jadunka komentáře u knih
Tak jsem zase po dlouhé době četla knihu až do hluboké noci, jen abych se dozvěděla, jak to teda celé bylo. Pokud člověk od knihy nečeká zázračné literární dílo, ale romantickou detektivku, bude podle mě rozhodně spokojen.
Já tu Rowlingovou miluju. Nevím, jak přesně to dělá, ale i když maji její knihy stovky stran, stejně je dokážu přečíst rychleji než lecco kratšího a ještě u toho zůstávat vzhůru do noci, protože chci dočíst kapitolu. A pak ještě jednu. A další.
V těch komentářích zde je sepsáno už všechno. Proto pouze stručně. Karin Lednická je naprosto geniální. Děkuji, že se pustila, do tohoto tématu.
Knihám, které mají všichni rádi se vždycky vyhýbám. Stejně tak knihám českých mainstreamových autorů. Tady za těch 12 let od vydání už prvotní boom opadl, takže jsem se odhodlala dát Žítkovským bohyním šanci a byla jsem velmi příjemně překvapena.
Tohohle spisovatele mám prostě ráda. Fyzika a chemie mi sice nikdy nešly, ale zde to vnímám jako výhodu, protože se nemusím trápit tím, jestli jsou všechny ty části plné vědy realistické, nebo by vůbec nedávaly smysl. Příběh je chytlavý a knihu bych četla na jeden zátah, kdyby to čas umožňoval.
Úžasně čtivá knížka, zakládající se na reálných událostech, doplněna slůvky mého rodného nářečí. Vážně mě hodně pozitivně překvapila.
Doporučuji všem, kdo už dlouho neměl depku. Pro lidi zajímající se o přírodu se tady asi žádné překvapení konat nebude. Zda se kniha dostane do rukou těm, kteří by na změny měli vliv, spíše pochybuji. Ale jako v každé jiné situaci, všichni můžeme začít u sebe, a pro budoucnost dalších generací udělat aspoň něco.
Jsem zaujatá proti filmům z Tolkienova světa, které mě prostě nikdy nenadchly. I proto jsem se ke knížkám odhodlávala dlouho. Hobit je však fantastický. Příběh, jazyk, ... všechno. Nejvíc oceňuji, že na rozdíl od filmů měla kniha rychlý spád.
Schopnost Toma Feltona napsat tak skvělou knihu mi vyrazila dech. Boží. Totálně. Od začátku do konce. Celá knížka je jako pohlazení po duši, vtipná a zároveň napsaná s absolutní pokorou. Četla jsem první recenze a tušila jsem, že se mám na co těšit, ale i tak to předčilo veškerá má očekávání.
Zpracování knihy je úplně jiné než předchozí autorčiny knihy, ale zároveň poutavé.
Po přečtení mi však vrtá hlavou jedna věc. Vyrůstala jsem na Ostravsku, chodila jsem do slezských škol, a nedokážu pochopit, proč jsem o této tragédii neslyšela ani na základce, ani na gymnáziu... Takovéto události by se neměly zapomínat. Děkuji autorce za jejich připomenutí.
Backman má úžasný dar neobyčejně popisovat emoce úplně obyčejných lidí. Každý máme své úzkosti, své kostlivce ve skříni, a je fajn vědět, že v tom nejsme sami.
Já to prostě nechápu. Fakt ne. Jak to ten Backman dělá, že takovou cynickou potvoru jako jsem já, která nikdy nebrečí ani u filmů, u kterých brečí každý, dokáže u všech svých knížek vždycky totálně rozložit a rozbulet? Ne, fakt to nechápu.
Dokonalost...
King ty povídky prostě umí. Má to myšlenku, děj, spád... A jako velký bonus téhle jinak útlé knížečky jsou nádherné ilustrace.
Už to tady zaznělo a já souhlasím. Tahle kniha je úplně jiná, než ty předchozí. První, u které jsem měla na konci slzy v očích. Je skvělé pozorovat, jak se Zibura osobnostně posouvá.
Jediné, s čím mám za sebe "problém", je to množství vypitého alkoholu ve všech jeho knihách. Tohle je věc, která mě od těch pěších poutí docela spolehlivě odrazuje. :D
Starý dobrý King. Po delší době Kingovka, která mě opravdu vtáhla do děje a já se nemohla odtrhnout. V předchozích komentářích už je řečeno téměř vše, já osobně bych jen dodala, že chci ocenit báječný překlad. O to víc líto mi teď je, že pan překladatel Jinda už není mezi námi.
Tuto knížku jsem začala číst v mobilu jako takovou oddechovku do metra při cestě do práce. Nakonec mě tak vtáhla, že jsem ji přečetla během zbytku odpoledne. Každý autista je úplně jiný, ale jako malá exkurze do jejich světa, a k pochopení, že i oni jsou prostě jen lidi, jejichž jednání má svou logiku, je to naprosto báječná kniha.
Mně to stále ještě baví. Možná proto, že už bych se těch vyloženě hororových taky bála, takže mi vyhovuje, že i mistr King "měkne". Jako spisovatel se pořád vyvíjí a posunuje, už víckrát nenapíše Řbitov zvířátek a Carrie, to je jasné, ale ve srovnání s tím ostatním, co teď vychází, to u mě pořád překonává laťku průměru s velkým náskokem. Povídky Telefon pana Harrigana, Krysa a Chuckův život se mi zdály parádní. Povídka Když teče krev mě tolik nebavila, ale to jen tím, že už mě prostě jen omrzelo číst detektivky. I tak to hodnotím všemi pěti hvězdičkami.
Když si na psychologa hraje někdo, kdo psychologii ani zdaleka nestudoval, může to dopadnou přesně jako tahle kniha plná ezo/pseudopsychologických blábolů a gramatických chyb. Což je vážně umění, když má člověk tři korektory.
U kapitoly 'ano, pane' jsem se reálně zarazila, zda čtu knihu o tom, že máma je dáma. Žena je sice možná někdy dáma, ale že má muže ráda mu musí říct na pokyn, když o to poprosí. Jasný. Fuj.
Dále.. Srovnávat neustálé vypisování si smsek se zprávou pro mámu, že člověk dojel dobře. Vážně? V době, kdy už ty mobily máme, mi připadá sms vlastní matce, že jsem v pořádku, to nejlepší, co s tím mobilem můžu udělat.
Sprosté výrazy na adresu inspektorky, která dělá jen svou práci, mi také přišly za hranou. Oni jsou to právě totiž většinou rodiče, kdo tu inspekci na školu pošle, a tihle stejní rodiče vyžadují mít v pořádku všechny papíry apod.
A dál to nečtu. Asi jsem na knihu ještě moc mladá, že nedokážu plně ocenit Hermanovo pojednání o tom, jak za jeho mladých let bylo líp. Ale proboha, přestaňme už ho škatulkovat jako experta na cokoli...
Vědecky pojatá kniha plná zdrojů a výzkumů. Načasovat si její čtení doprostřed pandemie, kdy jsme děti na rok nuceně zavřeli k počítačům, nebylo úplně nejvhodnější, protože teď se bojím ještě víc, jak tyhle škody napravíme...
Tak tohle byla opravdu darda. Nejdřív pro mě bylo těžké tuto knihu číst - tím myslím především části o sebedestruktivních sklonech. To jsem si musela dávkovat. Posledních dvě stě stránek jsem dala ale téměř na jeden zátah, protože mě do sebe Bájodolí vtáhlo naplno. Většinou jsem u Kinga zklamaná z toho, že neumí konce, ale to se tady také nestalo. Za mě tedy všech pět hvězd, fakt se mi to líbilo.