IYv
komentáře u knih

mě to dost zaujalo a líbilo se mi seznámení s molekulární kuchyní. Dobře namíchané ingredience :-)


miluji takto silné knihy ale přiznám se, že mě Rutherfurd vždy v půlce přestane bavit. Ranné dějiny většinou zhltnu, pak to na chvíli odložím a už se těžko znovu chytám. To ovšem nic nemění na věci, že jsou to výborně napsané knihy.

Romantika na dlouhé zimní večery, na nic si nehraje, nic nepředstírá.


tak tedy jsem jedna z mála, komu se líbila kniha o mnoho více než film.
možná to bylo tím, že jsem to četla ve správném rozpoložení manželky středního věku, která zatím jen cítí, ale ještě úplně přesně netuší, proč je tak nespokojená. Děti odrostly, manžel má svou práci a vy se točíte ve stejných kruzích...a najednou se objeví někdo, kdo jen tak fotí madisonské mosty...


milujeme Tygra i rodinu pana Boška. Máme doma všechny 3 díly.

dnes těžko dostupná kniha, ale výtečná. Popis objevování podzemí Macochy v historii.

knihu nezkousne každý, zvlášť mladší ročníky raději zkouknou film, než aby se prokousávaly teologickými pasážemi.
a to je někdy chyba, přestože film je výborný a Connery k sežrání.


proč sem nejde dát třeba deset hvězdiček?


první kniha, o které jsem nahlas referovala. Pochvala a hodnocení mého učitele mě popostrčily k tomu, více o knihách přemýšlet a nenechat se strhnout obecným míněním a laciným filmovým přepracováním.
Jack London a jeho hrdinové - mládí a dychtivost!


mám ráda knihy, které mě donutí zjistit si nějaké reálie (v tomto případě o výrobě kašmírových šál a jejich druzích).

já jsem knihu naopak zhltla a moc se mi líbila. za mě 100%


absolutní opak obrazu Emila Holuba, než jak ho známe z útržku cimrmanovského filmu:
"chystáte se letos zase do Afriky, doktore Holube?"
"nikam! už se narajzoval dost!"
Výtečná kniha, jak píšou kolegové dole. Vždycky mě udiví, jak byli ti lidé stateční a co museli prožít, zvlášť ženy, při cestování do odlehlých končin tehdy neprobádaného světa.


tato kniha mě nebývale zasáhla. Přečteno za víkend u kamen na chalupě. Muž četl nahlas, já háčkovala čepice...
ze začátku jsme se smáli, pak to začalo být trošku hořkosladké a na konci jsme oba plakali. Výpověď jedné generace, jak se nám změnil život, hodnoty a svět kolem nás.
P.S.
čteme nahlas jeden druhému dost často a je to jistý druh nádherné intimity
P.P.S.
z výpisu z knihovny jsem překvapeně zjistila, že už jsem tu knihu před lety četla, ale to si kupodivu nepamatuji.


no co, už ho to nebavilo psát, tak tomu dal rychlý konec :-) (to je samozřejmě velká ironie, já to zas tak neprožívala)

ještě než jsem ji dočetla, sehnala jsem knihu Anne Reidové - Leningrad, tragédie obleženého města. S tím to dostalo ještě jiný rozměr. Ač jsem to četla v loňském parném létě, neustále mě mrazilo.
