iška komentáře u knih
Tuto knihu jsem si kdysi koncem 70. let minulého století opsala kompletně na stroji (jiná možnost sehnání nebyla) a dodnes mne její verše oslovují.
Velice zajímavé téma. Jsem ráda, že jsem před podobnou otázku nikdy nebyla postavena, a přesto, že jsem si to hodně rozebírala, stejně si nejsem jista, jak bych se chovala v reálné situaci. Ale i přes tu závažnost mi některé části knihy prostě neseděly.
Asi všichni v životě někdy potřebujeme pohádky. Líbila se mi více než Fakír. Možná škoda vzdávat v půlce.
Kdysi jsem byla na moderně pojatém představení Hamleta.Všichni učinkující byli v černém a podobně působila i scéna. Neoslovilo mne to. V programu citovali pana režiséra, prý Shakespeare dnešku již nic neříká. Nesouhlasím. Ať již byl pan Shakespeare dle historiků kdokoliv (nakonec je to z jeho díla: "co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně"), jsem přesvěčena, že bude své diváky oslovovat stále. Lidé jsou stále stejní, mění se jen kulisy a kostými. K původním hrám však původní kostým dle mne patří. Za nakladatelský počin "400 Shakespeare" děkuji. Tady nové pojetí vítám. Už se těším na další tituly.
U Petera Maye jsem si nějak zvykla na víc. Většinou mě hned prvními stránkami vtáhne přímo do centra dění. Brouzdala jsem skotskou divočinou či jsem cítila vůně čínské kuchyně. Tentokrát jsem zůstala pouze čtenárkou, docela spokojenou, ale jen čtenářkou.
Kdykoliv jsem si musela udělat přetávku, těšila jsem se, až si budu moci knihu opět otevřít. Velmi poutavě napsané, zajímavá zápletka a ožehavá otázka. Ukazuje jak je nebezpečné nechat se zmanipulovat (třeba médii) a posuzovat věc z jediného úhlu.
Nečekejte příběh plný zvratů, vášní a napětí. Ale je to kouzelná pohodová knížka o lidech a vlastně i knihách, přestože většina zde vystupujících osob jsou vlastně nečtenáři. Bylo mi u ní moc fajn.
Hrdinům knih tohoto autora by se člověk v počátku asi raději vyhnul - nechal se před nimi zapírat. Jenže pak najednou zjistí, že si je zamiloval a na konci knihy je nerad opouští.
"Měděný jezdec" se mi vysloveně líbil. S tímto titulem jsem se nějak nepotkala. Víceméně jsem jej prolistovala.
Rozloučili jsme se se Lvem Děmidovem, ale kniha mě pět přitáhla a bavila až do konce. Mám v poslední době problém se zrakem a přiznávám, že jsem se musela hodně přemlouvat, abych knihu vždy na chvíli odložila. Já se tedy opravdu nenudila.
Pan Tremayne a jeho Fidelma prostě nezklamou. Jsem moc ráda, že se začaly překládat chybějící díly.
Krásné vyprávění o vztazích mezi lidmi a přírodou i o tom, jak tyto vztahy mohou ovivnit vztahy mezi lidmi samotnými. Trochu mě zamrzelo, že má oblíbená kniha Jonathan Livingston Racek od Richarda Bacha je zde citována jako Racek od Jonathana Livingstona.
Oddychová četba. Příjemně se to četlo a přestože téma objevování rodinné historie není v poslední době nic ojedinělého, líbilo se mi, že jsem se jako čtenářka dozvěděla zase něco nového (alespoň pro mne) z historie.
Zatím jsem nečetla ani Zmizelou, ani Dívku ve Vlaku, takže nemohu porovnávat. Kniha je rozhodně zajímavě napsaná a souhlasím, že je velice pěkně udělán přebal. Nejvíce se mě asi dotýkala otázka toho, jak si dokážeme dělat o jednotlivcích ukvapené závěry.
Tuto knihu jsem poprvé četla před lety a uchvátila mě. Pak ji přečetl můj syn a otevřel mi ještě další úhel pohledu - technickou stránku létání. Nevím, k čemu bych tuto drobnou knížečku přirovnala, ale patří k mým nejoblíbenějším.
Mám autorku ráda. Klasická detektivka pro odpočinek. Ač severská, není tu ta drsnost, ale je to příjemné čtení.
Již léta patří k mým největším literárním láskám. Je jednou z těch, k nimž se pravidelně vracívám.
Po přečtení všech možných recenzí jsem se na knihu opravdu těšila. Musím přiznat, že je skvěle napsaná, ale také, že ač mě chvílemi pohltila, chvílemi jsem se téměř nudila.
Pan režisér byl pro mne vždy "jednička" a jeho filmy mě okouzlují stále znovu a znovu. Za tu knihu děkuji.