jana14 komentáře u knih
Pro mě vynikající povídky. Tři nejoblíbenější byly i zfilmovány. U filmů už nejsem tak nadšená. Spíše takové televizní filmy pro nudné, deštivé odpoledne. Kromě povídky 19.. mě nejvíce zasáhla povídka Dobré manželství. Jsem v podobné životní situaci jako hrdinka. Tak se bojím zajít do garáže...: ).
Kniha mého raného dospívání. Náhodně vybraná z velké knihovny v bytě babičky. Tam mi bylo dovoleno kdykoliv přijít, sníst něco dobrého "na zub" a pak si sednout do pohodlného křesla u okna a libovolně číst..." Žádné dotazy na školu atd." Po nás potopa" je jednou z knih, která vzbudila můj zájem o antické dějiny a o četbu historických románů vůbec. Spolu s díly J. Loukotkové. Jsem docela ráda (a to bez chvály oněch starých časů), že v těch dobách nebyly běžně k dispozici ty hromady "pseudohistorických" líbivých románů, které se dnes nabízejí na každém kroku. Mladičká, romantiku a erotiku hledající, duše by určitě podlehla.....A tak jsem si díky J. Tomanovi vyhledala třeba "Životopis dvanácti císařů" a další literaturu o antice. Pak přišel Graves, Renault, Waltari, M. Aurelius, Ovidius, L. Feuchtwanger, T. Wilder, F. Novotný atd. Moc děkuji, pane Tomane. Ať na Vás nezapomenou a mnoho, mnoho hvězd!
Ano je to klasika...Ale ta nej klasika jakou znám. Patří k těm věcem od Kafky, které jdou asi nejsnáze přečíst /ze Zámku a Procesu bych si dnes už akorát hodila mašli, ale v mládí člověk vydržel hodně, protože nebyl , ač to nechápal, většinou poznamenán skutečnou krutostí a tíhou života/. Zajímavé je, že Proměnu přečetla a snad i pochopila moje náctiletá dcera, která jinak moc nečte....
Výborná a u nás bohužel málo známá kniha, která předčila mé očekávání. Rodinná sága o matce a třech dcerách, ve které nejsou muži jenom pouhými figurkami, ale plnohodnotnými postavami. Drsné vyprávění o zaostalém venkovském životě, o válečných hrůzách i o nástupu komunismu v Polsku. Nechybí ani humor. Některé situace mi přišly až "hrabalovské". Po počátečním váhání mě děj knihy úplně vtáhl a já prožívala příběh tak, jako už dávno ne.
Promlčení - moje první detektivka od pana Jiřího Březiny. Jsem nadšená. Mám moc ráda detektivky z českého prostředí a pokud se důvod zločinu táhne (možná) do daleké minulosti a připomíná i temné stránky našich dějin - jsem velmi spokojená. A když je i detektiv poněkud výstřední sympaťák - nemám co dodat. Velká spokojenost a už se těším na další knihy v sérii.
Dramatický příběh mladé dívky se odehrává v době konfliktu v Severním Irsku . Dusná atmosféra, sousedé vás sledují na každém kroku. Nesmíte vybočit, musíte se vždy chovat jako správný vlastenec. Nemůžete vlastnit ani anglické auto, musíte si dát pozor na každé slovíčko. Jinak je z vás hned zrádce a váš majetek či život jsou v ohrožení...Co teprve když mladá dívka zaujme všemocného, hrůzu vzbuzujícího člena odboje, který ji svou touhou pronásleduje na každém kroku..Lidé nepomohou, jenom pomlouvají. Bála jsem se o ni.
Je pravda, že kniha je napsaná trochu neobvyklým způsobem. Neustále plynoucí proud zdánlivě monotónního vyprávění s mnohačetnými odbočkami, které obsahují příběhy dalších a dalších členů komunity, asi kažému nevyhovuje. Naštěstí jsem v mládí hodně četla Hrabala, takže mi tento způsob vyprávění nebyl cizí.
Život, který ti Irové vedli, mi hodně připomínal naši totalitu. Oni se sice mohli sbalit a jít za štěstím bez přelézání ostnatých drátů, ale asi to také vždy nešlo . Kniha každého nepotěší, ale za mě mohu doporučit. Určitě na ni nezapomenu.
Od paní Frýbové jedna z nejoblíbenějších. Nejenom pobavila, ale v mládí mi také otevřela pohled na partnerské vztahy a jejich úskalí, když už to moje maminka neudělala. A můžu vám říct, že jsem se s podobnými lidmi, kteří vystupují v knize, v průběhu svého života setkala. A třeba i díky tomu jsem jim mohla porozumět nebo před nimi raději utéct.
Krátká knížka, ale zaujala, potěšila. Zločin a trest, ztráta blízkých, tajemství, domácí násilí, nové začátky. V hlavní roli vířivka. Dobře napsané. Mohlo to být delší, zajímaly by mě i osudy vedlejších postav. Co nadělám. Těším se na další autorčiny knihy.
Opět jsem se po nějaké době vrátila k ruské literatuře a jsem autorkou i knihou nadšena. Sága zobrazující velký kus ruských, sovětských a komunistických dějin. Miluji lidské a rodinné příběhy na jejich pozadí, kniha mi ale dala mnohem víc než zajímavé lidské příběhy. Připomněla mi mnohé z ruských dějin, kultury a literatury. Jenom mi bylo líto, že některé autory ruského disentu jmenované v knize si nemohu přečíst. Alespoň na DK jsem je nenašla. Nejméně příjemné byly pro mne pasáže, které se přímo vědecky zabývají vážnou hudbou. Na to už opravdu nestačím. Moje chyba. Celkově mě kniha hodně dala, obohatila mě a určitě se k ní vrátím.
Další kniha faktu, která vyvrací vše, co se tradovalo v rodinách, co nás učili ve škole, co jsme četli v historických románech. Skoro smutné, ale Ivanov uměl svá fakta a objevy podat velmi čtivou formou.
Vynikající psychologická knížka o manželské nevěře a zamilovaném "muži v přechodu". Kdysi se mi hrozně líbil film. Ta píseň, stará Praha a vinárničky, kde jsem také sedávala... Viděla jsem ho mnohokrát a podívám se znovu....Knihu můžu určitě doporučit. Možná Vám řekne i víc, než film.
Spartakus, další skvělý román od mé oblíbené Jarmily Loukotkové, která s dalšími několika spisovateli byla pro mne "klíčem k historii".
Jedna z nejlepších knih paní Frýbové. Napínavá, vtipná, svižná. A přitom autorka udivuje hlubokou znalostí lidské psychiky. Spolupráce s MUDr. Plzákem a manželskými poradnami měla něco do sebe. V jejích knihách jsem si často doplňovala to, co mi maminka o realitě partnerských vztahů nikdy neřekla.
Westernové prostředí moc nevyhledávám, ale Síla psa mě úplně pohltila. Silný, dramatický, psychologicky propracovaný příběh. Tentokrát se mi líbil i vizuálně krásný film se skvělými herci. Určitě doporučuji. Škoda, že je to jediná autorova kniha, která u nás vyšla. Lepší pozdě než nikdy.
Slib mi poněkud spravil "chuť" po předchozí Prasklině, která mi moc nesedla. Temný psychologický thriller o vině a trestu s námětem, který není zas až tak ojedinělý, ale autorka jako vždy příběh a psychologii postav mistrnně zvládla. Přečetla jsem s chutí a jsem i přes poněkud uspěchaný konec celkem spokojená. Přesto na mne osobně nezapůsobila kniha tak silně jako kdysi série s Lacey Flint (Temné říční proudy....), Malé temné lži nebo Rakvář. Možná záleží na vkusu....
Krásná kniha plná zajímavých myšlenek. Smutná, ale vidím v ní i světlo naděje. Nepůsobila depresivně.
Za sebe doporučuji.
V dětství jsem po přečtení Egypťana Sinuheta začala zoufale shánět další historická díla o starověkém Egyptě a našla jsem Pludkova Faraonova písaře. Pro mladé děvče to byla kniha těžší a méně čtivá než Sinuhet, ale nakonec se mi líbila. Škoda, že mnohé kvalitní historické romány českých autorů upadají v zapomnění v té záplavě novodobých, pseudohistorických, spíš fantasy románů, které dají čtenáři jen chvilku zábavy a zkreslují pohled na dějiny.
Ještě bych doporučila knížku Rádce velkých rádžů od stejného autora. Je to historická knížka, s tematikou, kterou hned tak nepotkáte.
Kniha, ke které jsem zpočátku přistupovala značně rezervovaně. Autorka je totiž novinářka, velmi odvážná válečná zpravodajka. Proto jsem očekávala jakousi zajímavou reportážní knihu. Ale objevila jsem mimořádný román, který rozhodně není červenou knihovnou, ale vypráví o skutečné lásce, která opravdu vytrvá i za těch nejtěžších podmínek. Vypráví o životě lidí v Afganistánu, přibližuje nám , zcela nesentimentálně, místní rodinné poměry a zejména život žen.
Velmi mě udivuje tolik záporných komentářů a nízké hodnocení této knihy. Ale chápu, že čtenářský vkus se vyvíjí a např. kniha, která měla zásadní význam a byla i čtenářsky oblíbená v 19 století dnes už mnohé čtenáře nezaujme. Já jsem si tuto knihu náhodně vybrala v 15 letech v knihovně, bylo to v hlubokých dobách socialismu, a nevěděla jsem vůbec nic o magickém realismu nebo o slavném G. M. Marquesovi. Prostě jsem vytáhla knížku z regálu a otevřela. Hned první věta mě vtáhla do děje a já potom doma četla a četla.....a jak se mi tak stávalo při četbě dobrých knížek, po přečtení na mne padla lehká deprese, jako bych se musela rozloučit navždy s nějakým milovaným místem nebo člověkem. Naštěstí jsem se pak mohla do Maconda občas vrátit, ale ten první zážitek, jistě daný i určitou čtenářskou nezkušeností a neopotřebovaností byl jedinečný. Takže za mne alespoň 6 hvězd a doufám, že se stále najdou i mladší čtenáři, které osloví.
Kniha se mi líbila. Oceňuji neotřelé prostředí španělské Galicie. Homosexuální manželství sice dnes již nešokuje, ale zaujal mě vnitřní svět hlavního hrdiny, který postupně odhaluje skrytá tajemství svého životního partnera. Hodně záhad a rodinných tajemství. Zločince jsem neodhadla.