Jack93 komentáře u knih

Jasná záležitost za pět hvězd. Nejen díky krásným fotografiím, ale i za přehledné resumé kariéry Guns N' Roses, byť sem tam se nějaká faktická chyba objevila. Nejde o žádný detailní vhled do historie kapely, to ostatně na tak malém prostoru ani nelze očekávat. Přestože jsou GN'R mojí kapelou číslo jedna už 14 let (jak by zazpíval Izzy a v refrénu Axl 14 Years), pár informací pro mě bylo nových. A to především díky Elliottově nahlednutí za oponu díky kontaktu s kapelou v prvních letech její existence. Elliott byl zkrátka u toho. A právě v tom tkví největší přínos knihy. Skvělá předehra k repete v Letňanech 19. června.
Tak tedy: Welcome To The Jungle, Prague!!!!!

2 30.01.2020

Autobiografie legendárního trenéra sira Alexe je nabitá nesmírně interesantními historkami. Zároveň je ale bezmezně nesourodá, ba až chaotická. Zapomeňte na chronologické vyprávění. Ferguson (s prominutím) mele páté přes deváté, a to doslova. Dalším nedostatkem je, že žádná z kapitol se nevěnuje zlaté éře 90. let, především pak fantastické sezoně 1998/1999, kdy Man U získal treble, jenž dokonal obratem v nastavení na Camp Nou proti Bayernu Mnichov ve finále Ligy mistrů. Není pochyb o tom, že samostatnou kapitolu by si zasloužil i extravagantní Eric Cantona. Sir Alex také nepovažoval za důležité zmínit se o premiérovém triumfu v Premier League z roku 1993 a prvním titulu "Rudých ďáblů" po 26 letech.
Navzdory výčtu minusů jsem dal knize plný počet hvězd, jelikož jde o poutavé čtení z pera trenérské legendy. Pravda ale je, že taková autobiografie Stevena Gerrarda by si zasloužila o dvě hvězdy více, protože působí živěji.

2 19.11.2019

Bruuuuuuuce!!!!!!!!! Existuje někdo lepší než The Boss? Ne! Bruceův vytříbený a jedinečný vypravěčský styl, díky němuž jsou jeho písně tolik procítěné a nesou poselství, se naplno projevil i v této knize. Bruce je rozený povídkář, který by se z fleku mohl vrhnout na spisovatelskou dráhu. Neskutečně bohatá slovní zásoba, originální přirovnání a hloubavé filozofické úvahy, které vedou k zamyšlení - přesně tím se vyznačuje Bruceova autobiografie Born To Run. Zároveň nabízí temný pohled do zákoutí Bossovy duše, jejíž pochopení je těžší než složení Rubikovy kostky.
Díky za skvělé memoáry, Bruci! A teď se prosím vrať do studia s E Street Bandem a co nejdříve vyražte na turné a zavítejte znovu do Evropy!

2 18.11.2019

Hokejová bible pro všechny fanoušky tohoto krásného sportu. Kniha naplněná nesmírně poutavými historkami a nepřeberným množstvím zajímavých informací, díky kterým se od čtení neodtrhnete. Nikterak mi nevadila struktura díla, začít ukončením Gretzkého kariéry bylo podle mě chytré. Je pravda, že jeho působení u Rangers a poté na lavičce Coyotes mohlo být popsáno zevrubněji, ale na druhé straně se nejednalo o stěžejní část kariéry "The Great One", takže o nedostatek rozhodně nešlo.

2 30.10.2019

Další klasika Dicka Francise, která se řadí k jeho nejlepším dílům. Už od začátku je zde vybudována atmosféra napětí a strachu, která se s přibývajícími stránkami stupňuje. Bohužel, v závěru mi chybělo větší drama, činy hlavního padoucha nebyly stoprocentně objasněny. I tak si ale Návrat diplomata zaslouží plný počet hvězd.

2 07.03.2019

Fantastická záležitost! Kdo miluje Bon Joviho, nejenže tuto knihu musí vlastnit, ale především se mu musí líbit. Získal jsem díky ní spoustu nových poznatků o Bon Jovi(m), ale samozřejmě je třeba poznamenat, že pokud by se toho chtěl čtenář (rozuměj fanoušek) dozvědět ještě více, musel by sáhnout po jiné publikaci, která jde mnohem hlouběji. Základem Reesmanova díla jsou v prvé řadě krásné fotografie. Nic to ale nemění na faktu, že se jedná o výbornou a velmi čtivou knihu.
Vedle dechberoucích fotek nejvíce oceňuji kapitoly, jež se týkaly nepříliš známých skutečnosti jako např. Jonovy filmové kariéry, sólové dráhy Richieho Sambory nebo houslistky Lorenze Ponce.

2 16.08.2018

Nesčetná tajemství obklopující noc ze 14. na 15. dubna 1912, kdy se Titanic potopil, přidávají do příběhu této lodi značnou dávku mysterióznosti a fascinace. Co se tehdy skutečně odehrálo? Kdo ze svědků tragédie podal faktickou výpověď a kdo ji naopak (byť ne záměrně) zkreslil? To už se nikdy nedovíme...
Ke knize mě přivedla divadelní hra Titanic z repertoáru Divadla Kalich, ve které excelují pouze dva herci - Filip Blažek a Miroslav Vladyka. Ti dva dokáží zastat spousty rolí. Kromě nezbytného smíchu se mi na hře nejvíce líbilo to, že mi rozšířila obzory o této megalomanské stavbě společnosti White Star Line. Odtud už byl krůček ke knižní verzi Titanicu.
Pokud by se dílo omezilo pouze na nově zjištěná fakta, pak by bylo značně útlé. Dodání historického kontextu jsem ale rozhodně uvítal. Co se týče nové teorie o potopení Titanicu, je skutečně trestuhodné, že (pokud je to tedy pravda) loď byla nesmírně slabá a příčina tak rychlého potopení se skrývala ve špatné konstrukci.
Suma sumárum: megalomanie se nevyplácí. Plánujte střídmě :-)
P.S. Jestli už jste dlouho nezavítali do divadla, potom bych vám doporučil Divadlo Palace a hru Chlap na zabití, v níž opět předvádí své neuvěřitelné herecké nadání pánové Blažek s Vladykou (a nejsou v ní pouze oni dva). Titanic v Kalichu byl fajn, ale chcete-li se smát od začátku do konce, zvolte Chlapa na zabití.

2 05.05.2018

Pýcha, rodina, čest, víra ve spravedlnost, vášeň, láska, nenávist. Hlavní prvky Francisova 34. románu Až za hrob (nepočítám-li biografické dílo Sport Královen). Jde o výborně postavený, od úvodní stránky velmi čtivý příběh, který se od ostatních Francisových děl odlišuje tím, že dostihový svět je (trochu) upozaděn. Hlavní hrdina se opět nachází na životní křižovatce, jak je (bylo) u tohoto britského autora zvykem. Francisova psychologie postav je bravurní, v tom se mu málokdo vyrovná. Chcete-li zažít dávku napětí a zároveň si při četbě oddechnout, neexistuje lepší volba než Dick Francis.

2 12.03.2018

Podat vývoj politického světa od Vestfálska až po současnost na čtyřech stovkách stran a přitom neopomenout nic podstatného vyžaduje spisovatelský grif. Není pochyb o tom, že ho Kissinger za ta léta dovedl k dokonalosti. Mohl by se od něj učit každý žurnalista: jak být stručný a výstižný na omezeném počtu stran. Přesně to je jeden z rysů novinářského povolání.
Kissingerův přehled je obdivuhodný, je to člověk na svém místě, ale myslím si, že určitý historický rozhled je při této četbě potřebný. Pět hvězdiček je jasných, ale nesmím opomenout fakt, že mi k roli Spojených států amerických ve světě přišel nekritický. Není pochyb o tom, že USA vykonaly spoustu dobrého, zrovna tak je důležité dodat, že ne vždy bylo jejich chování ukázkové. Doporučuju přečíst si knihu od Martina Nekoly Operace Kondor, která všem nekritickým obdivovatelům této země otevře oči.

2 30.08.2017

Říká se, že jednou z věcí, která se nemění, je lidské myšlení, lidská podstata. Když čtu Satirikon, téměř dva tisíce let staré dílo, mám pocit, že se v našem myšlení nic nezměnilo, že se lidstvo nikam neposunulo.
Antická díla nečtu, takže nemůžu porovnávat s jinými, ale velmi mě překvapila míra erotičnosti, v Satirikonu neexistuje žádné tabu. Kdyby Petronia přenesli z prvního století n. l. do současnosti, asi by se nestačil divit, jakou kontroverzi homosexualita vyvolává...
Když jsem měl za sebou několik desítek stran, viděl jsem to na jasných pět hvězdiček, protože mě překvapilo, jak snadno a plynule se kniha čte. Jenže s přibývajícími stránkami a bohužel nedochovanými částmi jsem se začal nudit a trvalo mi týden, než jsem se dostal do finále.
V žádném případě Satirikon není špatný, je i poměrně čtivý, ale o můj šálek literatury se nejedná.

2 03.12.2016

Poseroutka je skvělým oddychovým čtením, což možná oceňuju o to víc, že jsem dvojnásobně starší než cílová skupina. Skvěle se u něho bavím, ale je pravda, že jsou všechny díly na jedno brdo a po čase začnou splývat v jedno. To ale podle mě souvisí s faktem, že Psí život byl pro mě od května už sedmou knihou o Gregovi. Teď už mi zbývají jen tři díly, ale možná si je přečtu s větším časovým rozestupem, abych si je víc vychutnal. Devátý díl, Výlet za všechny peníze, zatím zůstává nejlepší. Z Psího života si asi nejvíce budu pamatovat VIP trávníkovou službu, Greg mě svým nápadem a "know-how" rozsekal... :-)

2 12.09.2016

Poseroutka je osvědčená klasika a jistota, která nezklame ani dvojnásobně starší cílovku, což považuju za známku hodně velké kvality! Je to skvělý oddych a přestože jsem s ním začal jen tak pro srandu, abych trochu pochopil, co na něm dnešní generace dětí má, rozhodně v něm budu pokračovat a postupně si přečtu všechny díly. Už teď jsem v půlce série. Jen kdyby se v knihovně sháněl snadněji...

2 04.09.2016

Pro mě první historická hra od Shakespeara, kterou bych definoval jako "historickou hru s prvky komedie". Především postava Fluellena mě několikrát rozesmála, jeho "Půch" a v "končetinách" nemělo chybu.

Dosud jsem četl Hamleta, Romea a Julii a Othella, takže mohu trošku srovnávat. Tyto tři tragédie se mi líbily o dost víc, nejen dějově, ale i jazykově. Jindřich V. je na čtení rozhodně jednodušší, protože jazyk je daleko prostší, což vůbec není na škodu a do podobně laděné hry se i hodí, ale tragédie měly díky tomu víc do sebe. Zároveň jejich jazyk přináší i spoustu krásných přirovnání, ze kterých se potom stávají citáty překonávající jednotlivá století a zapisující se do paměti bezpočtu generací. V Jindřichovi V. mi něco takového chybělo.

Přesto mě tato hra navnadila na další Vildova díla. Je totiž nesmírně zajímavé srovnávat jednotlivé Shakespaerovy žánry a tvůrčí období.

2 03.09.2016

Britský historik Martin McCauley nabízí na malé ploše poměrně detailní výklad politické kariéry J. V. Stalina. Nechybí ani slovníček stručně charakterizující nejdůležitější pojmy a osobnosti SSSR. Ani po přečtení knihy jsem nepochopil podstatu a význam neuvěřitelně rozsáhlých čistek proběhnuvších ve 30. letech. Ale copak se dá myšlení lidí typu Hitlera, Stalina nebo Mao Ce-tunga pochopit?

Ubírám jednu hvězdičku, protože značnou část knihy tvoří dokumenty, které jsem přelouskával s bolestí místo s radostí. Přišly mi poměrně zbytečné a na úkor většího výkladu o tehdejší době. I tak šlo o velmi zajímavé počtení, kterému je ovšem třeba věnovat pozornost, jinak vám unikne řada faktů.

2 18.08.2016

Poseroutka je pro mě skutečně oddychem, i díky tomu, že jsem dvojnásobně starší oproti cílové skupině, což mě přivádí do deprese. Jako relax super, ale vzhledem k tomu, že tohle byl pro mě už čtvrtý díl, nic mě na něm nepřekvapilo a (bohužel) ani nenadchlo. Je to všechno na jedno brdo a upřímně řečeno, ne všechno se mi zdá pro děti vhodné, občas je to trochu za hranou, ale taková už je doba.

Postupně si přečtu celou sérii, ale myslím si, že tři hvězdičky jsou skutečně maximum, které jednoltivým dílům můžu dát (i když Ošklivá pravda jakožto první kniha si vysloužila o jednu víc). Upřímně ale říkám - kdyby mi bylo jedenáct, byla by to pro mě nejlepší knižní série na světě!

2 02.07.2016

Na stránkách městské knihovny jsem si schválně zadal do vyhledávače heslo Bon Jovi, díky čemuž jsem přišel na tuto knihu. To bylo zhruba před rokem a půl, měli ji pouze na jednom místě, konkrétně ve Vysočanech (nevím, proč si zrovna tuhle informaci pamatuju), a věděl jsem, že si ji rád přečtu. Protože jsou ale Vysočany z Hostivaře daleko a nebyl jsem si schopen knížku ani zarezervovat, nechal jsem to plavat. Až před pár týdny jsem si ji opět vyhledal a konečně si pro ni dojel, tentokrát do Ústřední knihovny na Mafiánském náměstí.

Vladana Zmatlíková hned v úvodu píše, že její slovní zásoba a styl nejsou nic moc. Opak je pravdou. Styl a slovní zásoba jsou sice poměrně netradiční, ale právě díky nim získává útlá kniha čítající nějakých 92 stránek na zajímavosti a větší čtenosti.

Jedno vím jistě - život René bych nechtěl žít. Možná by se většina lidí dokázala s určitými pasážemi identifikovat, osobně se však dokážu identifikovat pouze s jedinou, a to s tou nejdůležitější, díky níž jsem si knihu vůbec půjčil - s láskou k Bon Jovimu. Pokaždé, když slyším jejich hudbu, dostává se mi do žil obrovský příval energii a ještě větší radost do života. Nebýt Bon Jovi(ho), život by byl o dost nudnější. Takže i já děkuji, Bon Jovi!

2 21.06.2016

Na rozdíl od Ošklivé pravdy bych řekl, že Poslední kapka byla o něco sprostší, ne všechno je vhodné pro desetileté děti... No jo, holt dekadentní doba... Poseroutkové jsou sranda, relax, líbí se mi ta rychlost, se kterou se čtou... I když pořád to odmítám nazývat knihou...

2 13.06.2016

Jestli má někdo problém s názvem knihy, může si trhnout nohou! Vhodnější název by člověk nevymyslel. Jiří Ježek je opravdovej FRAJER! Dech beroucí příběh! Mám rád sport, ale o cyklistiku se nezajímám, přesto jsem životní příběh Ježka četl jedním dechem. Trochu mi to připomnělo životopis Arnolda, kde se ve velké míře rozepisoval o kulturistice, která mě také nezajímá, ale do čtení jsem byl tak ponořen, jako kdybych četl o NHL, kterou považuji za nejlepší soutěž na světě...

Jsem moc rád, že jsem si tento životopis pořídil. Jsem pozitivně/optimisticky naladěný člověk, ale Ježkův příběh mi přidal spoustu energie navíc. A zároveň si musím klást otázku - existují nějaké hranice, za které člověk už nemůže jít? Mají lidské sny nějaké omezení? Jiří Ježek je živoucí důkaz toho, že jakýkoli náš sen můžeme proměnit v realitu... Věřím tomu na 100 %. Nevím jak ostatní, ale já jsem tu na světě proto, abych si plnil sny, to je podle mě nejlepší způsob, jak prožít plnohodnotný život...

A ještě se nabízí jedna otázka, která se objevila v samotném úvodu knihy. "Neštěstí nebo dar?" Odpověděl bych takto: Neštěstí, které Jiří Ježek nezlomnou vůlí proměnil v dar...

2 09.06.2016

Přehledná a poměrně stručně napsaná publikace zaměřená na vývoj tisku v USA, Británii, Francii a Německu. V prvním ročníku na škole jsem měl podobně zaměřený předmět, takže to bylo skvělé zopakování a oživení (a v některých případech i rozšíření) faktů, o kterých jsem se učil. Nemůžu dát plný počet hvězd, jelikož autor neustále přeskakuje tam a zpátky, takže máte pocit, že se moc neposouváte dopředu a stále stojíte na místě. Navíc mi přijde, že některé informace se stále dokola opakují, což je - uvážíme-li rozsah knihy -, dost zbytečné.

2 18.11.2015

Po Poslední šanci, V nemilosti a Biči čtvrtá kniha se Sidem Halleym, nejznámější postavou ze všech detektivek Dicka Francise. Vzpomínám si, že se na Sida Halleyho jednou dokonce ptali v A-Z kvízu!

Knihy Dicka Francise jsou oddychové, myšleno jen v dobrém slova smyslu. Takový Nesbo má mnohem složitější děj a hlavně mnohem více kombinuje. Ale porovnávat Francise s Nesbom je jako srovnávat Jágra s Haškem. Fakt je ten, že oba dva patří mezi mé nejoblíbenější autory (spolu s Forsythem a McBainem).

Vždycky jsem obdivoval, jak Francis dokáže přijít s napínavým příběhem, ve kterém se pokaždé objeví nějaké (ne)milé překvapení, zvrat.

Návrat Sida Halleyho mě moc potěšil, Rozkaz jsem nemohl položit z rukou a musel jsem číst dál a dál, dokud nepřišlo zklamání po zjištění, že jsem na samém konci. Detektivky Francise jsou takové pohádky pro dospělé, protože dobro vždy zvítězí nad zlem, ale právě tenhle aspekt dává knihám Dicka Francise něco navíc. A jak patrno z úplného závěru, tentokrát zvítězila i lidskost nad nenávistí.

Bohužel nemůžu porovnat Rozkaz s předchozími knihami se Sidem Halleym, protože jsem je četl už před několika lety a nepamatuju si je. Jednu věc vím jistě - moc se mi líbily (to ostatně všechny francisovky). Teď mi nezbývá nic jiného, než se ponořit do Odmítnutí poslušnosti, abych mohl porovnat, jak moc dobře či špatně navázal Felix na svého geniálního otce.

2 12.10.2015