Jadla
komentáře u knih
Sebastián mezi lidmi
Cécile Aubry (p)
Od dětství jsem milovnicí zajímavých (hlavně dobrých) konců. Neměla jsem ráda nedořečené, nedokončené, nedopovězené. A tenhle příběh jsem po přečtení prvého přímo hltala, s báječným pocitem, že se Sebastiánovi děje něco dobrého, že se mu život plní něčím zaslouženým dobrým. A i teď, po desetiletích uplynulých od přečtení, ten dojem zůstal.
Saturnin se vrací
Miroslav Macek
Na čtení jsem se těšila a zároveň jsem měla obavy, aby výsledkem nebylo jen zklamání. A ono nikoli, jde o milé připomenutí skvělého díla, připomenutí, které pobaví a neurazí. Dokonce bych řekla, že některé nápady jsou vskutku Jirotkovské. Jediné, co bych knize vytkla, jsou doslova citované pasáže z knihy původní. Pro milovníky a znalce Saturnina je to vyloženě zbytečné až otravné a pro ty (existují-li), kdo nečetl první díl, nezaslouženě polopatické.
Vertigo
Patrik Girgle
Myslím, že kniha je povedená po technické stránce i stylisticky. Také myslím, že to je knížka, která se čtenáři nemá líbit. Snad ani nemůže líbit. Není o hezkých věcech, učesaných myšlenkách, spořádaném dospívání. Kdyby byla líbivá, nebyla by opravdová. Jenže podle toho, co si pamatuji, a možná si to už maluju jako zlaté časy mládí, takhle jsme přece nemluvili!
O statečném Cibulkovi
Gianni Rodari
Báječný příběh malého Cibulky, postavičky k pousmání i k zamyšlení. S ilustracemi tvoří dokonalý celek.
Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky
Jiří Žáček
Myslím, že děti se rády bojí, jen tak trošinku, ale přece. A tu správnou dávku najdou v Hrůzostrašných pohádkách. U nás teď frčí hlavně o čertech, také baba Jaga. Líbí se mi verše na závěr.
Praha
Jan Neruda
Zajímalo by mě, jestli dřív takhle znalo Prahu víc lidí, většina Pražanů, nebo jen Jan Neruda? Když jsem četla tento výbor, zatoužila jsem po procházce pražskými uličkami právě s jeho autorem, protože mě jeho zasvěcené, nepřetížené, tak akorát citově zabarvené vyprávění zaujalo.
Advent
Jarmila Glazarová
Četla jsem s čím dál sevřenějším žaludkem. Brilantně zachycená lidská zloba, krutost, hloupost, neochota. Chtěla bych si myslet, že dneska je to ve skutečnosti jiné, ale jiné jsou jen metody, vlastnosti zůstávají stejné. Dílo je nadčasové a stojí za přečtení. Líbila se mi kompozice i gradace příběhu.
Nadějné vyhlídky
Charles Dickens
Nejdřív jsem viděla film. A něčím mě zaujal, tak jsem si přečetla román. A rozhodně nelituji, je tak klasický, anglický a dickensovský!
Pláň Tortilla / Na plechárně
John Steinbeck
Stále se mi vybavují obrazy, které umí Steinbeck perfektně vykreslit. Spánek pod převrácenými loďkami, vysavač na elektřinu, který není kam připojit, téměř cítím zápach rybiny, když vzpomínám na Pláň Trotillu. Je to už dávno, co jsem knížku četla, nicméně se na ni nedá zapomenout.
Murtagh
Christopher Paolini
Vůbec nemůžu uvěřit, že ta knížka je na pohled tak objemná, protože při čtení mi to přišlo jako chvilička - a byl konec. Jak mě mrzelo, že už jsem na konci!
Osada daleko v horách a v lesích, kde vládne čarodějnice, která by hravě přeprala Galbatorixe a o níž nikdo vlastně neví a nebojí se jí, je podivná k uvěření. Přečtu si zase přechozí díly, ale nepamatuji si, že by o ní byly nějaké zkazky. Zvlášť, když unáší lidi, obklopuje se dětmi. V údolí Palancar nebo i ve městech by se o tom vyprávělo.
A taky bych ráda věděla, co se stalo s těmi kočkodlačími mláďaty.
Ale samotný Murtagh a Trn, jejich osamocená cesta, myšlenky a skutky, radost číst. Potěšení se vrátit, těšení se, že přijde další.
Konec léta
Anders de la Motte
(SPOILER) Není špatná, námět je zajímavý a některé motivy neotřelé. Ale se mnou se míjí, nebo jak to mám nazvat. Jediná postava nevzbuzuje sympatie. Jejich jednání, rozhodování, prožívání se jedinkrát neprotne s mým. Jako bych se na odvíjení příběhu dívala hezky bezpečně a nezúčastněně zpoza skla.
Ano, byla jsem zvědavá, jak to dopadne, ale jako bych v závěru sledovala zpomaleně grotesku. Nemůžu uvěřit, že by nějaký člověk z těchto důvodů a za těchto okolností kryl dvacet let takovýto čin. Mlčel, dával růže do váziček a převlékal cíchy v zamčených prázdných pokojích a přihlížel tomu, jak jsou jeho děti bezradné a nešťastné.
Ovšem podzimní příběh si samozřejmě přečtu s novým entuziasmem.
Proč ten ptáček z větve nespadne
Jan Skácel
Nádherné dětské verše. Děti si je rády nechávají večer číst. Skácel je skvělý, budí ve mně dojem, že mluví sice k dětem, ale nemluví ťuťuňuňu infantilním jazykem, tak protivným v některých dnešních dětských knížečkách. Promlouvá s důvěrou, že mu bude porozuměno, a ono je.
Ilustrace jsou také nádherné, jednoduché, bez podlézavé křiklavosti. Ty kulaté obličejíky Čapkových postav!
Pastva pro oči i pro uši.
Neobyčejný kluk
Raquel J. Palacio (p)
Tato kniha se dotkla mého srdce. Četla jsem ji jako maminka, prožívala jsem ji jako maminka. Moc se mi líbilo, jak autorka nahlíží na příběh postupně různýma očima. A ten konec, samozřejmě. Famózní, krásné.
Záhada panství Mogdon
Matthew J. Costello
Přidala jsem hvězdičku za to, že se četla hladce, bez rušivých překlepů a chyb. I to se cení. Jinak jednoduchoučký příběh, s žádnou z postav jsem se ani nestihla pořádně seznámit a byl konec. Na předchozím dílu se mi líbilo prostředí, z textu na mě působilo něco milého, tady není nic. Jen slova, která dohromady dávají smysl, ale nic víc.
Mojenka
Olga Stehlíková
(SPOILER) Četla jsem s velkým, převelikým očekáváním. A některé motivy se mi líbily.
Mojenka je úžasná a statečná a chytrá holčička. Její rodiče se na ní vlastně hrozně moc vykašlali, nechali ji se plácat v nejistotě samotnou, bez pomoci jejich, přátel, kohokoli. Tatínek působí docela fajn, ale proč pro pána jána se svou dcerou tak málo mluví, vysvětluje jí, naslouchá jí? A maminka je jako zavřená ve věži, tráví víc času s pečovatelkou než s dcerou. Možná to tak je, dítě plné života a dravosti přírody nemůže být pořád s někým, kdo umírá, ale Mojenka má hrozný nedostatek svojí maminky a mamince by také určitě bylo líp, kdyby mohla mít u sebe Mojenku. O tom, že by trávili čas spolu, tatínek, maminka, Mojenka, že by se sešli u maminčiny postele a povídali si, není ani zmínka. Ta odtrženost je zarážející, protože rodina do nemoci fungovala.
Na druhou stranu život s umírajícím, neustále se stínem utrpení a nemoci, to, že přijede pomoci babička, že si doma vaří a mají radost ze společného jídla, že i v tom, co se zprvu zdá protivné a otravné, se může najít něco hezkého a vlastně užitečného, hlavní je vytrvat, jsou vzácné a v dětské literatuře jen mimořádně zachycované motivy.
Kladem je i přirozený jazyk knihy, blízký čtenářům a zároveň bohatý a kultivovaný, aby rozvíjel.
Jezevec Chrujda hledá poklad
Petr Stančík
Hodnotím výš, protože Chrujda dělá opravdickou radost mým dětem. Chodíme na něj do knihovny, bez alespoň jednoho nemůžeme odtamtud odejít.
Nejmladší dcera má nejraději suvicku Stanu, hraje si na ní, má radost z jejích nápadů. I v tomto díle její řešení zazáří:)
Nepříjemnost v klubu Bellona
Dorothy L. Sayers
Četla jsem ji poněkolikáté, líbí se mi, snad pro tu vlídnost, připomenutí hrůz, s nimiž se museli veteráni srovnat, pro ten poklid, s nímž starým mládencům plyne život. A vlastně se mi líbí i to, jak se lidé spolu setkávali. Nejen přátelé, ale i známí, napříč generacemi, povoláními, příjemní i protivové. Prohodili pár slov, někdy víc. To se mi líbí asi ze všeho nejvíc. Setkávání.
Tajemství rodiny M.
Pavlína Jurková
Přečetla jsem ji vlastně pracovně, abych věděla, co dávám číst dětem ve škole.
Autorce se výtečně povedlo vystihnout křehké vztahy v rodině, náladovost a hledání dětí na začátku dospívání, zároveň i sílu plynoucí z toho, že nejsme na všechno sami.
Líbí se mi příběh i způsob, jakým jej autorka vypráví. A to, jaká volí příjmení, je zábavnou třešničkou na dortu.
Tři bábiny kobyly
Věra Mertlíková
Tahle kniha nevzbuzuje pocit literárního mistrovství, geniální promyšlenosti ani virtuozity a přesto je skvělá. Nějakým záhadným způsobem zapadla do mého rozpoložení a s chutí jsem ji dočetla.
Líbilo se mi využití slovanských bájných postav, ale i novodobějších příběhů, líbilo se mi, jak je vykreslen dávný český venkov a život jeho obyvatel, a líbilo se mi, jak to nakonec všechno dopadlo.
Není to knížka, u které se tají dech, ale naopak u ní můžu volně vydechnout.