Jana_Hlus komentáře u knih

Ze začátku velmi příjemné překvapení, skvěle vykreslené postavy i jejich myšlení, každá z jiné generace a přesto naprosto uvěřitelné. Závěr bohužel poněkud připomíná červenou knihovnu, což je škoda, ale i tak dávám 4/5.

Spíš než povídky jsou to pohádky pro ženy. Pokud nečekáte víc než pohodovou oddychovku, nic náročného na přemýšlení, kdy zlo je černé a dobro bílé, tak mohu doporučit. Ideální kombinace na víkend s rýmičkou. Jednoduchá schémata, trošku klišovitá, někdy vyhnaná do absurdity. Ale na druhou stranu, četla jsem mnohem horší a poslední povídce jsem dala za pravdu, někdy skutečně reptáme nad svým životem, ale mohlo by být třeba ještě stokrát hůř...takže 3/5

3 19.09.2018

Za mě trošku zklamání, pokud by podobnou knihu napsal nějaký "no name" autor, vydal si ji samonákladem, tak proč ne. Ale od pana Krause jsem přece jenom čekala víc. Zajímalo by mě, jak by knížka uspěla v jeho talk show. Jo, jo, těžký život celebrit:-). (3/5).

2 11.09.2018

Česká Rosamunde Pilcher, červená knihovna současnosti. Pokud od knihy nečekáte nic víc než nenáročnou oddechovku, kde jsou všichni krásní a báječní, příběh poněkud banální a klišovitý, tak mohu doporučit. Kniha se čte dobře a rozhodně jsem už četla podstatně horší (3/5).

5 11.09.2018

Autor se snaží čtenáře "nakopnout" po těch všech sluníčkářských knížečkách, které nás utvrzují v tom, že za všechno přece můžou "oni" a my se můžeme v klidu litovat a nic se sebou nedělat. Přestože je autor Američan, 90% sedí i na nás. Stačí se podívat kolem sebe a vidíte spoustu "idiotů", ale úplně nejhorší bylo zjištění, že se dost často jako "idiot" chovám také. Ale s tím se dá přece pak už mnohem lépe pracovat, nejhorší je, když to ani nevnímáme...

3 31.08.2018

Opět jeden z příkladů, jak umí dobrá reklama zviditelnit průměrnou knihu. Čtenářský potenciál příběh o Johaně určitě měl, mohla to být zajímavá výpověď o tom, jak jsme ještě nedávno žili či dodnes žijeme. A vzhledem k tomu, že jsem i stejná věková kategorie, tak jsem se na knihu hodně těšila. Ale pak přišlo zklamání, příběh je napsán zběsilou rychlostí, vychrlen na čtenáře, nezdržuje se dialogy, je vykreslen černo-bíle a vyvolává otázku, fakt za všechno můžou chlapi?

Vím, že spousta čtenářek takto povrchní texty vítá, jinak by se neprodávaly všechny ty časopisy pro ženy, ale v knize by mělo být aspoň trošku literatury, více propracované dějové linie, ale to jsem tady opravdu nenašla... O to zábavnější mi přišla v textu zmínka o tom, jak Johana odložila Hájičkovo Selský baroko, nechtělo se jí ho číst:-). (3/5).

Ještěže fungují knihovny - koupit si Johanu, tak bych asi byla dost mrzutá:-).

7 26.08.2018

Pro mě milé překvapení, na rozdíl od většiny v současnosti vycházejících thrillerů jsou vyšetřovatelé při smyslech, příběh je výborně promyšlený a čtenáři jako přidanou hodnotu přináší přiblížení složité situace s uprchlíky. Oceňuji i více dějových linií, různé životní osudy postav a také to, že jsem do poslední chvíle "neprokoukla" zápletku. (5/5).

3 15.08.2018

Opět duševně nemocný vyšetřovatel a osvědčené schéma v současnosti vycházejících krimithrillerů (Jepice, Noc), ale četlo se dobře, nápaditý příběh i rozuzlení, škoda jen trošku těžkopádnějšího překladu. Hadrový panák je lepší krimi průměr, tak se budu těšit na Loutkáře, který nedávno vyšel. Snad se autorovi podaří vystoupit ze schématových klišé a novinka bude ještě lepší než Hadrový panák. (3/5).

5 13.06.2018

Miloš Čermák - tak trošku fulghamovský text po česku, škoda jen, že s absencí jeho životní pokory a lidskosti, ale bavila jsem se. (3/5)

Luděk Staněk - jeho text mi připomněl Gargamela ze Šmoulů: "Nemám rád teenegery, ženy, vlastně vůbec nikoho...až na sebe". Přestože jsme podobný ročník a vyrůstala jsem také v Praze, tak mě jeho názory dost zarazily, ale holt jsme asi každý z jiného břehu:-) (2/5)

13.06.2018

Po nepříliš vydařeném „Zkurveném příběhu“ jsem byla ráda, že se autor vrátil k sérii se Servazem. Ani tento nejnovější díl nebyl špatný, ale nějak je z celého textu cítit úporná snaha, aby byl příběh hodně zamotaný, komplikovaný, občas mi z toho všeho balastu kolem hlavní dějové linie šla hlava kolem. Podle mého názoru si autor tentokrát ukousl větší krajíc, než bylo záhodno, a celé to překombinoval. Přitom hlavní linie byla zajímavá, i se mi líbilo, jak se vyvíjel Hirtmannův příběh. S hodně otevřeným koncem nemám problém, aspoň se mohu těšit na dalšího Servaze, stále tuto sérii řadím mezi nadprůměr. (3/5)

1 29.05.2018

Představa, že se bude jednat o oddechovku s nostalgickým nádechem, vzala během čtení za své. Potvrdilo se mi, že Petru Dvořákovou není radno podceňovat. Skvělá práce s jazykem, dialogy psané v nářečí dodávají textu hodnověrnost, stejně tak, jako naprosto uvěřitelné psychologické profily jednotlivých postav. Tohle má autorka skutečně zmáklé. Vytkla bych jenom to, že ve velkém množství postav jsem se ztrácela, často jsem si nebyla jistá, kdo zrovna text vypráví. Ale jinak kniha rozhodně stojí za přečtení, téma současné vesnice je opravdu zajímavé, přece jenom městský život se i v současnosti dost od toho na vesnici liší, už jenom díky tomu, že ve městě si lidé tolik nevidí pod „pokličku“ a mohou se schovat do závoje anonymity. To na vesnici nejde a mnohem výrazněji se řeší staré křivdy, závist, láska i nenávist… Podobné texty píše i Jiří Hájíček, ale podle mého názoru je téma současné české vesnice stále málo zpracované. (4/5)

9 20.05.2018

Zatímco název knihy „Buzíčci“ je podle mého názoru fajn, rozhodně přiláká čtenářovu zvědavost, zařazení stejnojmenné povídky hned jako první způsobilo, že jsem knihu málem odložila nedočtenou. Nesympatický hlavní hrdina, i to, jakým způsobem je povídka vyprávěna, mě nebavilo. Ale jsem ráda, že jsem nechuť překonala a prokousala se dál. Průběžně mi při čtení docházelo, proč je ta povídka napsaná tímto způsobem, texty byly hodně působivé, trošku depresivní, ale to se asi u takové knihy dalo očekávat. Naprosto mě ale dostala povídka „Neviditelný“, tu budu mít v hlavě ještě dlouho. A uvědomila jsem si, že by člověk opravdu neměl odkládat na "někdy" to, po čem skutečně touží. To "někdy" totiž nemusí nikdy přijít...

Za pozitivní považuji parádní Folného vyjadřovací schopnosti, práci s češtinou a také to, jak se mu jednotlivé postavy prolínaly texty povídek a dávaly čtenáři možnost dívat se na ně z různých úhlů. Folného jsem zařadila do svých oblíbených autorů, jeví se mi jako jeden z největších talentů současnosti. (4/5)

3 20.05.2018

"Víkend v Londýně" jsem zařadila na svém pomyslném žebříčku nejlepších knih českých autorů současnosti hodně vysoko. Drsná výpověď o životě čtyřicátníků, o jejich zklamáních i touhách bravurně napsaná skvělou češtinou. Každá figura mluví jinak, čtyřicátník-otec jinak než jeho syn, matka učitelka jinak než gay Adam. Možná to někomu přijde samozřejmé, ale já jsem se většinou setkala v knihách současných autorů s tím, že všechny osoby mluví stejně (Třeštíková-Bábovky apod.). Autorova práce s češtinou je téměř dokonalá a přináší čtenáři skutečný požitek ze čtení.

Nedá se říci, že všichni dnešní čtyřicátníci (nebo většina) jsou stejní jako Folného postavy, rozhodně ale přinášejí uvěřitelnou výpověď o životě lidí, jejichž mládí je už dávno pryč, ale důchod také zrovna neklepe na dveře... (5/5).

PS. A knihu bych v žádném případě neoznačila jako oddechovku...nebo možná jen pro příslušníky mladších generací:-)

Anotace ve mně vzbudila velký zájem. Zase tak často se mi nestává, že by zajímavá anotace korespondovala s obsahem knihy. Takže to bylo příjemné překvapení. Dvě hlavní dějové linie – současná, ale zejména ta z doby po druhé světové válce, mě opravdu donutily se zvědavostí otáčet stránku za stránkou, abych se co nejdříve dočetla rozuzlení příběhu a spojení obou dějových linií. Zápletku jsem ke konci uhodla, což ale nesnižuje můj výborný pocit z knihy, čtení jsem si opravdu užila. Líbil se mi i překlad, kniha se čte dobře, ve svižném tempu, žádné dlouhé popisy a opakování slov, jak bývá v současnosti běžné.

Na druhou stranu opravdu nerozumím tomu, proč musí mít v současných detektivních thrillerech hlavní osoba duševní poruchu (případně být alkoholik, gambler či něco podobného) a v tomto případě je dokonce nejenom hlavní postava, ale i Priestův bratr duševně nemocný (masový vrah), zřejmě autor nahazoval návnady, aby přilákal čtenáře k dalším dílům série, které určitě přijdou. V prvním díle byl bratr více méně jen okrajově zmíněn a v podstatě to s hlavními dějovými liniemi vůbec nesouviselo. Působilo to na mě nevěrohodně, za to dávám hvězdičku dolů (4/5).

Poněkud náročnější čtení než "Všichni žijem´ v blázinci", kterou jsem si přečetla před touto knihou. Na druhou stranu ale čtenář dostává mnohem více konkrétních informací a má možnost si uvědomit, že skutečně vše souvisí se vším, a že skutečným problémem současnosti je pohled většiny lékařů na člověka jako na stroj, kterému v případě poruchy opraví jen konkrétní součástku, nikoliv ho celkově seřídí. A jako bonus ke spoustě zajímavých informací dostává čtenář nádhernou češtinu obohacenou zajímavými příměry, historkami i citacemi klasiků (4/5).

4 04.04.2018

A je to tady - po kamarádovi a bratrancovi přišla na řadu přítelkyně. Goffa opravdu psát umí, takže v půlce knihy jsem už byla ve slušné depresi, ale další vývoj na mě působil nevěrohodné a přehnaně. Škoda, ty první Mikovy případy se fakt četly skvěle... Brzy vyjde další Goffova detektivka se Syrovým, tak se obávám, kdo to odnese tentokrát? (3/5)

5 04.03.2018

Pokud bychom od knihy očekávali příjemnou oddechovku s bulvárním nádechem, tak budeme zklamáni. Samozřejmě, že Belmondo zmiňuje i různé pikantnosti, ale jedná se poměrně o náročné čtení, publikaci by rozhodně prospěl přehled filmů a základních dat, jelikož Belmondo ve vzpomínkách přeskakuje a čtenář se ve velkém množství herců, filmů a událostí, ztrácí. Co však knize chybí zcela zásadně, jsou fotografie. Chápu, že je to z důvodu, že vyšla i nádherná fotografická publikace, ale přijde mi to bez fotek dost strohé. Asi jsem čekala přece jenom od toho "rošťáka" čekala trošku více. (3/5)

3 04.03.2018

Z této knížky mám rozporuplné pocity. V podstatě opakování stejného schématu jako u "Mezi dvěma ohni" mě zklamalo. Doufám, že v dalších případech se tomu autor vyhne, působí to dost nevěrohodně. Jinak mě ale případ zabíjení bezdomovců jako byznys pro násilnické úchyláky zaujal. Škoda jen, že dějové linie spojené s osudy ubitých bezdomovců, byly v podstatě jen tak letmo nahozeny, přestože se jedná o hodně silné téma. A oceňuji závěr, ten se Goffovi opravdu povedl, narozdíl od jiných autorů umí děj vygradovat a čtenáře překvapit. Zaujalo mě i nepříliš jasné rozuzlení, jen si myslím, že se z toho dalo vytěžit mnohem více. Potenciál tam určitě byl (3/5).

5 15.02.2018

Tak tohle byla parádní oddechovka. Kdo umí, ten umí a je úplně jedno, že jeho Danny je totální lůzr žijící americký sen naruby, v jehož kůži by asi nechtěl být nikdo z nás. A i přesto Payne dokáže zaujmout, pobavit a neuvěřitelnou básní uzavírající každou kapitolu, čtenáře naprosto dorazit:-). Byla to má první kniha tohoto autora a užila jsem si to, takže určitě nebude poslední. (5/5)

2 09.02.2018

Při čtení jsem si říkala, že si tentokrát zřejmě stojí Miko Syrový na vedení, některé indicie jsem pochopila podstatně rychleji než on. Ale ten závěr byl naprosto skvělý a pro mě je to zatím nejlepší Goffova kniha. Zpětně jsem si uvědomila, že autor dokázal naprosto věrohodně vyjádřit Mikovo tápání - dozvěděl se o svém kamarádovi informace, které by opravdu neočekával, zamotal se do mafiánských kruhů, dostal i pořádnou nakládačku a těžce to všechno v sobě zpracovával. To mi přijde naprosto uvěřitelné, narozdíl od dokonalých policistů se supermanským schopnostmi jiných autorů. Trošku mi příběh připomněl Pavla Frýborta v jeho nejlepších časech. Takže za mě 5/5 a jdu na Plaváčka:-).