IsaacNewton
přečtené 312
Chlapec v pruhovaném pyžamu
2008,
John Boyne
Kontroverzní dílo, které osciluje mezi dvěma protipóly - kýčovitý nelogický a holocaust překrucující na koleni napsaný brak a úderný originální příběh napsaný očima 9letého chlapce o lidskosti, bolesti a přátelství. Myslím, že kdyby autor námět důkladněji konzultoval s historiky, nesnesla by se na jeho hlavu tak velká kritika (podlézání plotu a Šmuelovo bezprizorní loudání se po Osvětimi vyznívá opravdu spíš jako blbý vtip) a dílo by se mohlo zařadit do povinné četby studentů základní a střední školy. Takto může i tak dobře posloužit, avšak s nutným kritickým komentářem, ke kterému však bohužel většina lidí stejně nedojde, tudíž tak dílo prokáže ve finále spíše medvědí službu ta křehkému a důležitému tématu, jakým je holocaust. Druhá hvězdička za nečekaný konec, který mě svou děsivou jednoduchostí dostal.... celý text
Doktor Živago
2005,
Boris Leonidovič Pasternak
Doktor Živago... Televizní film z roku 2002 mě zcela okouzlil a do jisté míry korespondoval s tím, co jsem o literární předloze již věděla. Lyričnost, křehkost duše hlavní postavy lehce naivního doktora, básníka a věčného snílka, který chce pomáhat lidem a který se osudově zamiluje do inteligentní Lary, s níž jakoby je pojil osud. To vše na pozadí hrůzných let revoluce a občanské války. Román mě však více než překvapil. Jakožto milovnici románu Victora Huga mi ani tak nevadila ona "upovídanost", popisnost, velké množství vedlejších postav a sonda do tehdejší ruské společnosti. Co mě ale zarazilo bylo zvláštní vykreslení postav. Nejen že byly chvílemi poměrně dost nesympatické, ukňourané a patetické, ale také jsem si vysnila mnohem detailnější propracování jejich charakterů, vzájemných vztahů a především nastínění vnitřních pochodů samotného doktora - do jisté míry alterega Pasternaka. Na postavy se mi tak paradoxně podařilo mnohem více napojit v již zmíněném televizním filmu. Srovnání s Victorem Hugem se u mě Pasternak bohužel nevyhne ani při líčení revoluce a jejího dopadu na obyčejné lidi. Mnohokrát mě napadala otázka, proč to, co funguje v Hugově velkolepém románu Bídníci, u Pasternaka tak pokulhává. Mnozí čtenáři v recenzích zmiňují krásný Pasternakův poetický jazyk, já si však mnohem více při čtení jeho románu vzpomínala na údernost a nadhled, který ve svých románech má právě V. Hugo. Jisté zklamání z dočtené knihy však odhání i tak silný zážitek, který jsem při čtení měla. Je to ale především díky předávaným myšlenkám a atmosféře doby, nikoli autorovým jazykem a romanopisectvím...... celý text
