo, taková škoda! 2, 5

03.11.2018

Vskutku rozporuplná kniha, ale spíše co se hodnocení týká... Na základě recenzí a celosvětového úspěchu jsem byla opravdu zvědavá na ty hutné, chlapské EMOCE. A ze začátku se mi jich i dostalo - myšlenky na mrtvého otce, deprese, důležitost rodiny..., abych si o chvíli později uvědomila, že čtu o křivé erekci, chlastání a tak podobně... zkrátka takové ty teen-výkřiky o nepochopení světem, kterými si svého času prošel každý z nás, jen neměl takové nutkání o nich hned napsat knihu...

První polovina pro mě tedy spíše podprůměr, vyvažuje to však ta druhá. Vztah k otci, otcův "rozklad", uvědomění si vlastní smrtelnosti, nestálosti... Zde to opravdu BYLO cítit emocemi, těžkými emocemi. Jak jsem již psala, hodnocení za mě rozporuplné, takže nakonec dávám za 3. Četla jsem, že si Knausgård touto knihou rozhádal zbytek své rodiny, tak snad mu to za to stálo...

26.06.2018

Problém témat 2. SV je ten, že jsou tak velká a obsáhlá, různě se prolínají nebo se naopak od sebe tak vzdalují, že se dá lehko sklouznout někam úplně jinam... a to platí i u této knihy. Při jejím vydání jsem byla "nadšená" (pokud to tak vzhledem k obsahu lze říci), že se autor pustil do něčeho "nového", ač nesmírně bolestného a choulostivého. Jenže vlastní téma (prostituce a Himmlerovy nevěstince) končí někde na 60. stránce a dále povrchně zabíhá k úplně jiným tématům (osvětimské lékařské pokusy, dozorkyně z koncentračních táborů, Mengele), které jsou však daleko lépe zpracovaná v samostatných knihách (Ženy z bloku 10; Hitlerovy fúrie; Děti, které přežily Mengeleho). Možná je to tím, že je téma opravdu citlivé a najít dostatek materiálu, natož dobové výpovědi je složité (přináší bolestné vzpomínky). Za mě tedy obecné a informačně chudší, nicméně zkusím i některou z jiných autorových knih.

26.06.2018

Zpočátku mi to připomínalo béčkový TV thriller To není můj život s Meredith Monroe, ale čím déle jsem četla, tím více jsem se nemohla odtrhnout, protože myšlenka je to vskutku děsivá. Vidno, že občas stačí obyčejný motiv/námět a může se z toho vyklubat parádní thriller. Souhlas níže s ondaboss - takový konec by byl perfektní tečkou na závěr a pak by to byla skutečná PECKA! Škoda... 3,5

26.06.2018

Na rozdíl od povídkové sbírky Písečníci (kde Písečníci byli skutečně TOP a bomba, kdežto zbylé povídky buď příliš nezaujaly nebo danou formu výrazně přesahovaly a zasloužily by si rozvést alespoň na úroveň novely), byla sbírka Píseň pro Lyu tak akorát vyvážená.

Bylo to tesklivé, melancholické, mnohdy existenciálně-atmosférické (Mlha padá k ránu, Druhý stupeň osamění), filozofické... zkrátka úplně jiné než sb. Písečníci. A titulní Píseň pro Lyu..., ta si mě zkrátka získala. Chtěla bych napsat - plačme pro Lyu, ale třeba Lya právě pláče pro nás, protože jsme mezi sebou tak sami, tak vzdálení, tak odcizení...

24.03.2018

Snažilo se to být umělecké, hluboké a filozofické, ale mě to bohužel nepřesvědčilo. Nejlepší je 3. část, čili těch posledních asi 25 stran, ale prokousávat se kvůli tomu těmi předchozími 250? Konec nijak překvapující (upřímně, čekal to někdo jinak?)

Formálně se mi líbila kombinace vyprávění a deníkového záznamu a s tím i náhled na stejnou situaci z pohledu dvou různých aktérů (my lidé zkrátka NEROZUMÍME tomu, co druhý cítí, jak anebo co se nám snaží říct).

Hlavní hrdina na mě působil jako pan Stevens, co si odskočil ze Soumraku dne, páč se nám zabouchnul. Mirandiny pasáže pak typické mladické plácání jednoho přes druhé, vsuvky s malířem spíše nudily, ale chápu, co měla taky v tom sklepě dělat jinýho, než vracet se ke vzpomínkám? Celé to bylo spíše o jednom velkém nedorozumění/nepochopení svých vzájemných tužeb a přání.

Pro mě zklamání, čekala jsem psychologický THRILLER, ale dostala spíše psychologicko-existenciální román s thrillerovými prvky.

07.02.2018

Název není poetický, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale vskutku doslovný - téma jakuzy je v knize opravdu spíše (ve stínu) na vedlejší lince. Příběh je silný a já obdivuji, kolikrát se autorka dovedla odrazit ode dna jen proto, aby zapadla do ještě hlubšího bahna... (ano, za mnohé věci si bohužel mohla vlastní vinou).

O to víc mě ale mrzí, jak je kniha napsaná. Při čtení jsem měla pocit jako bych potkala někoho známého a po úvodním "Jak se máš?" slyšela sáhodlouhý monolog od A až do Z. Kdyby jen kniha trochu více držela nějakou formu... Možná si dovedu představit příběh spíš ve filmové podobě, třeba v rukou T. Nakašima.

Ale jak autorka sama pokorně dodává v doslovu: „Obávám se, že pro vás nebude jednoduché přenést se přes to, jak špatně je chvílemi kniha napsaná, a já se za to omlouvám. Jednou bych se hrozně ráda stala spisovatelkou, která dokáže vás, svoje čtenáře, proměnit v hlavní hrdiny a přenést vás na místa, kde jste nikdy nebyli, popsat krajinu jak živě, že se budete cítit, jako byste ji měli před očima, a vaše srdce začnou bít o něco rychleji.“ Autorka si prošla opravdu dlouhou, bolestnou cestou, a proto jí fandím a držím palce, ať pro nás nějakou tu svou "vysněnou" knihu napíše.

02.12.2017

Ok, přiznám se, že mě dostala ta roztomilá sova na obálce... Pěkný příběh (který se opravdu může stát) pro starší děti, co mají rády přírodu. Jediné, co mě v dětské knize možná zarazilo - že jsou v ní rozvedení rodiče, kteří ale "udržují stále dobré vztahy". Jako by si současné děti měly odmala zvykat na to, že jde vlastně o úplně běžnou věc (v rámci dětské knihy se s tímto setkávám již potřetí, možná nový trend). Ale jak říkám, jen můj pocit...

02.12.2017

Sereno, Sereno, s tebou opravdu NEBYLO radno si zahrávat... Syrový příběh z drsného prostředí i doby, žádné řeči/věci/činy navíc, zkrátka vždy jen to, co je bezpodmínečně nutné (pro aktuální přežití). Nejen obsahově/tematicky, ale i formálně jsem měla pocit, jako bych četla něco z pera W. Faulknera, právem si Rash zaslouží jeho ocenění. A já tímto zároveň děkuji SteveP1 za literární inspiraci ;)

14.10.2017

Stejné prostředí, noví hrdinové, nové psychózy a traumata. Líbily se mi občasné narážky na předchozí díl. Oproti Spouštěči za mě sice trochu slabší, ale pořád dobré čtení. Závěrečné odstavce s kazetou naprosto parádní - mrazivé, nabývající nového, až mytického rozměru... Dorn ty konce zkrátka UMÍ a čtenáři nezbývá než tiše vychutnávat.

18.07.2017

Comeback ani StarDance nesleduju a Marušku znám tak akorát z reklamy na Mattoni. Vzhledem k velkému humbuku kolem "Blogu roku" jsem ke knize přistupovala docela obezřetně (ne-li s předsudkem). Musím ale říct, že mě mile překvapila, ač si na podobný typ "literatury" nepotrpím. Autorka odhaluje čtenáři taje divadelních zákoutí, ukazuje herce nikoli ve světle ramp a slávy, ale ve světle čistě lidském, omylném, zkrátka jako obyčejné smrtelníky s prostými přáními a touhami. Její sebeironie a kritika jsou člověku blízké a vzbuzují sympatie, zvlášť prolíná-li se život na prknech s tím reálným a hláškami typu: „Vy jste fakt blbá jak v tom seriálu!“ Od půlky mě sice začaly iritovat neustálé zmínky o K&C, ale Maruška to prostě dokázala a je přeci jen normální lidskou vlastností se pochlubit. Takže proč ne? Přejme jí to.

18.07.2017

Ze začátku mě to moc nebralo, ale pak se příběh docela rozjel - takový mix Gričské čarodějnice a Čachtické paní. Podobnou tematiku mám ráda, takže za mě i přes některé nedostatky celkem spokojenost. Nicméně autorka jako by si nebyla sama jistá, jestli chce čtenáři předložit beletrii nebo soupis historických faktů - takto skombinované působí vsuvky opravdu rušivě a zbytečně odvádějí pozornost, stačily by klasické poznámky pod čarou a kdo chce, najde si víc. 2,5

18.07.2017

Moc mě nezaujalo. Konec je silný, to ano, ale kniha vede čtenáře JEN a POUZE k tomuto konci, který je tak nějak jasný a předvídatelný už od začátku... Plusem zvolená forma, která cíleně imituje drsné prostředí anglického venkova a opravdu pěkná obálka.

05.03.2017

Pro mě daleko lepší než Mráz - více postav, více dějových linií, více osobní (čtenář má možnost seznámit se trochu blíže se Servazovo minulostí i jeho svéráznou dcerou Margot, která se víceméně "potatila"). Intermezza s Hirtmannem tak akorát okořenila děj. Nějaké nedostatky to sice má, ale četlo se dobře. 3,5

29.01.2017

Chápu, proč autor knihu napsal a prosím, více takových knih! Obsahově a tematicky jako SOS volání o pomoc tedy rozhodně ANO. Literárně však ne, bohužel.

29.01.2017