ipkkk
komentáře u knih

Se sebezapřením jsem knihu nakonec dočetla. Pro mě to byla prostě nuda. Říkám si, že by bylo lepší vyprávět zážitky spíš formou nějakého blogu nebo instagramu jako krátké popisky k fotkám.


Pro mě trochu zklamání. Sice je tam moc hezkých obrázků ze kterých se dá čerpat inspirace, ale text je celkem nudný a o pokojovkách jsem se nedozvěděla nic, co bych nevěděla. Je to psáno chaoticky a je vidět, že jde hlavně o design, protože třeba na většině fotek mají kaktusy a sukulenty ve stínu. Taky se mi tam nelíbila věta, že byt je nepřeplácaný a má v celém bytě jen 20 kytek. Za mě urban jungle je o přemíře kytek v bytě, takže si to trochu odporuje.


Skvělá kniha pro nadšence do pokojovek. Přesto, že se pěstováním již nějakou dobu zabývám, dozvěděla jsem se spoustu nových a důležitých informací, které jinde nenajdete. Takže moc doporučuji !


Takové pohodové čtení na dovolenou, docela jsem se bavila :)


Dočetla jsem stěží asi do půlky, bohužel mě to moc nezaujalo. Příbeh se nudně vleče, navíc chaoticky přeskakuje z jednoho příběhu na druhý, do toho dopisy, které jsou psané takovým písmem(fontem), že přečtu jen každé třetí slovo. Navíc mi to celé přijde jako klišé.


V knize je za sebou několik skutečných příběhů, které vypráví poznamenané dcery špatnou výchovou matek. Třeba matka alkoholička, citově chladná matka nebo agresivní atd. Některých mi bylo hrozně líto, jak se k malým dětem někdo může takhle hnusně chovat. Myslím, že kniha je poučná hlavně pro ty, kteří to v dětství neměli s rodiči jednoduché a snáz si uvědomí, že je potřeba se s ním vyrovnat a taky že nejsou jediní.


Začátek mě zas tak moc nebavil, ale postupně se to rozjelo a začalo to všechno dávat smysl a zapadat do sebe. Zajímavej příběh lidských osudů, někdy velmi smutných a krutých, nespravedlosti v životě , ale i naděje.


Četla jsem jako první knihu z této série knih a nějak jsem se pořád nemohla začíst, asi v půlce jsem pak odpožila.


Kdyby tu byl i palec dolů, tak jich asi hodně dostanu, ale mě se kniha vůbec nelíbila. Nekonečná souvětí běžně i přes půlku stránky, květnatá mluva, nudný a zdlouhavý popis nedůležitých věcí a já se tím prostě nemohla prokousat.


Bohužel jsem nedokázala dočíst. Její nározy mi byly až nesympatické a nesouhlasím s nimi. Třeba že si rodiče vybíráme sami, rakovinu vyléčíme pozitivním myšlením... Nelíbí se mi ani techniky, které tam popisuje, např. měli bychom se vykřičet a nafackovat polštáři. Nějak si ani nedokážu předtavit jak to dělám nebo proč bych to vůbec měla dělat.


Ocenuji recepty s bylinkami, ale stejně mi tam něco chybělo.


Nelíbí se mi uspořádání, kdy na 2 stránkách je několik kaktusů a k tomu rozházených několik fotek, raději bych aby byl jeden druh na 1 stranu přehledněji. Klidně bych ocenila více rad pro pěstování, přesazování, hnojení atd.


Bohužel se mi četla nějak těžce. Nezaujal mě příbeh chlapce, je to takové hodně dětské povídání a pro mě nudné a do jeho příběhu jsem se vůbec nezačetla. Nakonec jsem dočetla stěží jen do půlky. Líbily se mi ale části, kde byly obecné rady pro vztah.


Knihu jsem dostala už minulé vánoce. Napřed jsem se jí stěží pokoušela číst jednou, pak byla odložena. Podruhé jsem již s velkou námahou dočetla do konce a to jen kvůli tomu, že to byl dárek. Velmi chaotické přeskakování různých dějů, míst, velké množství postav, o kterých, ale skoro nic nevíme. Do knihy jsem se nedokázala začíst ani po 300 stránkách, bohužel. Plytký, předvídatelný děj, nesympatická hlavní postava a na konci rádoby romantické klišé. Navíc mi přišlo jako by každá stránka byla stejná jak předchozí, klidně by se to dalo shrnout do povídky na pár stran a mohlo by to vypovídat víc a být napínavější. Myslím, že výpadek proudu je zajímavý námět na katastrofickou knihu, ale toto je ukázka, jak se to nemá dělat.


Pro mě jedna z nejhloupějších knih, co jsem četla. Děj mi přišel předvídatelný, ačkoli chování Margo jsem nechápala a byla mi velmi nesympatická, taková rozmazlená namyšlená pubertačka, která na sebe za každu cenu potřebuje upozornit.

Bohužel kniha mě nebavila od začátku do konce. Musela jsem se nutit do čtení, proto nechápu tak vysoké hodnocení.


Mě kniha bavila hodně. Mám pár kamarádů, kteří si prošli psychiatrickou léčebnou a popisují to docela podobně jako autorka, takže po přečtení jsem je tedy začala aspon trochu chápat. Knihu jsem přečetla jedním dechem snad za 2 dny. Je pozoruhodný, jak člověk může dopadnou, když se celý život snaží zavděčit všem okolo, dělá věci proto, aby měli rodiče radost a ne kvůli sobě. Zajímavá mi přijde i myšlenka se (zdravou) životní šedí, setkala jsem se s tím u lidí, kteří trpí depresemi, že všechno berou velmi černobíle. Je tam na jedné straně i zmínka o ''třetím oku'', což mohla autorka rozvést klidně víc.
