J.P.S. komentáře u knih

Za mě rozhodně lepší než první díl. Jde o komiksové zpracování části příběhu z knihy "Bouřková sezóna", konkrétně části, kde se Geralt za doprovodu trpaslíka Addaria Bacha plaví na říční lodi, jejíž posádka unesla mládě Aguary, která začne pořádat hon. Oproti knižní předloze je tady několik rozdílů: Není zde provázanost s dějovou linkou v Keracku, Geralt má oba své meče, přibydou nové postavy i nové nestvůry (zejméma vodní babice jsou opravdu masakrózní - brrr!!! :)))
Příjemná oddychovka, kteoru fanoušci zaklínačovské série jistě docení.

9 28.11.2021

Zajímavý nápad, ale na můj vkus byl příběh až příliš abstraktní (i když ne tak moc jako v poslendím díle blednoucí vzpomínky). Do stylu zaklínačovského světa mi tenhle sty příběhu moc nepasuje. Spíš mi přijde, že postava Geralta z Rivie zde jen byla využita k projití strašidelného domu, jímž stejným způsobem mohl projít v zásadě kdokoliv jiný...

9 28.11.2021

(hodnocení zde psané se vztahuje na všechna vydání a všechny díly)

Anča a Pepík je neprávem přehlížený český komiks. Příběhy dvou myších kamarádů jsou velmi propracované, napínavé a někdy i docela tajemné. Ale především dávají smysl. Na základě mnohých z nich by se dal postavit i úspěšný sci-fi nebo fantasy román (například motiv čaroděje zakletého ve studánce jsme kdysi použili i při hraní Dračího doupěte :)). Oba hlavní hrdinové jsou velmi uvěřitelní, sice jsou to děti, ale zároveň se nebojí přebírat odpovědnost a rozhodovat se v nelehkých situacích. Velmi věrohodně působí i ostatní protagonisté myšího světa, který má logiku a i přes fantazijní základ působí poměrně realisticky.

Přestože jde o příběhy určené dětem, tak rozhodně nejsou "dětinské" a určitě je ocení i dospělý čtenář.

Anču a Pepíka si pamatuji ještě z devadesátých let, kdy jejich příběhy vycházely ve Čtyřlístku a do značné míry zachraňovaly jeho úroveň. V době po sametové revoluci se totiž příběhy klasického čtyřlístku stávaly čím dál více infantilní - jakoby si noví autoři nastoupivší do redakce po revoluci mysleli, že dětský čtenář je úplný blbec, kterému je možno naservírovat cokoliv, i když to nedává hlavu a patu (viz bezmozkové seriály typu Rexík). Naštěstí vše zachraňovala právě paní Lomová a její Anča a Pepík, kteří mezi naivně infantilními seriály polistopadového Čtyřlístku působili jako životodárná mana pro mou dětskou fantazii.

Troufám si říci, že kvalitativně jde o komiks, jenž se zcela vyrovná zahraniční tvorbě a který (na rozdíl např. od zmiňovaného Čtyřlístku) by měl potenciál uspět i mimo prostředí české kotliny. I když tomu moc nevěřím, bylo by skvělé, kdyby se příběhy Anči a Pepíka přeložily do angličtiny či jiného jazyka a byly vydány některým zahrančiním nakladelstvím (nebo třeba i on-line jako ukázka).

9 27.12.2020

Závěrečný díl epopeje. Četl se mi trochu hůře než předchozí díly, protože hodně přebírá jejich styl, takže mi přišlo, že se mnohé motivy se opakují a že série už trochu upadá do stereotypu. Přesto šlo o důstojné zakončení přemyslovské ságy.

První část se odehrává ještě za panování Přemysla Otakara II. a popisuje jeho politický pád končící jeho smrtí v bitvě na Moravském poli. Stejně jako v předchozích dílech, i zde se hlavní hrdina dostává ke slovu až v polovině knihy. Románový Václav II. je oproti svým předchůdcům spíše křehkou a psychicky labilní osobností, na němž se podepsaly traumatické zážitky z doby jeho dětství, kdy byl svým poručníkem, braniborským markabětem Otou, vezněn ve Špandavě. I navzdory tomu se však Václav II. v kritických momentech dovedl vzchopit a zvrátit nepřiznivý vývoj, a díky tomu se nakonec zapsat jako úspěšný panovník, jehož vláda symbolicky uzavřela slavnou éru posledních Přemyslovců (následník Václav III. by možná nebyl špatným panovníkem, jeho krátkou vládu však ukončila ruka neznámého vraha).

9 27.12.2020

Za mě asi nejlepší kniha od pana Kmenty. Četla se mi mnohem lépe než trilogie o Mrázkovi (více "vyprávěcí" styl), a také lépe než trilogie o Krejčířovi (více odkazů na zdroje a méně "románovosti").
Kniha pro všechny, kdo se chtějí dozvědět, co je náš premiér SKUTEČNĚ zač (i když kdo to chce vědět, tak už to ví, a ti, kdo by to nejvíc potřebovali, tak si tuhle knížku stejně nepřečtou).

Velká pocta panu Kmentovi za tohle dílo a velké poděkování za to, co dělá.

9 09.11.2020

Závěrečný díl trilogie.
Mnohem více se mi líbila první část knihy, kde se Raynevan v rámci pátrání po své milované chtě-nechtě zaplétá do sítí husitské i katolické rozvědky, perfektní je i popis spanilé jízdy do Bavor. (Pozor, SPOILER!): Nicméně od smrti Juty a Samsona Medáka se příběh už trochu táhl a mohl se uzavřít dříve. Část týkající se odcizení ratibořické Madony už byla dost nadbytečná. Taky mě trochu zklamal způsob likvidace Pomurnika (tak dlouho se popisuje, jak Reynevan vyvíjí jed, a pak...prááásk!!! Ale aspoň dostal co proto :))

Přesto šlo o celkově o dobré dílo a relativně zdařilé uzavření série podávající velmi netradiční popis husitských válek.

9 02.10.2020

Tato kniha měl velmi potěšila. Mistr Sapkowski přeci jen na svého nejslavnějšího hrdinu zcela nezanevřel a po téměř patnácti letech se k němu opět vrátil.

Příběh sice zdaleka nemá šťávu původních povídek ani většiny dílů ságy, ale je celkově zdařilý a příjemně mě potešil. Nicméně podle mě by bylo lepší, kdyby autor knihu rozdělil na dvě, protože dějová linka týkající se únosu mláděte Aguary prakticky vůbec nesouvisela s hlavním příběhem točícím se kolem událostí v Keracku, takže klidně mohla být vypuštěna a vydána jako zcela samostatná povídka.

9 01.10.2020

Méně známý a neprávem opomíjený Štorchův román zasazený na území Čech v 7. století. První část knihy popisuje spojení porobených slovanských kmenů a jejich povstání proti avarské nadvládě, druhá část se odehrává o několik desítek let později a popisuje obranu před franskou invazí.
Dle mého názoru je však z knihy až příliš cítit podprahově podsouvané "české vlastenectví" a znázorňování slovanských národů jako "lepších lidí".

9 19.09.2020

Zcela souhlasím s hodnocením, které ke knize napsala o pět komentářů níže Hebrey (v podstatě bych se pod to mohl podepsat). Velmi přesný a trefný rozbor napsal o více komentářů níže HanzeeHans (byť se nepřikláním k hodnocení odpad)

Tedy shrnutí: Mnohé autorovy názory jsou jistě zajímavé, s částí z nich bych se i ztotožnil. Bohužel spousta jím tvrzených historických paralel je dost vytržených z kontextu. Některá "fakta" týkající se dnešní doby jsou zcela smyšlená (vybavuje se mi například rozhořčení, kolik zbytečných zákonů u nás vydají soudci nebo starostové - ani jedni ani druzí ale žádné zákony nevydávají). Značné rozpaky budí odkazy na prameny, tvořené ze valné části články z Parlamentních listů. Nejvíce mě mrzí, že ač autor v úvodu knihy vybízí ke smířlivosti a k toleranci odlišných názorů, tak sám své názorové oponenty naprosto dehonestuje a pochopení jiného názoru naprosto odmítá (například příznivce EU hned označuje za evropského nohsleda a patolízala - přitom i člověk podporující EU může mít proti jejímu fungování řadu výhrad; velmi často používá v negativním kontextu slovo "aktivista" - aniž by vysvětlil, koho tím vlastně míní).

Bylo zajímavé si tuhle knížku přečíst a popřemýšlet o autorových názorech, ale příště radši zase sáhnu po nějakém jeho historickém románu, protože ty mu jdou (podle mého názoru) lépe než úvahové eseje.

9 13.09.2020

Zajímavé představení válečné události, o které jsem dosud nic netušil. Poprvé jsem se dozvěděl nejen o tzv. lamačích blokády (s německým námořnictvem jsem měl spojeny spíše jen ponorky) a o jejich ekonomickém významu pro zbrojní průmysl Říše, ale také o tom, jak se na jejich eliminaci podíleli i Čechoslováci. Příběh tak sledujeme ze tří různých pohledů: Jednak britských zpravodajců, jednak německých námořníků, a jednak československých letců. Patrně nejrealističtější je popis práce britských zpravodajců, kde autor patrně zúročil vlastní zkušenosti z působení ve zpravodajské službě. Mě ale nejvíce bavily části, v nichž byl děj popisován očima příslušníků z československé 311. bombardovací perutě. Je zde velmi dobře znázorněno, že reálná válka je z velké části o dlouhém vyčkávání a řešení tisíce všedních nepříjemností, přičemž samotná „akce“ zpravidla trvá jen krátký okamžik. Podstatná část vaší „bojové“ činnosti tedy může vypadat i tak, že celé hodiny jen pozorujete z letadla monotónní mořskou hladinu a přitom mrznete v kokpitu či střelecké věži, aniž byste na cokoliv narazili, a toto se opakuje celé dny a týdny...až jednou (!)

I přes zmiňované kvality však pro mě kniha Operace Stonewall nakonec nebyla takovou "peckou" jako kniha Dva proti Říši, ve které si autor nastavil laťku neskutečně vysoko a jen tak ji už něčím nepřekoná.

8 27.12.2023

Ke znovuobjevení tohoto díla mě paradoxně ponoukl tento článek od Petra Koubského,
(https://denikn.cz/1203650/o-americke-obsesi-mimozemstany-a-hluboce-zakorenene-neduvere-k-vlade/?ref=list), který mi připomněl, jak jsem v dětství trávil prázdniny u svého dědy, který byl do Dänikenova díla úplně nadšený.

Teď, když jsem to otevřel asi po 25ti letech, mi dochází, jaký je to neskutečný paskvil. Celé bych to shrnul asi takhle: Má nějaká socha mayského náčelníka čelenku z peří? Tak jsou to ve skutečnosti antény (a důkaz o mimozemšťanech)! Je na nějakém starověkém podstavci čtvercový vzorek? Určitě jsou to klávesy od PC (a důkaz o mimozemšťanech)! A takhle by se dalo pokračovat... Prostě neskutečné slátaniny.

Navzdory tomu nemůžu upřít, že ta knížka je prostě ČTIVÁ. Říkám si, jaká je škoda, že autor na tomhle podvozku nezkusil napsat nějakou sci-fi. Teda vlastně on sci-fi napsal, akorát výplody své fantazie prezentuje jako fakta. Což je vlastně na tom to nejsmutnější.

Jednu hvězdu dávám za příjemné rozdráždění fantazie v dětských letech, která jsem trávil na prázdninách u dnes již zesnulého dědy, který autorovi zcela nekriticky věřil, a to natolik, že si jeho slátaniny promítl do zážitků z vlastní minulosti, a tak svým vnukům (nejen mě) vyprávěl záhadné historky z vlastního života, které si neuměl vysvětlit jinak než tím, že se možná setkal s mimozemšťany. V porovnání s tím, jak chudák děda později věřil různým podomním prodejcům a šmejdům z předváděcích akcí, byli Dänikenovi mimozemšťané vlastně naprosto nevinná zábava....
Proto aspoň ta jedna hvězda a nikoliv odpad, kterým to jinak zcela objektivně je.

8 07.08.2023

Pro mě třetí a zřejmě i poslední setkání s Oldřichem z Chlumu a panošem Otou.

Možná je to tím, že jsem četl několik knížek z této série po sobě, ale mám pocit, jakoby autor čtenáře dokola táhl na vařené nudli: Hlavní vyšetřovatel s charakterem Mirka Dušína a instinktem Colomba, kterého doprovází přesluhující panoš s charakterem Playboye, jehož šarmu neodolá žádná děva, která mu spolu s roztáhnutím noh předá nějakou klíčovou informaci, díky níž pak Colombo-Dušín převeze celý tým spiklenců. A i když chápu, že do správné detektivky patří vražda, tak princip „čím víc pruhů-tím víc Adidas“ tady opravdu nefunguje (aneb se vzrůstajícím počtem mrtvol nemusí nutně vzrůstat kvalita – v tomhle směru zde platila spíše nepřímá úměra).

Za sebe se tímto s Hříšnými lidmi Království českého nejspíš nadobro loučím.

(P. S.: Všem čtenářům, kterým se tato série líbí, bych velmi doporučil vyzkoušet něco ze série Stein-Barbarič od slovenského spisovatele Juraje Červeňáka. Dostanete realističtější popis prostředí, napínavější příběh, smysluplnější rozuzlení a zejména uvěřitelnější hlavní hrdiny. P. P. S. : Opravdu nejsem placený propagátor konkurenčního vydavatele, jen subjektivně srovnávám díla podobného žánru – pokud to redakci přijde jako nevhodná propagace, nechť tento příspěvek promaže).

8 24.07.2022

Po nadšení z Přemyslovské a Husitské epopeje, rozporuplného pocitu z Breviáře pozitivní anarchie a zklamání z Kroniky zániku Evropy jsem se rozhodl dát autorovi šanci a přečíst si některou z jeho detektivek.

Bohužel se dostavilo zklamání.
Příběh je sice zasazen do přemyslovských Čech 13. století, ale středověká atmosféra mu úplně schází. Zcela v něm postrádám realističnost a syrovost středověkého života, které znám z jiných podobných románů. Zasazení děje do doby panování Přemysla Otakara II. je opravdu jen formální, pokud by se napsalo, že místo něj panuje např. Karel IV. či Rudolf II. a pozměnila se jména některých protagonistů (např. historického Havla z Lemberka a jeho ženy Zdislavy), tak prakticky nepoznáte žádný rozdíl. Celé to na mě působilo jako televizní pohádka, kde se herci navlečou do kostýmů a navštíví hradní exteriér, aniž by záleželo na tom, zda reprezentují nějakou konkrétní dobu a jakou mají navodit atmosféru. Nezachránila to ani detektivní linie příběhu, která mi nepřišla moc napínává a jejíž vyústění nedávalo příliš smysl.

Zkrátka na detektivku málo detektivní, na historický román málo historické. Možná kdybych to četl o pár let dříve, tak bych hodnotil výše, ale v porovnání s jinými romány na obdobné téma (např. s Červeňákovou sérií Stein-Barbarič) byl toto opravdu podprůměr.

8 24.07.2022

K tomuto klenotu jsem se dostal náhodou, když se na jednom nejmenovaném úřadě likvidovala tamní knihovna a knihy se rozdávaly zájemcům. S chutí jsem se začetl do zmačkané a několikrát přehýbané knížky vydané krátce po Sametové revoluci. A nemohl jsem se odtrhnout. A opět jsem zjistil, kolik věcí o druhé světové válce stále ještě nevím a jak mě téma Čechoslováků bojujících v Anglii za naši svobodu dovede znovu a opět zaujmout.

Některá zajímavá zjištění po přečtení této knížky:
1) Útěkové cesty z Protektorátu nevedly vždy jen přes Polsko (jaké překvapení, že např. Maďarsko, Švýcarsko a tisovské Slovensko uprchlíky vracely!)
2) Nemálo (ve skutečnosti strašně moc!) úmrtí našich letců bylo zapřičiněno vyslovenými banalitami - např. kvůli selhání rádia se vracející bombardér nemohl ohlásit a tak byl sestřelen vlastní protiletadlovou obranou; kvůli chybě při navigaci byl vracející se bombardér nasměrován přímo do balónových baráží; kvůli neznalosti angličtiny byl sestřelený český letec vystrašenými anglickými vesničany mylně pokládán za nepřítele a ubodán vidlemi či zastřelen domácí brokovnicí...
3) Mezi československými vojáky v Anglii byli zjevně přimíchání i němečtí špioni, jejichž totožnost se pravděpodobně už nikdy nezjistí

Zkrátka: Famózně popsaný příběh československé 311. bombardovací divize, který by byl skvělým materiálem pro netflixový seriál ve stylu Band of Brothers.

8 03.01.2021

Tato knížka obsahuje příběhy ze sklonku devadesátých let a z počátku milénia, kdy jsem už Čtyřlístek neodebíral, takže šlo o příběhy pro mě dosud neznámé. Jsem rád, že jsem měl možnost poznat je nyní, po téměř dvaceti letech (za mě TOP je dvoudílný "Fantom Ušína").

Dále viz můj komentář k prvnímu dílu.

8 27.12.2020

Tyto "první" díly žáků Kopyta a Mňouka (původně vydávány v časopisech Pionýr a Větrník) byly zdaleka nejlepší. Jednalo se o veselé povídky, kde snahy kluků o detektivní pátrání nebo odhalení tajemna končily takřka výhradně nějakou humornou blamáží či fiaskem. Tím se tyto první povídky lišily od pozdějších, které se postupně stávaly více "detektivní" a s úspěšným vyřešením případu.

8 02.10.2020

Tento třetí díl se mi dostal do ruky jako první ze série a díky němu si ji oblíbil. Jde o krátké shrnutí různých historických událostí, které obecně (nebo aspoň v našich končinách) nejsou příliš známé, ačkoliv jejich dopady na lidský vývoj byly nezřídka značné. Titul Zapomenuté příběhy je zcela trefný.

Fascinoval mě popis středověkého osidlování Grónska, dosud jsem netušil, že tato oblast od objevení Erikem Rudým v 10. století měla až do 14. století stálé evropské (resp. norské) osídlení, dokonce i s vlastním biskupství! Tamní obyvatelé - kteří odváděli daně norskému trůnu - přitom dobře věděli o americkém pobřeží, které bylo doslova za humny, proto je neuvěřitelné, že zbytek Evropy s jeho osidlováním vyčkával až do Kolumbovy plavby.
Neméně mě fascinoval příběh Juana Pujola Garcíi, který svou špionážní kariéru vybudoval na naprostých výmyslech a fabulacích, které ale při vyváženém poměru dovedly příznivě ovlivnit průběh spojeneckého vylodění v Normandii.
S napětím jsem četl o odvaze izraelských obránců v pevnůstce Budapešť v tzv. jomkipurské válce v roce 1973, a nestačil se divit nad nepřipraveností tehdejšího izraelského vrchního velení. (Zde musím ocitovat geniální hlášku autora: "Ve čtvrtek 4 . října však dorazily dvě zprávy, které byly asi stejně subtilní jako cihla prohozená oknem" :D :D)
Obdivoval jsem kuráž britské posádky hájící v 18. století Gibraltar, který je (nejen) díky tomu v rukou Britů dodnes.
Mrazilo mě, když jsem se dočetl, jak se největší stříbrný důl v Potosí stal fakticky koncentrákem pro mužskou populaci jihoamerických Indiánů, kdy hlavní roli hrál tradiční incký daňový systém založený na odvádění práce v kombinaci s nenažraností španělského trůnu (aneb kam se hrabou všichni conquistadoři na rtuť v dolech...).
Ještě víc mě mrazilo, kolik nebohých zaměstnankyň doplatilo na lehkovážné vedení firmy vyrábějící radioaktivní ciferníky, jakým volem byl marnivý milionář draze platící za používání radioaktivního životabudiče, a jak to dopadne, když se mezi vědci zkoumajícími radiaci objeví aspoň dva nezodpovědní pitomci.
Žasnul jsem, jak přílišná snaha centrální moci o odstranění hlavních vůdců národnostní menšiny může paradoxně vyústit v její úplnou nezávislost, aneb v čem se chyby Angličanů vůči Irům podobaly pozdějším chybám Iráčanů vůči Kurdům.
Litoval jsem geniálního raketového inženýra Sergej Koroljova, že mu osud nadělil narodit se zrovna v Rusku. A kroutil jsem hlavou, jak nesmyslně Sověti plýtvali materiálními i lidskými prostředky při snaze přistát na měsíci a kolik drahých raket nazdařbůh povybuchovalo v kazažské stepi.
A vůbec nejvíc mě dostal příběh o tom, jak se vědecké kruhy v 19. století vzájemně utvrzovaly v omylu, že se cholera šíří díky městskému smradu, ale naštěstí se objevil jeden všímavý lékař a jeden všímavý farář, kteří přišli na to, že skutečnou příčinou je kontaminovaná voda, takže k vymýcení epidemie v celé londýnské čtvrti Soho nakonec stačilo jen vyměnit táhlo z místní veřejné pumpy.

Shrnutí těchto událostí je přitom podáno neskutečně zajímavě, čtivě, a především s výborným zasazením do kontextu s jinými známějšímu událostmi. Vřele doporučuji nejen zájemcům o historii!

7 07.08.2023

Paměti zakladatele československé vojenské rozvědky nejsou jen popisem poměrů ve zpravodajských službách, jak by se mohlo zdát z anotace. Generál Moravec především pracoval s lidmi, jednak velel rozsáhlému týmu zpravodajců, ale také se zpovídal vrchnímu velení či představitelům vlády, takže jeho dílo je třeba vnímat též jako vzpomínky vrcholného manažera a personalisty. Dostáváme tak velmi netradiční popis poměrů první republiky, zejména vnitřního fungování její státní správy. Takže se mimo jiné dozvíme, že i tehdy bujela protekce a klientelismus (příkladem budiž generál Jan Syrový, který se do funkce armádního generála dostal díky známostem z válečných let, třebaže byl manažersky naprosto neschopný a kromě vizáže Jana Žižky neměl prakticky co nabídnout), že se o důležitých záležitostech nekoncepčně a plýtvalo se prostředky na úplné zbytečnosti, zatímco řešení důležitých věcí se do poslední chvíle odkládalo a ignorovalo (např. ještě v polovině třicátých let se za hlavní bezpečnostní hrozbu pro stát považoval možný návrat Habsburků, zatímco vzestup Hitlera se téměř přehlížel takže naše rozvědka pravidelně podávala podrobná hlášení o tom, co obědvala excísařovna Zita ve Vídni, zatímco o počtu a stavu ozbrojených jednotek číhajících doslova za kopcem dlouho neměla žádné relevantní informace ). Při čtení těchto částí jsem si uvědomoval smutnou podobnost s dnešní dobou, kdy se řešení systémově důležitých věcí také odkládá až na dobu, kdy už je pozdě

Za nejzajímavější hodnotím část týkající poměrů ve válečném Londýně. Opět nejde jen popis organizace zpravodajské činnosti, dočteme se také například o tom, jaké typy lidí se vyskytovali mezi československými emigranty (zdaleka nešlo jen o vojáky, ale také o různé prospěcháře a spekulanty). Zde autor nešetří kritikou exilového prezidenta Beneše, který po svém návratu z Moskvy v roce 1943 začal naprosto nepochopitelně důvěřovat Stalinovi a československým komunistům, a to i přes důrazná varování vlastních bezpečnostních poradců. Mrazilo mě, když autor vzpomínal, kterak na příkaz prezidenta Beneše musel prakticky veškeré poznatky naší rozvědky (včetně informací poskytnutých nám od Britů!) obratem předávat sovětskému velvyslanci v Londýně, aniž by za to od sovětů dostal nějaké hodnotné informace na oplátku. Při čtení těchto řádků jsem i navzdory propasti času doslova cítil autorovu frustraci a opět se utvrdil v názoru, že únor 1948 se ve skutečnosti zrodil už o několik let dříve v Londýně. A opět jsem si položil otázku, čím to, že se v naší zemi do funkce prezidenta opakovaně dostávají osoby ženoucí národ do chřtánu ruského medvěda (doufám, že se exprezident Beneš smaží v pekle hned vedle Gottwalda a Stalina, a také doufám, že už tam roztápějí kotel pro Zemana s Putinem).

Přesto téhle mimořádně čtivé knize nemůžu dát plný počet hvězdiček.
Jednak si autor některé události dost popletl. Jak už popisovali někteří čtenáři níže, dost nepřesností se vyskytuje v částech popisující spolupráci s agentem A-54 (autor např. uvádí, že ještě v roce 1944 se s ním jeho lidé setkávali v Istanbulu přitom byl prokazatelně zatčen gestapem už v únoru 1942), nebo popis operace Anthropoid (autor např. tvrdí, že Kubiš s Gabčíkem seskočili v dubnu 1942 a za čtrnáct dnů provedli atentát na Heydricha přitom prokazatelně seskočili již v prosinci 1941 a atentát chystali téměř půl roku). Také se mi dost nelíbilo, jak se autor neustále podivoval, proč se parašutisté v Protektorátu obraceli na domácí odboj, když přece všechno potřebné dostali už v Anglii. Je smutné, že si autor ani po dvaceti letech nechtěl přiznat, že ve skutečnosti ty dvacetileté kluky posílali s naprosto katastrofální výbavou do absolutního neznáma (ono je hezké vyzbrojit chlapa trhavinami, ale přitom mu neobstarat ani pořádný doklad či potravinové lístky, ono je pěkné dát mu vysílačku, ale bez náhradních dílů, ono je super zaúkolovat ho sabotáží ve fabrice, ale přitom ho vysadit 200 km od cíle, ono je úžasné dát mu kontaktní adresu na osobu, která je už několik let po smrti....), a že velký díl spoluzodpovědnosti za tyto hrubé přehmaty ležel i na straně zpravodajského oddělení, v jehož čele stál. Právě v částech, v nichž autor horem spodem kritizoval počínání parašutistů a domácího odboje, a přitom se bez náznaku studu či sebereflexe strašlivě podivoval, proč mu pak po válce někteří přeživší či pozůstalí tolik spílali, u mě dost ztrácel sympatie budované v předchozích částech knihy.

Shrnuto: Zajímavá a čtivá kniha, ale je nutno brát v úvahu, že jde o subjektivní vzpomínky, které leckdy neodpovídají skutečnosti.

7 02.04.2023

Viz můj komentář k prvnímu dílu.
V tomto díle následuje částečná generační obměna, otěže příběhu pomalu přebírají děti hrdinů z prvních dílů. Na scéně se objevuje Jiří z Poděbrad a kniha končí jeho převzetím moci nad Prahou.

7 16.01.2023

Viz můj komentář k prvnímu dílu.
Pokud jste dosud považovali Jana Žižku za velikána našich dějin, tak tato kniha vás přesvědčí, jaký to byl gauner a že kališníci byli z velké části jen zdivočelá pakáž (tedy, ne že by na tom katolická strana byla lépe...). Za největšího záporáka tohoto dílu považuji Jana Želivského, který je zde vylíčen jako dokonalý sociopat a manipulátor (až se člověk stydí za ty současné názvy ulic a stanic MHD :))

7 16.01.2023