J.P.S. komentáře u knih

Klasické postavy ze starých pověstí českých (Bivoj, Kazi, Teta, Libuše Přemysl, Ctirad, Šárka, Vlasta) převedeny do žánru historické fantasy. Bivoj je klasický archetyp válečníka, Krokovy dcery jako čarodějky vládnoucí živly (Kazi-země, Teta-vzduch, Libuše-voda), postavy z dívčí války (Vlasta, Šárka, Mlada) jako bojové rusalky, kanec z Kavčí hory jako čaroději ovládaný běs. Rod Zličanů jako nesmiřitelný nepřítel ovládaný čaroději s avarskou krví. Rozhodně skvěle využitý potenciál staroslovanské mytologie.

Proč nakonec dávám relativně nízké hodnocení?
Přestože téma je skvělé, tak ústřední zápletka mi prostě nějak nesedla. Žádného z hrdinů či hrdinek jsem si vysloveně neoblíbil, chrakterově mě nejvíce zaujal "záporák" Wulfhart. Nevím proč, ale děj mi přišel hrozně předvídatelný, až příliš často jsem při čtení odhadl, k čemu dojde o 2-3 stránky dál. Přestože popisy klíčových scén jsou velmi akční a příběh je celkově dost dobdroužný, tak jsem se do něj nějak nedokázal ponořit tak, jak u jiných Červeňákových knih (např. série o Bathorym + série Stein/Barbarič, které hodnotím výrazněji výše). Možná je to dáno tím, že narozdíl od jiných historických období nejsou staří Slované tak úplně můj "šálek kávy", což samozřejmě není chyba autora, který danou látku řemeslně zpracoval velice pěkně.

Další díl "Válečník" si nechám na později.

7 25.10.2021

Souhlasím s komentářem níže, kniha se nečte příliš snadno, byť se věnuje zajímavému období. Při čtení jsem měl pocit, jakoby se autor nemohl rozmyslet, zda bude psát historickou beletrii, nebo naučnou publikaci. Tématu zjevně rozumí, ale podání příběhu mu moc nešlo. Celkově spíše průměr a trochu zklamání. Budete-li chtít zajímavý a zároveň historicky věrný román, určitě se vyplátí sáhnout např. po Gravesovi či Sienkiewiczovi.
(do druhého dílu se již pouštět nebudu)

7 09.04.2021

Příběh sám o sobě neuvěřitelný a úžasná látka na zfilmování. Pro matku skutečného Erwina van Harleema musel být šok, když zjistila, s kým celá ta léta měla tu čest :)))

Nicméně jde o jednu z prvních knih pana Kmenty a je vidět, že není ještě tak "vypsaný" jako u později vydaných Kmotrů Mrázků, Padrinů Krejčířů, Bossů Babišů a Rudých Zemanů.

7 09.11.2020

Volné pokračování Mrázkovské trilogie. V podstatě jde o dlouhé interview s bývalým mafiánem Michalem Klimentem, který se rozhodl vypovídat, leč byl "vyřazen" z programu na ochranu svědků. Klimentovo vyprávění se soustředí především na příbramské duo Spěvák-Starka.
Kdepak je dnes Michalu Klimentovi asi konec...

7 09.11.2020

Závěrečný díl trilogie.
Mnohem více se mi líbila první část knihy, kde se Raynevan v rámci pátrání po své milované chtě-nechtě zaplétá do sítí husitské i katolické rozvědky, perfektní je i popis spanilé jízdy do Bavor. (Pozor, SPOILER!): Nicméně od smrti Juty a Samsona Medáka se příběh už trochu táhl a mohl se uzavřít dříve. Část týkající se odcizení ratibořické Madony už byla dost nadbytečná. Taky mě trochu zklamal způsob likvidace Pomurnika (tak dlouho se popisuje, jak Reynevan vyvíjí jed, a pak...prááásk!!! Ale aspoň dostal co proto :))

Přesto šlo o celkově o dobré dílo a relativně zdařilé uzavření série podávající velmi netradiční popis husitských válek.

7 02.10.2020

Děj se přesouvá ze Slezska do Čech, druhá polovina příběhu se opět odehrává se Slezsku, přičemž značná část je líčena z pohledu účastníků husitské spanilé jízdy.

Velmi netradiční pohled na dobu husitských válek, navíc okořeněný decentními fantasy prvky.
Zapomeňte na Jiráskovský pseoudovlastenecký styl, tady jsou "boží bojovníci" popsáni naprosto bez příkras jako divoká pakáž, byť hlavní hrdinové jsou na jejich straně.

Suprová byla i příběhová linka popisující fungování husitské rozvědky na území katolických panství (nevím, jestli něco takového husité skutečně měli, ale vůbec bych se tomu nedivil).

Za mě nejepší díl trilogie.

7 02.10.2020

Můj úplně první Asterix, věnovaný před mnoha a mnoha lety k sedmým narozeninám :)) Jeden z dílů, které znám skoro nazpaměť.
A to jsem vůbec netušil, že Gótové z tohoto příběhu jsou vlastně parodií na německý militarismus :)) A nutno dodat, že zdařilou :))

(P. S. : Jak jsem kdesi četl, Alberto Uderzo se nechal slyšet, že v době přípravy tohoto dílu byly vzpomínky na válku ještě relativně čerstvé, a tak si zde spolu s Goscinym tak trochu "vyřizovali účty s Němčourama". Později, mj. i v důsledku úspěchu asterixovských příběhů v SRN, toho začali zpětně trochu litovat, a tak v pozdějších dílech se z řad Gótů rekrutují převážně spíše sympatické vedlejší postavy).

7 19.08.2020

Šestý díl za mě nijak neztratil na kvalitě. Opět vybrání zajímavých událostí, které nejsou příliš známé, ale jejichž dopady na vývoj lidstva byly ohromné.

Při čtení příběhů o vývoji leteckých technologií jsem si uvědomil, jak často není důležité být tím, kdo něco objeví první, ale to dovede jako první nabídnout ke spotřebě anebo proč Cometa nakonec prohrála souboj s Boeingem.
Pochopil jsem, jak nesmírně důležitá je pro vedení jakékoliv války v jakékoliv době logistika, jak perfektně ji měli zvládnutou staří Římané (aneb amfory s vínem nebyly jen ozdobnou nádobou), jak se kvůli tomu během druhé světová války navždy proměnila tradiční práce v docích a proč díky tomu máme dnes ve skladištích pojízdné ještěrky, a také jaký důsledek má pro současnou válku na Ukrajině, že Rusové stále přenášejí dělostřeleckou munici v dřevěných bednách.
Přišlo mi neuvěřitelné, jak strašlivé dopady na hospodářství země může mít, pokud většina populace začne věřit věštbám psychicky nevyrovnané teenagerky, nedejbože když začne na obzoru již vidět armády šikujících se válečníků (vzpomněl jsem si na nejmenované politiky radící se s věštkyní a přestal se smát).
Neméně neuvěřitelné mi přišlo, že mezi obyvatelstvem na jihu USA bylo v 1. polovině 20. století zcela běžné a hojně rozšířené onemocnění parazitickými červy, jaké dopady do (nejen) hospodářského vývoje těchto regionů to mělo a jak málo stačilo, když se rozšířilo prosté nošení bot a kopání latrín.
Bavil jsem se nad tragikomickými blamážemi různých vojsk. Rakouské armády, která při tažení proti Turkům málem postřílela sebe samu a jak o tom všichni zúčastnění včetně císaře pána raději dlouho mlčeli (aneb co se může přihodit, když si spletete slova "Halt!" a "Alláh!"). Italské armády, která si ve snaze zvrátit nedostatek letecké převahy na severoafrickém bojišti pozve svého největšího specialistu na letectví, aby ho nakonec nechala sestřelit vlastní protiletadlovou obranu (aneb jak si podříznout vlastní větev). A konečně carského námořnictva, které l.p. 1905 odhodlaně vyrazilo z baltských přístavů na opačný konec zeměkoule, aby japonské flotile ukázalo, kterak je oproti ní sto let za opicema, ještě předtím ale v rámci proplouvání Severním mořem preventivně rozstřílí hned první kolemplující loď v domnění, že je určitě japonská (toto fakt může napadnout jen ruského velitele nebo úplného dementa - chudáci britští rybáři...).
A také jsem se konečně dozvěděl, co doopravdy znamená zkratka G.P.S. ("gde probůh sem?"))

Opět mohu doporučit nejen zájemcům o historii.

6 07.08.2023

Viz můj komentář k prvnímu dílu.
I zde se dočítáme, jaká zdivočelá pakáž byli ti kališníci, a snad nejlépe to ilustruje charakter Olbrámka, který vlastně nezná jiný život než rabování a zabíjení. V tomto díle mě dost zaujal vývoj postavy Barborky, ze které se vyklube taková válečnice, že by Johanka z Arku musela blednout závistí, kdyby se s ní setkala, a před kterou si i drsní chlapi doslova sedají na zadek (jak supergenderový archetyp téhle hrdinky jde dohromady s přesvědčením autora, který v médiích označuje gender pomalu za největší zlo lidstva, se mě neptejte...)

6 16.01.2023

Pochvalu dávám za krásné ilustrace, které navozují temnou atmosféru a do zaklínačovského světa se dost hodí. Ty se opravdu povedly. Co se bohužel vůbec nepovedlo, je samotný příběh. A to přitom na začátku vypadal tak nadějně... Bohužel, těch skoků v čase propojených se vzájemně se přebíjejícími iluzemi je tam prostě příliš. Zkrátka přeabstaktizováno, přeiluzováno, přepocitováno... po dočtení jsem nevěděl, co si o tom mám vlastně myslet.

Jak čtu příspěvky níže, spousta čtenářů naopak strukturu příběhu oceňuje, což je samozřejmě dobře, každému sedne něco jiného. Já to bohužel docenit neumím. Za mě jedno velké zklámání, z dosavadní komiksové série jednoznačně nejhorší díl.

6 28.11.2021

Z celé série "Římské války" zahrnuje tento díl časově nejkratší období čítající jen necelých dvacet let (ostatní díly mají přesah nejméně jedno století), přesto jde paradoxně o nejobjemnější svazek. Je to dáno mj. i tím, že jde o jedno z nejlépe zmapovaných období římských dějin, neboť narozdíl od jiných období nejsme odkázáni jen na zprostředkované zápisy antických letopisců (Seutonius, Tacitus, Dio Cassius...), ale máme zprávy od samotného aktéra událostí – Gaia Iulia Caseara, jehož válečným tažením se tento díl takřka výhradně věnuje (jedinou výjimkou je první část popisující Crassovo fiasko u Karrh) a z jehož Zápisků o válce galské a občanské velmi hojně čerpá.

Caesar byl bezesporu mimořádnou osobností, i když charakterově byl zřejmě dost narcistní povahy, a nepochybně i dost manipulativní, čehož mistrně využil při přebírání moci. V této knize se však dočteme především o jeho vojenských úspěších, jež jsou skutečně ohromující. Nejvíce oceňuji podrobné vylíčení válek v Galii, což je část Caesarovy politicko-vojenské kariéry, která mě vždy velmi zajímala, ale která zároveň bývá v jiných dílech občas upozaďována na úkor jiných období jeho života (holt románek s Kleopatrou či atentát na foru bude pro literární a filmové tvůrce asi vždy větším lákadlem než řežba s Galy : )).

V souvislosti s čtením této knihy (konkrétně druhé části o galských vlakách) mi rovněž došlo, na jak reálném historickém pozadí jsou vystaveny komiksové příběhy o Asterixovi. Například jsem se dozvěděl, že náčelník Cassivelaunus, který se objevil na začátku příběhu „Asterix v Británii“, byl skutečně žijící postavou! A také jsem po mnoha letech pochopil, proč se v příběhu „Asterix a slavný štít“ galští náčelníci vždycky tak hněvali, když se jich někdo dotázal "kde je Alesia?" : ))
A poslední překvapení: Reálný základ mají i hlavní protagonisté z TV série „Řím“ od HBO Titus Pullo a Lucius Vorenus (legionáři těchto jmen byli zaznamenáni samotným Caesarem v souvislosti se střetnutím s kmenem Nerviů v roce 53 př. Kr.).

Kniha, kterou mohu doporučit všem milovníkům římské historie.

6 26.10.2021

Četl jsem před mnoha a mnoha lety ve třetí nebo čtvrté třídě a moc jsem se nasmál :) Jediná část, která mi přišla docela strašidelná, byl příběh žáka Šimandla, který vstoupil do podpalubí plného kostlivců - to bylo hodně creepy!

6 09.11.2020

Oproti jiným knihám pana Kmenty je tato více "beletrističtější" a taky "akčnější". Autor je zde vypravěčem vlastního příběhu o tom, jak se v rámci práce investigativního novináře dopátral rozkrytí zájmů šéfa ABL. Přestože Věci veřejné již zmizely z politiky a i když Vít Bárta a jeho divize ABL byli jen betaverzí toho, co o pár let později přišlo v podobě Andreje Babiše a jeho divize Agrofert, tak navzdory tomu má tato kniha i dnes stále co říci a podává úžasné svědectví. Minimálně o tom, jak skvělou investigativní práci odváděla MF Dnes do doby, než ji ovládla Babišova Mafra.

6 09.11.2020

Příběh o tom, jak si vesničané mysleli, že nenávidí barda Trubadixe, ale když ho Římané unesli, tak všem začal chybět, a tak vyslali Asterixe s Obelixem k jeho záchraně. Naši hrdinové doputují až do Říma a dostanou se až do gladiátorské školy, kde svými kousky téměř přivedou k šílenství drsného velitele glaidátorů i majitele gladiátorksé školy :)) A aby toho nebylo málo, tak Trubadixův zpěv zažene i divoké lvy :))

Nejlepší scénka:
Fénická galéra plná veslařů připoutaných k veslům.
Asterix: "To jsou otroci?"
Kapitán: "Ne, to jsou společníci. A já jsem jejich ředitel!"
Jeden z veslařů: "Podepsali jsme smlouvu a zapomněli si ji přečíst..."

6 19.09.2020

Četl jsem se synovcem a neteří (ne proto, že bych jim to vybral, ale protože to dostali...). Tenhle díl Ferdy Mravence jsem vůbec neznal, z dětství si pamatuju jen trilogii Ferda Mravenec, Ferda v cizích službách a Ferda v mraveništi. Tohle tedy byla i pro mě úplná novinka. A popravdě, snad nikdy jsem neměl z dětské knížky tak rozporuplné pocity.

Na straně jedné je zde hrozně zajímavá a (z dětského pohledu) velmi napínavá příběhová linka, kdy mravenci z jednoho mraveniště jsou ohroženi otrokářskými mravenci z jiného mraveniště. Jde asi o vůbec nejdrsnější příběh Ferdy mravence, v podstatě je to život mraveniště v permanentním válečném stavu, do kterého se postupně zapojují i jiní zástupci z říše živočichů. Stejně jako v jiných Sekorových příbězích, i zde jsou zdánlivě pohádkové motivy založeny na skutečném chování představitelů hmyzí říše. Jak jsem následně zjistil googlením, mravenec otrokářský (polygerus rufuscens) skutečně existuje a skutečně krade kukly jiných mravenců (a hned jsme měli se synovcem a neteří další téma na vyprávění).

Na druhou stranu je pravdou, co zaznělo ji v komentářích níže, a sice že knížka je místy až zbytečně ideologicky zaměřená. Patrné je to zejména tam, kde spolu jednotlivé části mraveniště „soutěží“ v rychlosti budování. Chápu, že Sekora napsal toto dílo v padesátých letech a že byl tehdy (zřejmě i upřímně) nadšeným komunistou, nicméně za mě už zbytečně tlačil na pilu a dost si tím shodil jinak skvělý námět. Je to škoda, protože stačilo jen trochu ubrat plyn a z přehnaně okatého budovatelství mohla být přijatelná týmová spolupráce a semknutí se při nebezpečí.

5 27.12.2023

Tento díl byl za mě přeci jen trochu slabší. Bylo to v zásadě jen z historie anglického trestního práva, což je jistě zajímavé, ale přeci jen mi chyběl onen průřěz různými historickými obdobími a různými tématy, který jsem si tak oblíbil u jiných dílů z této série. Celkově ale zdařilé.
Asi nejvíc na mě zapůsobilo jedno spíše pobočné téma: Jaký byl (ještě donedávna!) zásadní rozdíl mezi dětmi narozenými v manželství a mimo manželství, a to nejen společenský, ale i právní, protože "bastard" se např. nesměl vyučit řemeslo ani vykonávat většinu povolání, a to bez ohledu na své vlohy a schopnosti. Zkrátka narodit se mimo manželsví bylo něco jako doživotní záznam v trestním rejstříku. Aneb je-li vaše dcera v jiném stavu, musíte ji honem honem provdat, jinak budoucímu vnoučeti zmrvíte celý život (strašná doba....).

5 07.08.2023

Docela mě překvapuje relativně nízké hodnocení. Netvrdím, že je tato kniha vyloženě něco extra, ale za mě je o několik tříd výše než tolik oslavovaná kniha "Nastavení mysli" od Carol Dweck na podobné téma.

Ano, i Shizard má občas sklon sklozávat k "seznačním" příběhům o tom, jak přenastavení mysli pomohlo jedincům dostat se z úplného dna na vrchol (bez toho by to nebyla americká motivační knžka, že? :)), nicméně pořád je to tak nějak decentně a v mezích. Každopádně zde nechybí konkrétní příklady cvičení, které lze zapojovat do každodenního života. Rozhodně to nejde nijak do hloubky, nicméně jako určitý "rozjezd" pro vlastní seberozvoj a přenastavení mysli to vůbec není špatné.

5 24.04.2023

Nebylo to špatné, ale oproti jiným komiksům z dílny téhož autora (Tři králové, Anthropoid, Milada Horáková) mi to přišlo přeci jen slabší. V té komiksové části - neboť první část tvoří psaný text shrnující poměry v předhusitský Čechách a vypuknutí husitských válek - se na můj vkus až příliš skákalo v čase. Chápu, že 15. století nelze uchopit stejně jako 20. století a že se autor snažil v omezeném rozsahu pokrýt širší dějinné období, ale tady mi to zkrátka nějak nesedlo.

Samostatná pochvala ovšem za ilustrace Michala Kociána, které jsou správně atmosféricky ponuré a pro vykreslení drsného středověku jako stvořené.

5 10.04.2023

Po nepříliš kladném dojmu ze Zdislavy a ztracené relikvie jsem se rozhodl autorovi dát ještě šanci a sáhl jsem po dalším výtvoru z jeho detektivní série.
Bohužel ani tentokrát se nedostavilo nadšení.

Příběh sice není úplně špatný, pátrání v prostředí (dnes již zaniklého) hradu Krašova, z něhož zdánlivě není úniku, mělo velký potenciál a zpočátku to působilo nadějně. Ale marná sláva, něco tomu zkrátka chybělo.

Zde si neodpustím srovnání s knihou Vlk a dýka od Juraje Červeňáka, kde hlavní hrdina rovněž pátrá na vlastní pěst na dnes již zaniklém hradě, jehož historický popis se autor snaží předat čtenářům prostřednictvím detektivního vyšetřování (v tom jsou si obě díla dost podobná). Ale zatímco v Červeňákově díle by se napětí dalo krájet, tak v tom Vondruškově jsem přes občasné záblesky napětí dostával spíše rozvleklý děj.

Jako oddechovka pro zkrácení dlouhé chvíle dobré, ale rozhodně nic, co by se mi zapsalo do paměti.

5 24.07.2022

Předně si dovolím opravit mylnou informaci od čtenáře VladimirTetur: Pověsti z této knížky nejsou z Valašska, nýbrž z moravsko-slezského pomezí, zejména z Jesenicka a Šumperska.

K pověstem z této knížky mám osobní vztah, neboť se týkají regionu, v němž jsem strávil své dětství a velmi dobře znám i většinu míst, kde se jednotlivé příběhy odehrávají. Poprvé jsem ji přečetl jako devítiletý, některé pověsti mi tehdy přišly i docela strašidelné (třeba ty o Mechovém jezírku a pastýři Gillovi), nebo i docela drsné (zejména ty o zbloudilých Švédech v době třicetileté války). Rozhodně se ale není třeba obávat, že by tato knížka nebyla vhodná pro děti, naopak, je v ní celkem dobře vyvážená směsice napětí a tajemna. Navíc pověsti jsou převyprávěné a oproti originálním předlohám (které jsem měl také možnost poznat) jsou dost zjemnělé.

Musím však ubrat hvězdičku za faktografické dodatky, v nichž je v souvislosti s historickým vývojem regionu zcela nesmyslně zdůrazňován vliv slovanského živlu, což je přinejmenším přitažené za vlasy. V kraji, kde od 13. století až do roku 1945 převažovalo německy mluvící obyvatelstvo, se logicky i pověsti, folklór a vůbec lidová slovenost přirozeně vyvíjely v jazyce zdejších obyvatel, což byla slezská němčina (ať se nám to líbí nebo ne, až do první poloviny 20. století v tamním kraji ovládal češtinu jen málokdo...). Navíc si myslím, že v knize určené primárně dětem jsou tyhle dodatky poněkud zbytečné, i když chápu, že na to mohla mít vliv doba vydání....

5 26.10.2021