jan14s komentáře u knih
Nejhorší a zároveň nejlepší kniha, jakou jsem četl. Nejhorší pro to, že ve mě vyvolala pocity, které bych raději necítil. Jako nenávist, bezmoc a nejhlubší lítost. Nejlepší pro to, že jsem při čtení pocítil i lásku a naději. Pokud váháte nad přečtením, neváhejte ani minutu. Možná mě nebudete po dočtení mít rádi, že jsem Vám poradil knihu přečíst, ale čím více lidí si ji přečte, tím menší bude šance, že se historie bude opakovat. To se nejspíš, ale nestane. Jak píše paní Mornštajnová: ti lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří, aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou.
Trochu jsem se bál, vzhledem k politickému tématu knihy, že mě Orwell nezaujme. To se nestalo,i přes místy až učebnicovým výkladem. Děj byl velice chytlaví. Přes to, že už od začátku víte, jak to celé dopadne, pořád někde hluboko doufáte v šťastný konec. Ten dopadl sice špatně, ale úplně jinak než jsem čekal. Děsí mě jak moc se v některých věcech blížíme Orwellově představě, nezbývá než doufat, že si knihu přečte co nejvíce lidí a zabrání této variantě budoucnosti.
Velice krásná knížka. Zpočátku jsem nechápal proč ji všichni tak vychvalují, ale čím dál jsem se v příběhu propracovával, tím více jsem to chápal. Na začátku, jsem ji vnímal jako kritiku dospělých, kritiku jejich nedostatku fantazie a hravosti. Ke konci mi připadalo, že spisovatel lituje konce dětství, kdy v nás zemře vnitřní dítě. Nevzpomínám si, kdy ve mě takto útlá knížka vyvolala tolik různých pocitů, možná ani jiná několikanásobně obsáhlejší. Zajímalo by mě pro koho ji pan Antoine de Saint-Exupéry psal. Pro děti, pro nás dospělé nebo jen pro něj samého?
Kniha, která na vás zapůsobí už na prvních dvou stranách, a dost silně. Jedna z mnoha knih, které se věnují holokaustu. Takových je spousty, v čem se tato liší? Někdo by řekl, že je to komiksovým zpracováním a vyobrazením jednotlivých národností podobou zvířat, která by je měla vystihovat. To je jistě unikátní, nicméně není to to co dělá z této knihy tím co je. Není to ani autentickým vyprávěním o hrůzách koncentračních táborů nebo o zločinech lidí a to ne jen Němců. O tom již bylo napsáno mnoho. Tak co je na této knize tak výjimečného? Odpověď je jednoduchá. Je to díky zpovědi vztahu syna a otce, dvou můžu, tak podobných, přesto úplně jiných. Pan Spiegelman v knize nezakrytě popisuje povahu svého otce i s jeho chybami, stejně i tak svoji vlastní osobu. Díky tomu je nám přiblíženo, jak i po válce, bylo pro přeživší těžké pokračovat ve svém živote. I to, že život s nimi, nebyl jednoduchý. To je podle mě to co je na této knize unikátní. Obzvlášť proto, že spisovatel žil s přeživším holokaustu v jedné domácnosti a kniha tedy není jen zprostředkované vyprávění, ale autentickým popisem. Navíc způsob vyprávění, kdy se prolínají setkání otce se synem a příběhy z války, je velmi chytlavý.
Kresba je velice povedená, jednoduchá a přesto detailní. Černobílé provedení mi k tomuto tématu sedí. Vyobrazení zvířat je v tomto kontextu trefné. Navíc to v příběhu dopomáhá k utváření dojmu. Jako v případě, kdy se židé vydávají za poláky a na obrázku mají prasečí masky, nebo když žid v koncentračním táboře tvrdí že je Němec a jeho myší obličej se začíná prolínat s kočičím. Přes vše co je v knize vyobrazeno, na mě nejvíce zapůsobily fotky, jak spisovatelova bratra tak i jeho otce, nejvíce dojmů ve mě nicméně vyvolala poslední strana komiksu.
Často se u tohoto druhu knih tvrdí, že by měly být v povinné četbě. I já jsem to k jedné knize o holokaustu napsal. Pokud se nad tím zamyslím, tak by to měla být hlavně tato. Stejně jako ostatní knihy o holokaustu popisuje zločiny, které se staly za války, ale má i něco navíc. Také je to komiks, který přece jen u dnešní mládeže může mít větší úspěch, než několika set stránková kniha.
Kniha mě nadchla, ačkoliv na začátku mi trochu vadilo prolínání linek. Nejprve jsem měl pocit, že to narušuje plynulost příběhu. Když se totiž něco zajímavého odehrálo v jedné lince, hned na to následovala linka z minulosti, která měla také ke konci nějaký zvrat, a pak přišel další střih na jinou linku. Zpočátku mi to připadalo rušivé. Nicméně po několika střídáních jsem si na tento styl zvykl, a všechny linky mi víceméně přišly zajímavé.
Mám rád, když je v knize i pohled z vrahovi perspektivy. I přes to, že v tomto případě víte o koho se jedná, stejně vás na konci překvapí kdo to opravdu je Posledních 200 stránek jsem musel přečíst téměř najednou. Mezi těmi třemi díly, které jsem zatím četl, je tento rozhodně ten nejlepší.
Opravdu vynikající kniha.
Velice chytlavě přibližuje život lidí v Egyptě a přilehlých státech v období před více než dvěma tisíci lety, které je pro mně snad nejzajímavější části historie lidstva. Nejvíce mně fascinuje, jak některé skutečnosti, které si pan Waltari musel domýšlet, se časem potvrdili jako pravdivé či nejpravděpodobnější.
Člověk by řekl, když se autor zaměří na co nejvěrnější popis způsobu života lidí té doby, tak se bude méně soustředit na příběh. Opak je pravdou. Příběh je napínavý, chytlavý a mnoho dalšího. Sinuhet mi velice připomínal mně, což v konečném důsledku je poněkud znepokojivé, když vezmeme v úvahu jak skončili jeho bližní. Nezbývá než si z knihy vzít ponaučení.
Po několika letech jsem přečetl znovu a musím trochu své hodnocení zmírnit. Kniha je skvělá, to jistě, ale několik věcí mi jako náctiletému unikali. Možná to bude tím, že jsem toho neměl ještě tolik načteno.
Děj mi pořád přijde stejně chytlavý a napínavý jako dříve, ale na můj vkus je až moc pasáží věnováno výčtu živočichů a určování jejich druhů, poddruhů atd. Což by nebylo na škodu, pokud by se ti živočichové, až na pár výjimek, neopakovali. I to by se dalo přejít pokud by člověk věděl co je to za živočichy, spoustu názvů jsem vůbec neznal a když jsem se pokusil některé vyhledat, tak jsem zjistil, že třeba ani neexistují.
Je to jenom nepatrná výtka, musíme přihlédnout k tomu v jaké době tyto knihy vznikaly. Tenkrát o moři a hlavně o tom co je v jeho hlubinách, věděli minimum věcí a my o něm stále víme velmi málo. Stejně tak bych mohl spisovateli vyčítat, že pod suezským průplavem není žádný přírodní tunel a že Atlantida neexistovala. Nebo snad ano? Možná že to pravda je, stejně jako spousta dalších věcí, které tenkrát nevěděli, ale v této knize se již objevili. A to je možná to co mně na románech Julese Verna baví nejvíce, možná je to pravda.
Je těžké napsat něco jiného než u předchozích dílů. Znovu mě kniha úplně pohltila. Nejvíce se mi líbilo zakončení. Na rozdíl od filmu, ze kterého máte pocit, že po poražení Saurona je všechno zlo rázem pryč a už bude vše jen dobré, je v knize ukázáno, že Sauron napáchal mnoho zla, které je potřeba napravit.
Krásná kniha, jak jsem si jako kluk přál být na ostrově s ostatními chlapci.
Edit:Po spoustě let, jsem se ke knize znovu vrátil. Bohužel, již pro mne ztratila kouzlo. Celkově musím říct, že knihy Julia Verneho jsem si vychutnával spíše jako náctiletý. Přece jen už mám něco načtené a vnímám ty příběhy jinak. Což je škoda, přemýšlím, že další knihy raději číst nebudu abych si nezničil krásné vzpomínky, které na ně mám.
Jako většina knih má i tato ze začátku volnější spád než se děj více rozjede. Jako taková se čte dobře, příběh je zajímavý, napínavý i překvapivý. Jen občas mi chování některých postav nepřišlo logické. Jak píší ostatní, jde poznat, že se jedná o autorovu prvotinu. Přesto je to dobrá kniha, která stojí za přečtení.
(SPOILER) Na to, že se příběh točí kolem skupiny dětí, je velice temný. A je to super. Děti, kteří se musejí vyrovnat s násilnou smrtí svých rodičů a následné samoty ve vesmíru, pouze ve společnosti lodní umělé inteligence, jejich novou matkou, se ocitnou mezi dvěma světy. Lidí vyslaných vládou, která zničila Zemi, takže již není obyvatelná, aby osídlili nové světy a separatisty, kteří chtějí změnu, aby se již neopakovala situace se Zemí a použijí k tomu všechny prostředky co mají. A děti si musí vybrat, která strana je ta dobrá. A možná, že dobrá není ani jedna. Možná bude nejlepší držet se matky.
Příběh je chytlavý a jak již píši, místy i hodně temný. Společně s neobyčejnou kresbou, která vytváří dojem, že jste skutečně na lodi uprostřed vesmíru, vytváří neobyčejný čtenářský zážitek. Konec je vcelku otevřený. Takže vytváří prostor pro možné pokračování.
Kvalita zpracování knihy je kapitola sama pro sebe. Jak papír tak i tisk jsou velmi podařené. Mighty Boys odvedli opravdu kvalitní práci. Už se těším na jejich další počiny ve světe komiksu.
Tak tohle byla pořádná jízda. Vzhledem k tloušťce knihy jsem čekal, že mi pár dní, možná i týdnů, bude trvat než se doberu konce. Příběh je, ale tak chytlavý, že prostě musíte vědět jak to dopadne, takže jsem ji přečetl během jednoho dne. Doslova jsem hltal každou stránku. Tato kniha opravdu stojí za koupi.
K Hellboyi jsem se dostal celkem oklikou, přes Baltimora, kterého má také na svědomí Mike Mignola. Zatím jsem ho znal pouze z filmů, o komiksech jsem věděl, nicméně až Baltimore mě přesvědčil ke koupi a určitě jsem udělal dobře. Kresba, ač jednoduchá, je skvělá, prostě i přes svoji jednoduchost má své kouzlo.
Příběh příjemně propojuje historické události, okultismus a prvky Lovecrafta. Dohromady to skvěle funguje. Nebudeme si lhát, není to bůhví jak duchaplné, jde prostě o další klasický příběh, zlo chce ovládnout svět, náš hrdina je jediný kdo tomu může zabránit, samozřejmě jen s pomocí svých přátel. Nic hlubokého, ale vadí to?
Poprvé jsem četl někdy ve třinácti letech a po několika kapitolách knihu odložil. Bylo to na mě takové zdlouhavé. Nedávno jsem se ke knížce vrátil, trochu se strachem, že z ní budu mít stejný pocit jako kdysi. Opak byl pravdou. Hltal jsem stránku za stránkou. Zajímal mě sebemenší detail z historie hobitů i celé Středozemně. Jednoznačně jedna z nejlepší knih, jaké jsem četl.
Po spoustě let jsem se ke knížce znovu vrátil a tak jako v mých třinácti letech i tentokrát mě pohltila.
Kniha je velmi napínavá, občas napětí poleví a děj začíná být poněkud nezajímavý, nicméně vzápětí nabere na obrátkách. Pořád Vás nenechá chladným, cože se to na tom ostrově děje.
Přesto by se tam dalo nalézt několik výtek. Nejvíce mi asi vadila nevraživost osadníkům vůči dravcům na ostrově. Při první příležitosti se je snaží vyhubit. Dále mi ve Vernových příbězích chybí více žen. Přece jen by to příběh obohatilo. A určitě by to přišlo vhod i osadníkům. Tyto dvě výtky nejsou nijak zvlášť důležité pro děj knihy a spíše než vadou jsou odrazem smýšlení v době napsání těchto románů.
Čtení těchto příběhu ve mne vyvolává nostalgii, kdy jsem potajmu četl tyto knihy až do pozdních večerních hodin a snil, že někdy zažiji podobná dobrodružství.
Zábavné, vtipné, dojemné, smutné a mnoho dalšího. Každá povídka je svým způsobem jedinečná. Film dle této knihy je mým oblíbeným, po přečtení knihy, smekám před jeho tvůrci. Vytvořit z těchto povídek souvislý příběh, který dává smysl, musela být opravdu výzva. V tomto případě, my porovnání mezi filmem a knihou připadá zbytečné. Kniha je skvělá, film taktéž a pochybuji, že kdyby se natočil přesně dle povídek, že by dopadl tak dobře.
Velice příjemné čtení. Nedivil bych se kdyby bylo inspirováno skutečnými situacemi.
Velice povedená kniha. Občas jsem se zasmál i nahlas, což nedělám skoro nikdy (usmívám se v duchu :-) ). Nejvíce se mi líbily části přímo z Průvodce, škoda že nejde na Zemi sehnat.
Absolutně nejlepší knížka od Tolkiena, jakou jsem četl. Trochu mi to připomínalo stará řecká dramata, kdy proti sudbě není žádného úniku. Sice nejužší, přesto nejsilnější příběh ze Sředozemě.
Nádherná knížka, na rozdíl od trilogie Pána Prstenů, je více pohádková a kouzelná. Nemohu se dočkat až ji budu předčítat své dceři.