Isew komentáře u knih
To téměř všeobecné nadšení sdílet nemohu. Tuctové detektivní povídky. Neobjevné a schématické. Což mě mrzelo o to víc, že Adam Dalgliesh byl detektivem mého dětství. Jedna z TV detektivek, jméno si už nevybavím, kdy oběti byly zabíjeny sondou přímo do žaludku, se mi někdy ve snech ještě někdy vrací. Ale tohle byl opravdu jen slabý odvar.
Když se mi dostala do rukou kniha Sirotčinec slečny Peregrinové, tak jsem ji dlouho odkládala, protože jsem se obávala, že se dočtu o věcech, ze kterých mi bude fyzicky nevolno. Nakonec byl úplně o nečem jiném. Od Přebytečných jsem také čekala něco úplně jiného a četla jsem o tom, čeho jsem se obávala u Sirotčince slečny Peregrinové. To jsou paradoxy. Dalo by se to přirovnat k Vyhoďte ho z kola ven o dětech. Paní Pincentová si v ničem nezadá s Velkou sestrou. Proč byl u nás vydán jen první díl, je mi záhadou. Docela bych si pokračování dala, protože si myslím, že Peter měl velký potenciál ten svět Vyvolených slušně nabourat.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Asi nejsem cílová skupina. Kniha mi přišla upovídaná, plochá, nudná. Postavy naprosto neživotné. Byla krátká, tak se to dalo snést, ale to téměř všeobecné nadšení sdílet nemohu.
Klášternímu madrigalu by slušil podtitul Chceš přes držku? Pokud se mi někdy v budoucnu knížka vybaví, tak spíš pod tím podtiluem. Je vážně chytlavý. Včera mi manžel něco řekl (v dobrém) a já mu bez rozmýšlení odpověděla chceš přes držku drahý manželi? Ten jeho pohled stál za to. Nevadilo mi, že to není kriminálka. Moc se mi líbilo, že pod nařízení Selbru (které nikdo z poddaných nikdy neviděl) se dalo schovat cokoli. Třeba to někdy využiji. Třeba podle nařízení Selbru je o všední dny zakázáno žehlit. Nebo. Podle nařízení Selbru je zakázáno žehlit o víkendech. To bude sladký život a celá rodina bude chodit zmuchlaná. Ale co dělat. Je to podle nařízení Selbru.
Od začátku až do konce strhující čtení. Ke knize jsem se dostala náhodou a vůbec nelituji. Bylo to velmi příjemné překvapení. Další kniha, kterou doporučím v budoucnu k přečtení svým dcerám.
Zajímavá knížka. Někdy se v diskusích pod novinovými články nestačím divit. A hle, oni jsou to trollové řízení ruskou propagandou. Organizovanou a sofistikovanou. Škoda, že určitá část populace nečte a nezajímá se o věci v souvislostech. Možná bychom se pak po volbách nemuseli bát o další směřování naší země.
Pro mého manžela je to kultovní film. Dvakrát se mi ho pokoušel pustit, dvakrát jsem u něj usnula. Tak jsem to zkusila s knížkou. A neusnula jsem. Philip K. Dick je můj oblíbený autor. Má skvělé nápady a s nostalgií vzpomínám na ty dny, kdy jsem louskala jednu jeho knihu za druhou, v metru zapomínala vystoupit a na konci každé knihy jsem si řekla, to je jako všechno? To jsem si řekla i tady. Ale nijak mě to nepřekvapilo, protože ho už znám. Kdysi dávno nám někdo přednášel o tom, že jsou dva druhy lidí, ti co projekty rozjíždějí a ti co je dokončují. Přišlo mi to jako blábol, ale Philip K. Dick je přesně ten, který rozjede skvělý projekt, ale už ho neumí dokončit. Škoda, že nepsal ve dvojici, kdy by ten druhý knihy dokončil, protože jeho knihy by si pořádný závěr zasoužily. A to i Blade Runner. Zůstává dost otázek. A to jako opravdu dost. Nemám ráda knihy s příliš otevřeným koncem, tak ubírám hvězdičku.
Hlavní postava se zamiluje, miluje až za hrob a pro svou lásku se neštítí opravdu ničeho. Chvílemi to bylo dost drsné. Mám ráda ruskou literaturu. Je syrová. Žádné kudrlinky, ani pozlátko.
To byla jízda. Páni. Třetí díl, třetí díl, třetí díl !!!! Má někdo narozeniny, svátek, výročí, svatbu? Dejte mu Propast času. A budete za hvězdu. S kamarády vedeme o knížce vášnivé diskuse. Marně přemýšlím, jestli se mi to stalo s nějakou jinou knížkou. Propast času vás vtáhne a nenechá chladným. Nedostává se mi superlativ. Jesti to tu čte někdo z vydavatelství - větší propagaci! Máte v ruce poklad, který při správné péči, může být srovnatelný s Harry Potter mánií. A ještě jednou k vydavatelství. První dvě knihy Romana Bureše jsou beznadějně vyprodané, bude dotisk?
Příjemně to odsýpalo. Nenudilo. Ale asi od detektivky očekávám víc. Byla jsem pouze nezúčastněný pozorovatel dění. Nijak mě to nevtáhlo. Zajímavé byly nečekané motivy trestných činů.
Kam se poděla ta Helenka z prvních dvou dílů? Tohle byl přece někdo úplně jiný. Tohle mě napadalo celou dobu při čtení knížky. Helenka ztatila nekde vtip a břitkou ironii. Ale kde? A proč?
Krátký příběh o vánocích. Do půl hodinky přečteno. Děti udržely pozornost a byly nadšené. Pipi je svá. Mám jí moc ráda a čím jsem starší, tím víc jí přicházím na chuť. Nemá ráda nespravedlnost a třeba to, jak dokázala poslat do patřičných mezí (slušně samozřejmě) nerudnou sousedku, bylo inspirujicí.
Nečekala jsem, že mě tato pohádka tak zaujme. Stejně jako mé děti. Vlci tady nejsou zlí. Ale za to beránek. Poradit chudáčkům vlkům, aby chytali v mrazu ryby na ocasy. A to zrovna, když přišli koledovat a prosit jako ti nejsmutnější tři králové. Nakonec to naštěstí dopadne dobře.No oddechla jsem si, když jsem je tak viděla přimrzlé v tom rybníku. Jsem ráda, že někdo také rehabilitoval vlky. Děti je znají jen jako zlé - no třeba Červená karkulka, Tři prasátka. V této pohádce vlci dokonce pláčí, ozdobí si stromeček, opečou rybu a zavyjí koledy "Dudlaj, dudlaj, pástýřkoovééé ..." Hezká pohádka, ale někde v Kanadě v lese bych je potkat nechtěla.
Druhá kniha od autora, která se mi dostala do rukou a nemohla jsem odolat - knížku jsem pohladila (také jste si sáhli na to plastické písmo?), otevřela, přičichla si k ní (ten křídový papír tak pěkně voní) a nechala se unášet málomluvným, ale o to víc fantazijním světem malého kluka, kterému se zrovna nechce do školy. Když jsem knihu dočetla bylo mi jako když jsem kdysi dávno dočetla nějakou verneovku. Bylo mi hezky na duši.
Mít svůj arizovaný židovský obchod. Terno. Přece je všem jasné, že každý židovský obchod musí být zlatý důl. A co když není? Co všechno i se slušnými lidmi, udělá strach? Jít proti davu? Vzepřít se? Kdo z nás by to dokázal tváří v tvář smrti? Odhalení lidských charakterů na malém prostoru novely stálo za to. A nedopadlo to vlastně nejlépe, jak mohlo? Co by bylo s hlavními postavami dál? Nečekal by je horší osud? Hrozná doba, která přála všem pokřiveným charakterům. Poučit se z historie? Sakra ano. Hledat generálního viníka marasmu je přece tak snadné. Hlavně, když je to někdo jiný než my sami.
Neviděla jsem film. Ani se k tomu nechystám. Mám svou vlastní představu a nechci, aby mi někdo vnucoval jeho. Proto mám raději knihy než filmy.
Co vás nenaučí v hodinách bankovnictví, to získáte četbou této knihy. Bylo to mé první seznámení s autorem, které mě přivedlo k četbě jeho dalších knih. Ale, i přes nespornou kvalitu jeho ostatních knih, tato pro mě zůstává první na žebříčku.
Asi jsem čekala něco jiného. Něco ve stylu prvního Harryho Pottera, kdy jsem byla napnuta až do konce a na konci mi "spadla brada". No, bylo mi sice o deset let méně, ale zážitek to byl fajnový. Proto jsem čekala víc než jen standardní, suchou a málo objevnou detektivku. Chvílemi mě to ukrutně nebavilo a říkala jsem si, že když přeskočím až na konec, vlastně se nic nestane. A na konci jsem zjistila, že kdybych to udělala, o nic bych nepřišla. K této knize se určitě nevrátím.
(SPOILER) Neuspořádaný sled myšlenek kurýra, který rozváží po Praze jídlo a nemá rád automobily. Tato jeho nenávist ho spojí s ekologickými aktivisty. Při sledování akcí, kterých se a tito aktivisté běžně dopouštějí, jsem si myslela, že jsou to zaslepení hlupáci. Nyní, při pohledu do jejich epicentra, jsem o tom bytostně přesvědčena. Jak moc je tato zpověď pravdivá nebo není, není v mé moci posoudit, ale hrozné je, že je naprosto realistická. Už to, že si někdo oková boty a do špiček dá hřeby, kterými propíchává pneumatiky a neušetří ani sanitku, je přes čáru. A ten konec? Fanatici byli na světě vždy a vždy pod nějakou záminkou (vždy v zájmu dle jejich představy vyššího dobra) konali hloupé akce. Pomineme-li náboženské fanatiky, kteří vedou hitparádu hlupáků, ekologičtí aktivisté (nahlíženo prizmatem jejich hloupých činů) jsou těsně v závěsu. Literární skvost to není a vracet se ke knize rozhodně nehodlám.
Copak se asi stane, když se vysloužilý policista stane starostou? No, ano, vražda. Poklidná, ryze česká detektivka s postavami, kteří zažily divoké devadesátky. Mrzí mě, že motiv i pachatel byl velmi brzy a lehce odhadnutelný (i když přiznávám, spletla jsem se v pohlaví). Mám radši, když jsem na konci překvapená. Ale to nemění nic na tom, že je to pěkná detektivka, která mi zpříjemnila podzimní úklid.
Toto vydání s ilustracemi Adolfa Borna mě provázelo v dětství. Na malé dítě to byla kniha velká, špatně se s ní manipulovalo, ale obsahově je úžasná. Spolek ryšavců, Námořní smlouva, Dobrodružství se šesti Napoleony a hlavně velmi strašidelný Strakatý pás. I ostatní příběhy byly skvělé. Sherlock Holmes je můj nejoblíbenější detektiv a velkou roli v tom hraje i tato kniha.