IreneP komentáře u knih
Trochu jsem se bála, ale není proč. Knížka je to laskavá, s jemným humorem, který si utahuje z těch horších lidských vlastností. Jednoho takového pana Tartarina jsem měla nějaký čas po boku, o to víc jsem si užila povídání o statečném Tartarinovi, který se nikdy nikam nevydal a najednou je okolnostmi (a vlastní ješitností) donucen vydat se do Alžíru na lov lvů. To je sice jeho velký sen, ale sen, který se krásně sní z měkké lenošky a provensálského domku, ale hůře prožívá na ostro.
I druhý díl Podkina nadchnul nejen moje dva syny (9, 6), ale i mě samotnou. Takhle si představuji zajímavou fantasy pro děti. A ty ilustrace! Na ty se dokážeme vynadívat dlouhé minuty. Všichni už se těšíme na další díl.
Konečně horor ze strašidelného domu, který je opravdu povedený a originální. Líbily se mi ty 3 časové roviny a hlavně nápad se společníky. Fuj tajbl, něco takového mít doma! Veliké doporučení všem, co se rádi bojí.
Bizarní, vtipné, jako ze života. Docela mi to připomnělo moje 18leté já v 90. letech na jednom z ministerstev. Ten kolektiv! :-))))) Moc se mi líbil životopis autora na konci knížky. Jeho život je až neuvěřitelný.
Nevím, proč mi tahle odeonka tak dlouho ležela v knihovně. Vím ale, že ji mám z nějakého výprodeje za pár korun a je mi to po přečtení líto. Tohle je totiž moc pěkná knížka a měla by se prodávat a prodávat mnohem víc. Pohled na život Vladimira Nabokova ze tří úhlů - jeho, milenčina a manželčina, je čtivý a donutí člověka přemýšlet nad tím, jak stejné situace znamenají pro toho druhého často něco úplně jiného.
Bohužel veliké zklamání. Obávám se, že to příběh v knize odnesl tím, že je silně krácený. Dívala jsem se a originální vydání má přes 400 stran, toto okolo 250. Chyběly mi detaily, popisy, hlubší charakteristika postav. Tohle bylo povrchní, plytké a místy napsané jak od školačky se svatební úchylkou. Bohužel, nemohu doporučit. Do strany 150 docela utrpení, pak se to zlepší, ale ne o moc. Jen mě překvapil konec Robina Hooda, to tedy hodně.
Opravdu povedená česká krimi. Čtivá, napínavá, zajímavé postavy, krásně vykreslené prostředí. Jedno velké doporučení.
(SPOILER) Na Mexickou gotiku jsem slyšela ne moc dobré recenze od lidí, co se na ni strašně těšili. Já tedy šla do četby už poučená a moc neočekávala. Dokonce jsem počítala i s tím, že ji odložím. Ale byla jsem nakonec mile překvapená. Jde o takový průměr mezi strašidláckými knížkami a přiznávám, že mě bavila až do konce. A ta mykologie tam, to byl dobrý nápad.
Nemůžu říct, že by mě knížka úplně nebavila, některé části byly dost napínavé a zajímavé, ale celkově je to dost průměrné dílo. Že je to celé neuvěřitelné, to bych autorce odpustila. Ale je to i děsně kýčovité a samé klišé. Nechci říkat, že další díly určitě nebudu číst, ale zatím s tím tedy nepočítám.
Na knížku jsem slyšela docela špatné hodnocení, ale lákala mě. A jsem ráda, že tentokrát jsem na recenzi nedala, protože jsem od příběhu dostala všechno, co mám ráda - záhadnost, strašidelnost, několik různých příběhů z různých dob, tajemství z minulosti. Takže já času nad knížkou nelituji a Dům plný temnoty doporučuji. Jen poznámka - až to tak působí, nejde o čistou duchařinu.
Od začátku chci, aby bylo jasno, že mluvíme o románu z konce 19. století. Takže ano, je plný popisů. Málem mě odradilo prvních snad 20 stran, kde se popisovala krajina a starý hrad a zvířena na hradě atd. Ale vydržte. Potom vás čeká pěkný a dobrodružný příběh, romantika jako hrom, souboje, únosy a k tomu nejen šlechta, ale hlavně prostředí potulné herecké společnosti. A láska. Řadím po bok Tří mušketýrů. Potěšení.
Bohužel nebudu patřit k té většině, která tu je nadšená. Mě se líbil moc nápad s močálem, bludičkami, Kostějem a celý ten svět. Bohužel mě knížka ale nějak nedokázala vtáhnout do děje a sympatizovat aspoň s některou z postav. Z podobného žánru se mi víc líbily Noci běsů nebo V zajetí zimy.
Můj první Fitzek a musím říct, že jsem ho četla jako posedlá. Tedy 99 % knihy jsem vůbec netušila, o co komu jde a jestli to vlastně je vůbec všechno realita, ale konec všechno pěkně vyjasnil. Bravo.
Je mi líto, ale takhle knížka byla jedno velké zklamání. Autor jen parazituje na velkém díle. Nepřinesl nic nového, zajímavého. Čekala jsem hlubší prožitky, emoce, ale Dolores je ještě plošší než v originále.
Tohle se autorce zase povedlo. Z mého hlediska lepší než Jáma i Kříďák. Méně nadpřirozena, více zločinu. Chapel Croft je nový Midsomer. :-) A doporučuji i audioknihu. Čte Jitka Ježková a velice dobře.
Kouzelný příběh, kouzelné Japonsko (chrámy, příroda, umění...), hluboké pocity a prožitky. Tohle je láska.
Lolitu jsem znala jako film s Jeremy Ironsem, teď jsem si ji poslechla jako audio na Českém rozhlase. Ovšem zjistila jsem, že je dost zkrácená, takže jsem vytáhla z knihovny i vydání tištěné a přečetla ji. No, je to psané tak jako poeticky a milostně, ale je to jen a pouze o sexuálním zneužití nevlastní dcery (a zneužití matky v jiném smyslu slova). Že byla Lola už zkušená, když ji dostal? Ale prosím vás, opravdu je to omluva? Co nemám taky ráda je závěr s Q. Ano, jsem ráda, že jsem se nakonec k přečtení dostala, protože Lolita je napsaná mistrně. Tématem je mi ale odporná stále.
Poslouchala jsem jako audioknihu a bavila se. Na knížkách od Horsta oceňuji, že se nevyžívá v brutalitě a že v nich jde hlavně o samotné vyšetřování. Také mám ráda jeho dceru novinářku.
(SPOILER) Knížku jsem poslouchala jako audioknihu a měla přes 20 hodin. Uteklo to jako voda. Líbilo se mi, že si autorka vystačila s jedinou vraždou. Poslední dobou mě už unavuje trend desítek vražd a nejlépe i popisu různého mučení, takže jsem ocenila poklidné tempo vyprávění. Hlavní pár vyšetřovatelů (později trio) mě bavil, líbily se mi nejprve jejich legrácky a později i jiné vztahy, které na pracovišti mohou postupem doby nastat. Byla jsem ráda, že se autorka tolik věnovala jejich minulosti, že jsem mohla poznat, co mají odžito a z jakého prostředí pocházejí, co je utvářelo. Protože to zase dost ovlivňovalo, jak se chovali během vyšetřování. A archeologické vykopávky! To je moje, takže ty jsem si užila taky. Mám i výtku. Tedy opravdu hodně mě zklamalo, že jsem se nedozvěděla, jak to bylo s dětskými přáteli vyšetřovatele Ryana. Chápu, že i v životě se člověk prostě všechno nedozví, ALE tady mi to přišlo trochu jako podraz na čtenáře. Od autorky mám ještě Temnou zahradu, kterou si nechávám na seznamu k přečtení. Neboť V lesích se teď řadí mezi moje oblíbené detektivky.
První polovina zmatená - mnoho postav a příběhů, které spolu (zatím) nesouvisí a tak zvláštně napsané, že to člověka nijak nevtáhne po příběhu. Ovšem okolo té poloviny se to naštěstí láme, vše se dává pomalu dohromady a děj se zrychluje. Je to i tak dále všechno hodně zamotané s novými a novými kotrmelci v ději. Konec je docela předvídatelný. Znám lepší knihy. Pokud máte delší seznam TBR, tuhle s klidem v duši můžete oželet.