Jack93 komentáře u knih
Přečteno cestou vlakem z Prahy do Turnova a zpět. Vynikající, od úvodní strany velmi poutavá publikace, od které se nešlo odtrhnout. Pro mě jde o velmi málo známou kapitolu druhé světové války, o které jsme se ve škole učili jednou větou. A mám pocit, že ani v dokumentech o druhé světové válce, které běží na ČT2, se o Monte Cassinu nemluví a když už, tak jen okrajově.
Pochopitelně by knížka mohla nabobtnat do daleko větších rozměrů, pan Jenšík se samotným průběhem bitvy příliš nezabýval, ale to vůbec nebylo na škodu. Hodně se mi zamlouvala kapitola o Polácích a jejich osudu a také o nejvýznamnějších postavách, které ve střetu participovaly.
99: Hokejové příběhy je hokejová Bible pro pravé fanoušky toho nejlepšího sportu na světě. Žádný jiný sport nenapsal tolik vzrušujících a nevšedních příběhů jako lední hokej, resp. National Hockey League. Od dob lorda Stanleyho z Prestonu přes zrod NHL, první superhvězdy typu Eddieho Shorea či Howieho Morenze, dynastie Montrealu, Toronta, Detroitu, NY Islanders, Edmontonu až po současnost nabízející pohled na jedinečné umění kouzelníků s hokejkou, jakými jsou Sidney Crosby, Connor McDavid, Alex Ovečkin, David Pastrňák nebo Patrick Kane.
Gretzky je mimořádná osobnost této hry, nejlepší hokejista všech dob. Jeho skromnost a pokora mě příjemně překvapila. Na nic si nehraje. Navíc ke všem osobnostem NHL chová velký respekt. Jediné, co "The Great One" mohu vytknout, je jeho komentář k semifinále s Českou republikou na OH v Naganu. Kanada rozhodně nebyla lepší.
Kniha si nezaslouží nic jiného než pět hvězd, ale nesmím opomenout ne příliš pečlivou korekturu. Vynechaných písmenek a občas i nesprávných faktů je v textu dost.
Jako vždy skvělé čtení a parádní ohlédnutí za uplynulou sezonou, byť se v knize pár chybiček našlo. Bohužel komentář píši po více než dvou měsících od přečtení (jaká to ostuda!), takže si nezvpomínám, o jaké chybky šlo. V žádném případě však nekazí výsledný dojem z publikace, jenž je nadmíru pozitivní, ostatně jako každý rok.
Z autorů musím nejvíce vyzdvihnout Jana Velarta, jehož slovní obraty a způsob vyjadřování jsou jasným znamením velkého spisovatelského nadání.
Vzhledem k faktu, že nový ročník 2018/19 se blíží, se už nyní nemohu dočkat Hvězd NHL 2019.
Pokud studujete magisterský obor Žurnalistiky na FSV UK a spadáte pod modul E, pak jedním z předmětů, které absolvujete, je Práce s informacemi, který vedou autoři výše zmíněné knihy. Ta přináší výčet toho, jaké webové stránky spadají pod jednotlivá ministerstva a s jakými portály veřejné správy se můžeme setkat. Druhá část publikace se zaměřuje na ČTK a do detailu popisuje její fungování a produkci.
Chcete-li si z knihy odnést co nejvíce, pak doporučuji sednout si do křesla, připravit si kávu (a k ní něco sladkého, je-li libo) a nenechat se ničím a nikým rušit. Tekutý dohled, jenž je výsledkem rozhovorů mezi Baumanem a Lyonem, je poměrně náročná četba, která střídá srozumitelné myšlenky se složitějšími úvahami.
Pokud hledáte intelektuální dílo, jste na správném místě. Autoři v postřezích nabízejí pohled na dnešní technologický svět s všudypřítomnými kamerami. Pracují s konceptem panoptika, který představil anglický filozof 18. a 19. století Jeremy Bentham. S pojmem později pracoval i francouzský filozof Michel Foucalt, jenž jím "metaforicky" označil společnost, jejíž obyvatelé jsou pod nepřetržitým dozorem.
Zmiňují i Orwella s Huxleym a jejich koncepci totalistického státu, jenž drží všechny obyvatele pod pokličkou, či troušení digitálních stop, jichž obratně využívají hráči typu Amazonu, kteří nám na míru šijí nabídky týkající se našich zájmů.
Úvahy o sociálních sítích lze vystihnout geniální myšlenkou, že "díky nim jsme blíže lidem, ke kterým máme daleko, ale zároveň nás odcizují od blízkých osob".
A poslední poznámka - "Vše je ztraceno jedině tehdy, když (pokud) si myslíme, že tomu tak je." Za touto větou se neskrývá nic jiného než Thomasův teorém.
Neříkejte mi, že po přečtení tohoto komentáře nejste chytřejší!
Chcete-li zvolit detektivní jistotu, vytáhněte si z knihovničky (případně zajděte do městské knihovny) Dicka Francise. Netoužíte-li po detektivce, ale oddychovce, jste rovněž na správné adrese. A i když čtete už třeba čtyřicátou "francisovku", nepřestáváte se divit, kam na zápletky a jednotlivé postavy tato dostihová legenda chodila.
Jak už název napovídá, v Expertovi se tentokrát setkáváme s prvotřídním (byť by to o sobě neřekl) odborníkem na alkohol, kterému netrvá dlouho, než přijde na velký podvod. Hlavní postava je vylíčena procítěně, dostáváme se až do samé duše Tonyho Beache, jemuž před pár měsíci zemřela žena. To je velká změna oproti jiným Francisovým hrdinům, jelikož ti pokaždé v průběhu příběhu životní lásku naleznou.
Přiznám se, že děj se mi až tolik nezamlouval, rozhodně nešlo o nejlepší Francisovo dílo, chybělo mi více zvratů a napětí, pět hvězd je ale zasloužených, byť se přiznám, že jsem váhal.
Finis coronat opus neboli závěr korunuje dílo říká se. Přesně tak to v Expertovi bylo. Tony Beach se celý život styděl za svůj strach a vzhlížel k otcově odvaze, kterou odjakživa postrádal, aby se nakonec ukázalo, že i on pochyboval o sobě samém.
Povinná četba pro všechny příznivce té nejlepší hokejové ligy na světě, jenž nabízí příběhy největších hvězd a všech českých a slovenských borců, kteří v sezoně 2015/16 okusili nejslavnější hokejovou scénu. Jednotlivé profily hokejistů a trenérů jsou poutavě napsané a pojednávají o všem podstatném, co se jim v průběhu ročníku přihodilo. Každoroční ročenka z dílny časopisu ProHockey nesmí chybět v knihovničce žádného fanouška. Už teď se těším na Hvězdy 2018 se Sidneym Crosbym na obálce.
Jak by řekl Malý Bonaparte v nesmrtelné klasice Někdo to rád horké: "Někdo by mohl říct, že knihu už nemá cenu číst, když není úplně aktuální, já však tvrdím, že to cenu má!" Je nesmírně zajímavé sledovat, kde se hráči před několika nacházeli, v jaké formě či v jakých týmech. A také jakých úspěchů od roku 2011 až do současnosti dosáhli.
Za všechny uveďme příklad Jaromíra Jágra: v knize se uvádí, že se jedná o jeho pravděpodobně poslední sezonu v NHL. Píše se 22. leden 2017 a co dělá Jarda v těchto dnech? Stále dře v zámoří...
NHL je nejlepší soutěž na světě, s nejlepší a nejvzrušující historií ze všech profesionálních lig a tato tradiční ročenka časopisu ProHockey vás přenese do záře hokejových reflektorů, bez ohledu na její "stáří".
Pro studenty mediálních studií a kupodivu i žurnalistiky (pravděpodobně) nezbytnost. Výzkumy rozhodně nejsou mým šálkem capuccina, ale někdo se zkrátka z magisterského studia žurnalistiky rozhodl udělat teoreticky zaměřený obor.
Kniha se čte velmi snadno a hlavně rychle. Její výhodou je, že je velmi dobře členěná a vše je srozumitelně vysvětleno.
Pokud se zajímáte o sportovní žurnalistiku a máte v plánu v tomto oboru působit, pak byste si knihu rozhodně měli přečíst. Vzhledem k délce zde není prostor na hloubkovou analýzu, přesto zde autor nastiňuje řadu zajímavých témat a událostí z historie světa sportu, která stojí za to si přečíst.
"Mantrou" této knihy je způsob, jakýma očima se Jan Děkanovský na sport dívá, historická fakta dává do teoretického rámce. Upřímně se přiznám, že tento způsob mi příliš nesedí, protože tyto teorie nejsou z kategorie nejjednodušších a navíc si je nikdy nejsem schopný zapamatovat, haha.
Na druhou stranu se na sportovní události, o kterých jste buď vůbec nevěděli anebo klidně i věděli, podíváte z úplně jiné perspektivní a pochopíte, že nejde jen o sportovní stránku věci, o výsledek, ale že vše má hlubší význam.
Mezi nejzajímavější části patří "komentáře" k rivalitě mezi fotbalovými reprezentacemi Argentiny a Anglie, která byla zapříčiněna politickou situací a posléze Maradonovu "boží rukou". Zajímavé je i pojednání o Sennovi, filmu Černý jestřáb sestřelen, sérii Rocky anebo o konfrontaci mezi kanadskými a československými hokejisty na Kanadském poháru 1976.
Vůbec nejvíce mi v paměti uvázla myšlenka, že i sportovní televizní přenos je zmanipulovatelný, protože nabízí přesně ty záběry, které vybírá režisér, což znamená, že jde o čistě subjektivní přenos postrádající jakoukoli objektivnost. Teď nevím, jestli má cenu ještě nikdy sledovat v televizi sport, když vámi stejně jenom manipulují...
Nejlepší výrok z knihy: „Olympijské medaile a tenisové trofeje znamenají jen to, že jejich držitelé vykonali něco naprosto neužitečného, jenomže lépe než všichni ostatní.“
Chvála bláznivosti mi vzala hodně sebevědomí, vážně. Po většinu knihy jsem nechápal, co čtu. Teď už vím, co znamená čtenářská negramotnost. Erasmovo dílo má 206 stran a četl jsem ho dva týdny!!! Důvod je prostý - nezaujalo mě a neměl jsem vůli ho okamžitě dočíst, spíš jsem ten okamžik co nejvíce oddaloval.
Přišlo mi to o ničem. Z jazykového hlediska bylo vše v pořádku, žádné složité konstrukce, ale dějově - je-li v knize vůbec nějaký děj - to bylo neskutečně nudné. Není růže bez trní.
Dávám jen tři hvězdičky, protože takhle dlouho mě žádná kniha nebavila. Abych skončil trochu pozitivněji, vypsal jsem si z knihy pár myšlenek, které se mi líbí. I z nezáživného díla se dají vytáhnout zajímavé citáty:
Co bude člověku platná tvář, bude-li poskvrněna kazem duševní omrzelosti?
Co bude platné mládí, bude-li nakaženo stařeckou zasmušilostí?
„Opravdu, kdo plane láskou, nežije už v sobě, nýbrž v tom, co miluje. A čím více se vzdaluje sám od sebe a přechází v to, co miluje, tím větší rozkoš pociťuje.“
Tohle byla spolu s Hvězdami NHL svého času další klasika z dílny ProHockey. Velká škoda, že v ní už nepokračují. Napadá mě pouze jeden důvod - ekonomicky se nevyplatilo vydávat dvě knihy o NHL najednou...
Jan Velart, komentátor Nova Sport, odvedl skvělou práci, tahle ohlédnutí za uplynulou sezonu všech 30 týmů byla parádní. Je to velmi zajímavé číst s šestiletým odstupem, fanoušek NHL si uvědojí, jak moc se liga za tu dobu změnila. A kolik hráčů už nehraje anebo hraje někde úplně jinde. A zajímavé je také vidět, kdo se od té poměrně dlouhé doby stal vítězem Stanley Cupu. Tipnul by si někdo, že potom, co Chicago po vítězství v roce 2010 rozprášilo půlku týmu, pozvednou Černí jestřábi nad hlavu Stanleyho pohár i v letech 2013 a 2015?
Čím víc knížek o NHL v budoucnu vyje, tím líp. Kéž by se ProHockey, resp. Egmont k této ročence jednou vrátil...
Kniha nešla tolik do hloubky a občas i zdánlivě odbočovala od hlavního tématu, ale už na jejím obalu stojí: Armand-Jean du Plessis de Richelieu - život a doba. Doba, resp. tehdejší Francie a politická situace v Evropě zde byly vylíčeny velmi dobře, ale je pravda, že o životě kardinála se toho člověk zase tolik nedozvěděl. I tak jde o zajímavou knihu, která se každému, kdo má rád historii, bude zamlouvat. Literatura faktu od Epochy skutečně stojí za to a rozšíříte si s ní obzory. Kniha má pro mě o to větší význam, že znám autora osobně, a tak moc dobře vím, jakým přehledem disponuje. A kdo chce mít alespoň taky trochu nějaké znalosti, nechť si přečte Osudy moudrých.
Klasika sportovní literatury. Přesně tím jsou série o fotbalových a hokejových hvězdách (a klubech; i když ty už nevycházejí) z dílen časopisů ProFootball a ProHockey. Svižné čtení doplněné řadou interesantních faktů. V průběhu Eura 2016 ideální čtení.
Snad každý někdy slyšel jméno Al Capone. Před čtením jsem ale o něm věděl jen to, že působil v Chicagu v době prohibice, a že skončil ve vězení kvůli neplacení daní. Díky knize Ivana Brože jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí o nejslavnějším gangsterovi všech dob. Například to, že část svého trestu si odpykal v jednom z nejproslulejších vězení na světě - Alcatrazu. Ještě důležitější poznatek je jméno muže, který Al Caponovi otevřel dveře do reálného světa podsvětí - Johnny Torrio.
Při čtení mi pravidelně vyvstávaly na mysl scény z filmů Podraz a Někdo to rád horké (podle mého jedny z nejlepších filmů všech dob) a postavy jako Charlie Párátko, Psí dečka nebo Malý Bonaparte. "Přátelé italský opery, je to už deset let, co jsem se zvolil šéfem týhle organizace. A můžu snad říct sám, že jste zvolili dobře."
Jinak pana Brože považuju za velmi kvalitního autora, jehož díla náležející do literatury faktu (např. Husajn kontra Chomejní, Detektiv Pinkerton nebo Roosevelt) se výborně čtou a poskytnou čtenáři ucelený přehled o dané problematice a době.
Dick Francis se spolu s Nesbøm, Forsythem a McBainem řadí mezi mé nejoblíbenější autory. Ze všech čtyř zmíněných spisovatelů mi příběhy tohoto krále dostihového sportu přijdou nejoddychovější, což míním jen v pozitivním slova smyslu.
Smrtící zkouška byla mou 28. Francisovou knihou. Nejvíce se mi na ní líbil fakt, že se odehrávala v Moskvě, kde autor mrazivě vylíčil atmosféru a nesvobodu tehdejšího centra Sovětského svazu. Většina jeho příběhů se odehrává v Británii, a tak je změna prostředí vždy příjemná. Po USA, Jižní Africe, Norsku a Austrálii je Moskva dalším místem, kde se odehrává detektivní příběh z dílny Dicka Francise.
Ani zde pochopitelně nebyla nouze o překvapení, jinak to zkrátka ani nejde; především asi nikdo nemohl tušit, co se nakonec vyklube z Aljoši.
Představa, že vás pronásledují na každém kroku a nesmíte prakticky vůbec přijít do styku s tamními obyvateli, je dost děsivá a vzhledem k tomu, kde žijeme, i nepředstavitelná.
Jako sportovní fanoušek jsem toho názoru, že se Francis trochu více mohl zaměřit na olympijské hry, trochu zmínit jejich historii nebo zajímavá fakta. Největším paradoxem ovšem je, že v knize jde o to, zdali britskému závodníkovi nebude na olympiádě hrozit nějaké nebezpečí. Jak známo, kvůli sovětské invazi do Afghánistánu v prosinci 1979 většina západního světa OH bojkotovala (to samé učinil SSSR a další východní země sovětského bloku o čtyři roky později v LA, vyjma Rumunska a Jugoslávie). Přesto Británie vyslala na Hry 170 sportovců, protože rozhodnutí nechala čistě na nich. Sportovci pocházející se zemí podporujících bojkot ale museli startovat pod olympijskou vlajkou. Ať si každý říká co chce, ale politika se sportem souvisí. A někdy dost úzce.
Každoroční klasika z dílny nakladatelství Egmont a časopisu ProHockey o nejdůležitějších, nejvýznamnějších a nejzajímavějších osobnostech nejslavnější a nejlepší soutěže na světě - National Hockey League.
Kniha je rozdělena do následujících částí - brankáři, obránci, centři, křídla a trenéři. Dohromady 50 profilů plus další velké portréty českých a slovenských hráčů doplněných o miniportréty těch, kteří se v ročníku 2014/15 příliš neprosadili.
To vše mají na svědomí čtyři autoři - komentátoři Nova Sport Jan Velart (kapitola brankáři) a Roman Jedlička (trenéři a velké portréty českých a slovenských profíků), novinář MF Dnes Karel Knap (obránci a centři) a šéfredaktor ProHockey Petr Novotný (miniportréty).
Pro fanouška NHL je kniha naprostou povinností. Pokud ji v knihovničce dosud nemáte, musíte to okamžitě napravit, jinak nemáte žádné právo sledovat ligu, protože je to ostuda.
Už teď se těším na Hvězdy NHL 2017 a vzhledem k tomu, že jsou Vánoce, si přeju jedinou věc - aby se kniha ještě víc rozšířila. 144 o NHL je pro nás milovníky zatraceně málo!
Velmi přehledná kniha o vývoji českých médií 20. století. Dost propracované a komplexní. Navíc je historie médií zařazena do kontextu politických událostí, díky čemuž čtenář lépe pochopí celkový vývoj. Už v průběhu čtení si totiž uvědomíte nejzásadnější věc ze všech - dějiny ovlivňují média a naopak média ovlivňují chod událostí. Je to oboustranný vztah.
Komplexně pojatá kniha shrnující nejdůležitější informace o PR skládající se z pěti částí - historie, teorie, strategie, oblastí PR a rolí PR ve společnosti. Vše je jasně a přehledně vysvětleno a doplněno o praktické příklady. Kniha se čte poměrně rychle, nepočítám-li závěrečný seznam zdrojů, má 230 stránek. Ideální kniha k přípravě státnicových otázek pro všechny, kdo studují marketing a PR.
Tradičně parádní ročenka z dílny časopisu Pro Football. Na tomto vydání se podíleli pánové Jan Palička a Filip Saiver a musím říct, že se mi jejich styl psaní moc zamlouvá, protože profily jednotlivých hráčů jsou velmi poutavé a díky originálním přirovnáním i dost vtipné. Pro fotbalového fanouška nepostradatelná součást knihovničky, podobně jako pro hokejové příznivce Hvězdy NHL od ProHockeye.