IsaacNewton
přečtené 313
Břicho Paříže
1923,
Émile Zola
Fascinující kombinace naturalismu a impresionismu. Měla jsem pocit, že se celou dobu dívám na obraz zachycující pařížskou tržnici ve vší své hrůznosti a kráse. Karel Livanský v doslovu knihy píše možnou inspiraci Brueghelovým obrazem boje Tlusťochů a Hubených, což by v rámci celého vyznění románu dávalo zcela smysl. Jediný problém jsem měla s postavou Florenta, kdy jsem celou dobu přemýšlela, zda je tak neskonale naivní, nebo vlivem života na galejích šílený.... celý text
Šifra mistra Leonarda
2008,
Dan Brown
Je to tedy neskutečný historický bulvár a fikce, to si přiznejme :) Dan Brown je vlastně takovým von Dänikenem ve svém žánru... Ale četlo se to samo, ke knize jsem se vždy po práci ráda posadila a zpříjemnila mi dlouhé zimní večery. Se vzpomínkou na pěkný film Rona Howarda s Hanksem v hlavní roli mi tak četba rozhodně více dala než vzala... V samotném závěru doporučuji pustit geniálního Hanse Zimmera - https://www.youtube.com/watch?v=u5FyRZbqfeM... celý text
Mechanický pomeranč
2010,
Anthony Burgess
Fascinující kniha s poměrně jednoznačným poselstvím, která vás ale i tak donutí přemýšlet. Lze zlo vyhladit tak, že se k němu lidstvo nebude moci uchýlit? Není podstatou lidství a dobra právě možnost rozhodnout se činit dobro? A je ten, kdo byl přinucen být dobrým, stále ještě člověk? Snad možná ještě zajímavější než kniha samotná je její geneze a nerozhodnost autora ohledně jejího zakončení. Chtěla bych také smeknout nad českým překladem. (V originále se ve slangu mladých ozývá hodně ruštiny, což by v češtině logicky vůbec nevyznělo...) Kdo je středně pokročilý v němčině a angličtině, dostane se do děje podle mého názoru rychle. Jen to chce překonat prvních pár stránek a na mluvu mladých (která je ale značně iritující, ne že ne :)) si zkrátka zvyknout. A také na tenhle "lajf Vašeho pokorného vypravěče Alexe a jeho frendíků", z něhož čiší taková prázdnota, až je z toho člověku úzko. Jo a nejlepší scéna? Beze sporu ta, v níž vězeňský kaplan začíná mít spolu se čtenářem pocit, že se Alex přeci jen začíná polepšovat, protože čte se zaujetím Nový zákon. Alexe však nedojímá Kristův osud, ale sám si představuje, jak úžasné by bylo, kdyby mohl do Kristova těla zabodávat hřeby, bičovat jej, kopat a nakonec ho i ukřižovat... Absurdní, ale geniální autorův žert.... celý text
Češtinářky
2022,
Veronika Valíková
Kompozice knihy je zajímavá, prolínání fikčních světů předkládaných skrze hodiny literatury se světem skutečným na první pohled funkční, je tu však za mě mnoho "ale". Jako učitelka literatury a dějepisu cítím velký odpor k jednostrannému a někdy až černobílému vidění světa hlavní postavy. Vím, že se v knize jedná o církevní gymnázium, avšak takový "Mordor s Velkým bratrem v čele" snad není ani možný. (Pana ředitele Melichara bych vážně chtěla poznat...) Konzervativní učitelka Eva zakazující čtení Tolkiena a Irvinga by byla uvěřitelná možná po boku Dolores Umbridgeové v Harry Potterovi, ale v románu stavějícím na reálném základě působí neskutečně rušivě a úsměvně. Dále musím poznamenat, že i když je propojování literatury (a samozřejmě i českého jazyka a dějepisu) s naším životem samozřejmě žádoucí a fajn, rozhodně nesdílím názor hlavní postavy (a možná i autorky), že fikční světy by měly být za každou cenu a každou hodinu, v mých očích až moc "na sílu", tak moc konfrontovány s našimi životy. Osobně mě hodiny literatury, kde se učitel ptá "s kým z románu byste šli na rande?" či "znáte ve svém okolí nějakého Mefistofela?" poměrně iritují, a to dokonce i na stránkách této knihy... Kritika státní maturity a její démonizování na mě působilo taktéž až úsměvně. Talentovaní žáci ji dají levou zadní - pokud však paní učitelka celé dny s žáky jen s odpuštěním "tlachá" o knížkách a nevěnuje se vůbec jazyku, který je zvlášť v autorkou glorifikovaných románech 20. století mnohdy stejně důležitý či ještě důležitější než děj a postavy samotné, není se čemu divit, že ze státní maturity její žáci mají takové obavy. Zúžit hodiny literatury na její dějiny a literární teorii je hrozné. Avšak stejně zcestné mi přijde zabývat se pouze a jedině lit. interpretací - zvlášť pokud paní učitelka nechce mnohdy slyšet jiný názor než ten svůj... Závěrem však musím říci, že spoustu myšlenek Valíkové a jejích postřehů k dnes už klasickým dílům světové literatury mě nesmírně zaujalo. Schematismus a černobílé vidění světa mě však odrazuje se k románu znovu vracet. PS. Kam se ale hrabe sebejistota a pocit neomylnosti autorky na Roberta Čapka... Oproti němu je mi paní Valíková nesmírně sympatická.... celý text
