iz67 komentáře u knih
Opravdu jsem se snažil seč jsem mohl. Ale ani v půli knihy jsem nenašel důvod, proč pokračovat.
Taková věc (audio), když nemůžete spát. Neurazí, nenadchne.
Hodně zvláštní kniha. Chápu to jako takovou epickou báseň o počátku islandské samostatnosti a jednom chlapci a jedné chřipce.
Původně se to zdálo jako super nápad plný zabavnosti. Ale to mě po 40 stránkách dávno opustilo. Zarekl jsem se, že budu dočítat jen to, co mě bude hodně bavit. Tedy nedocteno.
Spousta zajímavých fotek a hlavně zajímavý příběh o české (nejen Zahradnickově) předválečné a protektorátni dokmentaristice.
Po přečtení týhle knihy se musí každýho dětství zdát jako promarněný čas.. Nebo aspoň to moje teda.
Sentimentální dovětek ke všem od něj, co jsem měl moc rád.
Je to hrozně ukecany, musel jsem to furt necim prokladat a docist to, pro me byl takovej svazackej ukol. Pro me vice mene samoucelny tlachani o skotech, jak jedou v drogach a sexu, ale vlastne tam nic neni. A konec je tak sladkej, az je to na pozvraceni polobotek.
Celou dobu jsem měl pocit, ze jsem to uz cetl. A opravdu - predelany Siamsky pribeh, moje prvni kniha, kvuli ktere jsem Kratochvilovi propadl. Jak to shrnout - asi kniha pro ctenare, ktereho by Siamsky pribeh zaskocil a potrebuje pro zacatek neco vice strukturovaneho. Neni to zle, ale origos je nedostizny.
Kartochvila mám rád, i když spoustě věcí nerozumím, tak jeho knizky maji pro me tajemnou atmosferu. Chapu je jako básně prevedene do prozy, kde je casto imaginace (ktera se muze nekdy stat az manyrou) dulezitejsi nez pribeh, slouzici spis jako její nosič. Stejne je tomu u tehle knizky. Nicmene oficialni shrnuti knizky vyse pusobi hodne nepatricne a ploše.
Nadherna věc. Tak krátká a tak úžasná. Co jsme? To, co si myslíme my nebo ti druzí? A je naše bezpečné okolí a prostředí vubec bezpečným? A máme tu vůbec šanci?
Dost vesela zalezitost. V puli se klasicky dostavila krise, kdy precist vic jak 2 stranky stalo nadlidske usili. Ta vsak stastne prekonana. Ne vsechno jsem stihal, ne vsechno daval. Ale to je proste mistr ...
Čekal jsem nějakou myšlenku a ono stále medvědi. Když se objevili medvědi i ve druhé kapitole, tak jsem přestal mít trpělivost a knihu odložil.
Zajímavé, hlavně ty nejstarší, jako zrcadlo, jake to bylo a jak to měl Topol. Na jedno přečtení je toho opravdu hodně. Davkovat postupně.
Upozorňuji, že jsem poslouchal jako audiokniha, navíc jako dramatizaci. Opět docela zklamání : banální příběh, klasický s milionem informací. Dojeli jsme na hory a byl jsem rád, že to skončilo.
Povídky mají vždy v první části dobrou atmosféru a čte se to dobře. Konce však pro mě většinou nefungují!
Velice čtivá a poutavá kniha. Lze si díky ní udělat velice věrný obrázek o Rusku 1917.