JAG komentáře u knih
Mnohokrát jsem během čtení toužila vstoupit do děje a zacloumat s Annou, nebo jí rovnou jednu plesknout, by se vzpamatovala a přestala ubližovat sobě i svému okolí! Zpočátku jsem litovala, že už odkvetly všechny lípy a je po většině bylin, protože hlavní sezóna je přece v červnu... Ale s Aninou úmornou posedlostí mě ty myšlenky brzy pustily. Annu může pochopit jen ten, kdo zažil vášeň, která ho pohltila natolik, že nedokáže myslet na nic jiného, necítí nic než nezvladatelnou touhu...
Tak tohle byl jeden velký zážitek! Skvělý příběh, perfektní vypravěčský jazyk a téma, které je a ještě dlouho bude aktuální. Chvílemi mě až mrazilo, jak autorka dokázala vypíchnout a popsat detaily, se kterými se setkáváme i my u nás (byť ne ve vzahu k černošské komunitě, ale v našem prostředí například romské). Dostaly mě příklady jako: Nastoupíte do autobusu ve kterém jsou jen dvě volná místa k sezení, kam si sednete - vedle bílé ženy, nebo černocha? Bohužel spoustu předsudků máme tak hluboce zakořeněné, že si je ani neuvědomujeme.
Úchvatné vyprávění, které není zdaleka jen o horách a lásce k nim. Je to příběh o silném přátelství, o tom, že to co prožijeme, nám nikdo nevezme, a co naopak nestihneme, už nemusíme mít šanci dohnat. Knihu doporučuji každému, kdo miluje přírodu a má v sobě kousek robinsonovské duše.
Díky pochvalným recenzím zejména slovenských čtenářů jsem čekala velké WOW, ale to se bohužel nedostavilo. V půlce jsem chtěla knihu odložit, neboť napětí a mystérium stále nepřicházelo a upřímně, po přečtení jsem měla dojem, že jsem četla úplně jinou knihu než většina ostatních... Na knize mě lákalo, že jde o reálné místo a snad i reálné situace, tedy že vše bude přesvědčivější a uvěřitelnější. Bohužel opak byl pravdou.
Tento příběh je tak chytlavý, že nemůžete přestat číst. Možná je to tím, že je natolik jiný - sice v realitě málo představitelný, přesto působící skutečně. Už aby vyšel další díl série!
Knihy od Paula Cognettiho jsou velmi osobité. Když je čtu, mám chuť si pronajmout co nejosamělejší chatku na Monte Rosa a vydat se po stopách jeho postav. Komu se líbila Osm hor, může směle sáhnout i po této knize. Ve srovnání s Osm hor není Divoký kluk tolik o příběhu, ale opět v něm najdeme popis útěku od každodenní reality k bezstarostnému životu na horách a především obrovskou lásku k přírodě. Osm hor Divoký kluk nepřekonal, ale je to krásné čtení.
Skvělé! Důkaz toho, že se vyplatí číst současnou českou literaturu. Všechny tři životní příběhy hlavních postav jsou smutné (nikov však deprimující) - o lidském míjení se, hranicích vnitřní odvahy, životních prožitcích a vzpomínkách na ně. Ačkoliv je těžké se s činy některých postav plně ztotožnit, pochopit je není složité.
Jenotlivé dějové linie rychle plynou. Díky krátkým kapitolám mají příběhy spád a udržlovaly mě v premanentím zájmu sledovat děj dál a dál.
Souhlasím, že jde o čtivou a napínavou povídku, kterou odložíte až na konci. Ideální společník například na cestu, jako v mém případě. Ale přesto jsem zklamaná, zejména z konce. Nic, co by zanechalo větší zážitkovou stopu, bohužel... SPOILER: Celý dojem mi pokazil závěr. Nemám ráda příběhy bez "rozuzlení". Mám prostě pocit, že mě autorka o něco ochudila...
Brala jsem to jako oddechovku od které jsem příliš nečekala a vlastně se i bála, že bude hodně nic moc. Ale bavila mě! Je napsána jednoduše (z hlediska čtivosti) a ačkoliv si už od začátku myslíte, že je jasné jak to celé je, nemůžete se odtrhnout. Děj baví až do konce a napětí se stupňuje. Ráda si přečtu další knihy autorky, protože touto předčila mnohé své “slavnější” krimi kolegy :-)
Určitě dobrá detektivka, kterou mohu doporučit. Děj není strhující od začátku do konce, první půlka je spíš o životě hlavní postavy - psychologa Josepha, přesto styl vyprávění vás nutí číst a nenudí.
Název knihy je velmi výstižný. Buďte si proto jisti, že sami na nic nepřijdete dřív, než vám příběh rozkryje sama autorka. To knize dodává svižné tempo a dostatek napětí. Originalita v tomto žánru je při současné konkurenci dost těžká. Zde nechybí, byť stojí na méně reálných (a uvěřitelných) dějových liniích.
Rekonstrukce určitě stojí určitě za přečtení. Příběh vás chytne a nepustí. Téma samo o sobě je silné i citlivé zároveň. Děj se ubírá tak, že máte chvílemi pocit, že čtete detektivku a jste celí napjatí, jak to dopadne. A právě ta tečka na konci mi zde trochu chyběla...
Čtení ve mě vyvolávalo rozporuplné pocity. Zpočátku jsem byla nadšená - sběr hub, dlouhé procházky šumavskými lesy a postupné odkrývání rodinného tajemství. Ale ono rodinné tajemství je možná mnohem temější, než je člověku příjemné. A tím jsem si jen potvrdila, jak prvoplánové je před některými problémy zavírat oči a nevidět je nebo nechtět vidět. Odvážné téma, zvláště v případě ženy. S Do tmy má Houbařka společné pouze téma sběru, bylinkářka byla mnohem posedlejší... Houbařka má silnější linii minulosti a sběr jsem zde vnímala především jako způsob obživy.
Pokud má detektivka víc ne 400 stran, jsem obvykle skeptická a obávám se, že bude natahována zbytečnými vsuvkami a podepíše se to na spádu děje. Ale tohle není ten případ! Tohle krimi je tak reálné a přesvědčivé, jako málo které. Erika Forsterová si mě naprosto získala. Pro jednou detektiv, který nechlastá a má sice na duši stín, ale je "normální":-) Tleskám a těším se na další knihy ze série.
Kvalitní detektivka a velmi nadějný start nové série. Děj se sice rozbíhá pozvolna, ale díky události na prvních stranách jsem byla napjatá celou dobu a zajímala se, jak souvisí s případem. Těším se na další díl, protože ten závěr...
Pokud neběháte, riskujete, že se vám nebude líbit. Pokud běháte, bude se vám líbit zcela určitě! A pokud máte rádi Murakamiho, pak dvojnásob. Autor odkrývá kousek svého soukromí, do kterého kromě psaní patří i láska k běhu a aktivnímu způsobu života obecně. Dozvíte se, jak se dostal ke spisovatelství, kdy a proč začal běhat a jak se mu daří tyto dvě rozdílné aktivity kloubit. Moc jsem si to užila.
Zklamání. Já jsem se nebavila. Místa, která měla být humorná, mi přišla šroubovaná, na každém řádku jsem cítila přehnanou snahu autora být za každou cenu vtipný a neseděl mi ani rádoby lehký a žoviální jazyk. Dočetla jsem do půlky a dál už nedám ani stránku, kniha mi nic nedává (a to bych mohla být cílovkou). Nepopírám, že je mi sympatiký vztah Backmana k rodině, synovi, ženě, ale způsob jakým jej vyjádřil není můj šálek kávy. Bohužel. Přitom Ove je skvělý.
Skvělý příběh, neotřelé téma a pro mě až neuvěřitelné, v jaké době je děj zasazen (vlastně jsem vůbec netušila, že pvní přeměny pohlaví proběhly již před tolika desítkami let). Hvězdičku ubírám za to, že jsem se vlastně mnohem víc strachovala o Gretu. Osud Einara/Lili jsem sice se zájmem sledovala, ale bylo mi docela jedno, jak to dopadne... A také mi přišlo až přehnané, jak obrovkého pochopení a podpory se Lili dostávalo od jejího okolí (Greta, Hans, Carlisle, Anna), myslím, že to příběhu ubírá na přesvědčivosti, protože pochybovat, zvlášť v těchto otázkách je přirozené.
Nenáročná, lehce čtivá detektivka, která vás strhne a přečtete ji jako nic. Přejete si, aby vše dopadlo dobře a ačkoliv závěr je v zásadě pozitivní, přesto ve vás zůstane trocha smutku a lehce mrazivo z reálně vykreslených scén (které jsem někdy měla chuť přeskočit). Na pozadí toho všeho je cítit opatrné našlapování okolo politických otázek rasismu, islamizace, přistěhovalectví. V souhrnu velmi podařené.
Nalákala mě anotace a také po prvních stránkách jsem si říkala, že tohle slibuje pěkně strhující a napínavý děj. Ale autorce se nepodařilo prodat dobrý námět. Kniha byla velmi nudná, popisy zdlouhavé, vyšetřování jaksi zvláštní a výsledek se dal snadno odhadnout. Dočetla jsem jen na sílu...