IvaKo komentáře u knih
Moje druhé setkání s touto autorkou. Opět jsem ocenila věcný až strohý styl vyprávění, který dodává věrohodnost postavám i dějům. Tento styl občas vede k určité zkratkovitosti v líčení událostí a šablonovitosti postav, což se podle mne stalo zejména v druhé polovině knihy. Celkově však byly spletité osudy postav na pozadí pohnutých historických událostí zajímavé a k zamyšlení.
Detektivky čtu výjimečně, ale knihy Petera Maye si nikdy nenechám ujít, takže jsem se v tomto příběhu moc ráda vrátila na skotský ostrov Lewis. Kriminální zápletka pro mě není až tak důležitá, spíše oceňuji velice působivé vykreslení drsné, ale podmanivě krásné přírody, kouzlo proměn počasí a svébytného naturelu místních lidí. Tématika tkalcovství mě také zaujala. Konec mě překvapil a zdál se mi poněkud "divoký", ale celkově zklamaná nejsem a těším se na další příběhy, ať už z Vnějších Hebrid, Francie nebo Číny.
Ken Follett je skvělý vypravěč, takže zklamaná rozhodně nejsem, naopak jsem si jeho nový román patřičně vychutnala. Příběh je čtivý a poutavý tím, že sledujeme jak dramatické události alžbětinské doby osudově zasahují do životů hlavních postav a naopak, jak se tyto postavy snaží ovlivnit svou současnost. Trochu jsem měla obavy z toho, že se děj bude točit hlavně kolem Alžběty I, o které bylo již mnohé napsáno a natočeno, ale autor se historickými postavami zabývá jen do té míry, aby si čtenář mohl všechno dát do souvislostí. Zajímavé i poučné čtení.
Baladický příběh (s prvky fantasy) o lásce, odvaze a hlavně o hledání ztracené paměti, která skrývá nejen pěkné vzpomínky. Poutavé, nevšední čtení k zamyšlení. Jen mě poněkud překvapil noblesní způsob vyjadřování hlavních postav, který si stěží spojuji s obdobím, do kterého je děj zasazen.
Čtivý, vtipně vyprávěný příběh s vážným ekologickým varováním.
Toto byla má desátá kniha od Murakamiho, takže vím, co čekat a tentokrát jsem se těšila o to víc, že mám ráda i výtvarné umění. Zpočátku mi příběh silně připomínal Kroniku ptáčka na klíček, ale to už k tomuto autorovi patří, že jeho hrdinové jsou si v podstatě podobní a jejich způsob života včetně zálib také. Asi v polovině knihy, kdy se pozvolna začala vkrádat nuda z neustálých popisů toho, kdo co jedl a měl na sobě, se děj pohnul směrem k tajemnu a nadpřirozenu. Autorova konstrukce ideí a metafor mě úplně neoslovila, ale nevadila mi natolik, abych příběh se zájmem dočetla. Mínusem je pro mě zvolený typ písma, který se zejména večer obtížně čte (i s brýlemi), ale rozhodně musím vyzdvihnou opět vynikající překlad p. Jurkoviče a krásnou obálku.
Po knize jsem sáhla jen kvůli letošní výzvě. Působivě napsaný černočerný příběh, ze kterého na čtenáře padne těžká deprese nebo nutkání na zvracení. Explicitně popsané násilí a mafiánské postupy působí sice autenticky, ale mohou být i návodné. Nikde ani jiskřička naděje. Pro mě příliš jednostranný pohled, který ve svém důsledku může vést buď k naprosté apatii a strachu nebo naopak k adoraci zla.
Notoricky známý klasický příběh. Nádherné hrátky s češtinou. Při čtení jsem v duchu slyšela hlas Františka Filipovského a mé vizuální představy se odvíjely od zdařilého tv seriálu. Přiznám se ale, že jsem knihu musela prokládat jiným čtením, protože její druhá část mě tolik nebavila.
Krimi moc nečtu a prostředí drogového podsvětí mě také neláká, ale Nesbo je výjimka a zase mě nezklamal. Bravurně napsaná variace na shakespearovské téma dokonce s použitím původních jmen osob a míst. Temný příběh o zničující vášni, krvelačné ctižádosti a bezuzdné touze po moci je vyprávěním o imaginárním městě 70 let minulého století, které je prolezlé korupcí a zločinem. Víc než polovina knihy je značně depresivní, ale dobro přece jen dostane šanci. Strhující četba. Nesbo to prostě umí.
Tento žánr běžně nečtu, ale chtěla jsem zkusit něco od S. Kinga. Oceňuji působivé vylíčení historie a reálií městečka Derry a jednotlivých postav party Smolařů, hlavně důraz na sílu přátelství. Vyprávění v různých časových rovinách zejména ke konci zvyšuje dramatičnost. Celkově mám ale dojem spíše negativní a knihu jsem dočetla jen se sebezapřením Autor se vyžívá v podrobném popisu násilí všeho druhu - na dětech, ženách, zvířatech...,libuje si v těch nejhnusnějších detailech a vulgaritě, což by se snad dalo přičíst žánru hororu, kdyby příběh měl nějaký smysl a gradaci. Je to snůška všeho možného - násilí, hororových prvků, protirasistických a ekologických názorů atd., ale závěr tak nějak předvídatelně vyšumí. Pro mě, bohužel, škoda času.
Moje šesté setkání s Davidem Mitchellem, který mě nepřestává bavit. Samozřejmě už vím, jak si umí pohrávat se čtenářem, ale zase jsem se ráda nechala pohltit příběhem několika různorodých postav, jejichž osudy se protínají v čase. Fantasy prvky se zpočátku objevují jen sporadicky, o to působivější je pak závěrečné rozuzlení a zejména přesvědčivé vykreslení post-apokalyptické civilizace. Moc mě pobavily odkazy na postavy z jiných autorových děl, hlavně z "Tisíce podzimů Jacoba de Zoeta."
Citlivé vyprávění o lásce, zoufalství, hledání, naději a jako vždy u tohoto autora také o vodě a přírodě, zde zejména o sněhu. Pro mě velký čtenářský zážitek, který přináší optimismus a přesvědčení, že nikdy nic není ztraceno.
Působivě a citlivě napsaný příběh určený spíše starším čtenářům, protože pojednává o smiřování se se stářím, samotou, ztrátou přátel, ale také o snaze nerezignovat úplně na nápravu komplikovaného vztahu s dcerou a touze po lásce. To vše na pozadí skandinávské přírody a žhářské zápletky. O prvním dílu jsem nevěděla, takže si ho určitě vyhledám.
Peter May je můj oblíbený autor, četla jsem snad všechny jeho detektivky a tak mě nepřekvapilo, že i tato kniha, která se tematicky vymyká, je napsána velmi čtivě. Poutavé životní osudy hlavních postav, do nichž fatálně zasáhne krutá realita období vládnutí Rudých Khmérů v Kambodži, jsou rozhodně zajímavé, i když občas skoro neuvěřitelné. Je to také o odčinění viny, odpouštění, životních hodnotách a lidské odvaze.
Moje druhé setkání s touto autorkou mě opět bavilo. Jemný příběh všedních dnů několika osob a jejich vztahů nepostrádá vtip, ani trochu tajemna. I když děj není nijak strhující, přesto všechno působí naprosto přirozeně, tak nějak útulně a přátelsky, takže jsem četla se zájmem o to, jak se osudy těch trochu podivných lidiček vyvine.
Celkem čtivé, více či méně vtipné postřehy a krátká zamyšlení z různých oblastí života. Nic překvapivého, ale docela pohodové čtení.
Málokdy si uvědomíme, v jakých nepředstavitelně těžkých podmínkách žijí lidé, ale zejména ženy, své mnohdy kruté osudy. Tato kniha nám to působivě připomene. Je obdivuhodné s jakou neutuchající odhodlaností šla autorka za svým cílem. Nevím, jaký podíl na knize má spoluautor, ale příběh působí jako by ho psala sama Zana Muhsen, t. j. styl vyprávění je velmi emotivní, ale trochu kostrbatý.
Před mnoha lety na mne tato kniha udělala velký dojem, některé scény se mi vryly do paměti. Ovšem tenkrát to byla čirá sci-fi, zatímco nyní působí příběh v mnoha ohledech značně reálně (klimatické změny, pandemie, nedostatek zdrojů, krize společnosti...). Kromě extrémně těžkých životních podmínek se autor zaměřuje i na proměnu charakterů jednotlivých postav v této chmurné situaci. Přesto kniha nevyznívá depresivně, lidstvo má naději...
Krimi moc nečtu, ale Peter May patří k mým oblíbencům, jehož knihy mě zatím nikdy nezklamaly. Příběh je poutavý, španělské reálie barvité a hlavní postavy přesvědčivé. Doufám, že se s nimi ještě setkáme.
Nedávno jsem četla skvělý životopis L. Cohena od Sylvie Simmons a vím tedy, že začínal jako básník a spisovatel. Se zvědavostí jsem proto sáhla po této knize. Čekala jsem něco drsnějšího, rozháranějšího, ale byla jsem okouzlená jejím citlivým a poetickým stylem. Čtenářské potěšení.