Jacck komentáře u knih
Přiznám se, že zatím jsem přečetl pouze první díl ze tří. Je to masochistická četba. První díl popisoval stalinské soudní procesy a vazbu v moskevské Ljubjance, prokurátora Krylenka atd. a končil přibližně transportem v dobytčáku do jednoho gulagu na Sibiři. Tak snad někdy najdu odvahu i na ty zbývající 2 díly.
btw, někde na internetu jsem našel velmi výstižné shrnutí dějin SSSR, tak to sem kopíruju
"Všem, kdo se chtějí velmi rychle a efektivně orientovat v dějinách SSSR dobře poslouží následující text. Jen co umřel Lenin, ukázalo se, že druhý muž ve straně, soudruh Trockij, je zrádce. Kameněv, Zinovjev, Bucharin a Stalin Trockého svrhli a vyhnali ho ze SSSR. Jenže za pár let se zjistilo, že Kameněv, Zinovjev a Bucharin jsou také nepřátelé a zrádci. A tak je udatný Genrich Jagoda zastřelil. A o něco později Ježov zastřelil zahraničního agenta Jagodu. Za další pár let se však ukázalo, že Ježov není soudruh, ale sprostý zrádce a zahraniční agent. Tak ho zastřelil Berija. Po smrti Stalina všichni pochopili, že Berija je taky zrádce. A tak Žukov svrhl a zastřelil Beriju. Ale Chruščov brzy pochopil, že Žukov je nepřítel a spiklenec. A poslal ho do penze. A o něco později se zjistilo, že dokonce i Stalin byl nepřítel, škůdce a zrádce. A spolu s ním i velká část politbyra. Takže Stalina vyšoupli z mauzolea a čestní straníci v čele s Chruščovem rozehnali politbyro i s Šepilovem. Uběhlo několik let a už nešlo nevidět, že Chruščov je voluntarista, bídák, avanturista a nepřítel. Tak ho Brežněv poslal do důchodu. Jen co Brežněv umřel, zjistilo se, že byl senila, škůdce a překážka rozvoje. Pak přišli další dva senilové, jejichž jména si nikdo nepamatuje, protože padali jeden po druhém jak mouchy. Až se k moci dostal mladý a energický Gorbačov. A zjistilo se, že celá země je plná zrádců a nepřátel, ale on to prý spraví. A pak se SSSR rozpadl a zjistilo se, že Gorbačov je nepřítel a zrádce."
Kniha není napsaná moc dobře, ale vyváží to svým obsahem. Po jejím přečtení se na les a stromy budete dívat jinak. Sice se nemůžu ubránit dojmu, že autor docela často stromy antropomorfisuje, tj. promítá do nich lidské vlastnosti a chování a píše o nich téměř jako by měly emoce. Na druhou stranu je tam i spousta ověřitelných vědeckých informací - že stromy komunikují obrovským systémem podzemních hub atd. Dozvíte se, že buky a duby vykvétají jednou za 4-5 let a v té době jsou nejzranitelnější. Dozvíte se, jak se stromy rozmnožují, jak si synchronizují květení napříč. lesem, jak se starají o sebe navzájem a půjčují si živiny v rámci stejného druhu. Doporučeno pro všechno milovníky lesa a stromů.
V této útlé knížečce je formou alegorie vysvětleno, proč komunismus nikdy nebude fungovat. Ono se vždycky najde nějaké to prase Napoleon, které tvrdí, že všechna zvířatka jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.
Zpěv drozda je spíš než scifi dystopický román, který se zamýšlí nad tím, kam může vést číl dál tím větší závislost lidí na technologiích. Kniha mi dost připomínala Konec civilizace od Huxleyho, ale je dle mého líp napsaná. Děj se odehrává ve 25. století a sledujeme úpadek a degradaci lidstva. Lidstvo všechno přenechalo na robotech, lidé ztratili schopnost číst, protože na vše měli roboty a televize, lidé nudou nevěděli co dělat, a tak se otupovali drogama a navozovali si povrchní zážitky a zábavy. A v knize sledujeme 2 hlavní hrdiny, kteří z tohoto otupělého snu procitnou.... a bylo to napsáno v roce 1980, před dobou závislosti na internetu a mobilech
Klasika všech dystopických románů, aneb jak se Winston a Julie naučili milovat Velkého bratra. Hlavní motto Ministerstva pravdy zní "Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla."
planeta Arakis, pod jejímiž dunami se prohání přerostlí olgojové chorchojové, žijí v ní Fremeni inspirovaní berbery a islámem. A jako na potvoru je to jediná planeta ve Vesmíru, kde lze těžit koření, které pohání vesmírné lodi a krom toho působí jako LSD a barví oči do modra. Galaktické šlechtické rody Atreidů a Harkonnenů na planetě soupeří o nadvládu nad kořením. Krutý baron Harkonnen se vznáší na svých suspenzorech.... jeden z vrcholů scifi.
Hodnocení: mistrovské a geniální dílo
Má interpretace: Mistrovo vyprávění o Pilátovi je paralelou k stalinským hrůzám SSSR. Ježíš přibitý na kříž symbolizuje dobro ukřižované Stalinem. Pilát pak představuje sice morálního člověka, který však vlivem zbabělosti se na tom ukřižování podílí. Mistrův román je symbolem pro snahu vylíčit pravdu. Masolitem (cenzorním aparátem) je však strhán a zavřen do blázince. Varieté je symbolem státního aparátu SSSR a varietní ředitel je nejspíš sám Stalin. "Ďábel" Wolland je Spravedlnost, která přišla do Moskvy napravit křivdy - uspořádá představení černé magie, rozšíří falešné peníze a ředitele varieté (Stalina) přivede do blázince, dále zapálí budovu Masolitu. Více zde
https://www.databazeknih.cz/blog/mistr-a-marketka-8597
Skvělá kniha, kterou si člověk užije tím víc, čím víc už o historii ví. Je to historická kniha psaná konverzačním tónem a autor se nesnaží skrývat, že má jasné politické stanovisko (konzervativec) a skrze toto stanovisko interpretuje dějiny, tj. jasně straní Republikánům před Demokraty apod. Není třeba s ním ve všem souhlasit, ale i když s ním člověk nesouhlasí, tak donutí k zamyšlení. Je fascinující číst si o celém tom šíleném 20. století a co všechno přineslo - krvavé režimy v Rusku, Číně, Německu, revoluce, války, politické boje, sociální změny. Vynikající kniha. První dvě třetiny jsem přečetl jedním dechem, pak jsem díky jiným povinnostem číst přestal a nějakou dobu mi trvalo se ke knize vrátit.
Na člověka je možno pohlížet z různě široké perspektivy. Tato kniha se člověkem zabývá z té nejširší možné perspektivy, na maximálni zoom out - z hlediska evoluce. První asi polovina kniha se zabývá evolucí lidského druhu, pokračuje přes dobu kamennou a období lovců a sběračů, a pak přes zemědělskou revoluci a vědecko-průmyslovou revoluci až k dnešku. Druhá polovina knihy se zabývá tzv. onemocněními z nesouladu, což jsou nemoci vzniklé tím, že díky kultuře jsme si vytvořili taková prostředí, na která naše těla nejsou adaptována a tím vzniká nesoulad a nemoc. Ten nesoulad může vzniknout z nadbytku dříve vzáceného stimulu (energie), z nedostatku dříve hojného stimulu (fyzická aktivita) atd. Autor zde podrobně rozebírá cukrovku, kardiovaskulární onemocnění, poruchy imunity, krátkozrakost, bolesti zad, ploché nohy atd. a vysvětluje je evolučním pohledem. Výborná kniha zejména pro všechny, kteří se zajímají o zdraví, ale taky pro ty, kteří se zajímají o lidskou evoluci. Jediný nedostatek je, že autor píše trochu rozvláčně, ale myšlenková bohatost knihy to vynahradí.
Slovo machiavellismus se dnes používá v negativním smyslu pro pleticháře a intrikány co udělají vše aby si udrželi moc. Existuje tzv temná trias - narcismus, machiavellismus, sadismus. Myslím že Machiavelli k této pověsti přišel trochu neprávem. Podle mého to byl intelektuál co zkoumal mechanismy udržení moci aniž by do toho tahal ideologii nebo morálku, prostě jej popisoval jak se lidé u moc chovají. Každopádně dílo je to velmi zajímavé, prostě popisuje různé formy tehdejší vlády a různé způsoby jak se vladaři dostávají k moci, a snaží se zjistit, co odlišuje úspěšné a neúspěšné vladaře.
triviální mix self-help psychologie s povrchním pop-duchovnem v hávu toltécké moudrosti. 4 triviální věty nafouknuté do velikosti knihy.
Prostá, leč velmi složitá kniha. Podle mého jen zlomeček populace je schopen tuto knihu pochopit - zlomeček, který v životě zažil to požehnání, že dokázal poznat Tao, Bezejmenné, které je matkou všeho. Jen když člověk sám přestane tvořit (iluze v mysli), tak je schopen spatřit Tvoření, jen když člověk sám přestane mluvit, tak je schopen zaslechnout hlas Toho. To je asi princip taoistické filosofie nezasahování (wu wei). Jen když já sám přestanu působit, tak může působit Tao ve svém přirozenosti. Celá situace kolem knihy je komplikovaná tím, že čínštínu je hrozně těžké překládat, proto existuje spousty překladů, které se někdy dost dramaticky liší podle duchovní zralosti toho či onoho překladatele.
Cesta, po níž lze kráčet, není věčná Cesta,
jména, která lze jmenovat, nejsou věčná Jména.
Bezejmenné je počátkem nebe a země,
pojmenovatelné je rodištěm bezpočtu tvorů.
Věru: Kdo se zbavil žádostí, vidí tajuplnou hlubinu,
kdo se nezbavil žádosí, vidí omezené věci.
Toto obé je společného původu,
ale rozličného jména.
Tuto jednotu nazývám tajemstvím,
tajemstvím hlubším než jakékoliv tajemství,
branou, z niž vycházejí utajené síly.
Knize dám 4 hvězdy, protože byla velice čtivá a zajímavá. Neodpustím si ale pár komentářů k tomu, že se jedná o "hard scifi", tj scifi založeném na tvrdé vědě. Je tam hned několik vědeckých nesmyslů. Prvním z nich je amplifikace toho radiového signálu skrze slunce. Nic takového neexistuje. Druhým a pro mne závažnějším je popis těch sophonů ke konci knihy, kdy trisolarané byli schopni rozmotat 11-ti rozměrný proton do jedno, dvoj či trojrozměrné struktury a pak na něj vyleptat integrované obvody, znovu smotat a vytvořit tak počítač, navíc ještě kvantově provázaný s jiným podobným protonem. Chápu že autor se inspiroval strunovou teorií, ale toto je prostě hloupost. Protony se rozmotat nedají ani teď ani nikdy v budoucnosti, jsou složeny z kvarků a gluonů, které popisuje kvantová chromodynamika. Taky celá ta civilizace trisolaranů na mne nepůsobila moc věrohodně. Chápu že autor má rád problém tří těles, ale ten není tak neřešitelný, jak v knize tvrdí. Nemá pouze uzavřená analytická řešení (tj co by bylo možné vyjádřit uzavřeným algebraických vzorcem), ale ten problém je poměrně snadno řešitelný pomocí numerických metod. Navíc na takovém typu planety jako trisolar by se život nikdy nerozvinul. Navíc civilizace trisolaranů až příliš připomíná tu pozemskou. Chtělo by to trochu víc fantasie. Tj. hard-scifi to dle mého není, ale čtivé, dobře napsané a napínavé je to hodně.
Tak jsem to po 3 týdnech dočetl. Mimořádný román plný myšlenkové a filosofické hloubky, krásného lyrického jazyka a exaktního myšlení matematika (Musil byl inženýr). Román je dle mého o filosofickém hledání východiska z duchovní krize Musilovy doby, která je i dobou naší. Je to román o etice a morálce, které musil podrobuje důkladné pitvě. Více o románu jsem si poznamenal v blogu
https://www.databazeknih.cz/blog/muz-bez-vlastnosti-9325
Solaris mi trochu připomíná Kafku ve scifi kabátku. Vůbec tady nejde o nějaké technologie, jako spíš o naprostou neschopnost domluvit se s inteligencí, která se naprosto liší od té lidské. Většina (špatných) scifi vykresluje mimozemšťany jako antropomorfické tvory, kteří jsou podobní lidem a dá se s nimi nějak dorozumět. Ne tak Solaris. Mimozemšťanem je tu sentientní oceán, který s lidmi komunikuje tak, že začne zhmotňovat představy z jejich nevědomí. Jeden z vrcholů scifi žánru.
Odstraňte z toho sex, násilí, projekce autorova sadismu a zůstane vám Ordinace v růžové zahradě
(SPOILER) Tak toto bylo něco. Má první kniha od Čapka. Ještě ve 4/5-nách knihy jsem byl rozhodnut dát tomu max 3 hvězdy, protože mi to přišlo nesmyslné. Četlo se to jak kdyby byl autor nebo spíš možná Prokop na LSD tripu. Málokdy mne nějaká literární postava svým chováním iritovala jako Ing. Prokop v této knize. Choval se jak mužská hysterka. Nejprve sbalil na začátku knihy teenagerku Anči, pak se najednou sebral a odjel do Prahy, kde hledal nějakou dámu se závojem, o které ani neveděl jak vypadá, ale miloval ji, pak odjel do Beltinu, kde se do něj zamilovala princezna a Prokop se celou dobu choval jak naprostý pitomec. Nedávalo to žádný smysl a vypadalo to jak hodně špatný román z červené knihovny. Naštěstí se všechno vysvětlilo až nakonec při rozhovoru s pánem bohem, kdy z toho vyplynulo, že to všechno byly projekce Prokopova nitra a ty postavy a ty vztahy byly symbolické. Např. princezna symbolizovala pýchu, dáma se závojem lásku, která ještě nemá konkrétní tvář. Stejně tak Krakatit je pouhý symbol pro ctižádost a ambice. Většinou se uvádí, že kniha pojednává o tom, že se snaží varovat před zneužitím vědeckého vynálezu. Lidé co to vnímají takto dle mého četli jinou knihu nebo ji prostě nepochopili. Jinak se jedná o první knihu tzv. magického realismu, jakou jsem přečetl.
Vážně, toto je jedna z nejlepších, ne-li vůbec ta nejlepší populární kniha, jakou jsem kdy četl. Jsem lékař, neurovědec a v současnosti vidím, že mikrobiom a jeho výzkum začíná být modní. Objevilo se například, že lidé s různýma nemocema mají různé složení bakterií ve střevech, v dutině ústní atd. Takto komplexní, nádherný a skvěle napsaný pohled, podpořený tunou špičkových výzkumů, jsem dlouho nečetl. Přestože mám zkoušky z mikrobiologie, infekčního lékařství a mikrobiom mne zajímá, tak jsem se dozvěděl neskutečně nových věcí. Víte například že mateřské mléko obsahuje speciální cukry, jejichž úkolem je krmit určité speciální bakterie ve střevě dětí? Toto opravdu doporučuju k přečtení každému, kdo se jen trochu zajímá o zdraví nebo o přírodu. 10 hvězdiček
Na svoji dobu úžasné. Jen mne překvapilo, jak to bylo krátké. Za 2 hodiny jsem to měl přečtené. Poutník na konci 19. století sestrojí stroj času a pak se podívá do budoucnosti roku 800 000, kdy se lidská rasa evolučně rozdělila na bezelstné dětinské eloje a masožravé morlocky žijící v podzemí. Kniha se zabývá takovými filosofickými myšlenkami jako co se stane, pokud člověk ze svého života odstraní všechno utrpení, ale tím ztratí i motivace se dále vyvíjet a tak zdegeneruje. Vizionářské dílo na svou dobu
Tak toto je první detektivka, kterou jsem přečetl a které můžu s klidným svědomím dát 5 hvězdiček. Má všechno - exotické prostředí New Yorku roku 1896, inteligentní zápletku, inteligentně napsaného záporáka, sympatické hrdiny. Carr si očividně dal i hodně práce s psychologickým rozborem masových vrahů a konzultoval ohledně toho forenzní experty z Harvardovy univerzity. Slavný Sherlock Homeless tomu nesahá ani po kolena :-)