IvčaKraťaska komentáře u knih
Po knize Muž jménem Ove, hodnotím jako mírně slabší ženskou obdobu Ového. Líbí se mi zásady s vidličkami, jedlou sodou a čištěním oken. Jen mi tam trochu nezapadal dramatický konec. Do té doby jsem všemu dokázala uvěřit, ale jak se někde začne vraždit, přechází mě zájem.
Čtivá. Příběh má opravdu spád, nepřekáží žádná hluchá místa, neměla jsem potřebu nic přeskakovat, vynechávat. Postupné rozkrývání příběhu.
Nicméně, co mi trochu vadilo, časté přeskakování do minulosti. Musela hodně dávat pozor, abych se udržela v obraze co už se stalo, co se má teprve stát apod. A co mi vadilo hodně - příliš mnoho dramatu. Chápu, že každý si neseme něco, ale tady toho bylo na můj vkus trochu moc. Čekala jsem více prostoru pro to zmíněné bylinkářství, léčitelství, výklady karet.. to mne vlastně nalákalo, ale poselství bylo jinde
(SPOILER) Já vlastně nevím. Dobře, co stálo za to, si z knihy poznamenat.. něžná máma, pevný táta, láska a hranice.. a v podstatě na tom, se celá kniha točila. U spousty příběhu jsem vůbec nevěděla proč je autor zmiňuje. A musela jsem si na autora pěkných pár desítek stránek zvykat. Uvidím, třeba se ke knize někdy vrátím, ale teď čerstvě po dočtení nemám žádný velký pocit obohacení.
V celku povedené. Na můj vkus trochu moc prostoru věnovaného odehraným rolím a představením. Upřednostnila bych více zážitků z osobního života, rodiny, osobní a životní postoje, názory. Toto je vcelku podrobný popis pracovního života. Kniha je plná fotografií.
Zřejmě nejsem ta správná cílová skupina. Asi jsem čekala něco trochu jiného.
Kniha se mi líbila moc. I když nepřichází s ničím novým a v podstatě celá myšlenka by se dala shrnout do jedné věty, tak pro to zažití si tohohle přístupu ke stravování mi kniha velmi sedla. Asi ke mně přišla ve správnou chvíli, kdy jsem sama asi došla k tomu, že tenhle přístup je pro mě jediný logický, neošálitelný a udržitelný. Líbí si mi zpracování kratších textů přiložených obrázky. Často se k ní vracím.
Smutný, ale pravda..
Jenže to, co se tu dočtete vám před nástupem k policii bohužel nikdo neřekne. Pro společnost vlastně spíš bohudík, někdo tu práci přece dělat musí. Kniha se čte rychle, je v ní několik historek z praxe a spoustu popisů toho jak policie funguje. Kniha by mohla přispět k rozboření předsudků, které vůči policejní práci můžete mít..
Kniha obsahuje spoustu zajímavých myšlenek. Četla jsem ji několikrát a měla jsem ji opravdu ráda.
Oceňuji příběhy, které píše sám život. Nejprve mi chvíli trvalo se začíst, ale pak jsem přečetla knihu za dva dny. Autorka Míša je na můj vkus velký fanatik, ale zároveň velká inspirace. Příběh mě zaujal, shlédla jsem také stránky Thao na Facebooku a budu moc zvědavá na pokračování.
Sháněla jsem nějaký obyč zápisník na poznámky, ze vztahového semináře, které nechci zapomenout a narazila jsem na tento. Je opravdu krásný a inspirativní. Bude se pro tuto příležitost určitě hodit.
Poměrně brzo jsem začala přeskakovat kapitoly o vlcích a četla jen doporučení pro výchovu psů. Dočetla jsem se několik dobrých rad, ikdyž vlastně nic nového. Myslím, že kniha bude užitečná spíše pro začínající pejskare, kteří ještě nemají s výchovou žádné zkušenosti.
Není to můj žánr. Jediný důvod, proč jsem ji četla a dočetla, je proto, že mi ji koupil k Vánocům manžel, vybíral podle názvu. Předvídatelný děj, nejspíš si na nic z téhle knížky po chvíli už ani nevzpomenu.