J.F.
komentáře u knih
Kniha podobná Platónově Ústavě: čirá hrůza, když se to čte jako návod na politiku, ale neocenitelné pro toho, kdo sám za sebe hledá, co si počít s tím podivným faktem, že je na světě. Na pár stránkách víc moudrosti než v sebraných spisech leckterého katedrového filosofa.

Kdo chce z několika stránek načerpat víc moudrosti, než kolik by nasál za rok studia filosofie, tak do Exupéryho, anebo sem!


Čtivý, ke konci přímo napínavý Bonhoefferův životopis, může posloužit jako úvod do Bonhoeffera. A taky to je k zamyšlení, ne-li ke zpytování nutící četba o rozhodování v situacích, kdy žádná úplně správná možnost neexistuje. Výborný překlad.


Pozoruhodný nápad, povolat k vyřešení záhady nedopsaného Dickensova románu vyšetřovatele ze všech možných detektivek... Nad vším se vznáší laskavá ironie autorů a případ vyřeší, jak jinak, Hercule Poirot, a, jak jinak, naprosto překvapivě. Paní z neděle mám radši, ale stejně čtyři hvězdičky.


Spíš než detektivní příběh - byť ne špatný! - mě očaroval ten orloj turínských postaviček a lehká, takřka neznatelná, ale všudypřítomná ironie. Skvělý překlad.


Svědectví o nesmírně důkladném a poctivém promýšlení otázek nadčasových i časových (a to v době v nejednom ohledu přelomové). Pro mě srovnatelné snad se vzpomínkami Karla Flosse, jinak sotva s čím. Pečlivostí ediční přípravy i vnější úpravou výborné.


Ve stati "Život a vnitřní zkušenost" je skvělý výklad o tom, že a proč se člověk nedá vysvětlit "zvenčí", jako věc mezi věcmi, jako předmět vnímání nebo vědy. Ve stati "Zkušenost smrti" neméně skvělý výklad o tom, že kdyby člověk byl čistě světská, smrtelná bytost, byl by dokonalým obrazem lidského života býčí zápas - odpovídá si to do detailu, až z toho skoro mrazí.


Ano ano, třikrát sláva, že máme Bognerovy žalmy - asi nejsem jediný, kdo si na ně zvykl tak, že se skoro nemůže modlit žádný jiný překlad - jen škoda, že je text přerušen vysvětlujícími nadpisy, které při modlení ruší, a hlavně škoda (teď mluvím o vydání 2009), že je to vše na papíře třikrát tlustším, než je třeba, a že je kolem třikrát víc prázdného místa, než je třeba. Evangelíci dokázali žalmy vydat ve formátu vpravdě kapesním, a to k nim ještě přibalili přísloví a celý Nový zákon... Snad se dočkáme.


"Spirituální" verze Teilhardových vědeckých textů (Místo člověka v přírodě, Jak věřím). Jde tu tedy nejen o to, zda veškerý vývoj hmoty směřuje ke Kristu, ale hlavně o to, co máme, směřuje-li, dělat se svým životem. Četba inspirativní, až burcující, a to - při vší úctě k Ikkjuovi - i bez pumpičky...

Život se podle Guardiniho (stejně jako podle Jacquesa ze Shakespearova "Jak se vám líbí") dělí do sedmi fází - a mezi každými dvěma je krize. Dostat tuhle knížku do ruky dřív, nebyl bych si tak naivně myslel, že když člověk projde dospíváním, stane se z něj dospělý, a nebyl bych se tak divil, co všechno ještě přišlo...


Tato kniha v jistém smyslu shrnuje celoživotní myšlenkové úsilí jednoho z největších teologů XX století. Čtení je to tudíž stejně nesnadné jako obohacující. Jen pozor: Rahner (jehož teologie je podle jeho vlastních slov z 80% filosofie) se tu pokusil vyložit celý fenomén víry jen na základě analýzy lidského osobního bytí, a při takovém postupu musely některé důležité obsahy víry (Duch, Trojice...) přijít zkrátka.


Pro mne zatím nejlepší kniha o narcistické poruše, kterou asi v nějaké míře trpí víc lidí, než by se zdálo.


Knížka možná ne tak strhující jako nejlepší knihy Franklovy, ale zájemcům o logoterapii a existenciální analýzu může dobře posloužit jako první kontakt. Längle se věnoval i otázkám, které Frankl jakoby přeskočil: smím tu být? Smím být takový, jaký jsem? Chci být?


Zvláštní hodnotu knihy spatřuju v tom, že ukazuje, jaké je místo důkazů Boží existence v lidském životě, co nás vlastně pohání k tomu, abychom je prováděli, jakou svou nouzi jimi chceme léčit. Některá podání důkazů Boží existence působí přes všechnu svou logickou bezchybnost jako cosi visícího volně ve vzduchu a vposled nezávazného; u Sousedíkovy knihy tomu tak není.

Za zvláštní plus této knihy pokládám mimořádně jasný a soustředěný jazyk - kniha snad neobsahuje jediné nadbytečné slovo, a přitom se čte málem jako román.


Jeden z autorů, jejichž znalostí nikoho neoslníte a nikdo vám za ni nedá zápočet, ale kteří vám v životě pomůžou...


Ratzinger tuto knihu pokládal (asi právem) mezi všemi svými knihami za tu vědecky nejpropracovanější. Četba náročná, ale vyplatí se dát si tu práci.
"Touha po nesmrtelnosti nevzniká z izolované, do sebe uzavřené existence, která neuspokojuje, nýbrž ze zkušenosti lásky, zkušenosti společenství, zkušenosti Ty."


Typický Ratzinger - kristocentrický a nenápadně radostný.


Přepis vůbec posledního Jaspersova přednáškového cyklu, který zároveň stručně a čtivě (na Jaspersovy poměry) převypravuje jeho poslední velkou knihu. Výborný překlad.


Teze, že politický řád přesně odpovídá řádu v duši, je asi problematická - ale věčná sláva editorům, že sem uvedli pozdní Voegelinovy texty, věnované ne tak politice jako spíš místu člověka v celku skutečnosti, tedy texty vpravdě filosofické.
