ipkkk komentáře u knih
Začala jsem tuto knihu číst, aniž bych věděla, že jde o 4 samostatné povídky. Myslela jsem si tedy, že na konci se všechny příběhy nějak propojí a bude velký závěr, ale to se vůbec nestalo. Takže jsem vlastně docela zklamaná a jednotlivé povídky mi přijdou bez pointy. Hlavní povídka, podle které se kniha i jmenuje mi vůbec nepadla do noty, protože Holly mi byla nesympatická už i v sérii s Billem Hodgesem.
Nádherné fotky, velmi silné příběhy, rozhodně stojí za přečtení nebo spíš pořízení do knihovny. Název knihy pak pochopíte z nejsilnějšího příběhu.
Tahle kniha je jako by vás někdo bodl do srdce, tak moc mě zasáhla. O dětech, které společnost považuje za zaostalé, ale někdy je v nich tolik lásky, na kterou jiný nemají ani kapacitu.
Bohužel, mě to přišlo jen jako zmatené plky o ničem. Navíc autor vidí v každé maličkosti nějaké znamení přímo pro něj, což mi připomíná zmyšlení schizofrenika nebo člověka
s psychozou.
Ačkoliv na fantasy moc nejsem, tak tohle je naprosto dokonalý. Doporučuju a hned se vrhám na další díl.
Žila jsem na vesnici a je to až děsivé, jak se autorky vyprávění schoduje s opravdovými charaktery lidí na vesnici. Typicky jednoduchost, omezené myšlení, homofobie, neustálé pomluvy a drbání, lidé , kteří by si pro korunu nechali vrtat koleno, hloupí, zlí, chamtiví... Je to vlastně docela bizár. Jsem ráda, že nemusím v takovéto komunitě žít.
Přečteno za jeden den. Napínavý, hrůzostrašný příbeh unesených holek z Karlovarského kraje. Je to napsáno čtivým, jedoduchým stylem, ale samotný obsah se nečte lehce. Je to jedna z těch knih, po které se bojíte usnout, abyste neměli noční múry. Dám si chvíli oddech a půjdu na další Straussovo knihy.
Styl psaní je tristní. Jak tu již přede mnou někdo poznamenal, opravdu to připomíná slohovku žáka 5. třídy. Je to napsané naprosto bez emocí, jako bych četla návod k obsluze nové pračky. Ani děj není nijak obsahově napínavý, navíc autorka naprosto zlehčuje situaci židů a jejich urpení v Osvětimi. Vzhledem k tomutu všemu a mnohému dalšímu, co se mi na knize nelíbilo nechápu, jak může mít hodnocení 80%.
Moje druhá kniha od Kinga a rozhodně mám chut si přečíst nějakou další. Nechybí tam napětí, tajemno, tíha bezvýchodné situace. Hlavní dětské hrdiny jsem si oblíbila už od začátku.
Kniha mě bohužel moc nezaujala. 90% obsahu knihy jsou jen nicneříkající, prázdné, rádoby motivační a hlavně stále se opakující plky. Přesto s myšlenkou cykličnosti souhlasím a věřím, že to takto máme, jen ta forma podání se mi nelíbila.
Moje první setkání s knihou od paní Deváté a jsem mile překvapena. Tento styl humoru je mi blízký a to jsem o 60 let mladší. Zábavné, oddychové a pohodové čtění u kterého se zasmějete.
Takové povídání o ničem. To že mám jít na procházku, jet lyžovat nebo sbírat houby není nic nového. Ani recepty mě nenadchly. Bud tam byly ingredience, které se u nás nedají běžně sehnat (kardamonový lusk/sekaný oves/vanilková sůl/sušené višně/ječný slad...) nebo mi přišly zbytečně složité. Čekala jsem víc zajimavých tipů.
Celkem milé nenáročné čtění. Zajímavé myšlenky a musím říct, že mi kniha částečně pomohla zbavit se některých věcí a hlavně protřídit si oblečení. Jen mi vadilo, že se v ní často věty opakovaly i několikrát. Taky že autorka mluví jen o vyhazování, což není moc ekologické. Já třeba vytřízené knihy a oblečení zkusím prodat a pokud neprodám, tak daruji. Oblečení se dá darovat do toho určených kontejnerů a knihy třeba do domovů důchodců. Nebo na FB jsou různé skupiny ''za odvoz'', což je lepší než věc jen neekologicky vyhodit.
Bohužel jsem nedočetla. Velmi těžko se to četlo kvůli zastaralému jazyku, dlouhým, nudným popisům nerelevantních věcí. Děj plynul strašně pomalu.
Knihu jsem odložila cca před půlkou. Za mě nuda, zklamání, velmi zastaralý archaický jazyk, dlouhé nezáživné poisující pasáže a děj skoro žádný.
Tohle je pecka! Uplně to ze mě vyždímalo emoce. Malá knížka, která má sílu vás rozbrečet. Konec byl hořkosladký a velkolepý. Barči je mi moc líto. Představuju si, jak by mohl dopadnout alternativní konec, že je už dospělá, bydlí se svým hodným manželem v domečku, kde sice není vždy perfektně uklizeno, ale vládne tam pohoda a láska, s rodičema se nevídá a děti mít nikdy nechce, protože by nemohla dopustit, aby někdy někdo trpěl, tak jako ona a bojí, že by byla špatná máma.
Bohžel jsem ani nedočetla. Nudné, o ničem.
Se sebezapřením jsem knihu nakonec dočetla. Pro mě to byla prostě nuda. Říkám si, že by bylo lepší vyprávět zážitky spíš formou nějakého blogu nebo instagramu jako krátké popisky k fotkám.
Pro mě trochu zklamání. Sice je tam moc hezkých obrázků ze kterých se dá čerpat inspirace, ale text je celkem nudný a o pokojovkách jsem se nedozvěděla nic, co bych nevěděla. Je to psáno chaoticky a je vidět, že jde hlavně o design, protože třeba na většině fotek mají kaktusy a sukulenty ve stínu. Taky se mi tam nelíbila věta, že byt je nepřeplácaný a má v celém bytě jen 20 kytek. Za mě urban jungle je o přemíře kytek v bytě, takže si to trochu odporuje.