IreneP komentáře u knih
Čtu tyto povídky znova po letech a pořád se mi líbí. Za nejlepší považuji hned první, tajemnou a mírně duchařskou povídku z Benátek NEOHLÍŽEJ SE, MILÁČKU. Také mám ráda NA HRANICI z Irska, kde dívka po smrti otce vyhledá jeho nejlepšího přítele z mládí, který se s nimi delší čas nestýkal, a zjistí nečekané věci. Skvěle jsou vykreslené charaktery různých Angličanů při návštěvě svatých míst v Jeruzalémě v povídce KŘÍŽOVÁ CESTA. Povídky moc nemusím, ale ty od Du Maurier tvoří výjimku. Navíc je každá úplně jiná. Autorka měla neuvěřitelný záměr od historických témat přes současnost až do budoucnosti.
Jsem opravdu mile překvapená. Světlé jsem se roky obávala, ale taky mě přitahovala. Jsem ráda, že jsem začala kratší Frantinou. Okouzlilo mě to. Ta silná ženská hrdinka, vztah k přírodě, životu, právům člověka a lásce. Ten kontrast Frantinina životního názoru, který si sama vytvořila, a na druhé straně papouškování naučené víry, nulové vlastní myšlení a shrbené hřbety. Ano, je tam silné morální poselství, je to idealalizované, ale je to krásné.
Pěkně se to četlo a ta historie maminky Aňuty byla skvělá (až do smrti). Ještě jsem si úplně nezvykla na covid období v knížkách, jak v tom žijeme, tak mě to ještě unavuje a nebaví. Ale jinak dobrá knížka, zvedla mi náladu.
Začnu pozitivy. Moc se mi líbil příběh Kateřiny. A pak asi tak polovina faktů o národech, jejich vazbách, společné historii. Dozvěděla jsem se spoustu nového. Zklamala mě vídeňská vztahová linka ze současnosti. Vím, že se nedá vyhnout covidu, ale to mě unavovalo stejně, jako mě to už unavuje v běžném životě. A asi polovina faktických údajů o stavitelích atd. To mi šlo jedním uchem sem a druhým ven. Knížka je to i tak nadprůměrná a těším se na další autorčin počin. Jen nejsem tak nadšená jako u Teorie podivnosti.
Parádní příběh i zpracování. Tentokrát trochu méně krvavé, což mi nevadí. Hned se pouštím do dalšího.
Viděla jsem seriál, ale tohle je lepší! Navíc i v komiksu skvěle srozumitelné. Styl vyprávění i ilustrace výborné. Těším se na pokračování.
Knížka měla velký úspěch hlavně u mých synů (6 a 9). Těšili se na každou novou kapitolu, sledovali nebezpečnost v šiškách a fascinovaly je ilustrace. Parádní, strašidelné čtení. A vtipné rady na přežití.
Protože nečtu anotaci, byla pro mě knížka opravdu milým překvapením. Zasazení děje převážně do 50. let mi sedlo, všechny postavy mě zajímaly a na knížce mě nezklamalo vůbec nic.
Zajímavé, čtivé, ale jednou stačilo. Tomáše Třeštíka sleduju na instagramu, můj pohled na něj zůstal knížkou nezměněný. Bylo to, myslím, celý upřímný.
Bohémství a řád se těžko snáší - v jednom dívčím pokoji, ve společném domě, v rodině. Zvlášť když je v tom člověk sám a je ještě dítě. Ovšem pokud má za sestřičku vzornou Katušku (ale nekřivděme, příběh z pohledu Katky by mě taky zajímal, ona v tom šťastná není!). Ještě hůř, když je vztah mezi rodiči na bodu 0 nebo i níž, otec má choutky, je cholerik a násilník a máma je deprimovaná, pořádkumilovná a chtěla by mít klid a dům jak z katalogu. Já tu matku v té touze po pořádku a řádu chápala, ale samozřejmě v téhle přehnané vypjatosti už to byla kráva. Násilí fyzické, psychické, konkurence mezi dospívajícími sestrami prakticky ve všem - k tomu konci to směřovalo. (Přiznejme si, že mohlo být i hůř... za pár týdnů nebo měsíců by měla Bára o zážitek navíc, to je jasný...)
Jeden z nejlepších dílů! Anna je dospělá, vdaná žena a tudíž i knížka už je na jiné úrovni. Na výborné úrovni. Tenhle díl doporučuji klidně i samostatně.
Útlá knížka, ale skvělá. Líbí se mi, že nechybí předmluva a také obsahuje na konci medailonky autorů. Jedná se o neprofláknuté - převážně viktoriánské - duchařské povídky. Odehrávají se ve vánočním čase a jsou opravdu dobré, tajuplné, strašidelné a napínavé s úžasnou atmosférou.
Co na tom ocením, je jazyk a styl. Archaická čeština v historické polovině, část děje dokonce i jako divadelní hra. Atmosféra tajuplná, nápad dvou časových rovin a stejných postav v nich. ALE jako celé to vede k čemu? Prakticky k ničemu. Ten konec mi tedy nevyhovoval, po dočtení se cítím spíš otrávená. Hvězdička navíc za starý Londýn. Hledala jsem si v mapách ulice i kostely.
Klasické francouzské pohádky jako Kráska a zvíře nebo Modrovous. Část jich je i veršovaná, což mám opravdu ráda. Nejlepší mi přišly klasické Perraultovy pohádky a pak Kráska a zvíře. Ty další jako Bílá kočka, Modrý pták a Víla byly zvláštní, podivně rozvleklé. Ale i ty se mi líbily. Velkou kvalitou tohoto vydání jsou ilustrace, ty jsou tedy nádherné.
Úžasně čtivě napsaná knížka vypráví v pravdě bizarní životní příběh Malé, nebo-li Marie, která se jednoho dne stane slavnou Madame Tussaud. Její cesta ze švýcarské vesnice do Londýna - s nejdelší zastávkou v Paříži i ve Versailles - je plná zvláštní osob, neuvěřitelných náhod, historie a hlav. Je to tak dobré! A vlastně i smutné, protože Mariin život není snadný a zásadní kus se ho odehrává i v krutých časech revoluční a porevoluční Francie, kdy sice není nouze o hlavy, ale o (dobrý) život určite. Tohle stojí za přečtení.
Mám přečtené všechny detektivní příběhy od Michaely Klevisové a na Prokletý kraj jsem se těšila z několika důvodů. Mám ráda knížky z bývalých Sudet, objevování rodinných tajemství a pátrání v minulosti, psaní deníků a pohled na venkov současnosti i všelijaké vztahy mezi sousedy. Tady jsem měla všeho vrchovatě a knížku jsem si užila, i na tu mrtvolu došlo. Prokletý kraj je výborný.
Hrbáče jsem objevila až v "pozdním" věku. Věřím, že kdyby to bylo v dospívání, kdy jsem podobné historické, dobrodružné a romantické příběhy hltala, užila bych si ho ještě víc. Má akci, tajemství, pořádnou zápornou postavu s posluhovači, hrdinu Jindřicha de Lagardére i krásné dámy. Čtení jsem si moc užila a několik dějových zvratů mě opravdu překvapilo.
Krásný duchařský příběh. Není to horor, je to čistá duchařina v anglickém sídle. Zajímavé je zasazení příběhu do období 1. světové války. Čtivé, napínavé, detektivní. Paráda.
Mám ráda divoké ptáky a sýkorky obzvlášť, takže je jasné, že můj názor je tím hodně ovlivněný. Knížka je to krásná, ale místy dost smutná. Lenin život byl zvláštní a pro mě ne úplně pochopitelný, zvlášť její vazby s lidmi. Takového chladu v jejím okolí. Ale život se sýkorami koňadrami, tam bylo všeho dost.