IsaacNewton
komentáře u knih
Břicho Paříže
Émile Zola
Fascinující kombinace naturalismu a impresionismu. Měla jsem pocit, že se celou dobu dívám na obraz zachycující pařížskou tržnici ve vší své hrůznosti a kráse. Karel Livanský v doslovu knihy píše možnou inspiraci Brueghelovým obrazem boje Tlusťochů a Hubených, což by v rámci celého vyznění románu dávalo zcela smysl. Jediný problém jsem měla s postavou Florenta, kdy jsem celou dobu přemýšlela, zda je tak neskonale naivní, nebo vlivem života na galejích šílený.
Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
Je to tedy neskutečný historický bulvár a fikce, to si přiznejme :) Dan Brown je vlastně takovým von Dänikenem ve svém žánru... Ale četlo se to samo, ke knize jsem se vždy po práci ráda posadila a zpříjemnila mi dlouhé zimní večery. Se vzpomínkou na pěkný film Rona Howarda s Hanksem v hlavní roli mi tak četba rozhodně více dala než vzala... V samotném závěru doporučuji pustit geniálního Hanse Zimmera - https://www.youtube.com/watch?v=u5FyRZbqfeM
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
Fascinující kniha s poměrně jednoznačným poselstvím, která vás ale i tak donutí přemýšlet. Lze zlo vyhladit tak, že se k němu lidstvo nebude moci uchýlit? Není podstatou lidství a dobra právě možnost rozhodnout se činit dobro? A je ten, kdo byl přinucen být dobrým, stále ještě člověk? Snad možná ještě zajímavější než kniha samotná je její geneze a nerozhodnost autora ohledně jejího zakončení. Chtěla bych také smeknout nad českým překladem. (V originále se ve slangu mladých ozývá hodně ruštiny, což by v češtině logicky vůbec nevyznělo...) Kdo je středně pokročilý v němčině a angličtině, dostane se do děje podle mého názoru rychle. Jen to chce překonat prvních pár stránek a na mluvu mladých (která je ale značně iritující, ne že ne :)) si zkrátka zvyknout. A také na tenhle "lajf Vašeho pokorného vypravěče Alexe a jeho frendíků", z něhož čiší taková prázdnota, až je z toho člověku úzko.
Jo a nejlepší scéna? Beze sporu ta, v níž vězeňský kaplan začíná mít spolu se čtenářem pocit, že se Alex přeci jen začíná polepšovat, protože čte se zaujetím Nový zákon. Alexe však nedojímá Kristův osud, ale sám si představuje, jak úžasné by bylo, kdyby mohl do Kristova těla zabodávat hřeby, bičovat jej, kopat a nakonec ho i ukřižovat... Absurdní, ale geniální autorův žert.
Češtinářky
Veronika Valíková
Kompozice knihy je zajímavá, prolínání fikčních světů předkládaných skrze hodiny literatury se světem skutečným na první pohled funkční, je tu však za mě mnoho "ale". Jako učitelka literatury a dějepisu cítím velký odpor k jednostrannému a někdy až černobílému vidění světa hlavní postavy. Vím, že se v knize jedná o církevní gymnázium, avšak takový "Mordor s Velkým bratrem v čele" snad není ani možný. (Pana ředitele Melichara bych vážně chtěla poznat...)
Konzervativní učitelka Eva zakazující čtení Tolkiena a Irvinga by byla uvěřitelná možná po boku Dolores Umbridgeové v Harry Potterovi, ale v románu stavějícím na reálném základě působí neskutečně rušivě a úsměvně.
Dále musím poznamenat, že i když je propojování literatury (a samozřejmě i českého jazyka a dějepisu) s naším životem samozřejmě žádoucí a fajn, rozhodně nesdílím názor hlavní postavy (a možná i autorky), že fikční světy by měly být za každou cenu a každou hodinu, v mých očích až moc "na sílu", tak moc konfrontovány s našimi životy. Osobně mě hodiny literatury, kde se učitel ptá "s kým z románu byste šli na rande?" či "znáte ve svém okolí nějakého Mefistofela?" poměrně iritují, a to dokonce i na stránkách této knihy...
Kritika státní maturity a její démonizování na mě působilo taktéž až úsměvně. Talentovaní žáci ji dají levou zadní - pokud však paní učitelka celé dny s žáky jen s odpuštěním "tlachá" o knížkách a nevěnuje se vůbec jazyku, který je zvlášť v autorkou glorifikovaných románech 20. století mnohdy stejně důležitý či ještě důležitější než děj a postavy samotné, není se čemu divit, že ze státní maturity její žáci mají takové obavy.
Zúžit hodiny literatury na její dějiny a literární teorii je hrozné. Avšak stejně zcestné mi přijde zabývat se pouze a jedině lit. interpretací - zvlášť pokud paní učitelka nechce mnohdy slyšet jiný názor než ten svůj...
Závěrem však musím říci, že spoustu myšlenek Valíkové a jejích postřehů k dnes už klasickým dílům světové literatury mě nesmírně zaujalo. Schematismus a černobílé vidění světa mě však odrazuje se k románu znovu vracet.
PS. Kam se ale hrabe sebejistota a pocit neomylnosti autorky na Roberta Čapka... Oproti němu je mi paní Valíková nesmírně sympatická.
Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
Kontroverzní dílo, které osciluje mezi dvěma protipóly - kýčovitý nelogický a holocaust překrucující na koleni napsaný brak a úderný originální příběh napsaný očima 9letého chlapce o lidskosti, bolesti a přátelství. Myslím, že kdyby autor námět důkladněji konzultoval s historiky, nesnesla by se na jeho hlavu tak velká kritika (podlézání plotu a Šmuelovo bezprizorní loudání se po Osvětimi vyznívá opravdu spíš jako blbý vtip) a dílo by se mohlo zařadit do povinné četby studentů základní a střední školy. Takto může i tak dobře posloužit, avšak s nutným kritickým komentářem, ke kterému však bohužel většina lidí stejně nedojde, tudíž tak dílo prokáže ve finále spíše medvědí službu ta křehkému a důležitému tématu, jakým je holocaust. Druhá hvězdička za nečekaný konec, který mě svou děsivou jednoduchostí dostal.
Doktor Živago
Boris Leonidovič Pasternak
Doktor Živago... Televizní film z roku 2002 mě zcela okouzlil a do jisté míry korespondoval s tím, co jsem o literární předloze již věděla. Lyričnost, křehkost duše hlavní postavy lehce naivního doktora, básníka a věčného snílka, který chce pomáhat lidem a který se osudově zamiluje do inteligentní Lary, s níž jakoby je pojil osud. To vše na pozadí hrůzných let revoluce a občanské války. Román mě však více než překvapil. Jakožto milovnici románu Victora Huga mi ani tak nevadila ona "upovídanost", popisnost, velké množství vedlejších postav a sonda do tehdejší ruské společnosti. Co mě ale zarazilo bylo zvláštní vykreslení postav. Nejen že byly chvílemi poměrně dost nesympatické, ukňourané a patetické, ale také jsem si vysnila mnohem detailnější propracování jejich charakterů, vzájemných vztahů a především nastínění vnitřních pochodů samotného doktora - do jisté míry alterega Pasternaka. Na postavy se mi tak paradoxně podařilo mnohem více napojit v již zmíněném televizním filmu. Srovnání s Victorem Hugem se u mě Pasternak bohužel nevyhne ani při líčení revoluce a jejího dopadu na obyčejné lidi. Mnohokrát mě napadala otázka, proč to, co funguje v Hugově velkolepém románu Bídníci, u Pasternaka tak pokulhává. Mnozí čtenáři v recenzích zmiňují krásný Pasternakův poetický jazyk, já si však mnohem více při čtení jeho románu vzpomínala na údernost a nadhled, který ve svých románech má právě V. Hugo. Jisté zklamání z dočtené knihy však odhání i tak silný zážitek, který jsem při čtení měla. Je to ale především díky předávaným myšlenkám a atmosféře doby, nikoli autorovým jazykem a romanopisectvím...
Exil a království
Albert Camus
Lyričnost povídek nemusí sice každému tak úplně sednout, ale já nějak v hloubi duše cítím, že jsem přesně toto nyní potřebovala. Pocítit na vlastní kůži království a zároveň exil vyprahlého Alžírska, jehož syrovost, bezútěšnost a prázdnota jako by se přelévala i do lidí, kteří v něm žijí. A kteří vlastně nezapadli, avšak jsou v této zemi doma.
Bídníci (převyprávění)
Václav Dušek
Samozřejmě, souhlasím s tím, že to není rozhodně ta Kniha s Velkým K, ale pochybuji, že většina mých současných vrstevníků (16 letí puberťáci) vůbec kdy nějakou knihu do povinné četby otevřela. Je to neštěstí, že dnes nikdo pořádně nečte a pokud ano, pak se to musí hemžit upíry, kteří se dnes už ani toho kříže a česneku nebojí :-)
Ale zpět k Bídníkům, napřed jsem viděla film z roku 1998 s L. Neesonem a G. Rushem, pak následoval muzikál, poté právě tato výborně převyprávěná verze od profesora Duška, pak další dvě muzikálová vystoupení,poté další film a pak... originál, který je nejúžasnější kniha všech dob (dobrá, trošku přehnaná reakce, ale hodlám ji číst ještě hodně krát za svůj život :-)) Doporučuji všem, kteří si chtějí udělat takovou malou "nadstavbičku" jako já :-))
Jurský park 3
Scott Ciencin
Šok. První jsem viděla všechny 3 výborné filmy a do Jurského parku jsem se přímo zamilovala. Netrvalo dlouho a četla jsem první dvě Crichtonovy knihy a pak... přišel třetí díl od pana Cienciena. Naprostá hrůza! Ty citoslovce, když jde dinosaurus! Vrrr... Hrrrrr...Grrrr...
Bože i komiks by byl lepší! hvězda ze soucitu se skvělým filmem a celou dinosauří tvorbou.
Antická dramata
William Shakespeare
Juliuse Caesara jsem přečetla už dvakrát, ostatní sice jen "jednou" protože chci číst další knihy, ale jistě se k nim ještě mnohokrát vrátím, antická dramata psal Shakespeare snad ještě lepší, než ta ostatní. Nejlepší určitě Caesar, Antonius a Kleopatra, ty byly opravdu perfektní, Koriolanus též skvělý a dost zajímavý. Troilus a Kressida "slabší" ale přesto skvělá hra, "Není tragédie bez komedie" :-)
Troilus a Kressida / Troilus and Cressida
William Shakespeare
V komentáři se nachází spoiler!
Na Shakespeara docela slabší dílo, mohu-li vůbec soudit :-) Stejně si ale zaslouží 4 hvězdičky. Příběh začíná někde v průběhu Trojské války, takže pro milovníky tohoto tématu opravdu doporučuji. Děj se střídá- Trojská pevnost, tábor Řeků, kde nechybí žádná z legendárních postav, stejně je tomu tak i u Tróje. No a kde příběh končí? Žel docela brzy, po zabití Hektora. Dílo ve mne prostě jen nezanechalo tolik, jako jiné hry anglického génia. Ale mé oblíbené heslo: "Není tragédie bez komedie!" a to platí dost právě v této hře, protože krom milostného příběhu Trojanů Troila a Kressidy je v příběhu i mnoho dalších prvků, nesváry v řeckém táboře, intriky a boje, často hádky Řeků připomínají spíš hádku na trhu :-)
Mýty a legendy Tichomoří
A. W. Reed
Miluji legendy a pověsti všech zemí, je skvělé, jak každý národ dle legend nějak začínal, jak vznikl třeba Měsíc a Slunce, nebe, země a nebo třeba jen místní hora či říčka. Mýty a legendy Tichomoří mě zaujaly obzvlášť, snad proto, že jsou opravdu milé, často v nich vystupují zvířata nebo děti. Nejlepší byla pověst o Želvě, další mě zaujaly ale též. Mnoho jich je veselých, další končí dost špatně, ale ve všech je nějaké moudro, ponaučení a atmosféra onoho národa je úžasná.
Divoké kočky
Erin Hunter
4 Kočičí klany, dlouhá historie, knížka mého dětství, jak můžou kočičí postavy přirůst k srdci tolik, jako ty lidské?
Antigoné / Élektrá
Sofoklés
O něco slabší, než Antigona, přesto velmi povedené drama. Z divadelních her u mě vede Shakespear, antické hry jsou ale hned v závěsu, obzvlášť od Sofokla a jemu podobných. Známý příběh z pověstí je zde výborně převyprávěný v této formě.
V zajetí Vikingů
Torill Thorstad Hauger
Četla jsem ji dvakrát, budu ji číst ještě nejspíš stokrát. Dokonalý příběh o dvou sourozencích, Patrikovi a Sunnivě, kteří prostě neměli štětsí, když na jejich rodnou vesničku v Irsku zaútočili strašní Vikingové. Dnes baví mladé, mé vrstence úplně jiný typ četby, ale co je krásnější, než dobrodružný příběh o nesmírné odvaze a hlavně vytrvalosti dvou silných dětí, které prožijí své dospívání v úplně cizí, ledové zemi vikingů. Pointou příběhu je to, že i v nejtěžších chvílích lidem zůstává alespoň kousek lidskosti, v každé zemi jsou lidé dobří, ale i zlí, mimochodem, atmosféra dalekého severu je neskutečná, hodně se zde dozvíte i o severské mytologii. Milé postavy, s kterými prožíváte každou jejich příhodu, z kterých se kniha skládá, úžasný příběhy a krásný, zároveň smutný konec...
Dokud nemáme tvář
C. S. Lewis (p)
C. S. Lewis a jeho Narnie mě okouzlila, četla jsem jí tolikrát a tak ráda, avšak nikdy bych do tohoto anglického autora minulého století neřekla, že dokáže napsat něco takového, i přes krásku, pohádkovost a skvělost Narnie, má tato sága své chyby a nevyhne se srovnání s jinými fantasy knihami, tady si mě ale Lewis opravdu získal. Kniha je nejen skvěle odvyprávěná hlavní hrdinkou Orual, která přiroste k srdci hned každému čtenáři, popisy v ní jsou úžasné, starověká říše Glóme, jako kdybyste se v ní ocitli, cítili ten strach, který cítí hlavní hrdinka, strach, které prožívají další postavy, kterých je v knize docela málo, ale každá do příběhu patří a má tam své místo. První polovina je spíše taková seznamovací, ale od té druhé dostává příběh tak neuvěřitelně silnou atmosféru, která vám nedovolí přestat číst. Proto doporučuji všem, kteří milují tak trochu filosofie v příbězích, ale také neuvěřitelné přátelství mezi postavami, lásku, odvahu a odhodlání, těmito vlastnostmi příběh přímo překypuje...
