IreneP komentáře u knih

Anna Bronteová čerpala při psaní Agnes Greyové z vlastních zkušeností a je to znát. Ano, Agnes je pasivní, ale v tehdejší společnosti byla guvernantka často jen taková lepší služka. Záleželo na rodině, jaké jí určila povinnosti, postavení a hlavně jaké dostala pravomoci. Pokud žádné, měla pak guvernantka stejně jako Agnes jen omezené prostředky k výchově i vzdělávání svých svěřenců. I omezené společenské kontakty. Nižší služebnictvo se jí vyhýbalo, protože nebyla jedna z nich. A pro ostatní mohla být prostě nicka, neviditelná. Myslím, že tohle je v Agnes Greyové perfektně popsané. Vůbec nejde o dílo menších kvalit než je Větrná hůrka nebo Jana Eyrová. Četla jsem A.G. podruhé a oslovila mě ještě víc než dřív.

1 21.02.2022

Mám ráda Kingovy knížky, kde jsou hrdiny děti, proto se mi líbilo i Později. Poslouchala jsem jako audio a mohu doporučit

3 17.02.2022

Příjemná duchařina. Líbilo se mi prolínání dvou časů a celkově nápad.

3 16.02.2022

Povedená detektivka na jeden, dva večery. Rychle ubíhá, vraždami se neskrblí a v soukromí vyšetřovatelů se zbytečně nepitváme. Osvěžující.

1 13.02.2022

Knížka mě překvapila, protože podle obálky jsem čekala, že půjde o zmizení malého dítěte. Ale jednalo se o 13leté holčičky a celý děj byl vystavěný zajímavěji, než jsem očekávala. Vše vlastně vidíme očima ženy, která se trápí výčitkami, že kvůli ní a její nepozornosti zmizela dcerka její kamarádky, a očima vyšetřovatelky. Knížka byla milým překvapením, vtáhla mě do děje, překvapovala a ocenila jsem, že neobsahovala skoro žádné popisy násilí.

12.02.2022

Tady není moc co vytknout, jen předchozí Mýty mi přišly napsané s trochu větší nadsázkou i humorem. Hrdinové jsou opět skvěle napsaní, přehledně uspořádaní a dozvěděla jsem se spoustu nového i o těch, u kterým jsem to nečekala. Doufám, že autor ještě něco ze starého Řecka přidá, klidně Trojskou válku nebo příběhy Oddysea.

2 10.02.2022

Potřebovala jsem něco oddychového, při čem nebudu muset moc zapojit mozek a tohle byla ta pravá volba. Pobavila jsem se chybami v překladu, nejvýraznější byla asi "ženatá Hannah", i těmi nejvíc nejnepravděpodobnějšími zápletkami a úplně mizernými postavami. Lidé zlatí, tahle knížka za moc nestojí, ale na některé dny je jako dělaná. Mně přinesla přesně to, co jsem očekávala a v tu chvíli chtěla. Hodnotím literární kvalitu, proto 3 hvězdy.

5 10.02.2022

Na Šeptuchy jsem byla opravdu zvědavá, ale bohužel se připojím k té skupině, které knížka nakonec příliš nezaujala. Zasazení děje do 90. let mi přišlo fajn, je to i doba mého dospívání, tak jsem zavzpomínala na Esmeraldu a rady z Bravíčka. Líbily se mi některé postavy a jejich osudy, nejen ty hlavní, ale například rodina nového bátušky. Ale bylo to první polovinu strašně roztříštěné. Jako by autorka házela na papír jednu vzpomínku, co se jí zrovna vybavila, za druhou, bez ladu a skladu, bez návaznosti. Samotné Šeptuchy ani oblast Podlasí na mě vůbec nijak nezapůsobily, pořád z toho mám pocit nevyužitého potenciálu.

4 06.02.2022

Zima byl poslední průvodce, který mi chyběl k přečtení. Asi proto, že v zimě venku ráda nechodím. Ale Václav Vokolek dokázal skoro nemožné. Jeho skvělé tipy na výlety krátké jako zimní dny doplněné historií i mystikou mě lákají na Blaník i další zajímavá místa naší země. A já vyrazím.

2 05.02.2022

Příběh je výborný, bavily mě všechny části - malá Jana trápená u paní Reedové, Jana v lowoodské škole, Jana v Thorhfeeldu jako vychovatelka malé Adélky u pana Rochestera i Jana venkovská učitelka na blatech. Znala jsem jen film, a proto jsem byla místy i dost překvapená. Jen ti muži, s těmi mám poslední dobou v klasických knihách trápení. Nejsou to muži, kteří by mi imponovali. Jsou to nepříjemní morousové, pedantští fanatici. Já na panu Rochesterovi ani Janu Křtitelovi nic moc dobrého nevidím. Jak se teď říká, jsou dost toxičtí.

8 04.02.2022

Na Větrné hůrce je moje oblíbená knížka (zfilmované Bouřlivé výšiny jsou taky skvělé, ale od knížky se trochu liší). Líbí se mi ta ponurost prostředí a styl vypravování. Celý příběh rodin z Větrné hůrky i z Drozdova vlastně nikdy nevidíme jejich očima (kromě několika dopisů), ale očima dlouholeté služebné a nového nájemce (to je tedy pěkný jouda, docela vtipná postavička). Je to knížka, kde moje sympatie nemá vlastně nikdo, přesto s nimi mohu prožít jejich životy naplno. Přiznávám ale, ne napoprvé jsem se knížkou trochu prokousávala, očekávala jsem něco jinačího. Druhé a další čtení je už pro radost.

14 30.01.2022

Zajímavý životopis sester Bronteových i jejich nezdárného bratra Branvella. Knížka se čte sama, všem členům rodiny je věnováno dost prostoru. Můžu doporučit podobnou knížku od Daphne du Marier - Přízračný svět Branvella Brontea.

6 26.01.2022

Mám rada od Daphne du Maurier všechny její knížky. V dospívání mě nejvíc bavily ty romanticko-historické (Mrtvá a živá, Hospoda Jamaica, Únik alias Francouzova zátoka...), teď mě víc zajímají ty vztahové (Vzestup Juliův, Obětní beránek, Už nikdy nebudeme mladí...). Obětní beránek staví na dvojnictví - anglický profesor a francouzský šlechtic si vymění místo. Tedy je to spíš zájem toho šlechtice, který utíká před svými značnými problémy s manželkou, matkou, sestrou, rodinným podnikem i minulostí. John, nyní tedy Jean, zaujímá nechtěně a nečekaně tedy jeho místo a poznává jednu opravdu zvláštní rodinu. Knížka je pozvolná, všechno vnímáme z pohledu cizince, který se musí zorientovat, dělá přešlapy, ale také se snaží napravovat.

26.01.2022

Z trojice románů jsem si vybrala Rodové tajemství a jsem spokojená. Není to první román od autorky, co čtu. Před lety jsem mírně přetrpěla Consuelo, takže jsem měla trochu obavy. I tady se setkáme v prostými, moudrými lidmi, nějakými těmi promluvami do duše, pár lekcemi z náboženství a troškou té morality a ušlechtilosti. Ale román sám je pěkné, romantické dílo. Loupeživý, neotesaný šlechtic Bernard žijící v peleši lotrovské se svými zlovolnými a špatnými strýci na jejich hrádku jednoho dne zachrání svou sestřenici, krásnou, ušlechtilou, hrdou, vzdělanou a vůbec úžasnou Edmu před zneuctěním a možná i smrtí, když ona zbloudí na lovu a dostane se na hrádek. Za odměnu mu slíbí, že se stane jeho ženou. Bernard odchází s Edmou do jejího domova, kde ho její otec přivítá jako vlastního syna. Ovšem Edma je zasnoubená, a tak nějak se ke splnění svého slibu nemá.... Román má okolo 270 stran, je docela napínavý, dojde na vraždy, soud i šibenici a část se odehrává i v Americe z době občanské války.

22.01.2022

To nejlepší z povídek Daphne du Maurier na jednom místě.

1 19.01.2022

Pokud se vám líbil Prokletý kraj, myslím, že oceníte i Prameny Vltavy. Vyprávění je napsané poutavě a ukazuje, jak moc minulost ovlivní životy i v současnosti. Příhraniční oblast Šumavy je místo s opravdu hodně pohnutou minulostí, která dokáže vrhat stíny až do současnosti. Velice zajímavé, čtivé, i když trochu překombinované.

8 19.01.2022

Zajímavý pohled na vztah Hélois a Abélarda, který je také známý jako jeden z velkých milostných příběhů křesťanství (zde moc doporučuji přečíst si dosĺov!). Tady je život Héloise popsán především z jejího pohledu, je plný zvratů a hlavně slov, těch vyřčených i těch utajených. Recenze níž vyčítají knize, že to není historický román, že to není jiný Eco, jak slibují v anotaci, že je autor historicky nepřesný např. ohledně chrámu Notre Dame , že se autor často opakuje. A vše je pravda. Ale ta knížka není pojednání o středověku, je to beletristiky zpracované téma lásky, odpovědnosti, prožívání a slov.

3 19.01.2022

Když si uvědomím, že jde o povídka cca dvacetileté holky, tak jen zírám. Ano, časem styl vybrousila k dokonalosti, ale už tyto povídky jsou zajímavé a kvalitní. A často docela šokující.

1 09.01.2022

Povedená kniha povídek, oproti Neohlížej se, miláčku, kterou jsem četla nedávno, je tu více kratších povídek. To mě trochu mrzí, často bych je měla o kousek delší, abych v nich mohla déle setrvat. Protože jsou opět mistrně napsané, vtáhnou člověka do děje a místa často hned první větou. Nejvíce se mi líbily: Bez motivu, Adieu Sagessse, Pohádka, Nerozvážnost a Ve zlomku vteřiny. V této sbírce jsou povídky více milostné, rodinné a citové.

1 07.01.2022

Knížka se dost liší od předchozích, ale je to prostě tím, že autorka zestárla a sama v životě řeší jiná témata. Osobně mi připadá tato knížka nejhlubší. Našla jsem v ní spoustu témat k vlastnímu přemýšlení a také humor. Ikdyž je to méně, než bylo dřív. On i ten život přináší náročnější výzvy. Sama jsem skupina 40+, tak snad i proto je mi její myšlení blízké. Mladším ročníkům zatím nedoporučuji.

2 05.01.2022