Isew
komentáře u knih
Velký turnaj
Ana Galán
Murda unesl Mondraga! Co jsi to ten kluk rozmazlený jenom dovoluje? Mně tak někdo sáhnout na draka! Hned bych se s ním pustila do souboje. Jo, je to tam. Souboj. A na dracích. A v brnění. A s kopím. Ale co další semínko? Uf, oddechla jsem si. Nezapomněli. Můžu v klidu spát. Mlžný les snad bude zachráněn.
Nástrahy labyrintu
Ana Galán
To se tak krásně čte. Velká písmena. Velké obrázky. Dobrodružství. Za půl hodinky přečteno v herně pro děti. Ani to všeobecné pištění dětí, když se zavírala obrovitá hlava krokodýla, mě od čtení nerušilo. Dobrodružství pokračuje, tentokrát v podzemním labyrintu. Na konci jsem byla napjatá. Získají to semínko? Neztratilo se? Má ho Murda? Tak kde je? Jé, já si to fakt užívala, jako kdyby mi bylo osm. A atmosféra té herny to krásně dokreslila.
Monika a poklad templářů
Jaromír Jindra
Napínavý prázdninový příběh. Představuji si, jak bych se asi zachovala já, pokud bych se stejně jako Monika setkala v podzemní chodbě s tajemným mnichem. Nevěřím tomu, že když se dostala ven, že by to na ní nezanechalo téměř žádnou stopu. Já bych z toho měla noční můry dost dlouho. A to nejsem žádný strašpytel. Monika to přešla více méně jen popisem situace (je to malá holka, takže je to fakt nepravděpodobné). No, je to dětská knížka, tak musím být shovívavější. Ještě ten poklad... Trochu mi to přišlo odbyté. Ale ať jen nekritizuji. Knížka se četla moc dobře, za jeden večer přečteno a byl to příjemně strávený čas.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Tuto knihu jsem četla někdy na střední škole. Nechtělo se mi do ní protože knížka o ZOO? Jenže ona nebyla o zvířatech, ale o drogách. Tak jsem si ji nakonec přečetla. A vzpomenu si na ní vždycky (fakt vždycky), když jsem na nějakých veřejných WC. Jak Christiana kradla tašky pověšené na klikách kabinek. Tenkrát jsem si říkala, že ji také dám přečíst svým dětem, až nastane ten čas. Už si tím tak jistá nejsem. Několikrát jsem četla a slyšela o tom, jak feťáci začali experimentovat s drogami ze zvědavosti po přečtení této knížky (naposledy narkomanka Katka, kterou "proslavila" H. Třeštíková). Taky si vzpomínám na protidrogovou přednášku. Byl tam nějaký týpek z Drop-in. Vyprávěl nám o drogách. Nakonec se zeptal, kdo si je jistý, že si drogu nikdy nedá. Ruku zvedlo asi 5 lidí (z 60?) včetně mě. Tak nějak shovívavě se na nás podíval a zasmál se tomu (haha, to si jenom myslíte, haha, já vím, jak to chodí). Normálně je mi jedno, co si kdo myslí, ale vzpomínám si na ten pocit, kdy jsem se cítila nenormálně, že nemám potřebu zkoušet jakoukoli drogu. Dovedu si představit, že po takovéto "přednášce" bude existovat pár lidí, kteří to budou chtít vyzkoušet, protože je to přece cool a normální. No, abych to shrnula. Není normální užívat drogy (jakékoli). Je špatné, že po "protidrogové" přednášce máte chuť to vyzkoušet. Docela by mě zajímal výzkum, kolika skutečným feťákům kniha My děti ze stanice ZOO ukázala cestu.
Jíst, meditovat, milovat
Elizabeth Gilbert
Kdysi v seriálu Teorie velkého třesku, se Rajesh zmínil, že mu tato kniha změnila život. Hm. Tenkrát jsem si říkala, že bych si ji mohla přečíst, ale téma mě nezaujalo. Takový ten pocit něčeho nedokončeného mi však vadil. V rámci čtenářské výzvy na ní konečně došlo. Není to špatná kniha. Zázrak ale také ne. Někdy přinutí k zamyšlení a třeba i ke změně pohledu na pár věcí. Mám odškrtnuto a jdu dál. Jiné knihy autorky asi vyhledávat nebudu.
Smrt má vůni inkoustu
Vilém Křížek
Česká, poměrně zdařilá detektivka. Čekala jsem jinou osobu, která to vše má na svědomí a jsem ráda, že jsem se zmýlila, protože kdyby ne, tak bych asi dala ještě o hvězdičku méně. Jdu proti proudu, ale mě to příliš nebavilo. Dlouho jsem se prokousávala a dokončila jsem to jen, abych zjistila, jestli závěr bude tak zřejmý, jako to "pečlivě" skrývané tajemství. Naštěstí nebyl. Ale to finále, kdy pachatel své oběti všechno objasní na první dobrou ... opravdu by mě zajímalo, jestli se v historii nějaký zločinec takhle zachoval, nebo se jedná pouze o běžnou filmovou a literární imaginaci.
Tajemství mluvících stromů
Ana Galán
Druhý díl byl zajímavější než první. Jsem velký fanda knihy Rídel. I Dub Dubiňák si mě získal a vůbec se mi to líbí a těším se na další pokračování. A bude Kat ten, který byl v knize naznačen?
Velká zkouška
Ana Galán
Knížka pro menší děti. Přečteno během hodinky. Hvězdičku navíc dávám za prima cliffhanger (existuje český ekvivalent tohoto slova?), který mě navnadil na čtení druhého dílu. Ten se zatím rozvíjí velmi zajímavě. Proto bych po prvním díle (který tedy není nic moc) nezavrhovala celou sérii. Uvidím, co se z toho nakonec vyvrbí.
Radost až do rána
Vladimír Páral
Úžasná sonda do života socialistické rodiny. Úkolem ženy bylo připravit ráno manželovi snídani, běžet do práce, po práci připravit večeři, vyprat mu košili a spodky a popřípadě schytat nějakou ránu a poté, co usuší slzičky, poslušně za ním odkráčet do ložnice. Tolerovat mu případné odskočení jinam a milovat ho tak, že to ani víc už nejde. Manžel byl středobodem života manželky. Jak jsem ráda, že jsem se vdávala až novém tisíciletí. V jiné a mnohem rovnoprávnější době. Upřímně nevím, jestli bych do tohoto koloritu zapadla nebo ne. Nechala bych s sebou takto orat, když to patřilo k dobrému tónu té doby? Kdy všichni přes papírové zdi slyšeli vše a soukromí v podstatě neexistovalo? Děkuji za takové knížky, které mi připomenou, v jak spokojené době žiji.
To by se zvěrolékaři stát nemělo
James Herriot (p)
Kolem knihy jsem chodila dost dlouho. Kdysi jsem ji dostala k narozeninám a neotevřenou jsem ji poslala dál. Téma mě nezaujalo. V rámci čtenářské výzvy jsem se do ní přece jen pustila. A žádný zázrak. Jsem skoro v polovině a pokračovat nebudu. Zvířata mám ráda, ale nechci číst o kolikách koní, zauzlených střevech krav a zalepených zadečcích pejsků. Nevím, co je na té knížce tak skvělého, humoru je tam pomálu a veterinární praxe mě nezajímá. Za mě zklamání.
Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989)
Jiří Černý
Skvělý exkurz do našich novodobých dějin. Jen bych vytkla to, že číhošťskému faráři Toufarovi a jeho osudu byly věnovány asi dvě věty a bratřím Mašínům a jejich gangu 16 stránek. Alespoň jsem se ale bez patosu a sentimentu dozvěděla, že to byli obyčejní vrazi a snahu o jejich adoraci vážně nechápu. Jsem ráda, že tato kniha, v tak přístupné formě, vyšla. Dám ji přečíst svým dětem. A ukáži jim historické knihy z období socialismu (které jsem si ponechala). Jen tak pro porovnání a ukázku, jak se dá historie manipulovat. A třeba se za pár let budou tyto staré socialistické učebnice znovu hodit. Našlápnuto k tomu máme.
Mrtvá zóna
Stephen King
Docela dost smůly a pochybného štěstí na jednoho člověka. Nechtěla bych být Johnem Smithem ani za deset lentilek. Skoro celou knihu mi ho bylo líto. A ty dvě pochybné existence, se kterými se musel vypořádat? Zvlášť ten skvělý a oblíbený politik, který říkal přesně to, co lidé chtěli slyšet a neviděli už to divné kolem něho? Zvláštní, že přesně takové typy jako je Greg Stillson, bezskurpulózní, bezcharakterní a agresivní politiky, si volíme. Možná škoda, že tu není někdo jako John Smith, který by viděl, kam nás jejich politika dovede a dokázal by zasáhnout. Člověk by neřekl, že King tuto knihu napsal v roce 1979. Jako kdyby viděl do budoucnosti... Že by se v dětství taky praštil do hlavy?
Strom duchů
Ray Bradbury (p)
Jak kdybych četla dvě knihy. První, napínavou a zajímavou do doby, než se chlapci ponořili do hromady listí. Pak to byla část psychadelická, která mě moc nebavila. Až v poslední kapitole se to znovu vrátilo do původních kolejí a znovu to bylo zajímavé. Zvlášť rozhodování, zda se chlapci, pro svého kamaráda, vzdají každý roku svého života.
Rubikova kostka
Vratislav Maňák
Dalo se to, ale zázrak to nebyl. Některé vzpomínky z padesátých let byly zajímavé. To rodinné tajemství .. no proč ne. Neurazí, nenadchne.
Edit: Četla jsem knihu na začátku prázdnin. Nyní na konci si nemohu vzpomenout o čem kniha byla a ani jaké bylo to rodinné tajemství. A paměť mám poměrně dobrou, jen věci, které nezaujmou, vypouštím.
Pobožný střelec
Bob Peters (p)
Návrat do mých mladších let, když jsme hltala Rodokapsy. Čest, spravedlnost, kolty tentokrát zatraceně vysoko, kovbojové, přátelství a nezbytná láska. Všechno, co má správná kovbojka mít. Velmi příjemný návrat.
Skandál v knihkupectví
Gérard Bessette
Malá knížečka velikostí i rozsahem. Sice se v ní téměř nic neděje, ale ta nuda a pomalost je popsána tak, že mě to nutilo číst další a další kapitoly. Ten strašný skandál v knihkupectví, který by se nám nyní zdál tak zbytečný a ubohý, však spadá do prudérních šedesátých let v Kanadě a je naprosto uvěřitelný. Hlavní hrdina, hrající si na prosťáčka, je ve svém úsporném konání, pohybech i myšlení tak zvláštní, že když si na jeho chování zvykla, přestalo mě iritovat a jen jsem si říkala, jak někdo dokáže takto prožít celý svůj život, nevadí mu to a je vlastně úplně spokojený.
Sedm svateb a jeden rozvod
* antologie
Neobjevné, nudné. Žádná z povídek mě nezaujala. Ztráta času. Tedy alespoň pro mě.
Farma u Modrého jeřába
Hesba Fay Brinsmead
Už od dob Colleen McCullough je Austrálie má oblíbená země, o které si ráda čtu a něco se dozvím. Žít bych tam sice nechtěla (hadi, štíři, pavouci, horko...), ale číst o ní mě baví. Nejsem cílová skupina. A tak je pro mě složité hodnotit. Je to předvídatelný příběh o dospívání, sžívání se s novým okolím a okolnostmi a narážení na rasové předsudky. Dalo se, ale kdyby mi bylo 16, asi bych hodnotila výš.
Svatební cesta do Jiljí
Miroslav Skála
Nejdřív jsem se setkala s televizním zpracováním. Byla jsem nadšená a nejedna hláška u nás zlidověla. Má nejoblíbenější je: "Vy jste Krchňák? Vždyť vidíte, ne? Tak já jsem vezl Krchňáka." Mnohem později jsem se dostala ke knížce a je na čestném místě v mé knihovně. Je jen pár knížek, ke kterým se vracím a tohle je jedna z nich. Je skvělá. Kdybych měla vypsat všechny superlativy, které znám, tak by to neobsáhlo úžasnost této knížky.
Trhlina
Jozef Karika
Jak si tak pročítám komentáře, tak jsem měla velké štěstí, že jsem se s Trhlinou setkala v četbě na pokračování v režii ČRo. Dramaturgie zafungovala výborně, takže žádné nudné stránky a věčně se opakující spojení. A jako třešnička vhodně zvolená hudba. Budu tedy hodnotit ne styl autora, ale příběh. A tady nemám co vytknout. Téma mě zaujalo, dokonce jsem shlédla video natočené v zimním období na Tribeči, přečetla si rozhovor s autorem. Vygooglila nějaké stránky o Tribeči a přečetla i stránku Howadoora. A mám jasno. Na výlet tam nepojedu.
SPOILER
Jen jednu drobnost. Hlavní hrdina vše fotil a dokumentoval. I když bylo telefonem vší silou hozeno o zem, stále by snad bylo možné dostat tato data ven a ověřit např. počet účastníků.