J.P.S. komentáře u knih

Oproti předchozím dílům série se tento docela liší. Popisuje období téměř čtyř století v rozsahu, v němž předchozí díly popisovaly období jen jednoho století (čtvrtý díl) či dokonce jen několik desetiletí (třetí díl). Zatímco v předchozích dílech je i jedné válečné události věnována celá kapitola, zde je naopak v jedné kapitole shrnuto několik různých válečných událostí v průběhu více desetiletí. Nutno však podotknout, že autor na toto již v úvodu knihy upozorňuje a vysvětluje to nedostatkem pramenů, kterých je oproti předchozím obdobím méně. A je třeba korektně podotknout, že v tomto směru autor skutečně neměl jednoduchou práci, neboť k období 2. až 5. století po Kr. je dostatečných pramenů skutečně poskrovnu. Z tohoto hlediska autor odvedl dobrou práci a vytvořil velmi čtivou publikaci.

Nicméně přesto se nemohu zbavit dojmu, že tento díl působí trochu "uspěchaně", jakoby jej autor chtěl dokončit spíše ze setrvačnosti. V důsledku toho se dopouští řady chyb a překlepů, např. císař Diocletian je opakovaně označen jako Domitian (viz komentář od etranger). Pro mě osobně bylo velkým zklamáním vynechání bitvy na Katalaunských polích a zápolení Aetia s Attilou, o tom je v samotném závěru jen krátká zmínka (kniha tak formálně končí rokem 410). Pokud bych neznal předchozí díly, hodnotil bych výše, takhle dávám o hvězdu míň.

5 03.01.2021

Není to sice taková "pecka" jako Boss Babiš od Jaroslava Kmenty, který je více podložen tvrdými fakty. V této knize autoři přeci jen mnohem častěji odbíhají k emotivně zabarvenému stylu a subjektivnímu hodnocení. Navzdory tomu se nerozpakuji dát knize plný počet, protože je to další skvělá kniha, která mapuje, co je náš premiér SKUTEČNĚ zač. A za to patří velké díky všem statečným novinářům za jejich obětavou práci

5 09.11.2020

Spousta čtenářů hodnotí kladně a odkazuje na nostalgii.
Já toto bohužel nesdílím.

Tento slabikář jsem zažil v první třídě zkraje devadesátých let, kdy ve vedlejších třídách používali už jiný slabikář s ilustracemi Heleny Zmatlíkové, ale naše třída měla stále tenhle "starý", protože naše paní učitelka byla v duši stále kovaná soudružka, která odmítala přestoupit na něco jiného, než z čeho učila předchozích X let. Vzpomínám si, že se mi Janečkovy obrázky v tomto slabikáři vůbec nelíbily, přišly mi hrozně divné a něčím "pesimistické". A to jsem si tehdy ještě neuvědomoval skutečný význam závěrečných kapitol (přátelství chlapce s rudoarmějcem, oslavě sovětských kosmonautů a o pionýrských slibech), které byly skutečně slušnou vymývarnou několika generací dětských mozků.
Opad zcela zaslouženě.

Jeden z nejlepších asterixovskych dílů vůbec. Jako dítě jsem to vnímal čistě jako dobrodružný příběh o záchraně jedné britské vesnice odvolávající římské invazi, až později jsem si uvědomil, že je to zároveň humorné zdůraznění rozdílů mezi kulturou britských ostrovů a kontinentální Evropou.
(Aneb: "Je pivínko málo teplé? Nechal bych jej přihřát!"). A taktika, kdy Britanové znemožnili Římanům vítězství tím, že uprostřed boje odešli na čaj o páté, je prostě nezapomenutelná!

(P.S.: Britanský náčelník Cassivelaouns v úvodu příběhu je historickou postavou)

5 22.08.2020

Ohodnotit toto dílo není žádný med.

Na jednu stranu je těžké jednostranně zpochybnit autorovu vědeckou erudici. Na druhou stranu výsledky jeho bádání jsou předneseny (dle mého názoru) pro laika velmi nepřesvědčivě až zmatečně. Nevím, jestli to je chybou českého překladu, ale některé věty v knize mi prostě nedávaly smysl. Přišlo mi, že autor si sám často protiřečí a v jedné větě uvádí tvrzení, jež se navzájem vylučují. Kniha na mě působí jako živoucí příklad přísloví "pro stromy nevidí les", kdy se autor na jednu stranu snaží vyvracet názory svých oponentů s argumentem, že odmítají připustit výsledky jeho (!) bádání, ale on sám dělá totéž, když odmítá připustit výsledky jiných. Autor například setrvale tvrdí, že právě geny mají výrazně větší vliv na úroveň dosaženého vzdělání než škola a výchova – jenže si vůbec neklade otázku, jak by se člověk se super úžasnými studijními geny vyvíjel v rodině či společnosti, která mu vzdělání odepře (to ho jako získá „z ničeho“ ?)

Naprosto jsem nepochopil autorovo nadšení, že zjištění o převažujícím vlivů genů oproti vlivům prostředí a výchovy učiní společnost rozvinutější, spokojenější a šťastnější. Dle autora má být pro rodiče nesmírně osvobozující a pozitivní, když si uvědomí, že výchovou své děti nezmění (co na tomhle zjištění proboha může být pozitivního?), snaha měnit prostředí i navzdory tomu, jací lidé ve skutečnosti jsou, je dle autora znakem totalitních režimů (aha…?) a poznatky moderní genetiky mají podnítit lidi k tomu, aby dosahovali maximálního potenciálu a byli šťastnější a zdravější (a to jako jak, když „nemají ty správné geny“ ?) . Autor se snaží opakovaně zdůrazňovat, že geny nejsou osud a že poselství jeho knihy nemá být fatalistické – jenže argumenty, které k tomu předkládá, jsou naprosto nepřesvědčivé. Naopak - pokud bych měl brát závěry knihy doslova, tak by musel propadnout naprostému defétismu, protože nemá cenu se o nic snažit, když přece všechno mám předurčené svými geny...

Hlavní poselství knihy bych tedy shrnul asi takto:
„Důkaz o tom, že od přírody nemáte vhodné předpoklady a že s tím nemůžete vůbec nic udělat ani to jakkoli ovlivnit – tak to samo o sobě je přece strašně fantastické, báječné a úžasné zjištění, díky kterému začnete žít lepší život!“ (ehm, ehm….)

5 16.08.2020

Tato kniha potěší především ty, kteří mají k Jesenicku hlubší vztah, který není omezen jen na jednorázové návštěvy zdejších hor v době turistické sezóny.

Kniha je rozdělena na dvě relativně samostatné části.
První část je určena spíše dětem, neboť obsahuje převyprávěné pohádky a pověsti, které jsou spjaty s konkrétními místy na Jesenicku a které se dochovaly z vyprávění původních (sudeto)německých obyvatel. Často jde o variace klasických pohádek známých i z jiných národů, najdeme zde však i několik zcela originálních kousků, jako např. tu o bezhlavém Švédovi, nebo tu o čarodějnici z opuštěné hájovny (poslední zmiňovaná je horor jak řemen! :))
Druhá část je určena spíše dospělým. Obsahuje převyprávěné příbehy skutečných lidí, kteří na Jesenicku skutečně žili, avšak ve velmi pohnutých dobách. Dočteme se například o lásce českého úředníka k místní německé dívce, kterou její (němečtí) sousedé zavrhují za to, že si začala s Čechem a jejich dítě označují za českého parchanta, nicméně po válce jí noví (čeští) obyvatelé pro změnu zavrhují jen za to, že je Němka a že si vzala Čecha jen aby se vyhnula odsunu. Dočteme se také o trpkém osudu německo-židovské rodiny, která před Hitlerem uprchla do Československa, neboť počítali s tím, že se v pohraničních oblastech domluví svým rodným jazykem, aniž by tušili o sílícím henleinovském hnutí. Nebo se dočteme o tom, kterak kolektivizace v padesátých letech zničila sny nově příchozích českých obyvatel o tom, že budou hospodařit na svém (aneb: "Předsedo, vám se nelíbí, že chodím bosky ? Když už jste nás nahnali do kolchozu, tak ať teda všichni vypadáme jako v Rusku! Tam přece taky těžko potkáte kolchozníka v botách!" .... a tak kulak Horáček dostal 15 let natvrdo... ). Závěrečné příběhy jsou již podstatně odlehčenější a jsou laděné spíše humorně.

Velmi příjemné čtení, speciálně druhá část, za kterou dávám plný počet.

4 26.10.2021

Viz můj komentář k prvnímu dílu

4 27.12.2020

Závěrečný díl trologie a pro mě asi nejsilnější. Koneckonců i proto, že narozdíl od dílů předchozích popisuje dobu a události, které si již pamatuji (Grossův byt, útěk Krejčíře, Kubiceho zpráva). Člověka mrazí, když si uvědomí, kam všude sahala chapadla všemocných kmotrů a kdo byl (a do značné míry stále je) faktickým vládcem naší země.
Kniha byla napsána v roce 2009, nicméně již se zde dozvídáme o vlivu Andreje Babiše, zejména pokud jde o jeho soupeření s Mrázkem a Pitrem v boji o Setuzu. (Z dnešního pohledu je zajímavé, jak autor čtenáři popisuje, kdo je to a jak vypadá Andrej Babiš - před 11 lety ho skutečně skoro nikdo neznal - kdo by si v době vydání knihy pomyslel, že to jednou bude premiér s prakticky neotřesitelnou pozicí!)

4 09.11.2020

Před mnoha lety, když jsem ještě chodil do školky, nám tuto knížku koupila babička. A přestože měla zřejmě dobrý úmysl, neboť zajisté chtěla ve vnoučatech zasít vztah ke křesťanství, tak u mě byl efekt naprosto opačný, protože mě mnohé z těch příběhů tehdy dost děsily. No uznejte sami: Král Herodes povraždí novorozence, král Nabukadnezar upaluje lidí v peci, Baalovi kněží podřezavaji nad oltářem .... A k tomu všemu drsné ilustrace: Dodnes mi v hlavě utkvěl dvoustranný obrázek topících se lidí při potopě světa, stejně tak obrázek chlapů se zakrvácenými meči, jak matkám vytrhavají z náručí novorozence - prostě drsný naturel! Pravda, ilustrace jsou velice hezké, ale zároveň jsou někdy dost naturalistické a pro dítě školkového věku občas děsivé...
Knížku jsem si později přečetl sám, když jsem byl asi ve čtvrté-paté třídě, a tehdy se mi biblické příběhy začaly líbit mnohem více. Řekl bych, že věk cca 8-11 let je cílová skupina, která je myšlena tím "pro děti" . Pro menší děti (školka, začátek školní docházky...) bych doporučil jiná zpracování biblických příběhů.

4 04.10.2020

První Asterix aneb jak to celé začalo. Díl stvořený panem Uderzem, který měl být původně jednorázovou záležitostí, ale ve skutečosti stál na počátku veleúspěšné série vytvořené ve spolupráci s panem Goscinym.

Je zajímavé, že v tomto úvodním díle je Obelix spíše vedlejší postavou (prostě jeden z mnoha vesničanů, který je zajímavý tím, že jako dítě spadl do hrnce s nápojem). Jako Asterixův nerozlučný parťák se začal profilovat až v díle následujícím.

4 19.09.2020

Jako děcku se mi tenhle díl moc nelíbil, přišel mi málo "dobrodružný" . Jeho poselství coby parodii na svět byznysu a zesměšňování workoholiků jsem pochopil až mnohem později. Myslím, že víc než dětský čtenář ocení kvality tohoto příběhu jeho rodič.

4 22.08.2020

Přiznám se, že jde o velmi vzácný případ, kdy knižní předlohu považuji za slabší než filmové zpracování.

Knižní motýlek byl zajímavý příběh, ale styl vyprávění mi nějak nesedl, přišlo mi, že autor (jenž je zde zároveň vypravěčem) občas míchá páté přes deváté a líčení jeho příběhu je místy dost nekonzistentní.

V době, kdy jsem příběh četl (cca před 15ti lety) jsem ještě neznal osud skutečného Henriho Charriera. A to bylo dobře, protože s představou, že jde o skutečný příběh, jsem knihu mnohem víc prožíval.
Až později jsem dozvěděl, že Charierre z trestanecké kolonie nikdy neutekl, ale byl propuštěn zpět do Francie. Příběh o Motýlka sice obsahuje některé jeho zážitky (zejména pokud jde o popis prostředí káznice), nicméně příběhy o útěcích on sám vůbec neprožil, ale spojil zde různá vyprávění různých trestanců, které však prezentoval jako své vlastní příběhy a sám sebe představil jako neohroženého Motýlka, jímž ve skutečnosti nebyl.
Po tomto zjištění u mě dojem z příběhu poněkud klesl a proto dávám o hvězdičku méně

4 16.08.2020

Viz můj komentář k prvnímu dílu

3 27.12.2020

Viz můj komentář k prvnímu dílu

3 27.12.2020

Z později vydávaných knih příběhů žáků Kopyta a Mňouka, které již netvořily soubor samostatných povídek, ale jeden ucelený příběh s nadpřirozenenými prvky, považuji tenhle za nejzdařilejší. Dodnes si pamatuji rozhovor žáků s ježibabou na hřbitově - válel jsem se smíchy :))

3 02.10.2020

Oproti nejstarším povídkám se tyto trochu liší, zde žáci Kopyto a Mňouk čas od času již skutečně vyřeší záhadu či odhalí pachatele, příběhy již nekončí výhradně komickým fiaskem (podobný styl mají i povídky v předchozích dvou knižních sérii "Postrach Posázaví" a "Na stopě") . Ale stále jde o kvalitní porci homoru a příjemné oddychové čtení.

Zároveň jde o poslední knížku, kde jsou klasické samostatné povídky, kde Kopyta a Mňouka ještě nedoprovázel pes Baskerville. Další knihy o příbězích těchto žáků představují již značný posun od původního díla (zejména žánrový - objevuje se nadpřirozeno a fantastično a stává se z toho už úplně něco jiného...).

3 02.10.2020

Oproti nejstarším povídkám se tyto trochu liší, zde žáci Kopyto a Mňouk čas od času již skutečně vyřeší záhadu či odhalí pachatele, příběhy již nekončí výhradně komickým fiaskem (podobný styl mají i povídky v předchozí knižní sérii "Postrach posázaví" a v navazující "Opět zasahují") . Ale stále jde o kvalitní porci homoru a příjemné oddychové čtení.

3 02.10.2020

Oproti nejstarším povídkám se tyto trochu liší, zde žáci Kopyto a Mňouk čas od času již skutečně vyřeší záhadu či odhalí pachatele, příběhy již nekončí výhradně komickým fiaskem (podobný styl mají i povídky v navazujících knižních sériích "Na Stopě" a "Opět zasahují") . Ale stále jde o kvalitní porci homoru a příjemné oddychové čtení.

3 02.10.2020

Jde o jeden z mála dílů (ne-li možná jediný?), kde jednou z vysloveně kladných postav je i Říman. Právě kvůli záchraně otráveného římského kvestora se Asterix s Obelixem vydají do Helvetie hledat Stříbrnou hvězdu (=protěž), aby Panoramix mohl uvařit protijed.

Úžasné utahování si ze švýcarské kultury aneb nejbezpečněji se cítíte zavřeni v sejfu :)) A když orgie, tak se sýrovým fondue, ale pozor: Za první upadlou kostičku chleba dostanete holí, za upadlou kostičku chleba druhou dostanete bičem, a za třetí kostičku letíte do Ženevského jezera se závažím na nohou :)) Gagy a hlášky v tomto díle mě naprosto rozsekaly :D :D

P. S.: Zajímalo by mě, jak asi chutnají "Dršťky z divočáka smažené v loji z pratura (s medem!)" :)))

3 19.09.2020

Tak tenhle příběh z Římany okupovaného Egypta má opravdu grády. Jestli jste nevěděli, proč slavné sfinze chybí nos, tak za to ve skutečnosti může Obelix :))

Ale úplně nej jsou Egypťani pracující na stavbě, kdy si po směnách navzájem od bič a střídají se v bičování kolegů, kteří zrovna pracují :)) A chudák chlapík dělající přesčas :))

3 19.09.2020