Isew komentáře u knih
Vtipné, pobavilo. Víc jsem neočekávala. Nejsem fanoušek StandUp. Jsem právě ten "suchar", který si myslí, že sprostými slovy by se mělo šetřit a jakékoli sprosté slovo ve mě nevyvolává záchvaty smíchu. Díky knize vím, že StandUp komici jsou instruování - hele, jdi do plných, sprostá slova, rasismus - oni to zvládnou ... no, je hezké vidět, že i StandUp komička dokáže být vtipná i bez použití vulgarismů v každém druhém slově. Nad některými příběhy jsem se usmívala, některé mě rozesmály. Třeba průvodce po stopách eliminace Heydricha. Když se jeden z účastníků zeptal průvodce, kolik dní po atentátu Heydrich zemřel, jiný účastník se hned ozval, aby nespoileroval, že nevíme, jestli umře.
Posloucháno jako audiokniha načtená autorem. Hlas Miroslava Horníčka je velmi příjemný. Před dvaceti lety bych obsah povídek asi ocenila víc. Nyní, nevím jestli jsem větší cynik, ale přijdou mi rádoby moudré a trochu povrchní. A to při vší úctě k autorovi, kterého jsem poslouchala jako mladá v předscénách s Janem Werichem a zamilovala si ho jako pana Pécucheta. Asi nejvíc z celého poslechu mi utkvělo, že filozofové bývají často málo použitelní v běžném životě. Ve svém středoškolském věku bych bez váhání dala plný počet hvězdiček. Jen už mi není sedmnáct a povídky tohoto typu mě už neohromují.
Tichý vyděrač, kterého ostatní přehlíží, ale on vidí a slyší vše a tím má nad ostatními moc. Zatím mi tento díl přišel z celé série nejslabší. Jako nenáročná detektivka je to povedené.
Stereotyp lásky - ten, kdo miluje, není milován. Ten kdo je povrchní a lásku odmítá, milován je. Žárlivý manžel spustí sled událostí, které vyústí v neodvratnou tragédii. Svěží hra, u které bych nehádala, že je téměř 200 let stará.
Mám ráda Oscara Wilda. Jeho bonmoty, které tnou do živého. S touto hrou jsem se v průběhu let setkala několikrát, přesto na mě měla vždy podobný účinek. Znechucení. Nemám ráda intriky, podvádění a milosrdné lži. Lež je lež a vždy se pravda vyjeví. Tohle by mělo být motto této knihy. Už jen to, že manžel od počátku své manželce lhal a v jejích očích se snažil být mnohem lepším než byl, bylo odsouzeno k nevyhnutelnému konci. Manželka nemilovala jeho, ale jeho obraz, který ji vymaloval v příznivých barvách. Celá hra je poměrně nevyvážená. Velmi zdařilé části střídají velmi nezáživné pasáže. Jeden bonmot střídá druhý a chvílemi je to na škodu. Středobodem hry je láska. Ale jaká? Ta ideální? Co je to ideální láska?
"Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy; všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží." 1. Korintským 13:4-8.
Jeskyně mě bavily, tajemná komnata mě bavila, vzácné housle také zněly dobře, ale bohužel kvalita tohoto dílu byla kolísavá. Pár zajímavých míst se našlo, ale jako celek to spolu moc nedrželo. Zajímavé bylo rozuzlení.
Skvělý komiks. Nejen, že je krásně nakreslený, ale přesně slibuje to, co má v názvu. Ocitnete se v hlavě Sherlocka Holmese a vidíte všechny jeho myšlenkové pochody. Společně s ním rozplétáte zapeklitý případ, který je velmi povedený. Skvělé propojení s minulostí a osvětlení pro Čechy ne příliš známé britsko-čínské historie. Jen tak mě napadlo, že vlastně to, co dělali Britové Číňanům během Opiových válek, teď dělá Čína Americe.
Další z odškrtnutých knih, o kterých jsme se učili na střední škole. Upřímně jsem čekala mnohem víc. Kniha je nezáživně napsaná. Sice reflektuje tehdejší dobu, ale velmi povrchně a nudně. Autor sám v úvodu píše, že kniha je určená k čtení nahlas pro ostatní. Dovedu si představit hodně knih, které bych někomu chtěla předčítat, ale tahle to nebude. Ačkoli je poměrně krátká, trvalo mi několik měsíců, než jsem ji dočetla. A to jen kvůli čtenářské výzvě.
(SPOILER) Hezké, opravdu hezké. Napínavé a velmi dobře načtené. Ten konec je v současné době nepravděpodobný. Že by zprávy o milenkách, osobním životě a ne příliš obdivuhodné minulosti, dokázaly až tak někomu zničit kariéru? Ale stupňování napětí a postupné odhalování se hlavního hrdiny bylo zajímavé.
Čtivá, nenáročná detektivka bez potoků krve. Pachatele jsem neodhadla a závěrem jsem byla překvapena. Atraktivní prostředí zámku a tajemné komnaty mě nalákalo a nelituji. Poohlédnu se po dalších dílech.
Nejsem fanoušek stand-up comedy, tedy alespoň ne toho českého, kde největší salvy smíchu vyvolávají sprostá slova. A to v přímé úměře, čím sprostější, tím větší salvy. No, nic pro mě. Lucii Macháčkovou jsem zaznamenala v nějakém pořadu na Mall.tv a byla mi sympatická. Proto jsem sáhla po její knize, ačkoli jsem Tinderem nepolíbená. Proč si nerozšířit obzory, že. Některé příběhy byly vtipné, některé k pousmání, některé suché, tak to v životě bývá. Moc se mi líbil týpek s kámošem a Nerfkou, škoda, že to nemělo pokračování. A taky se mi moc líbila hláška, nebudu už asi citovat přesně - Nejdřív jsem si myslel, že jsi kráva, ale když jsem tě poznal víc, změnil jsem názor o 360 stupňů. Změna o 360 stupňů je naprosto dokonalá a já to teď používám velmi často.
Road trip tří podivných existencí zmítaných svými pudy, stereotypy a očekáváními. Podivná cesta, podivné zakončení.
Vůbec jsem netušila, že Branišovský les má takovou tajuplnou pověst. Les Bor jako detektivka funguje. Postupně se odhalují stopy a i osobní život kriminalistů nebyl na překážku. Za mě mám drobnou výtku k obálce. Chápu, že je to z edice detektivky, ale přece jen už nejsme v devadesátkách... Zasloužilo by si to inovaci.
Divadelní hra, která je stará víc než 2000 let. Téma by v současnosti neobstálo - profesionální kuplíř prodává otrokyně se zřejmým sexuálním podtextem tomu, kdo dá víc. Přesto je to hra, která má spád, není zbytečně složitá (až bych řekla, že je přímo jednoduchá). Žádné odbočky a finesy, které najdeme v dílech pozdějších dramatiků. Už jen to, že tato komedie přežila do dnešních dnů, vypovídá o tom, že Plautus byl mimořádným talentem.
Paní Dulská je prototyp milostpaní, která jak se říká je navrch huj a vespod fuj. Hlavně, aby nebyl skandál. Její falešnost a povrchnost odhalují její děti. Zbyšek je rozmazlený floutek a dělá matce vše natruc. Heša, stejná jak matinka a naprosto naivňoučká Mela. Kdysi dávno jsem určitě viděla černobílý film. Neměla jsem tušení, že je natočen na základě divadelní hry. Moralitka z počátku 20. století.
Nálezem lidských ostatků ve stodole starého gruntu se policie vlastně ani nechce moc zabývat. Nejraději by případ odložila, protože je stejně promlčený. Starosta, bývalý policista, však nechce nechat věci jen vyhnít, což vede k dalším událostem. Pomalu a líně plynoucí děj, jakoby popisoval život vesnice. Bohužel jsem velmi brzy uhádla pachatele a za to ubírám hvězdičku.
Jak byl někdy hlavní hrdina až nadmíru inteligentní a z nejasných indicií vždy vydedukoval správné místo či okolnost, tak na konci byl tedy velmi nedůvtipný. Podezřelý udělá věc, která naznačuje, že to asi bude jinak, ale náš do té doby nejbystřejší vyšetřovatel (chvílemi by trumfnul i slavného Sherlocka Holmese), si sedí na vedení a blamuje se. Škoda té nevyváženosti.
Podtitul této série jsou temné dějiny. A obsah tomu opravdu odpovídá. Pokud by nikdo nevěděl o starověkém Římu vůbec nic a tato kniha se mu dostala do rukou, tak nabyde dojmu, že starověký Řím byly jen vraždy, sebevraždy a ještě horší vraždy. Ne, že by to nebyla pravda, ale taky to byla poměrně vyspělá civilizace, na jejímž základě se svět rozvíjel. A to se čtenář v knize nedozví.
(SPOILER) Stejně tak jako v seriálu, tak i v knižní mám tento úvodní příběh nejméně ráda. Děj byl chvílemi přeplněný postavami a byl nepřehledný. Doktor Pivoňka ve své pýše nespolupracuje s protřelým kriminalistou a jde si po svých (často mylných) stopách. Vrcholem je, že jde na schůzku s vrahem, o kterém ví, že zavraždil dva lidi, řekne mu, že to ví a asi očekává, že mu člověk, který už dvakrát vraždil vylije srdéčko, sám nastaví ručičky, aby mu nasadil pouta? Jak mi byl následných dílech doktor Pivoňka alespoň trochu sympatický (na Boženku Skovajsovou ani Ivo Zdeborského ale nemá), v tomto díle mi byl až nepříjemný. Pokud začínáte číst a tento díl by vás od četby dalších dvou odradil, nedejte se. Bude to lepší.
Poslední díl. Mrzelo mě, že byl téměř celý o Wolframovi a velmi málo o Benešovi, který mě celou sérii bavil víc. První část knihy se neskutečně vlekla. V polovině se vztekem Wolframa se konečně začalo něco dít. Takové zakončení série jsem nečekala. Pokud by se někdy pan Niedl nudil, mohl by těchto osm dílů zkrátit a napsat jednu obsáhlejší knihu. Ono by to ani nebyl takový problém, pokud by se ze všech dílů vyhodilo opakování dílů minulých, došlo by ke velmi podstatné redukci.